Čistě klučičí záležitost, část 4.

Druhého dne ráno TenTen probudil zpěv její od té chvíle ne zrovna oblíbené písničky.
„Jednoho dne v neděli, když naši za babičkou odjeli,“ zaslechla Kibu a vzápětí se k němu přidal Kankurou.
„Pátral jsem v mááámině šatníku, střevíce padly k mému kotníku, teplý letní den…“
„Tak dost!“ zaječela naštvaně přec celý pokoj a švihla po nich polštářem. Její přesnost se objevila, projevila a s Kaňourovým zaječením srazila požadovaný cíl k zemi.
„Co to tady vyvádíte! Všichni okamžitě makat. Klidně se udřete k smrti, koneckonců se ztrátami je počítáno, ale lelkovat mi tady nebudete!“ ozval se Takashimu odporně známý hlas v uších.
„A co je dnešním prvním úkolem?“ ozval se Leeho hyperaktivní hlásek.
„Hezky se rozdělíte do dvojic a vyženete všechno nevyžádané z okruhu dvou mil od farmy,“ usmála se na něj babča a s potutelným výrazem od ucha k uchu odkráčela na pole.
„Tak jak to rozdělíme?“ pokrčil rameny Chouji.
„Lee vsadím se, že mě neporazíš,“ vykřikl Naruto.
„Zvládnu to samé co ty za polovinu času!“ odporoval Lee a ve společně započaté hádce se vydali na cestu směr jih.
„Kankurou jdeš?“ pokrčil rameny Kiba a pro změnu s písničkou ,Severní vítr je krutý‘ si vzali severní sektor.
TenTen čekala kdo na ní zůstane, ale Shino si to jednoznačně namířil k ní.
„Ehm…Takashi strávíš se mnou zbytek tvého života?“ zeptal se mírně úchylným hláskem.
Tenten vyděšeně vyvalila oči a podívala se do Shinovi podivně vážné tváře.
„Jak to myslíš mého? A vůbec to má být vtip?“ nevěřícně zašeptala.
„Ne, ale když nechceš, tak se mnou budeš aspoň v týmu,“ pousmál se na ni a už ji táhl za ruku směr blízký východ.
Na Nejiho zbyl Chouji a tak si dělali cestičku z drobečků na západ.
„Víš, Shino jak jsi to myslel?“ pokusila se TenTen ze svého kolegy dostat vysvětlení na otázku jenž jí neustále vrtala v hlavě.
„Já… no…,“ nervózně se na něj podíval a TenTen aniž by to chtěla začala rudnout.
„Ty…,“ začala koktat, „nejsi na kluky, že ne?“
Shino se otočil k ní a přitiskl jí na strom tak, že měla příležitost cítit jeho dech.
„Co to vyvádíš?“ dál nervózně blekotala.
Shino se otočil k ní a přitiskl jí na strom tak, že mohla cítit jeho dech.
„Co to vyvádíš?“ dál nervózně blekotala.
„Něco proti?“ ušklíbl se a naklonil se k ní ještě blíž. Srdce jí začalo bít jako splašené a dech se jí nepříjemně zrychloval.
„Jo, musím ti něco říct!“ vyjekla a rychle se v vyvlíkla z jeho sevření.
„Já, trochu jsem vám všem lhal, tedy lhala,“ koktal a nervózně chodila dokolečka.
Shino nechápavě naklonil hlavu a s úšklebkem jí pozoroval.
„Divím se, že jste mě ještě nikdo nepoznal, ale já... já jsem TenTen!“ vychrlila ze sebe a zdrceně si klekla do trávy.
„TenTen to si beru osobně,“ pronesl dotčeně Shino a klekl si nad ní.
TenTen se v očích zatřpytili slzy, „odpusť mi, ale přece nemůžu za to, že jsem holka,“ zašeptala prosebně.
„Ale TenTen já jsem naštvanej, protože jsi si myslela, že tě nepoznám, ne, protože bys zklamala moji orientaci.“
„Co? Ty jsi o tom věděl? Jak jsi mě teda mohl nechat takhle mučit?“ začala s výčitkami.
„No řekněme, že jsem pár broučků poslal na výzvědy a pak…“ tentokrát trochu koktal Shino.
„Ty jsi mě šmíroval?“ začala jejich debata nabírat zcela jiný spád.
„Takhle bych to rozhodně nenazval,“ bránil se Shino.
„To ráda věřím,“ dál soptila TenTen.
„Ale prý jsi celkem hezká,“ rýpnul si Shino a TenTen to už nervově nevydržela a napřáhla se proti němu zatnutou pěstí, ale trochu nevychytala pár kroků a začala padat, takže Shina celkem obstojně srazila k zemi a zalehla.
„Asi jsem zapomněl dodat až na to, že nemáš tykadla a zcela postrádáš náznaky kyseliny mravenčí,“ dořekl Shino a pokusil se vymanit z jejího sevření.
„Kdepak, já ovládám zcela jiné zbraně,“ vyplázla na něj jazyk a nebezpečně se začala přibližovat k jeho rtům.
„T…Ten,“ nestačil doříct, protože Tenten splnila svou výhružku a pevně přitiskla své rty na jeho.
„Asi tě trochu dusím,“ pousmála se, když se od něj odtáhla.
„Ne, že by mi to vadilo,“ dostalo se jí vzápětí odpovědi a tak pokračovali v předchozí činnosti.
„Dlužíš mi deset dolarů,“ ozvalo se pochvalné písknutí nedaleko nich.
„Áááá Shino, co jsi mi to udělal?“ začal nadávat Kiba a naštvaně vytahoval bankovku ze své milované peněženky. Toho času i většiny času předchozích prázdné.
„Neměl jsi se vsázet, já jsem ti říkal, že ty brýle nenosí jen, protože by se moc koukal na matrix a nebo se chtěl přidat k FBI, ale aby zakryl rudnutí, když takového krasavce jako mě uvidí po ránu a nebylo vidět kam se mi to kouká,“ dál se vítězoslavně křenil Kankurou.
„To ne, kluci, je to jinak než si myslíte,“ opět se TenTen pokoušela vylhal, ale tentokrát neměla příliš velké šance.
„Fakt, a co si teda myslíme Takashi?“ rýpnul si Kiba.
„A jak to teda je?“ přidal se Kankurou.
„Haffff,“ nezapomněl se přidat i Akamaru, ale kromě Kibi bohužel nikdo nepochopil co chtěl říct.
„Když to teda chcete slyšet, tak fajn, ale nechci slyšet žádné výčitky nebo poučování. Já totiž jsem…“ chtěla vyklopit celou pravdu, ale Shino jí v půlce druhé věty zacpal pusu.
„Ale no tak Takashi, jednou se tu pravdu stejně museli dozvědět. Mimo to já se za nic nestydím, beztak mi tě závidí a Kankurou promiň, ale fakt nejsi můj typ,“ pronesl v zápětí pobaveně a přesto tak mírně vážným tónem Shino.
„Proč ne, vždyť jsme si s takashi tak podobní, hnedě vlasy, oči…“ snažil se Kankurou.
„Nemáš takové to vnitřní kouzlo,“ pokrčil rameny Shino.
„Co já jsem kouzelný celý! Mimo to tak podoba s Takashi, vždyť jsme jako bratři, dvojčata!“ dál se rozkřikoval Kankurou a TenTen mimoděk vyprskla smíchy.
„Bratři?“ nechápavě na něj koukal Kiba
„Gaara tě zabije!“ dodal Shino, provokativně vzal Takashiho za ruku a tiše mu zašeptal:
„Fajn budu to hrát s tebou, alespoň bude trochu legrace, ale když na to přijdou byl to všechno tvůj nápad!“
„Víš Kaňoure měl by jsi vidět jak vypadáš,“ začal se smát Kiba, „to by chtělo kameru a vyhráli by jsme hlavní cenu v neváhej a toč!“