Hoshi no Chikara 5.

„Krása.“ Vydechl Shikamaru s očima přilepenýma na Saju.
„Ano je to nádherné, že?“ Přikývla Akumo a sledovala, jak se k Saju připojila další postava, pravděpodobně Hamaru.
„Tak tohle je váš dar? Létání.“ Obrátil se na Akumo.
„Ano.“ Znovu přikývla a zadívala se něj pronikavýma očima. „Nikomu o tom nesmíš říct.“
„Jistě.“ Přikývl honem a znovu se zahleděl na oblohu. Saju tam právě zjevně nacvičovala nějaké otočky a manévry.
„Předpokládám, že jsi můj dopis dostal?“ Začala z jiného soudku a pomalu se vydala k oblému kameni u břehu.
„Ano, pro to jsem tady.“ Rychle jí následoval a posadil se na druhý kámen, který stál o kousek vedle.
„Zajímá tě proč jsem to chtěla?“ Pokračovala a dívala se při tom do prázdna.
„To je důvod, proč jsem tady. Zjistit nač potřebujete tým a potom přednést žádost Tsunade-sama.“ Odpověděl a sledoval divadlo, které se nad ním odehrávalo.
„Aha. Doufala jsem, že naše vztahy jsou na tom lépe, ale jde o to, že má milovaná vnučka má velké zdravotní problémy a já vůbec netuším, čím by to mohlo být.“ Její oči najednou posmutněly.
„Nestačil by na to jeden lékař?“ Zeptal se a zatvářil se nejistě.
„Možná, ale nechci nic riskovat. Přece jen je to má milovaná vnučka…“ Nechala prázdný konec.
„Ta co má také dar?“ Zeptal se zájmem.
„Jak o tom výš?“ Otočila se k němu překvapeně a po tváři jí přelétl stín znepokojení.
„Ale, myslím že jsem to někde zaslechl. Možná od Elyry.“ Honem to zamlouval, neboť si byl jistý, že konečně alespoň trochu našel něco co by mohlo být zajímavé.
„Aha. No o tom se normální nemluví a taky by se o tom mluvit nemělo. Asi si s Elyrou promluvím.“ Potřásla hlavou a svraštila obočí. „Jak to tedy bude s těmi zdravotníky?“
„Já mám dovolenou a nějak si jí nechci krátit. Ale mohl bych poslat zprávu pro Tsunade s popisem situace a ona by pak mohla vyslat nějaké lékaře, kteří by zajistili její stav. Pokud by to bylo vážné, tak by jí možná i převezli do nemocnice.“ Odpověděl drobet vyhýbavě a díval se při tom někam k vesnici.
„Aha. Dobře. Vidím, že děláš vše co je v tvých silách. Děkuji Shikamaru-kun.“ Přikývla poněkud obezřetně.
„Není zač. Vždycky se na mě a můj klan můžete obrátit.“ Usmál se a zalétl pohledem k Saju, která na ně mávala z oblohy. Zamával jí taktéž a obrátil se zpět k Akumo. „Já už asi půjdu. Vidím, že Saju má intenzivní trénink a nechci překážet.“
„Bránit ti nebudu, ale na obtíž tu rozhodně nejsi. Navíc mám pocit, že Saju se teď nějak víc snaží, než normálně.“ Pokrčila rameny a zkoumavě se na něj zahleděla.
„No možná jindy.“ Usmál se a zvedl se z kamene. „Určitě se ještě uvidíme a ten vzkaz pošlu jen co se vrátím do domu.“
„Vážně děkuji Shikamaru-kun. Moc si toho vážím.“ Rychle se usmála, ale oči jí těkali někam jinam. „Nashedanou.“
„Nashledanou.“ Zamával ještě Saju a vyrazil rychlým krokem do vesnice.

Tsunade-sama,

posílám vám pozdravy z mé dovolené. Zároveň mám na vás, ale i pár proseb. Nejdříve je, ale třeba zmínit, že jsem sem jel hlavně kvůli dopisu, který nám nedávno přišel. Představená klanu Shinzanaki totiž požádala o kompletní lékařský tým z důvodu zdravotního stavu její vnučky. Proč jsem právě přijel zjistit, neboť to do dopisu neuvedla. Zdá se, ale že něco skrývá. Byl bych velice vděčný, kdybyste neposílala celý tým, ale jen třeba Shizune nebo Sakuru, případně i Ino. Než dorazí, tak se pokusím zjistit více.

S pozdravem Shikamaru Nara.

„Jdem teda kempovat?“ Ozvalo se najednou od pootevřených dveří na balkón.
„Co?“ Vzhlédl překvapeně Shikamaru od rozečtené knihy.
„No kempovat. Jak jsem o tom mluvila. Je před obědem, takže máš do něj čas se sbalit a pak můžeme vyrazit. Tak na ty čtyři dny.“ Elyra vešla k němu do pokoje a posadila se na postel.
„Teď? No to není nejlepší nápad. Někoho čekám.“ Zavrtěl hlavou a sklapl knihu.
„Koho?“ Zeptala se zájmem a opřela se na loktech.
„Mediky z Konohy. Kvůli tomu dopisu. Akuminu vnučka je prý ve špatné stavu.“ Objasnil a zamířil ke skříni.
„A kdy by měli dorazit?“ Zeptala se trochu zklamaně.
„No posla jsem poslal před chvílí. Cesta trvá dva dny. Takže tak za čtyři, pět dní.“ Ozývalo se z otevřené skříně spolu se zvuky padajících věcí.
„Tak to v pohodě zvládáme.“ Rozzářila se zase.
„Ale já jsem Tsunade napsal, že se do té doby pokusím zjistit něco víc.“ Omluvně vykoukl ze skříně.
„Takže se mnou nechceš být chvilku sám? Buď tu bude Saju nebo ti tvoji medici.“ Zatvářila se uraženě.
„Cože? Přece si o mě něco takového nemyslíš?“ Otočil se na ní s překvapeným výrazem.
„Asi myslela.“ Přikývla teatrálně a zvedla se z postele. Poté zamířila ke dveřím.
„Počkej!“ Vyhrkl a postavil se před ní. „Já… já… Tak víš co. Čert vem nějaký informace. Jdu s tebou teda kempovat. Ale ne víc jak na čtyři dny.“
„Miluju tě Shikamaru.“ Chytla ho kolem krku a vlepila mu na tvář pusu.
„To já tebe taky.“ Souhlasil. „Ale teď si musím sbalit a uklidit ve skříni, takže pokud to mám do oběda stihnout…“
„Jasně už jdu.“ Honem prošla na balkón. „A stan plus jídlo obstarám a nesu já.“
„Jak chceš.“ Pokrčil rameny a obrátil pohled k otevřené skříni na jejímž dně ležela hromada věcí. To bude na dlouho.

„Vážně nemůžu jít s váma.“ Prosila Saju úpěnlivě.
„Ne! A kolikrát ti to mám ještě opakovat?“ Elyra z ní už pomalu ztrácela nervy.
„A proč ne?“ Vztekala se Saju.
„Protože chceme jít jen já a Shikamaru.“ Odpověděla a zamířila ven ze dveří.
„Ale já taky. Mami že můžu, prosím.“ Saju zaměřila novou oběť a běžela k matce.
„Ne Saju. Elyra ti už vysvětlila, že se domluvila se Shikamarem, že půjdou jen oni dva. Až se vrátí, tak s ním můžeš někam vyrazit sama.“ Zavrtěla Karina. „A vy dva už jděte.“
„Jasně mamko. Za čtyři dny jsme tu jako na koni.“ Přikývla Elyra a honem vypadla pryč.
„Pokud tam neumřu, tak se uvidíme.“ Povzdechl si Shikamaru a uvažoval o tom, proč na to Elyře kývl.
„Tak hrozné to snad nebude.“ Usmála se Karina.
„Snad.“ Přikývl Shikamaru a vyšel za Elyrou ven. „Tak kudy?“
„Za mnou.“ Zasmála se a vyrazila po jedné z cest.