Čistě klučičí záležitost, část 3.

„Hele, tak se přesvědčíme, kdo to je,“ potměšile se pousmál Kankurou.
„Bya…“ zašeptal Neji, ale TenTen ho v půlce slova přerušila řevem: „Neopovažuj se nebo ti vytrhám vlasy!“
„Hele, neznáš se s TenTen?“ zeptal se zvědavě Naruto. Takashi s předstíranou vážností nesouhlasně zakroutil hlavou.
„Proč?“ zeptala se tím nejstálejším hlasem, kterého byla schopná.
„Ta když je naštvaná, řve na něj úplně stejně,“ začal se smát a pokračoval v poznámkách tentokrát směrem k Nejimu.
„Ehm, Takashi, víš, že rudneš?“ zeptal se po chvíli ticha Lee.
„Pokračujeme v cestě dořešíme to až na místě!“ rozhodla místo odpovědi, pořád ještě trochu zaskočeně a všichni kývnuli na souhlas.
Temari se Shikamarem se k nim připojili a záhadně se celou dobu drželi vzadu, což způsobovalo Kankurouvi nemalé nervy.

„Já už nemůžu,“ funěla do kopce Ino.
„Dokud můžeš ještě mluvit je to dobrý,“ odpověděla stejně udýchaným hlasem Sakura a naštvaně se podívala na Hinatu, pár metrů před nimi.
„Mluvit? Ccc naprosto postrádáš sílu mládí!“ vyplázla na ní jazyk.
„Jen mi chybí železo, ale rozhodně funíš desetkrát tolik co já!“ začali se hádat a během chvilky tohoto požďuchování nasadily tempo Formule 1.
„Už jsme skoro tam!“ přerušila po chvíli hádku Hinata.
„Jooo!“ „Konečně!“ začaly se ozývat radostné výkřiky.
„No, už zbývá jen den cesty,“ dodala Hin a její dvě společnice po ní hodily vražedné pohledy.
„Mám jen malý dotaz k plánu, nebudeme raději dělat jakože nic než abychom se vrhly na TenTen a odtáhly ji?“ pokusila se raději rychle změnit téma.
„Máš strach, že ji budou bránit?“ ušklíbla se Sakura.
„Já popravdě jo,“ přiznala Ino.
Sakuře se náhle začal měnit výraz v obličeji.
„Já už taky!“
„Fajn, mám plán,“ zašeptala Hinata a obě dvě napjatě poslouchaly.

Na farmě je uvítala stará babička svírající v ruce katanu a s milým úsměvem jim oznámila, že přišli pozdě, načež začala katanou nebezpečně mávat ve vzduchu.
„Myslíte, že takhle nějak bude vypadat TenTen za pár let?“ optal se Lee směrem na ubytovnu a Ten měla co dělat, aby ho neuškrtila.
Naruto, nemohl nechat tuto poznámku bez povšimnutí.
„Myslím, že to bude mnohem horší!“
Jediným jejich štěstím bylo, že TenTen jejich přespávací místnost naprosto vzala dech. Jednalo se o malý pokojík s nad sebou narvanými postelemi, kde prakticky nikdo neměl ani za mák soukromý s přilehlou místností sloužící jako šatna a dveřmi vedoucími k řece.
V té chvíli vešla do místnosti Temari, přejela pohledem po místnosti a oznámila:
„Ehm děcka, myslím, že budeme muset pokračovat, tak se mějte!“ mávla rukou a táhla Shikiho pryč.
Naruto posměšně pískl a Kiba si neodpustil poznámku: „Ti teda měli naspěch.“
„Gaara je zabije,“ řekl Kankurou a víc danou situaci nekomentoval.
„Co tady tak stojíte! Hezky makat, od čeho jsme si vás najala! Hezky na pole, kopat, sázet, kácet, vybrat kameny, pozabíjet potulné ninji, nenechat se uštknout od žádné zmije, nechytit blechy,“ podívala se na Akamara a po Kibově pohledu pouze dodala, „a jeden půjde škrábat brambory!“
Všichni přítomní by se radši smířili s udřením na poli nebo v lese, než se škrabkou na brambory v ruce a tak se toho s potutelným úsměvem, ujal Takashi.
Do večera všichni dřeli, vedli veselé rozhovory a na Takashiho, který si zabral samostatnou práci nikdo ani nepomyslel, což TenTen naprosto vyhovovalo. Dávalo jí to pocit, že alespoň
pro dnešek zůstane neodhalena, ale to se šeredně spletla…

Když se začínalo stmívat, všichni se odebrali k večeři, nedá se říct, že by se najedli dosyta neboť si Chouji zakládal na tvrzení ,Jak k dílu tak k jídlu´ a dneska díky svým technikám vykácel polovinu lesa.
„Já jsem dneska zasadil, alespoň tunu rýže!“ líně se protáhnul Shino, ale to neměl dělat neboť se mezi Leem a Narutem strhla další hádka.
„Já jsem dneska zasázel minimálně tři tuny!“ vyprskl Naruto.
„Já díky mé síle mládí určitě aspoň pět!“ oponoval Lee a hned se strhla řada sázek než do místnosti přišel Neji a otráveně pronesl: „Já to ani nepočítal.“
„Řekl bych, žes vyhrál,“ usmál se Kiba, kterého štvalo, že se nemůže k hádce přidat, protože byl v lese, kde Chouji neměl konkurenci.
„Tak to ani náhodou, přísahám na život svojí matky, že jsem toho zasázel nejvíc!“
„Lee, ale, tvoje matka je už mrtvá!“ zapojil se pro změnu Chouji.
„Tak dost mládeži, jen šetřete síly na zítřek, budete je potřebovat a teď fofrem umýt a spát!“
„Umýt?“ zaštkala téměř neslyšně TenTen, ale Naruto jí přeci jen zaslechl.
„Hele, když jseš z Kirigakure, tak by ti voda neměla vadit ne?“ zašklebil se na ni.
„A neboj stydět se nemusíš,“ dodal až přespříliš přátelským hlasem Neji a TenTen tím ještě víc utvrdil v názoru, že nakonec Byakugan přeci jen použil.
„To ne já jsem jen trochu nachlazenej,“ hledala výmluvy, ale to už ji Naruto táhl k řece Kiba s Akamarem a Leem už byli ve vodě, ale zbytek osazenstva se ještě nacházel v šatně, což u Takashiho způsobilo nenadálé rudnutí.
„Co je ti čoveče? Vypadáš jak Hinata, když vidí Naruta,“ změřil si ho pohledem Shino.
„Hele, nech Hin na pokoji!“pustil se do Shina Naruto a TenTen této situace využila k úniku, vrátila se až už všichni leželi a vypadali, že spí. V tomto se, ale opět spletla. Neslyšně jako kočka proklouzla do místnosti a zamířila k volné posteli.
Najednou se jí zamotala hlava a zatmělo před očima. Na ní ležel Neji a drtil ji váhou svého těla. Kiba mezitím rožnul a všichni ostatní ji v kruhu obstoupnuli.
,No super, teď už není šance, že by mě nepoznal´ postěžovala si v duchu, ale Neji ani nehnul brvou, namísto něho spustil Naruto:„Okamžitě nám vysvětli kam si zdrhnul!“
„Kluci neblbněte! Jen jsem se šel projít!“ začínala koktat.
„To, ale znamená, že ses ještě nemyl! Táákžé tě trochu vykoupeme,“ zašklebil se Kiba a společně s Nejim ji nebezpečně táhly do šatny.
Poslední co zvládla zaregistrovat byl potupný Nejiho úsměv a Leeho řvaní: „Síla mládí! Jen do něj!“
,Ach jo, proč mě jednou nemůžou podržet, zase ta jejich dominantnost!´ zuřila v duchu a trhla sebou silněji než očekávala a tak se jí podařilo vytrhnout se ze spárů, vody chtivých cvoků.
„Tak jo vyklop to!“
„Prostě se bojím vody!“ lhala jako, když tiskne.
„Holt vy z Mlžný,“ začal se Shino smát.
„A proto jsi tolik zrudnul?“ zadíval se na ni Kankurou nedůvěřivým pohledem.
,To ne! Mysli, mysli, mysli!´ pomalu začínala ztrácet naději, když dostala zase jeden svůj geniální nápad „Já totiž nejsem na holky!“ řekla ledově chladným hlasem a přízeň všech přítomných ochabla jako když utne.