Odchod: Kapitola devátá - Osudné...zvířátko?! Aneb zbohem, zbytky cti!

Byla tma, a jediné, co bylo slyšet, bylo podivné hlodání.
„Hm...Mistře?“
„Co zas?“ zavrčel loutkář, který se snažil usnout.
„To neděláte vy, co?“
„Co nedělám?“ Sasori neochotně zvedl hlavu. V pokoji byla opravdu tma a když oba zmlkli, zase se ozvalo to otravné hlodání a škrábání malých drápků.
„Co to je?“ vyzvídal Sasori. Blonďáček pokrčil rameny. Jelikož měl Sasori zapínač nad postelí, jen zvedl ruku a nabručeně s ní práskl do zdi. O chvíli později se rozzářila zářivka a osvětlila celý pokoj, i jeho nezvaného návštěvníka. Uprostřed pokoje, na jedné Sasoriho nepoklizené loutce si vesele chroupala dřevo velká krysa. Sasori na okamžik strnul, když vzápětí hromovým řevem probudil všechny ninji v sídle.
„VYPADNI Z MÝ LOUTKY!“

„Tak fajn, Sasori, takhle už to dál nejde.“
V obýváku se konalo veřejné kárání – účastnil se ho, kdo chtěl, ostatní si klidně spali dál. Tudíž se v místnosti nevyskytovali všichni ninjové.
„Nemůžeš nás den co den budit takhle v noci. Den co den, Sasori!“ prohlásil Pein, a dlouze zívl. Modrovláska v křesle už pomalu dál pospávala.
„Já se omlouvám, ale nemůžu za to! Někdy provokuje támhleten, ale dneska, dneska to byla krysa!“
„K-k-k-krysa?“ zapištěla Konan a okamžitě byla vzhůru. Ninjové na ni nechápavě pohlédli. Modrovláska se nepatrně začervenala, a usadila se zpátky do křesla, ze kterého málem spadla, když se urychleně zvedala.
„V pokoji. Ničila mi loutku. Velká, tlustá, chlupatá krysa!“
Zatímco Pein stále dával pozor, co Sasori říká, Itachi, Hidan, Kisame a Deidara, jediní další momentálně se vyskytující ninjové v okolí, zaujatě sledovali modrovlásku, která při každém Sasoriho popisu krysy bledla ještě víc, se náramně bavili a už v duchu kuli pikle.

Netrvalo dlouho, a válečná porada byla u konce. Tedy jedna. Jednotliví ninjové se zastavovali na chodbě, a pak se všichni shlukli do dalšího, tentokrát škodolibého hloučku. Sasori je chvíli pozoroval ode dveří, pak se ale rozhodl, že se tím nebude zaobírat a zapadl do pokoje.

„Takže Konan se bojí krys?“
„To je jasný,“ pokýval hlavou Itachi na Kisameho naprosto nepotřebnou otázku.
„Jo! To si užijeme!“ zasmál se tiše Hidan při pomyšlení na ječící a pištící modrovlásku.
„Nojo, ale ta krysa zdrhla,“ povzdychl si Deidara. „Zdrhla někam pryč a já vůbec nevím kam.“
„Tos nemoh dávat pozor, kam leze?“ obořil se na něj šedovlásek.
„Nemohl, Mistr Sasori běhal po pokoji jako šílenec a mával tou loutkou s krysou ze strany na stranu a já fakt nevím, při kterým mávnutí vylítla a kam dopadla.“
Hidan si ho změřil fialovýma očima. „Tsss.“
„Takže...potřebujeme pastičku!“
„Skvělá dedukce, Itachi. Tak nějakou udělej jestli víš jak,“ Hidan na černovlasého provokativně pohlédl. Uchiha se zamračil a neodpověděl. Nesmrtelný ninja, který byl dnes očividně ve velice živé náladě, byl náhlým tichem všech okolo v jednotné shodě pobouřen.
„Fajn, pánove. Stačí jen chytit krysu a máme o zábavu postaráno,“ pronesl, aniž by věděl, jaké trápení teď sobě i svým spoluzločincům přinesl.

Následujícího rána ninjové namísto snídaně prohledávali celé akasídlo, aby Konan vyplašili už při snídani. Ta byla už dost nervózní z faktu, že se hlodavec někde v její blízkosti vyskytuje, pohled na něj by ji přivedl k nepříčetnosti. Jakmile vypadla z kuchyně (Konan: „Krysy mají rády kuchyně, místa, kde je jídlo!“ // Sasori: „Skoro žádné už tu zase není.“), přibouchla plížícímu se žralokovi dveřmi před nosem, když zabíhala do obýváku.
„Konan! Málem jsi mě těmi dveřmi trefila!“
„Pr-promiň!“
Kisame nakoukl do obýváku. Konan se krčila v křesle a obezřetně prohledávala zem očima. Nebylo obvyklé, že by se za něco omlouvala. Na chvíli ji i politoval, pak se ale vrátil dál k šmejdění v různých pokojích.
Většina ninjů se poflakovala tedy všude, jen ne v obýváku. A právě zde, nalákána na vůni Konaniny snídaně, se krysa objevila, zavrtěla fousky a vydala se opatrně za Konan, která si konečně oddechla a pustila se do snídaně. Vzápětí ji ale upoutal pohyb na zemi. Mihlo se tam něco dlouhého a tenkého. Had?
Konan odložila misku na stůl a opatrně se vydala k onomu místu.
Ten zabedněnej Orochimaru, ani si nemohl odnýst všechny svý potvory s sebou? Ta krysa bude určitě část jeho uprchlého krmení, nadávala modrovláska v duchu. Přikrčila se za pohovku a -
Akasídlem se rozlehl nepříčetný jekot, znějící pomalu hůř než když někdo škrábe nehty o tabuli. Ninjové v různých částech sídla se okamžitě shodli na jediné věci – kde je ječící Konan, je zcela logicky i ona krysa.
Itachi se zkoumavě zahleděl chodbou dál, když se marně snažil vymotat z hromady košťat a mopů, které na něj před chvíli Kisame nechtěnně shodil, když se snažil chytit něco, co vypadalo jako krysa, ale nakonec to byl obyčejný stín.
„Znělo to, jakoby to bylo z obýváku,“ prohlásil červenoočko.
„To jo, un,“ ozvalo se ode dveří, ve kterých se objevil blonďáček.
„Hej, neměl bys taky hledat?“ ozval se pobouřeně Itachi, kterému nepřišlo nic trapnějšího, než aby ho tenhle malej pitomec viděl po hlavu v košťatech. Umělec si to samozřejmě uvědomil a stačil se poušklíbnout, než se Itachi s očima, které házely blesky na okolí, konečně vyhrabal ven a decentně si oprašoval černý plášť.
„Jo, měl, ale Hidan se pokoušel chytit krysu svým...jak jen tomu říkal...mno, takovým podivným obětním rituálem.“
„Obětním?! Tuším, co hodlá udělat – teda jestli Kakuzu říkal pravdu – , ale jestli tu krysu zabije, máme po zábavě,“ prohlásil Itachi a bleskově vyrazil ze dveří.
„Kde ten hlupák je?“
„V šéfíkově kanclu. Šéf odjel kamsi pryč a nic nikomu neřekl, takže předpokládám, že tam Hidan ještě je,“ prohlásil Deidara, když se všichni tři rozutekli oním směrem. Kisame se musel hodně ovládat, aby se nezačal smát zoufalé snaze jeho partnera oprášit si plášť dřív, než dorazí na místo.
„Itachi, proč sis vlastně bral plášť?“ Modrý ninja tu pobíhal oblečený docela normálně, zatímco na šernovláskově plášti přímo fosforeskovaly špinavé šmouhy z kumbálu. Uchiha na to nic neříkal.

Už když doběhli do uličky, kde byly dveře do Peinovy kanceláře, slyšeli nějaký hrozivý smích.
„No, ty malá potvoro? Jak se ti to líbí, he?!“
Ninjové strnuli, pak vzápětí jako jeden muž vpadli do kanclu. Ten pohled je naprosto ohromil. Jestli to někdy byla kancelář, tak teď to rozhodně nebylo poznat – téměř všechno tam bylo rozmláceno na třísky, ve stěně byla zabodlá Hidanova kosa a Hidan sám stál jako dráb nad malou krysou schoulenou v rohu, s bodcem v ruce.
„Hidane, nech toho!“
Hidan se překvapeně zadíval fialovýma očima na nově příchozí.
„Ta krysa musí být živá, jestli s ní chceme Konan strašit,“ prohlásil Kisame.
„Ale ta potvora mě kousla! Teď ji obětuju Jashinu-sama a -“
„No, teď ji probodneš a dřív, než ji stihneš obětovat, umře sama do sebe.“
„A jak jinak se obětovává?“ Nechápal Deidara. Hidan se na něj zle podíval, raději to ale nekomentoval; povzdychl si a bodec zase složil. Pak ze stěny vytál svou kosu a lapl krysu za ocásek. Ta jen odevzdaně visela, ráda za svůj znovunabitý život.
„Doufám, že to bude stát za to, že jsem ji neobětoval.“

Čtyři ninjové se tajně v koutku krčili nad vyplašenou krysou.
„Konanina ječení by se lekl každej. Tu minulou, která byla v obýváku, Konan tím svým ječením zahnala na míle daleko. Tak jak to uděláme s touhle krysou?“ dumal v tichosti Deidara.
„Probodneme jí uši!“ navrhl okamžtě Hidan.
„Blbče, když někomu probodneš ucho, neznamená to, že přestane slyšet, hm.“
„Pche,“ Hidan se zadíval na krysu, „tak si něco vymysli sám.“
Umělec se pro změnu zadíval na dveře, aby se ujistil, že nikdo neposlouchá.
„Itachi,“ ozval se Kisame, „mohl bys tu krysu chytit do genjutsu?“
Černovlásek se na žraločího ninju zadíval a na okamžik se zamyslel. Pak svůj pohled zaměřil na oči krysy. Ta o okamžik později začala vesele hopkat a poskakovat. Zbytek přítomných ninjů výjmaje Itachiho ohromeně hleděl.
„Jo, je to úplně jednoduchý.“
„Takže máme řešení,“ zvolal Kisame nadšeně, „takhle to půjde!“

A tak se všechna spiklá akata toho dne dostavila do obýváku v podezřele klidném stavu a beze slova si donesli, co zrovna vyhrabali v kuchyni k večeři.
„Došlo máslo,“ informoval Itachi, když se jako poslední vrátil. Konan si povzdychla.
„Další službu s nákupem mají...“ na okamžik zapátrala v paměti, „...Hidan a Kakuzu.“
Jelikož zde maskovaný nebyl přítomen, začal soptit jen šedovlásek.
„Už zase se táhnout na nějaký po*raný nákupy?!“
„Jestli chceš radši umřít hlady...“
„Umřít? Cha!“ Hidan se jako obvykle rozesmál způsobem mě-prostě-nezabiješ a ušklíbl se na Konan.
„Fajn, pokud se chceš mučit hladovkou, tak klidně nakupovat nechoď.“
„Jé, to je dobrej nápad...novej způsob obětovávání...“
„Proč se zamýšlíš jen nad hloupostma?“
„Protože říkáš jen hlouposti,“ odbyl ji, když se začal nimrat ve svém talíři. Konan se zamračila a obrátila svou pozornost ke dveřím. V tu chvíli šedovlásek vyzívavě, stejně jako Kisame s Deidarou, pohlédl na Itachiho. Zetsu se Sasorim, kteří doposud mlčeli, se na ně podezřívavě zadívali. Toho si však ninjové nevšímali, tudíž Itachi vytáhl z kapsy pláště krysu, která až doteď žila v genjutsu vypadajícím jako království ze sýra. To teď Itaci změnil v bludiště cest, odkud se linula sýrová vůně a v genjustu krysu nasměroval proti Konan. Pak ji pustil na zem. Krysa se okamžitě rozběhla vpřed.
„Co to dělá -“ Sasoriho přehlušil vzápětí Konanin šílený jekot, když jí krysa vylezla na rameno.
„Dejte to pryč! Dejte to pryč! Dejte tu hnusnou chlupatou věc pryč!!“ ječela nepříčetně na celé akasídlo a mávala rukama zběsile ze strany na stranu, zatímco se ninjové mohli smíchy potrhat. Ani loutkáře už nezajímalo, proč to udělali, výsledek mu rozhodně stačil. Pak krysa zmizela do Konanina rukávu. Modrovláska z toho začala šílet ještě víc a zcela v záchvatu paniky ze sebe plášť strhla, aby ze sebe mohla krysu shodit.
„Jo, Itachi, co takhle tu krysu směrovat ještě někam jinam?“ řekl mezi záchvaty smíchu nesmrtelný. Itachi se na něj zamračil.
„Zapomeň. Šéf by nás zabil.“
„Ten se to nedozví!“
„Ale dozví. Konan by mu všechno vyklopila...což udělá tak jako tak, jelikož nás slyšela.“
Což jen potvrdil Konanin rozzuřený výraz – krysa se vznášela vedle ní v kleci z papíru, zatímco, za Konan se z papíru skládalo obrovské kladivo.
„Tak za tohle mi zaplatíte,“ řekla hrozivě. Zločinu-úžastnící se akatsuki zbledli. V další vteřině se papírové kladivo rozpohybovalo přímo proti spolčeným ninjům, kteří se rozprchli každý svým směrem.
„Vy hnusní,“ udeřilo kladivo poprvé, samozřejmě jako prvního odrovnalo příliš sebejistého Hidana, který myslel, že pokud je nesmrtelný, omdlít nemůže, „bezpáteřní,“ teď pro změnu strefila Kisameho a zbylí dva se raději hnali co nejdál do sebe, ačkoliv i kladivo se rozdělilo na dvě menší, „egoičtí odporní k*eténi!“ Zuřila Konan, zatímco krysa už z paniky uprchla z papírového vězení a byla na míle daleko stejně, jako ta předchozí. Kladivo první zasáhlo Deidaru, který odpadl kousek od Hidana.
Teď už Konan zůstával jen Itachi, který musel naráz uhýbat spoustě ostrých papírů, které se naprosto bez zjevné dráhy letu snažily ho strefit.
„Ko-Konan, zklidni se!“
„JÁ se nehodlám zklidnit! Chtěli jste, abych byla hysterická, tak JSEM hysterická! I když trochu jinak, než jste zamýšleli!“
„Trochu?“ zaskučel ze země Kisame. „To teda rozhodn mnohem víc, abys -“
Konan ho umlčela další nekompromisní ránou, pak už se soustředila jen na Itachiho, který se raději rozhodl vyklidit válečné pole a vyběhl do předsálí.
„Přede mnou se neschováš, Itachi!“ vyřítila se za ním Konan, zatímco Uchiha dobíhal ke chodovým dveřím. Ty se však zcela bez varování otevřely a vyrobily černovláskovi na hlavě velkou bouli.
Dovnitř, opět naprosto vyjeveně, nakoukla zrzatá hlava.
„Co to tady zase...“
„Konan se zbláznila!“ žaloval okamžitě Uchiha. Zrzek se obrátil na modrovlásku, která však nevnímala Šéfovu přítomnost, tudíž ze zrzkovy nepozornosti se na oba dva snesla obrovská papírová kladiva.
„Au! KONAN!“
Modrovláska konečně začala vnímat.
„Pe...Peine?!“
Zrzek ze sebe vztekle shodil omráčeného Uchihu. To je z obýváku potichu sledovali už všichni, kteří znovunabyli vědomí i ti, co sledovali vše od začátku.
„Cos to proboha prováděla?“ obořil se na ni Pein, zatímco se vztekle rozpochodoval ke své kanceláři s úmyslem vytratit se ninjům z očí tak, jak plánoval už při vstupu do sídla.
„Já-já...oni...k čertu s váma mužskejma!“ zakřičela na něj najednou, čímž překvapila dokonce i zrzka a rozběhla se opačným směrem někam pryč.
Zrzek se tedy obrátil na ninji ve dveřích.
„Co se tady stalo? Ale to je jedno...dneska už je toho moc,“ povzdychl si a zabočil do jiné uličky.
„Ale ne! Nesmí jít do kanceláře!“ ozval se najednou Kisame.
„Proč by nemohl?“ zajímal se Sasori, který šel zjišťovat funkčnost Itachiho.
„Protože jsme to po Hidanovi neuklidili a-“
„KDO BYL SAKRA V MÝ KANCELÁŘI?!!“