Mannaka nee-chan I. - Život není medovej

"Tohle je ta vesnice?" zeptal se Kiba Kurenai.
"Nedivím se, že potřebojí podpory. Vypadá dost zranitelně," poznamenal Shino, když se zadíval na bránu vesnice, která nebyla v nejlepším stavu. Vesnici obklopovala stejně polorozpadlá hradba a nezdálo se, že by u otevřené brány někdo hlídal. Stáli na nedalekém kopci na kraji lesa a pozorovali místo své nové mise.
"Kage no sato není shinobijská vesnice a ani nemá dostatek peněz na najmutí ninjů, i když je Konoha dost blízko," vysvětlila jim Kurenai.
"Tak jdeme blíž, ne? Musíme přece zjistit, co to bylo za hajzly," řekl Kiba s natěšeným výrazem.
"Klídek, není kam spěchat. Můžeme si udělat pauzu," poznamenal Shikamaru s jeho obvyklým unuděným výrazem.
"Shikamaru má sice pravdu, ale odpočinout si můžeme i ve vesnici," rozhodla Kurenai a tak se všichni vydali směrem k bráně vesnice ležící uprostřed malého údolíčka, které obklopovaly strmé srázy. Jen na jedné straně, odkud šli ninjové z Listové, byl kopec, z kterého se snadno dalo dostat do vesnice.
Byli asi deset metrů od vesnice, když se za nimi najednou objevili dvě postavy.
"Sakra. Že by přišli zase?" zaklel Kiba, když si domyslel, že jsou to další útočníci.
Akamaru na siluety vycenil zuby a Kiba si ihned připravil kunai. Ten se však najednou vznesl do vzduchu a překvapeného Kibu sekl do nohy. Vzápětí to schytal i Akamaru do boku a oba se bokestí svezli na zem. Kiba v kleče pozoroval, jak Shino posílá na útočníky své brouky, ale ti, jako by Shina přestali poslouchat, jen postavy obletěli a zmizeli někde v dálce. Kurenai na nic nečekala a svázala jednoho z nich u stromu svou technikou. Jenže větve se začaly rozšiřovat a útočník hravě vyklouznul.
"Gatsuga!" zařval Kiba, roztočil se kolem své osy a mířil si to na nepřítele. Ten však vyskočil do vzduchu a poslal na Kibu několik shurikenů.
"Ta rychlost...!" zašeptala překvapeně Kurenai nad nenormální rychlostí shurikenů, které se blížili ke Kibovi. Ten na poslední chvíli stačil těsně uhnout, ale shurikeny jakoby změnili směr a vší silou se do něj trefili. Bylo slyšet Kibovo bolestné zasténání a Akamaru se k němu ihned kulhavě rozeběhnul. Kiba však ležel v bezvědomí na zemi a v sobě měl zabodnutých několik shurikenů. Kurenai si všimla, že jsou dost hluboko.
"Mám tě. Na mě jsi zřejmě zapoměl, co?" ušklíbl se Shikamaru, který nepřítele chytil stínovou imitací hned, jak dopadl na zem. Druhý se k němu rozeběhl, že mu pomůže, ale než se stačil vzpamatovat, byl chycený taky.
"Dobrá práce, Shikamaru," pochválila jej Kurenai a Shino už jí pomáhal oba útočníky svazovat.
Za chvíli už nepřátelé seděli svázaní k sobě a Kurenai ošetřovala Kibu a Akamara.
"Jak je na tom?" zeptal se Shikamaru.
"Bude v pořádku, jen omdlel, za chvíli se probere. Jen to vypadá, že Akamaru asi bude chvíli kulhat," odpověděla Kurenai vytahujíce shurikeny.
"Myslím, že až se Kiba probere, tak to schytaj. Na Akamara je dost háklivej," ušklíbl se Shikamaru. "Ty shurikeny museli letět zatraceně rychle, když jsou takhle hluboko."
"To jo. Nevím sice, co jsou zač, ale určitě to nebudou obyčejní ninjové," podívala se na dvě svázané postavy, které Shino hlídal.
"Tak to prostě zjistíme, ne?" navrhl. Kurenai souhlasila a tak přešli k ninjům. Jakmile jim sundali černé masky, Shikamaru překvapeně vzhlédl.
"Holky? Jsou to jen obyčejné holky?"
"Nicol slyšíš to, prý obyčejné," ušklíbla se hnědovláska.
"Asi nás moc podceňujou. Měli by jsme jim dát lekci," zasmála se blondýnka, která se dívala na Kurenai. Poskládala ruce do pečetě ovce, jen směrem k obloze zvedla i prsteníček, a provaz senajednou rozvázal.
"Nicol! Yoshiko!" ozval se za nimi něčí hlas. Když se otočili, uviděli k nim běžet nějakého muže s ustaraným výrazem. "Co tu proboha vy dvě vyvádíte?"
"Snažíme se zastavit ty útočníky," poznamenala Nicol, ale zastyděla se, když si uvědomila, že to byli ony, kdo byl chycen.
"Útočníky? To je přeci posila z Listové!" řekl udýchaně, když k nim přiběhl. Rozhlédl se kolem a uviděl na zemi ležet Kibu.
"Strašně se omlouvám, jsou trochu vznětlivé. Hned vašeho přítele ve vesnici ošetříme."
"Takže tyhle holky jsou z vaší vesnice?" zeptala se Kurenai. Mají velice zajímavé schopnosti. Někoho mi připomínají...zamyslela se.
"Nepotřebujeme přece Listovou, zvládneme je samy!" rozčilovala se Yoshika.
"Yoshiko, naše vesnice by další útok těžce zvládala. Bude lepší, když tu budou i zkušení ninjové," uklidňoval ji muž.
"Copak my nejsme dost zkušení? Do teď jsme to zvládali!" zamračila se Nicol.
"Holky!"
"Promiňte, ale kdo jste vy?" zeptal se najednou Shino.
"Oh, promiňte, zapoměl jsem se představit. Jsmenuji se Yukitoshi. Dostal jsem za úkol být vaším průvodcem," usmál se na ně.
"Já jsem Kurenai, tohle je Shino, Shikamaru a Kiba s Akamarem," ukázala směrem ke dvojici na zemi.
"Yoshiko, Nicol, odneste ho do nemocnice. Ale opatrně," obrátil se na dívky, které už stály na nohou.
"Proč my? Ať si ho odnesou samy," odsekla Nicol.
"Protože si dokážu představit, kdo ho tak zřídil. Tak šup!"
"Odnes ho, to tys na něj hodila ty shurikeny," pobídla svou společnici Yoshika. Nicol se na ni zamračila.
"V tom případě ty Yoshiko pomůžeš jeho psovi," odvětil Yukitoshi.
"Ten ale chodit může," sykla Yoshika a Nicol se ušklíbla. Obě vzali své nedávné nepřátele do náruče a než se ostatní mohli vzpamatovat, byly pryč.
"Jsou rychlý," poznamenal Shikamaru.
"Jejich rodiče byli ninjové. Dost je toho naučili, ale nedávno zemřeli. Ty dvě jsou stále spolu, ale musím uznat, že vesnici hodně pomáhají. Nebýt jich, byla byjsme na tom o hodně hůř. Vlastně jsme jim hodně vděční," vysvětlil jim Yukitoshi.
"Ty dvě jsou sestry? Vůbec na to nevypadají," podivil se Shikamaru.
"Asi to s nimi nemáte lehký," postřehla Kurenai.
"To ne. Ale ony jsou milé a hodné, jen prostě občas neví, co s energií. A hlavně se o tuto vesnici hodně bojí a udělaly by pro ni všechno."
"Jsou to skvělé kunoichi," ozval se Shino. "Vy je máte na starost?"
"V podstatě ano, ale jsou hodně samostatné."

"Jak mohli oslovit zrovna Listovou?" zamračila se Yoshika, když seděli na větvích stromu nedaleko nemocnice. Kiba už ležel na lůžku a zotavoval se a Akamaru byl u něj na pokoji s obvázanou ránou.
"Jako kdyby Yukitoshi nevěděl, co udělala. A přitom je jeden z mála, kterému to řekla máma sama," souhlasila Nicol a kunaiem obřezávala kus dřeva.
"Ani toho moc nelituju, že jsme je napadli," ušklibla se Yoshika.
"Kiba-kun už bude v nemocnici," ozval se ze zdola Yukitoshův hlas. Ten si všiml holek a zavolal na ně. Všichni společně šli navštívit Kibu, který se už prý probral.
"Ty jsi nás ale vylekal, Kibo," zasmál se Shikamaru, jakmilke vešli do jeho pokoje.
"Kdo je to?" ukázal na sestry, ale to už Akamaru na něj začal vrčet.
"Cože? To jsou ti útočníci?" obrátil se na svého věrného přítele a ten na souhlas zaštěkal.
"Myslela jsem, že ninjové z Listové jsou silní, ale když jsem tě dokázala vyřídit pár kunaii," pokrčila Nicol rameny.
"Nicol!" obořil se na ni Yukitoshi.
"Ty jsi jounin?" zeptal se Kiba Nicol. Yoshika vyprskla smíchy Nicol se k ní okamžitě přidala.
"To sotva. Kde by jsme vzali takové povýšení," odpověděla mu Yoshika a slovu 'povýšení' dala náležitý ironický přízvuk.
"Vyrůstali v této vesnici," vysvětlil Shino, když si všimnul Kibova nechápajícího pohledu.
"Mě porazili holky, který nemají žádný kvalifikovaný trénink a žádný zkušenosti? To snad ne!" sykl spíše jen pro sebe a zamračil se.
"Ale no tak, přece se nebudeš rozčilovat. Vždyť to byla jen menší rozcvička," pokrčila rameny Yoshika.
"Holky, bylo by lepší, kdyby jste nechali Kiba-kun odpočívat," otočil se na ně už bezradný Yukitoshi.
"Fajn, stejně jsme sem jít nechtěli," odsekla Nicol.
"Ve společnosti ninjů z Listové rozhodně ne," přidala se Yoshika a obě vyšly ven.
"Omlouvám se za ně, neměli zrovna nejlehčí dětství a hlavně si vylívají zlost na vaší vesnici."
"Co se stalo?" zeptal se Shino. Pokud jim to řeknu, holky mě zabijou. A to doslova, pomyslel si.
"To je dlouhý příběh. Mno nic...Kiba-kun tady ještě přes noc zůstane a vám ostatním ukážu, kde budete bydlet," odvedl raději řeč jinam a všichi, až na Kibu a Akamara, ho následovali.