A jsme v háji: Konan stávkuje 03

„Já chci taky,“ křičel Deidara.
Všichni se tedy sesypali k Sunaru a za chvíli už každý seděl u stolu se špinavým talířem, na kterém byl bílý prášek.
Reakce byly různé.
„No to je hnus,“ otřásl se odporem Itachi.
„Má to velmi zvláštní chuť,“ snažil se Pein o slušné vyjádření.
„Chtěl jsi říct, že to chutná jako rozmačkaný, rozdrcený, třikrát kompostovaný, pražený hrášek,“ řekl znechuceně Hidan.
„Proč urážíš hrášek?“ ozval se Kakuzu.
„Mně to chutná,“ zamumlal Tobi.
„Drž oko, Tobi. Je to vážně odporné,“ zabručel Deidara.
„Když vám to nechutná, tak mi to vraťte,“ fňukal Tobi.
„Nééé,“ zařvali všichni sborově a ochranitelsky si přitáhli talíř k sobě.
„Tak si potom nestěžujte,“ zprdnul je Tobi.
To už byla poslední kapka. Jako prvnímu ujely nervy Peinovy, který vztekle narval do Tobiho oka lžíci i s celým sunarem.
„Auau,“ hořekoval Tobi a vyběhl z místnosti pryč. Poté se strhla Sunarová bitka, kterou začal kakuzu, který se snažil ukrást lžičku sunaru Hidanovi. Všechno se rázem proměnilo v bílý ráj.
„Sakra, nechte toho,“ křičel Pein.
„On mě praštil,“ zakňoural Kakuzu.
„A on mi chtěl ukrást Sunárek,“ bránil se Hidan.
„On si začal,“ ječel dál Kakuzu.
„A on mi chtěl ukrást Sunárek,“ opakoval Hidan.
„Už je to trapný, vymysli si něco novýho,“ dloubl do něj bílý sněhulák Deidara.
„A on mi chtěl ukrást Sunárek,“ mlel dál Hidan.
„Proboha, sejměte ho někdo něčim,“ poručil jim Itachi.
„Non problema,“ řekl Zetsu a sejmul Hidana brčkem.
„A on mi chtěl ukrást Sunárek,“ ozval se Hidan znovu.
„O tom jsem četl v rubrice „Loupení, smrt a trestanci“. Říká se tomu posttraumatický zásek, stává se to, když je na zločinci páchán zločin,“ vyhodnotil to Pein.
„Tý jo, to fakt existuje?“ vyvalil oči Sasori.
„Ne,“ povzdechl si Pein. „Právě jsem si to vymyslel. Nemám nejmenší tušení, co mu je.“
„Tak nám tu ku*va necpi,“ seřval ho Hidan.
„Hidane! Ty už jsi zase normální,“ vykřikl Deidara radostně.
„On byl někdy normální?“ zeptal se Kakuzu pochybovačně.
„Ne,“ odpověděl stále nadšený Deidara a objal Hidana.
„Nech mě, ty úchyle,“ odstrkoval ho Hidan.
„Já nejsem úchyl,“ bránil se Deidara a pustil ho. Uraženě na něj koukal.
„A nechtěj mi ukrást Sunárek,“ křičel Hidan hystericky.
„Ten ti nikdo nekrade, ostatně, už ti ani nemám co krást,“ upozornil Deidara na Hidanův prázdný talíř.
„Kde je můj Sunárek?“ zhrozil se Hidan.
„Na tvém plášti,“ prozradil mu Deidara.
„Jdu se modlit k Jashinovi,“ zamumlal Hidan otřeseně a odešel do svého pokoje.
„A co teď?“ zeptal se Zetsu po Hidanově odchodu.
„Dáme si Deli,“ navrhl Sasori.
„Ale my nemáme Deli,“ zakoulel očima Deidara.
„My nemáme Deli?!“ zhrozil se Kakuzu.
„Blbost, Deli máme vždycky,“ začal Pein mávat rukama a vrhl se k tajné přihrádce, ze které vítězoslavně vytáhl hrst tyčinek.
„Tos nám to nemohl říct dřív, že máme jídlo?“ zařval Zetsu vztekle.
„Já si to dřív neuvědomil,“ bránil se Pein.
„Vyval to sem,“ vrhl se na něj hladový Uchiha.
„Moje,“ přitiskl si Pein Deli ochranitelsky na hruď.
Jeho podřízení se nebezpečně semkli okolo něj.
„Tím si nejsem tak jistý,“ řekl Zetsu vražedně.
„Jídlo,“ slintal Deidara a Itachi.
„Nechte mě bejt. Hele, támhle je nahá Julie Roberts,“ ukázal Pein na druhou stranu. Všichni kromě Zetsua se otočil. Zetsu měl raději jídlo nežli světově milovanou hvězdu show-byznysu.
„Kde?“ zeptal se Deidara tupě. Ale to už Pein, Zetsu a Deli zmizeli neznámo kam.
„To jsou tupci,“ řekl Kakuzu.
„Proč?“ nechápal Itachi. „Vždyť zmizeli i s těma Deli.“
„Zmizeli, ale Pein je nevzal všechny,“ uchechtl se Kakuzu a otevřel dokořán tajnou přihrádku, ve které byla hromada tyčinek.
„Hele brambůrky,“ vykřikl nadšeně Deidara.
„Hele, chcíplá krysa,“ vykřikl Itachi znechuceně.
„Itachi, to je grilované kuře,“ upozornil ho právě se objevivší Hidan.
„Co je to grilované kuře?“ podivil se Itachi.
„No, má to čtyři nohy, ocas, dvě uši a velký zuby,“ pokusil se to popsat Deidara.
„Vždyť říkám, krysa,“ zavrtěl hlavou Itachi.
„Hm, tak já si tu krysu sním sám,“ oznámil Hidan, chopil se kuřete a pořádně se zakousl. „Au!“ zařval. „Proč tu sakra máme maketu grilovanýho kuřete?“ ječel vztekle.
„Vždyť je to krysa. Deidara to popsal jako krysu, tak proč tomu říkáte kuře, když je to krysa? Já to nechápu,“ řval hystericky Itachi.
„Sakra, zmlkněte a jezte, dokud je co,“ seřval je Sasori.
„Ty nám do toho nekecej. Stejně se tě to netýká,“ obořil se na něj Deidara.
„Ale já nechci, abyste umřeli hlady. Navíc jste ještě nepříjemnější, když jste hladoví,“ fňuknul Sasori.
„Trhni si špalkem,“ zpražil ho Hidan, ale stejně uposlechl rady a pustil se do paprikových brambůrků.