Záhada tváře - 13.kapitola - Nápad

„No, kdo to je?!“ zajímalo Naruta. Jeho obličej se rozzářil nadšením.
„No tak, pospojuj si to… kdo zmizel, když zemřel Juugo?! Kdo nedostal měsíc volno?! Kdo promluvil před bránou předtím než přišel Sasuke a jako poslední zásadní dotaz… kdo odmítl vstoupit právě na tu louku, kterou nám popisoval Sasuke, i když jsme byli po těžké misi?!“ zajímalo Sakuru.
Naruto se zamyslel a najednou se mu obličej rozzářil poznáním… ale to pak hned zmizelo.
„Ne, musí to mít jiné vysvětlení,“ zavrtěl odmítavě hlavou Naruto.
„Nemusí! Všechno do sebe zapadá!“ odsekla Sakura a zatřásla s Narutem.
„Všechno?!“ zamyslel se znovu Naruto, a pak se mu obličej zase rozzářil, „Fajn, sedí to. Věřím ti.“
„Tak a teď musíme vymyslet plán, jak to dokázat a odhalit její tvář,“ pousmála se Sakura.
„To po mně nechtěj,“ odmítl ji Naruto. Sakura si ho nechápavě změřila.
„Proč?! Nechceš pomoct kamarádovi?“
„Nemůžu ublížit kamarádce.“
„Cože?“
„Ublížilo by jí to.“
„Co?“
„Odhalení její tváře.“
„Ale vždyť by pak byli oba šťastní a to přece chceme!“
„Nejsem si jistý…“
„Čím?“
„Že by byli oba šťastní.“
„A na to jsi přišel jak?“
„Co by sis myslela o klukovi, kterýmu bys svěřila, že ho miluješ a pak se dozvěděla, že ho i jiná holka nazývá svou láskou?“ optal se jí Naruto. S naprosto vážným výrazem ve tváři. Tohle by od něj Sakura nikdy dřív nečekala.
„Nechala bych si to vysvětlit,“ bránila se Sakura.
„I kdyby se ti předtím dostávalo neuvěřitelně málo lásky jen proto, že jsi jiná než ostatní?“ vyjel na ni Naruto. Sakura sklopila hlavu. Takhle nad tím nepřemýšlela.
„V poslední době se Tenshi dost uzavřela do sebe. Bojím se, že je to kvůli němu. Což by vysvětlovalo i to, že se s ním nebaví, ale s námi ano a dává mu to pěkně sežrat. Co když už ho nechce?“
„Ale co když jo?!“
„Musíme se teda přesvědčit, jestli je to skutečně ona.“
„A když to nevyjde?!“ zazmatkovala najednou Sakura.
„Zkusíme to někdy jindy. Vzpomínáš si, kolikrát jsme se pokoušeli odkrýt tvář Kakashi-senseie?“ usmál se na ni Naruto.
„Jo, hodněkrát a nikdy se nám to nepovedlo!“
„Tak tohle prostě a jednoduše nebude ten případ, protože se to povede!“
„A jak to teda chceš udělat?“
„Ještě nevím… musíme vymyslet plán… a nejlepší bude, když to uděláme v noci kdy tady budeme všichni.“
„Vlastně nám bude stačit jen to, když jí odtáhneme šátek a ukážeme Sasukemu vlasy ne? Podle těch by jich mohl poznat.“
„Asi máš pravdu… tak teda v noci?“
„Jo… nejlíp dneska.“
„Už dneska?!“
„Jasně… kdo to udělá?“ zajímalo Sakuru.
„Klidně já,“ nabídl se dobrovolně Naruto.
„Když myslíš,“ pokrčila rameny Sakura.
„Takže teď tady na ně počkáme a bude to!“ zamnul si ruce Naruto. On i Sakura se moc těšili na to, až bude mít jejich kamarád zase skvělou náladu.
Sakura se zakryla dekou a lehla si na zem, předstíraje, že spí, zatímco Naruto se jen tak hrabal v ohni klackem.
Po chvilce se venku ozvalo zašustění keře a dovnitř vešel Sasuke.
„Klidně si lehni, Naruto, vezmu si hlídku,“ řekl Sasuke blonďákovi.
„Ne, jsem čilej jako rybička. Lehni si ty,“ odvětil Naruto.
„Tak dobrou noc,“ pokrčil rameny Sasuke a lehl si na opačnou stranu ohně, než ležela Sakura. Ale nemohl spát.
Asi tak deset minut po Sasukem se vrátila i Tenshi a v rukou si pohrávala s pár bylinkami.
„Co to je?“ zajímalo Naruta.
Tenshi mu podala jednu z bylinek. Připadala mu známá. Ale název si nedokázal vybavit. Tázavě se na kamarádku podíval.
„Ninjova smrt,“ prozradila mu šeptem Tenshi. Nechtěla vzbudit Sakuru. Sasuke jí byl ukradený, ale stejně nechtěla, aby zaslechl její hlas. Nemohla dopustit, aby ji poznal a aby někdo věděl, jak vypadá.
„Ale to je jedovatý!“ namítl šokovaně Naruto. Tenshi pokrčila rameny, dala si bylinku do taštičky kolem pasu a lehla si na zem vedle Sakury.
Kývla na Naruta a zachumlala se do deky. Jen tak zavřela oči a zpomalila dech, aby se mohla spojit se svým vnitřním démonem, jak to občas dělala, když si s něčím nevěděla rady. Jako zrovna teď, se svými činy.
‚Gobi?‘ oslovila Tenshi svého démona a zjevila se u jakési kovové ohrady, která ho držela v ní.
‚Tenshi… dlouho jsi tady nebyla,‘ za plotem se objevila hlava obřího psa.
‚Proto jsem tu, abych to napravila,‘ usmála se na něj Tenshi a unaveně se tam posadila.
‚Jsem rád, že jsi na mě nezapomněla… hele, koho jsi to zabila katanama?‘ zajímalo Gobiho. Pětiocasého psího démona, který byl uvězněn v Tenshi. Ale spřátelili se spolu, už když byla malá a on mohla využívat jeho schopnosti a s jeho pomocí si vytvořila několik vlastních technik.
‚Hmm… nějaký dva chlápky z Akatsuki a jednoho člena týmu Hebi,‘ odvětila Tenshi.
‚Tak Akatsuki, jo?! Jsem na tebe pyšný,‘ radostně zaštěkal Gobi.
Najednou Tenshi měla takový zvláštní pocit.
Gobi začichal a znepokojeně nastražil uši.
‚Něco se děje… někdo se k tobě až moc přiblížil a o něco se snaží…‘ prohlásil Gobi.
‚Musím jít! Někdy se zase stavím!‘ usmála se na něj lehce Tenshi, a pak se soustředila a za chvilku se probrala. Nahlédla přímo do tváře Naruta.
Ihned se usmála, ale pak si uvědomila jednu jedinou věc… když měla masku, viděla vše s lehce černým nádechem. Ale nyní Naruta viděla naprosto jasně.
Ihned vyletěla do sedu a na poslední chvíli zachytila Narutovu ruku, kterou měl na jejím šátku, který se jí snažil sundat.
Ruku od sebe odhodila a natáhla se pro masku, kterou měla ve své ruce Sakura a zkoumala ji.
Tenshi neuvěřitelně zazmatkovala, jedním skokem se ocitla na nohou a vytrhla jí masku z rukou. Poupravila si šátek, nasadila si masku a vyběhla z přístřešku, pod kterým spali. Tohle bylo něco… neuvěřitelného!
Sakura s Narutem Tenshi zklamali. Tohle by od nich nikdy nečekala, jako od přátel, kterým natolik důvěřovala, že se s nimi začala úplně normálně bavit. Prostě podraz. Stejný jako od Sasukeho. Všichni jsou stejní…
‚Už jsi zase zpátky?‘ kývl na ni Gobi, když se pohodlně usadila na jednom stromě a opět se ponořila do sebe, aby to s ním mohla probrat.
‚Ano,‘ odvětil rádoby klidně Tenshi.
‚To je skvělé. Nahlédl jsem ti do mysli… jsi moc zmatená. Mám ti s tím pomoci?‘ nabídl se Gobi.
‚Zkusím se s tím poprat sama,‘ zavrtěla modrovláska hlavou.
‚A zvládneš to? Důvěřovala jsi jim všem,‘ odvětil mile Gobi.
‚Nebudu si jich všímat a nepromluvím s nimi ani slovo. Ať si sní, co si nadrobili.‘
‚Špatný přístup. Ztratíš tak přátele.‘
‚Víš dobře, že jestli to byli dobří přátelé, tak ne.‘
‚Tvá volba.‘
‚A ještě mám Hin a Gaaru.‘
‚Hmm… dlouho jsme Shukaku neviděli. Je to zvláštní.‘
‚Neboj, věřím Gaarovi… ten by se nijak lehce nedal a už vůbec ne Akatsuki!‘
‚Je jedno komu věříš nebo ne, ale prostě ho mohli chytit, pokud jich na něj šlo hodně.‘
‚Ne, snad by tolik neriskovali jen kvůli Shukakovi… nemá moc extra sílu.‘
‚Ale oni potřebujou všechny démony!‘
‚To jo, ale taky pomocí nějakýho můžou chytit jinýho, no ne?‘
‚Nemůžou žádného nechat moc dlouho venku. Mohli by jim zdrhnout. Nepomůžou nikomu dobrovolně.‘
‚Ehm,‘ odkašlala si Tenshi.
‚Já vím… Já ti pomáhám, ale já jsem výjimka. Ostatní jsou jiní,‘ odsekl Gobi.
‚Jsem ráda, že jsi jiný,‘ pousmála se Tenshi a skrz plot ho podrbala na ušima. Měla ho ráda a už dávno ho přestala nenávidět za to, že jí ničil život. Neměl na to vliv. Bylo to jen lidmi.
‚Budeš tady celou noc?‘ optal se Gobi Tenshi.
‚Spíš ne… musím se i projít a pročistit si myšlenky,‘ zavrtěla Tenshi hlavou.
‚V tom případě jdi… už je pár hodin po půlnoci,‘ pobídl ji Gobi.
‚Díky, vůbec jsem si neuvědomila čas. Ahoj,‘ usmála se na něj Tenshi a opět se probudila. Pak se až do rána procházela po okolí tábora, dokud nezaregistrovala, že se probrali a nasnídali. Pak očividně nevěděli, co mají dělat, a tak seskočila za nimi a kývla na ně, jako že jdou dál.