Záhada tváře - 14.kapitola - Dokončení mise

„Tenshi?! Tenshi-san! Kde jsi byla?“ zajímalo Naruta, který Tenshi doběhl, když se rozběhla dál.
Tenshi v odpověď pokrčila rameny a pokračovala pak dál a předběhla ho.
„Ty jsi na mě naštvaná?! Kvůli tomu večeru?“ zeptal se jí Naruto.
Kývla. Opět zrychlila.
„Já to myslel dobře! Co před námi tajíš, pod tou maskou?“ optal se jí narovinu Naruto.
Ihned se zastavila. Zarazil se, a pak přeskákal těch pár větví za ní a postavil se naproti ní.
Sundala si masku, ale oči měla zavřené. Měla je ohraničené černou linkou, což na nich Naruto ještě nikdy neviděl, ale vypadalo to dobře. Pak se najednou ty krásné modré oči otevřely a on do nich nahlédl. A ten pohled nikdy nezapomněl.
Oči byly tmavé a jakoby necitelné a byla v nich znát, že v dívčině mysli zuří bouře. Krutá a nebezpečná bouře. Naruto tam viděl, jak se vztek úzce mísí se smutkem.
Najednou si zase nasadila masku, otočila se k němu zády a vydala se dál.
„Naruto?! Je ti dobře?“ starostlivě si Naruta měřila Sakura. Začínala se o něj bát. Ten jeho výraz, když nahlédl do jejích očí…
„Tím, co jsem včera udělal jsem se u ní dostal na stejnou úroveň jako členové jejího klanu a Sasuke, ne-li níž. A myslím si, že ty taky, Sakuro…“ zavrtěl smutně hlavou Naruto.
„Nemá právo se na vás takhle naštvat, jen když se chcete podívat, jak vypadá!“ odsekl dotčeně Sasuke a ošklivě se podíval na Tenshiina záda.
„Tys neviděl její oči,“ vrtěl zuřivě hlavou Naruto. Pak se všichni tři rozběhli, protože se jim zase začala ztrácet.
„Oči?“ nechápavě si ho měřil Sasuke.
„Jo… má takové zvláštní modré oči, ve kterých jde číst jako v otevřené knize… jenže z téhle mě až zamrazilo,“ otřepal se Naruto. Nevěřil, že tohle všechno by jeden člověk snesl.
„ Modré oči?! Otevřená kniha?!“ pozastavil se nad tím Sasuke. Podíval se na Sakuru a ta kývla.
„Včera večer jsme si s Narutem dali pár faktů dohromady a napadlo nás, jestli by Tenshi nemohla by být ta tvá holka. Začíná to být víc než pravděpodobné,“ řekla Sakura.
„Myslím si, že ne,“ zavrtěl Sasuke odmítavě hlavou, „Jen si to namlouváte, protože mi chcete co nejdřív pomoct. Ale já si to nemyslím. Jinak by se ke mně určitě chovala jinak!“
„Ale…“ chtěla něco namítnou Sakura, jenže v té chvíli narazila do Sasukeho, který předtím narazil do Tenshi. Zatím udržovali balanc, jenže najednou do nich narazil Naruto a oni začali padat. Prvně Naruto, pak Sakura a Sasuke, ale ten se stihnul zachytit Tenshiina hábitu.
Rychle se na ně otočila, neuvěřitelně rychlým pohybem si stáhla pravou rukavici a v ruce se jí objevila zvláštní trávově zelená katana, kterou napřáhla k nim dolů a kolem těch tří se najednou ovinul zelený šlahoun, který jim zabránil v pádu. Tenshi pak švihla katanou nahoru a v letu je šlahoun pustil a oni klidně dopadli na větve okolních stromů.
„Co to bylo?!“ nevěřícně si ji měřil Sasuke, ale Tenshi si ho nevšímala a lehce se jako duch snesla na zem a skrčila se v jednom křoví. Připojili se k ní, rozhrnuli větve křoví a uviděli… několik členů Akatsuki. Ty, které měli najít. Itachiho a Kisameho.
Sasuke byl rozzuřený a chtěl se na Itachiho vrhnout, ale zarazila ho Tenshiina pevná ruka, skrytá v černé rukavici, která mu pevně sevřela rameno.
„A kdy se jako chceš pustit do boje?“ naštvaně si ji měřil Sasuke a ani se nenamáhal mluvit potichu.
Tenshi rozzuřilo dívat se do jeho chladných očí, a tak popudila uzdu svým emocím a jednoduše ho hodila Itachimu přímo pod nohy. Ale když si to uvědomila, tak se k němu ihned vrhla a pomohla mu na nohy. Sakura a Naruto přiskočili za nimi a postavili se po jejich boku.
„Zase vy dva?! Oni vás dali do jednoho týmu?“ uchechtl se Kisame.
„Koho myslíš?“ nechápal Naruto.
„Sasukeho a tu vaši zahalenou kamarádku… myslím, že se jmenuje Tenshi,“ odvětil Kisame.
Tenshi si ty dva pozorně prohlížela. Už je viděla bojovat. A byli to těžcí soupeři.
„Kdy jste vy dva bojovali spolu?“ zajímalo Sakuru.
„V ten den, kdy jsem se vrátil do vesnice. Ona bojovala proti Itachimu a já proti Kisamemu,“ odvětil Sasuke.
„Mělo to být obráceně,“ pokrčil rameny ledabyle Itachi. Sasuke nečekaně přikývl.
„Takže, co tady chcete?“ zeptal se týmu z Konohy Kisame.
„Máme za úkol si s vámi vyřídit pár věcí,“ pousmál se nebezpečně Naruto.
„Tak až skončíte, vezmem si tě sebou… šéf bude rád,“ ušklíbl se nebezpečně Itachi.
„A Tenshi si sebou vezmeme taky… naše organizace o ni projevuje zájem už dlouho,“ dodal Kisame.
„Cože?!“ podivila se nechápavě Sakura a podívala se tázavě na kamarádku. Ale ta si jí nevšímala a stále stála proti nepřátelům a vypadalo, že si promýšlí boj.
„Nepochlubila se vám, že chceme, aby se k nám přidala? Je schopná v boji a naše organizace má od našeho posledního setkání o člena méně. Hodila by se nám,“ řekl Itachi a změřil si dívku pátravým pohledem šelmy, která hledá svou kořist.
„Tenshi-san se k vám nikdy nepřidá!“ prohlásil rozhodně Naruto a postavil se do útočného postoje.
„Pod nátlakem se k nám přidá každý,“ vycenil na ně své špičaté žraločí zuby Kisame.
„Ale ne já… a jestli mě nepřestanete verbovat, tak vám ukážu, jak ostré jsou mé kunaie namáčené v roztoku z byliny obecně známé jako Ninjova smrt!“ sykla nebezpečně ledovým hlasem Tenshi a všechny z toho zamrazilo. Ještě nikdy neslyšeli nikoho mluvit takovým způsobem. A Sakura s Narutem tak zase neslyšeli mluvit Tenshi. Nepoznávali její hlas.
Itachi s Kisame se při zvuku toho hlasu napřímili a bojechtivě se na ni podívali.
„Ten roztok není sám o sobě jedovatý,“ namítl Kisame.
„Ale, ale sushi si hraje na vzdělance… je jedovatý. Hodně jedovatý. Ale jen pokud se správně připraví složitou destilací za pomocí chakry… nebo se o tom snad chceš přesvědčit?! Klidně to na tobě vyzkouším,“ odsekla Tenshi. Už ji nebavilo mlčet. A tenhle hlas mohla používat… tomu jejímu nebyl ani trochu podobný. Vlastně mluvila jako Gobi ve své skutečné podobě. Často s tím improvizovali a nyní se jim to právě hodilo.
„Sushi?! Copak nevíš, že ryba je kámoš a ne žrádlo?“ nechápavě si ji měřil Kisame.
„Já bych se s tebou klidně kamarádila, kdybys nepatřil k Legendárním šermířům a zároveň k Akatsuki,“ pokrčila rameny Tenshi.
„Ale já s tebou ne!“ odsekl vítězně Kisame.
„Tvoje smůla,“ podotkla Tenshi.
„Hele, ten chlápek, co ho hledáme každou chvilku opustí zemi… nechcete si to s námi vyřídit jindy?“ zeptal se jich Itachi.
„Bojíš se?“ uchechtla se pod maskou Tenshi.
„Ani tebe ani ničeho jiného,“ zúžil oči Itachi a přísně si ji změřil.
„Něčeho určitě…“ pousmála se Tenshi. Pak poklekla k zemi a roztáhla svůj hábit na stranu a oni mohli pohlédnout na její bílé kalhoty a bílé tílko pod pláštěm. Uviděli také těžký temně modrý pásek kolem pasu, na němž měla spoustu svitků. Jeden z nich vytáhla a opět se zabalila do pláště.
„Co chceš dělat?“ nechápal Naruto.
„Ukázat nám, čeho se tady Itachi nejvíc bojí…“ odvětila Tenshi a svitek s černým okrajem roztáhla před sebou.
Dalším krokem bylo sundání rukavic, aby svou krví mohla zpečetit jutsu, které se chystala použít.
„Kuchiyose no jutsu!“ sykla Tenshi a celou svou dlaň položila doprostřed svitku.
Kolem ní se zvedl oblak kouře. Když zmizel, tak ostatní jen zatajili dech. Kolem Tenshi se vznášel jakoby oblak temnoty, který splýval s jejím černým pláštěm.
„Toshio… ukaž Itachimu čeho se bojí,“ kývla Tenshi na oblak.
„Hai, Tenshi-hime,“ ozvalo se z oblaku temným hlasem s ledovým nádechem. Všem, co to viděli a slyšeli přeběhl mráz po zádech a nevědomky se rozklepali strachy.
Temnota se připlížila k Itachimu, který do ní pohlédl a odklopýtal o pár kroků zpátky. Najednou se před ním zformovala do tvaru postavy, ale nikdo ji nemohl rozeznat. Jen Itachi stále klopýtal dozadu a chránil si před ní obličej, jako kdyby ho bolel pouhý pohled na ni.
„To stačí!“ prohlásila rozhodně Tenshi a Toshio se stáhl. Itachi se ale stále vyděšeně díval před sebe.
„Itachi-san!“ rozběhl se Kisame vyděšeně ke svému týmovému kolegovi a snažil se ho probrat, ale nešlo mu to. Přehodil si ho tedy přes rameno a zahrozil směrem ke skupince Shinobi z Konohy.
„My se pomstíme!“ přísahal Kisame, a pak zmizel.
Sasuke se jen šokovaně díval před sebe, jak nemohl uvěřit tomu, co se to stalo s jeho bratrem. Sakura nevěděla, co si o tom všem má myslet a Naruto se najednou rozesmál. Pak se k němu připojili i ostatní, kromě Tenshi.
„Co to bylo za jutsu?“ zeptala se Sakura Tenshi.
„Mé vlastní… jdu napřed do vesnice, jste na mě moc pomalí!“ sykla na ně Tenshi a zmizela. Oni se pak sami dostali do vesnice a nevěděli, co si o ní mají myslet.
„To nemohla mluvit ona…“ zamyslel se Naruto.
„Cože?!“ nechápavě se na kamaráda podíval Sasuke.
„Tenshi vždycky měla krásný a milý hlas… vždycky. Tohle nemohla být ona,“ vrtěl hlavou Naruto.
„Co když je ale jiná než jsme si my všichni mysleli?“ namítl Sasuke.
„Pak jsme žili všichni v iluzi…“ řekla Sakura smutně.
Po chvilce se vzpamatovali a Naruto jim nařídil, aby se vrátili do vesnice. Jejich mise tímto skončila.