Samota, která bolí – nemusí bolet navždy - 10. část

Napětí v pracovně Hokage houstlo každým okamžikem. Za stolem seděla Tsunade, vedle ní stála Shizune s TonTonem u nohou. Hyuuga Hiashi seděl hned naproti a stojícího Nekomeho si měřila uhrančivým pohledem Shizune. Kakashi a Yamato, oba stáli tiše v rohu místnosti, kam na ně již nedopadalo světlo a zahlcovala je tma tak, že jim nešlo ani vidět do tváře.
„Co tu dělají oni?“ zeptal se Nekome v nepravou chvíli. Tsunade se napřímila a Nekome raději o krok ustoupil od stolu. Hiashi ho však chytil za rukáv kimona a přitáhl zpět. Cítil jak se Nekome lehce třese.
„Strachem?“ pomyslel si.
Nekome polkl a zlehka a tiše se raději omluvil.
„Jistě všichni víte proč jste dnes tady,“ začala Hokage.
„To jistě, Tsunade. Ale také by mě zajímalo, proč jsou tu ti dva, když na misi vlastně ani nebyli.“
„Ale byli. Byli vysláni jako pomoc týmu, který vedl Neji. Objevily se jisté okolnosti, které nebyly zrovna pro celý tým příznivé, tak jsem raději vyslala Yamata a Kakashiho na pomoc. Je tu právě jedna věc, která mě znepokojuje...“ Tsunade na chvíli sklopila hlavu a zadívala se do svých dlaní. Chtěla pokračovat, ale byla opět přerušena a opět Hiashim.
„Co to bylo za okolnosti?“ zeptal se Hiashi, ale vytušil, že tuto otázku neměl raději nikdy vyslovit. Tsunade se zadívala hluboko do jeho prázdných očí, až to bylo nepříjemné, ale ani jeden neuhl pohledu na toho druhého. Takhle setrvali ještě pár chvil.
„Kakashi, můžeš prosím začít?!“
Kakashi udělal dva kroky kupředu, aby se vymanil ze sevření stínu a vstoupil do světla, takže bylo vidět do jeho tváře, na které se dalo jen poznat, že je ze situace, která panovala také trochu nervózní. Ale ponechal si ten chladný dojem, jako vždy.
Když se vzpříma postavil před všechny, začal: „Když jsme dorazili na místo, nebyla již možnost nějak pomoci zbytku týmu, který se v lese nacházel. Tedy zbytku, který jsme měli na dohled. Neměli jsme ani možnost pomoci nějak více Narutovi, jelikož se pomalu měnil v Kyuubiho a v jeho přítomnosti se nacházela i Hyuuga Hinata. Nechtěli jsme nějak ani jednomu ublížit. Zůstali jsme v bezpečné vzdálenosti a celou situaci pozorovali. I když byla možnost, že mohl zasáhnout Yamato, tak jsem ho zadržel...“
„Víte jak jste ohrozil moji dceru?“ začal křičet na Kakashiho Hiashi. Kakashi ani neodporoval jeho tvrdým slovům, protože věděl, že jeho důvody, jako otce Hinaty, jsou oprávněné.
„Tak dost Hiashi!!!“ zakřičela Tsunade a rukou praštila to okna, až se celé roztříštilo na mnoho malinkých střípků, které dopadaly na schody pod oknem s ohlušujícím rachotem. V tu stejnou chvíli se Hiashi zarazil a raději se opět pohodlně posadil do křesla. Nechtěl ještě více rozzuřit Tsunade.
„Pokračuj Kakashi. A vy už mlčte!“ dodala ještě Hokage.
„Kde jsem to přestal?“ pokračoval na rozkaz Kakashi, „už vím. Zadržel jsem Yamata. Průběh Narutovy přeměny na Kyuubiho byl jiný než obvykle. Jelikož jsem ho dlouho trénoval a tohle se stávalo docela často, už jsem to znal velice dobře. Tentokrát to bylo ale jiné. Naruto nejspíš s Kyuubim vnitřně zápasil a dařilo se mu to dobře. Nakonec Kyuubiho zastavil a veškeré znaky proměny zmizely. To je vše. Potom jsme oba, Naruta a Hinatu, vzali s sebou a rychle jsme spěchali do Konohy, podle vašich rozkazů.“
Kakashi domluvil a podíval se Tsunade do očí, až teď to konečně dokázal. Ta ho probodávala ostrým pohledem, který se zabodával nepříjemně hluboko do Kakashiho oka.
„Co se ještě stalo. Mluvte!“ Tsunade vytušila, že to není všechno, co se ten večer v lese stalo. „Kakashi?“ promluvil Yamato, který již také vyšel z jediného stínu v místnosti. „Myslím, že je na místě ještě něco říci.“
Kakashi okamžitě zareagoval s reflexem tygra: „Yamato, řekl jsem NE!“
Ale po malé chvilce: „Něco málo by možná neuškodilo ohledně toho co jsme viděli po cestě.“
„Myslíte tím ty maskované bojovníky, co se řítili jako posila?“ optal se s lehkým úsměvem Yamato.
„Jistě, to bude nejlepší.“ řekl Kakashi a jeho vlasy pročesal lehký noční vánek, který se do kanceláře dostal rozbitým oknem. Napětí v místnosti se nezmenšovalo, ale prudce stoupalo. Jediný, kdo tu byl zcela klidný byl nejspíše Kakashi, protože i Shizune se cítila v přítomnosti hlavního člena klanu Hyuuga vždy nepříjemně. Nejspíše kvůli jeho očím, z kterých se nedalo nikdy vyčíst, co si právě myslí. Nekome byl nervózní nejvíce ze všech. Z koho jiného než z Tsunade.
„Pokračujte. A raději mi řekněte vše, co se v tom lese stalo, nebo si mě nepřejte!“ pohrozila jim Tsunade. Najednou z Kakashiho ledového klidu znervózněl Yamato, sám nevěděl proč. Takhle Kakashiho znal sice velice dlouho, již od doby, kdy byli spolu v jednotce ANBU, ale něco bylo trochu jiné. Podíval se na Kakashiho pohled, který se ubíral směrem k Nekomemu. Také se tedy podíval tím směrem. Zarazil se...