Sewa Akikaze (世話 秋風): Kapitola osmnáctá - Pravá síla Akikaze

Zůstala nevěřícně stát a zírala na obrazovku. V tu chvíli nebyla schopná kloudně přemýšlet. Hlavou se jí honilo tolik myšlenek, že si je nedokázala utříbit. V tu chvíli hlasy myšlenek ostatních utichly. Naprosto odezněly, přehlušily je její vlastní.
Proč...proč zrovna on?
V ruce jí znovu zatepala bolest. Druhou rukou si pevně stiskla předloktí.
A teď mám dělat co? Přesto, on...zadívala se na Gaaru. V jeho tváři se střídaly výrazy potěšení, zděšení a výraz, který neuměla pojmenovat jinak, než chtivost a bolest zároveň.
Naruto na ni hleděl se strachem v očích.
„Sewo...?“
Neodpovídala mu, jen dál zírala někam pryč. Ohlédla se po svém týmu teprve, když jí Kakashi položil ruku na rameno. Teprve teď si všimla, že ji pozorují i ostatní týmy z Listové. Vlastně nejen oni. Všichni se dívali na ni, s výjmkou písečných, kteří s jistými obavami hleděli na Gaaru.
Podívala se Kakashimu do očí. To jediné, které z nich viděla, se vlídně usmívalo.
„To nemusíš.“
Ale ona se neusmála, neřekla nic. V tu chvíli se rozhodla.
„Proč...proč o mě pořád, všichni...pochybujete?“ Opatrným pohybem ze svého ramena setřásla jeho ruku a vydala se pomalým krokem ke schodišti. Její tým na ni jen ohromeně hleděl, jeho členové nebyli schopni protestovat.
„Ale...!“
„Naruto, je to její volba. Raději ji povzbuzuj, jako všechny ostatní tady,“ přerušil blonďáka Kakashi. Růžovovláska jen zůstala na Sewiny záda zírat s obavami. Poprvé se o ni bála jako o svou kamarádku. Jak se Sewa snažila uklidnit, znovu byla schopná slyšet myšlenky ostatních. Slyšela i Sakuřiny.
Kamarádka stejně...jako Ino? To ji přinutilo se usmát.
V cestě ji zastavil tým deset.
„Sewo, nech toho,“ řekl potichu, ale značně pobouřeně Shikamaru. „Proti někomu takovýmu nemůžeš vyhrát!“
„Nech mě jít, ty snílku.“
Snílku? Co to... Nechápal Shikamaru. Usmála se.
„Jo...přijdeš na to, jak jsem to myslela.“ Propletla se mezi jejich týmem a pokračovala klidně dál. Další v řadě byli Kiba se Shinem a Kurenai.
Další Kakashiho...proti Gaarovi bych šla s obavami i já. Jak může být tak klidná?
Nejsem klidná, pronesla v duchu tak, aby to Kurenai zaslechla. O její další reakci se už ale nestarala, jelikož se těď musela zajímat pouze o jedno, tedy o Gaaru. V myšlenkách se vrátila pouze k němu, když scházela po schodech. Jeho techniky založené na ovládání písku pro ni nebyly nijak výhodné, tudíž se musela zaměřit na nějakou, dosud sotva malinko odhalenou slabinku. Zaměřila se tedy přímo na jeho myšlenky dřív, než stačila dojít dolů. Na druhé straně se ještě nedostal ani ke schodům, jelikož mu zbytek jeho týmu před chvílí něco horlivě vysvětloval.
Zaměřila se tedy jen na něj, snažila se oddělit myšlenkový šum okolí. V jeho mysli bylo okamžik překvapivé ticho.
Zabij ji.
Zastavila se uprostřed sálu a zadívala se nahoru, kde se Gaara zastavil a nepokračoval dál v cestě.
Zbít ji...
Proč váháš?
Sewa si uvědomila, že ten druhý hlas je myšlekově oddělený do Gaarova. Měla okamžik podezření, že by to mohla být schizofrenie, ale tohle se vymykalo čemukoliv, co se schizofrenii podobalo. Schizofrenní myšlenky se prolínaly, nečekaly na sebe navzájem a každá zněla stejně. Aby tohle věděla, setkala se už s mnoha lidmi s rozdvojenou osobností, protože ji to docela zajímalo, nakonec z toho ale neměla zhola nic. Do dneška.
Jak to? Pokud to není schizofrenie, tak co? Je to, jakoby měl dvě duše...a ta, která vládně jeho tělu, se podřizuje té druhé?
Na co čekáš? Jdi! Běž a zabij ji, když ti to říkám!
Půjdu a zabiju ji...
Nechoď a nezabíjej.
Gaara se s trhnutím otočil na Sewu. „Jak?“
Jak co? Nic. Proč ho posloucháš?
Mlč, člověče!
Ty vládneš sám sobě, nemůsíš ho poslouchat.
Musím poslouchat.
Ne, nemusíš.
Mlč, ty obyčejná lidská holko! Vůbec nevíš, s kým mluvíš a -
Zuřivý hlas odezněl do prázdna. Nenechala Gaaru ho zaslechnout.
Co se -
Vidíš? Nic. Vůbec nic. Dole se usmála.
Proč...se usmíváš? Nikdo se neusmívá.
Protože tě nenechá vidět jejich úsměvy. Protože ho necháš to dělat, Gaaro. Vždycky od...tehdy, že? Od té doby, co máš na čele tu značku. Byla udivená, že stihla postřehnout tehdy v záplavě písku v jeho duši tuhle malou vzpomínku.
Gaara, jako by očekával bolest, přiložil ruku k hlavě. Ale žádná nepřicházela. Zůstal na ni jen dál hledět.
Proč to najednou nebolí? Nesmím přece vzpomínat.
Nevím sice, kdo je on, ale...už tě neslyší. Na okamžik se zamyslela. Ať už to bylo jakkoliv, Gaarova krvežíznivá posedlost pramenila z toho hlasu. Když potlačovala ty zuřivé myšlenky, měla dojem, jakoby ten kluk, co stojí nahoře, ani nebyl Gaara.
Na jak dlouho? Zvolna začal scházet schody, právě, když Hayatemu začala docházet trpělivost.
Ta otázka ji překvapila.
Nevím. Dokud ho držím, ale...ty bys ho taky mohl zadržet. Jen, kdybys chtěl.
Proč si myslíš, že nechci?
Protože ti nevadí zabíjet lidi, co ti nic neudělali.
Nevadí...nevadí...od...od té doby ne. Mám-li si vybrat mezi tím, že je zabiju, nebo se nechám zabít, volím první možnost.
Tedy tě ale Lee nechtěl zabít. Ani já tě nechci zabít. Pak to tedy není o tom, ty nebo oni, ne? Jeden žije, druhý zemře...to ti říkal ten hlas, že?
Není to hlas...je to můj démon. Je ve mně už od mého narození.
Sewa se nepatrně zamračila. Zrovna po schodech sešel až dolů.
Démon? Od narození? Pak tedy...V duchu se k tomu hlasu vrátila. Démonův nepříčetný řev slyšela jen jako šum, zatímco se jí dařilo ho od Gaary plně oddělit. Nevěděla ale na jak dlouho. Byl neuvěřitlně silný.
Proč jsi ho nechal s sebou manipulovat?
Pohlédl jí do očí, když došel až k ní a Hayatemu.
Bylo mi šest, kdy jsem zabil jediného člověka, o kterém jsem myslel, že mě miluje. A ten mi řekl, že mě nenávidí, těsně předtím, než zemřel. Neměl jsem a nemám důvod vzdorovart mu. Protože, jednoho dne mě budete všichni chtít zabít. Jako on.
Přesně tak! Zahřměl v obouch jejich propojených myslích jeho hlas. V Gaarově výrazu se nic nezměnilo, ačkoliv v jeho mysli cítila náznak paniky a nevyrčenou otázku. Ano, déle už ho nedokázala zadržet, přestože byla přesvědčená, že Gaara by to byl dokázal. Koneckonců, ten démon, či co to bylo, byl svázán s jeho myslí, ne s její. Ani nevěřila, že bude schopná zadržet něco takového a přitom klidně mluvit. A necítit se potom unavená.
Mysl je přeci jen jiná něž tělo. Ačkoliv... Nejistě pohlédla na Gaaru. V očích se mu zase míhaly náznaky šílenství.
Sakra, všechno, co jsem říkala, bylo k ničemu. Ale, něco jsem z toho pochopila. Gaara je jiný, než tenhle.
Hayate mezi nimi okamžik těkal očima, než spustil ruku volně podél těla.
„Začněte.“
Sewa rychle uskočila dozadu, čistě z obranného účelu.
Nezáleží mi na tom, jestli se ze mě stane chuunin nebo ne. Nepotřebuju zde vyhrát. Od začátku jsem snad tušila, že s ním není něco v pořádku, proto jsem sem já blbá lezla? Nadávala si v duchu. Teď je to vlastně jedno, ale...
Zatímco vymýšlela nějakou otřepanou taktiku, slyšela hlas znějící v Gaarově hlavě. Jeho řev byl tak silný, že se nedivila, když viděla, že se Gaara třese. Ačkoliv ji jeho čím dál šílenější výraz vůbec nepřišel ustrašený.
Nemám jinou možnost, když už jsem sem vlezla, povzdychla si a rychlým pohybem si z pasu odmotala provázek, lanko s černými korálky, které na okamžik rozechvěle zablikaly šarlatovou září, když do nich pomalým tempem začala proudit nazlátlá chakra. O pár vteřin později se rozzářily jako žhavé uhlíky.
Gaara se mezitím už vzpamatoval. Zátka z jeho tykve s pískem vylétla tak rychle, že se zarazila do zdi těsně vedle Shikamara. Ten okamžik těkal očima mezi Gaarou a zátkou ve zdi a pak se raději ujal ujišťování se, zda ještě pořád žije.
Sewa od Shikamara odtrhla oči, tahle scénka ji na okamžik pobavila. Vzápětí uviděla zdvihající se vlnu písku a po tváři jí poprvé přelétl stín obav. Rozběhla se ale přímo proti Gaarovi, což prakticky znamenalo přímé střetnutí s touhle stěnou. Při běhu uvolnila lanko, které se začalo rozpínat okolo. Gaara se jen krvelačně zašklebil, když ji v příští vteřině celou pohřbil pod písek.
„Sewo!“ zařval z tribun Naruto. V následujícím okamžiku však jak jeho, tak všechny ostatní v místnosti překvapil následující výjev; cestu pískem si prorazila obrovská chakrová čepel, která se zasekla do střechy haly. Z hromady písku, jakoby bez zastavení, vyběhla Sewa dál ke Gaarovi. Byla od něj sotva metr, když se lanko obtočilo okolo jeho postavy, kterou v tom okamžiku obalil písek. Sewa s lankem škubla, když do něj pustila nový příval zlatavé chakry. To se zaseklo do písku, ale dál nebylo vpuštěno.
Co to... Sewa s lankem škubla znovu, ale bez zjevného účinku. Zamračila se. Nechtěla jsem ho rozsekat na kousky, ale přes tohle se nedostanu!
Povzdychla si a pustila do lanka chakry o něco víc. To vzápětí zlatavě zasvětélkovalo a většině obecenstva se před očima začaly míhat světelné šmouhy. Pak písek povolil a lanko jím projelo skrz naskrz, jakoby rozsekalo svoji oběť na několik od sebe oddělených částí. Sewa odskočila na stranu a sledovala hroutící se hromádku. Něco takobvého ninji okolo naprosto šokovalo.
„Ga-Gaaro!“ ozvalo se z ohromené strany písečných. Sewa se však nepřestala vyplašeně rozhlížet. Slyšela ho, slyšela ho všude okolo sebe, jeho vražedné úmysly cítila víc než kdy předtím. Vzápětí se jí zezadu dotkly jeho ruce. Překvapeně se ohlédla.
„Jak..?!“
„Technika, kterou mohu použít jen jedinkrát za mnoho dní, rozložení svého těla na písek. Před chvíli jsi mě skoro zabila...předtím jsi lhala.“
„Nedáváš mi jinou možnost!“
Obecenstvo bylo očividně značně udivené jejich novodobým rozhovorem.
Co to proboha...oni se tam spolu normálně baví? Nevěřila svým očím Temari.
He...Sewa je děsivá...aaa, to snad ne! Další z týmu, kdo je silnější než já? Shanarooo!
Kdy....kdy se Sewa tak zlepšila? Zapřemýšlel se Kakashi.
„Jinou možnost? Tu já taky nemám. Je to boj jako vždycky.“ Hlas měl jako obvykle bez emocí. Nelítostný. Věděla, tušila, co teď přijde, ale neměla možnost jeho útok zablokovat. Ucítila v místě jeho doteku silný tlak, vzápětí ji písek odhodil na protější stěnu, kde prudce narazila a sjela k zemi. Na chvíli jí to vyrazilo dech, ale i tak se přinutila rychle zvednout, jelikož se musela vyhnout další salvě písku.
Sakra, tohle je špatný, pomyslela si, když se zastavila a zalapala po dechu. Opatrně si omatala místa na zádech, která bolestivě natekla. Jakoby jí do nich zabodal jehly.
Tentokrát soustředila do lanka více chakry než předtím. I tak se skoro žádné nezbavila a v ruce jí znovu bolestně zatepalo.
Teď nebo nikdy, heh...pousmála se nad svým jedostranným osudem a znovu vyrazila vstříc další slavě písku, zatímco lanko obtočila v divokých smičkách okolo sebe, tudíž od sebe úspěšně odrážela všechny pískové útoky. Prozatím, dokud její pozornost setrvávala na těchto útocích. Právě, když se dostala dost blízko, musel část svého písku stáhnout zpátky, aby mu vůbec nějaký zbyl na obranu. Rozmáchla se lankem v širokém oblouku a z něj vyrazila bleskurychlá zlatavá čepel. Ačkoliv Gaara před sebe nastavil písek, a očividně ho dost zpevnil, čepel se jím bez zjevných potíží prosekla a písečný shinobi byl nucen uhnout. Tentokrát čepel probourala celou stěnu a do místosti vnikl čerstvý vzduch z venku.
Páni...nepřehnala jsem to s tou chakru trochu? Sewa neměla moc času nad tím přemítat, jelikož se musela znovu pustit do jeho rychlých výpadu, které nyní prosekávala podobnými chakrovými čepelemi. Tudíž měly obranný i útočný efekt zároveň.
Vysoká zručnost při práci s chakrou, velký talent na manipulaci s jejím tvarem. A to všechno bez výcviku, podle těch ohromených výrazů okolo. Ta holka má talent. Shinobi s čelenkou Zvučné vesnice vyplázl svůj dlouhý jazyk jako had, co chutná vzduch, vzápětí ho ale stáhl dovnitř.
Sewa Akikaze. Tu holku opravdu chci do Zvučné.
Sewa měla příliš práce, než aby se snažla poslouchat myšlenky shinobiů okolo. Přeslechla i tuto, ačkoliv kdyby si uvědomila jak ji, tak jejího původce, jistě by se zastavila na dostatečně dlouhou doby, aby ji Gaara pískem znovu zasáhl.
Sewa se otočila okolo své osy a rozběhla se tak, že se písečné střely trefovaly těsně za ní. V tu chvíli udělala několik pečetí. A zastavila se. Pohlédla Gaarovi zpříma do očí, když se zastavila na pečeti, která nepředstavovala žádnou z těch obvyklých.
Jediné klanové jutsu, které jsem se kdy naučila z rodinýho svitku...Soujutsu: Itai no sou!
Na Gaarově tváři se na okamžik rozlil překvapený výraz, když jeho tělo padlo na kolena v bolestivých křečích. Nebo to tak aspoň vypadalo. Vlastně ho tělo nebolelo. Nijak se nebránil překvapenému křiku, písek se ve vzduchu točil a švitořil. Sewa se snažila držet myšlenkové spojení co nejdelší dobu, i když se jí nelíbilo, co mu dělá. Přestože se ji před chvílí snažil zabít. Pak spustila ruce a zastavila přítok svojí vlastní chakry. Zadívala se na něj. Podle toho, co si tehdy četla ve svitku, kdyby tu techniku držela o něco déle, mohl by se zbláznit. I když měla dojem, že tím by už stejně nic moc nezkazila, ničit jeho už tak pochroumaný duševní stav v úmyslu opravdu neměla. Šlo jí jen o to, aby ho zastavila. Aby mu dokázala, že není někdo, koho může rozmáčknout jako brouka.
Co to bylo za techniku? Kakashi se zahleděl na Sewu. Aby právě teď sledoval svoji žákyni Sharinganem, na to bylo příliš pozdě. Ale sama mu to určitě prozradit nehodlala, vypadalo to téměř jako klanové jutsu. Jen neviděl žádné pečetě, když k němu byla zády.
Sewa si přitáhla lanko zpátky k sobě. Gaara kousek od ní stále lapal po dechu.
Promiň mi.
Prominout?! NIKDY! Tu zatracenou bolest jsem cítil i já, k*rva! Vztekal se démonův hlas v Gaarově hlavě tak, že ho slyšela i Sewa.
Tobě jsem se neomlouvala, démone.
Gaara překvapeně otevřel doširoka oči.
„Ty se mi...omlouváš?“
Sewa němě přikývla.
I když ty se mě snažíš zabít...nebudu jako ty. Ne tak nelítostná.
„V takovém případě ale...zemřeš!“ Vlna písku okolo Gaary se nečekaně zvedla a namířila ostrými hroty přímo na Sewu. Ta se jen tiše usmála, když se otočila na stranu a začala šeptat slova, zatímco mu je říkala v mysli.
„Kakasi-sansai, co to Sewa říká? Vy umíte odezírat ze rtů, tak to řekněte!“ prosil Naruto. Kakashi ji očima překvapeně sledoval.
„Říká...říká tohle: Je mi to líto. Ve skutečnosti se tě nebojím, ale...“
...lituju tě.
Písek povolil své pevné sevření smrtících ostnů a neškodně se snesl vedle ní.
„Cože?“ Temari se naklonila přes zábradlí a vytřeštila oči na Gaaru.
Proč on...zastavil?!
Usmívala se. Měla ho přečteného. Ačkoliv věděla, že to, co právě udělala, byl obrovský risk. Měl labilní povahu. Před pár vteřinami mohla skončit probodaná skrz naskrz.
„Lituješ mě?“ Gaara se naroval, písek se ale ani nepohnul. „To je rozsudek smrti. Nemůžeš mě litovat. Zabiju tě.“
„Pokud ti to přikáže nebo proto, že sám chceš?“
Sewa měla dojem, že z rozjívených myšlenek všude okolo je oba většina obecenstva na chvíli pokládala za dva naprostý magory.
Gaara se ale k jejímu překvapení nepěkně ušklíbl.
„Protože chci.“
A sakra!
Písek okolo ní se zvedl a sevřel ji do nelítostného stisku, tak pevného, že jí ochabl stisk v rukou a nebýt toho, že lanko nemělo kam vyklouznout, vypadlo by jí. Vyděšeně zalapala po dechu.
Tohle je vážně špatný...cítila stále větší tlak na všechny svoje kosti, které byly v písku – tudíž na všechno kromě krku, který nechal i s hlavou venku. Zřejmě se bavil jejím bolestivým výrazem.
„Pořád mě ještě lituješ?“ Hlas mu přeskakoval z hlubokého do vysokého a zase zpátky, jak z křiku přecházel do sotva slyšitelného šeptáni a naopak. Musel opravdu znít jako blázen. Vzápětí se tlak písku znásobil. Sewa vykřikla, nečekala to. Z koutku úst jí stékal pramínek šarlatové krve. Nevěděla, jak na tom je, ale podle pálivé bolesti poznala, že zrovna dvakrát dobře ne.
„Sewo! Sewo!“ slyšela Narutův křik, děsil ji ale fakt, že čím dál slaběji. Na okamžik svět zčernal a ona uviděla vesele se tvářící obličej své sestry.
Fukako?
Usmívala se na ni. Vědomila si, že vidí výjev z minulosti.
„Sestřičko, kdyby ti někdy někdo ubližoval, řekni mi o tom. A kdybych tady nebyla a ty byla opravdu v nebezpečí,“ natáhla ruku a Sewa uviděla, jak hladí po malé blonďaté hlavě ji samou, jen v o hodně mladší podobě, až se zastavila na její levačce a vzhédla „tak, i když tě to bude bolet, nenech se zabít.“

Sewa se přinutila otevřít oči. Gaara s nepříčetným výrazem ve tváři stál kousek od ní. Avšak její náhlé znovunabytí vědomí zaskočilo jak jej, tak Hayateho, který chtěl zrovna vyhlásit Gaarovo vítězství, nemluvě o překvapených pohledech ninjů na hledištích.
„Promiň, ale ještě nechci umřít,“ obrátila se Sewa na Gaaru. Pevně zatla zuby, když se tlak písku ještě znásobil a ona jen vykašlala krev.
„Už ti k tomu moc nechybí,“ posmíval se jí. Ačkoliv, ona se přeze všechno také usmála. Na okamžik v jeho očích zahlédla zlomek obav.
Jak se může usmívat? Vždyť se ji chystá zabít! Nevěřil Shikamaru svým očím.
„To je zřejmě pravda,“ připustina neochotně. Pak zavřela oči.
Fajn, tohle zřejmě opravdu bude bolet. Ale...díky, Fukako.
Nechala tu zlatou chakru projít celým jejím tělem. To začalo okamžitě protestovat, ale ona tomu nesměla věnovat pozornost. Zvlášť, když chakra překročila hranice jejího těla a ona na chvíli připomína světlušku. Vzápětí nastálá tlaková vlna rozehnala všechen písek a ona dopadla na zem. Trochu zavrávorala, ale spokojeně si z koutku úst setřela hřbetem ruky pramínek krve. Pak se rozběhla kupředu, s chakrou, která se konečně osvobodila z jejího těla, všude okolo sebe. Až pak teprve svět změnil barvu na černou a ona netušila, co se stalo. Poslední, co si pamatovala, byl Gaarův překvapený výraz a zlatavá čepel směřující přímo na jeho krk.