Otravná krása
Myslel jsem si, že všechno to dřív… Ta naše otravná minulost… Nám zaručí stejně otravnou budoucnost. Ne horší… možná stejnou, možná lepší. Dřív jsi bejvala šťastná, když jsem se vrátil zpátky. Dřív… jak divně tohle otravný slovo zní. Čtyři obyčejný písmena. Jen tak je poskládáš do řady – třeba náhodně, třeba taky ne – a vznikne ti tohle. Jedno slovo, který má spoustu různějch významů. Ale jeden z nich, ten, co mám na mysli, si vykládám jako, že něco bylo… a už není.
Když to tahle řeknu… no, tak to už jsme vážně šli do kytek. My dva jako pár… teď se prostě rozejdem. Ale chci něco vědět… něco, co víš jenom ty. Ale teď si zavzpomínám. Sám? S tebou? Je to jedno, jedno jako druhý.
Byli jsme malý děti a byla to otrava. Všechny ty pitomí roky, co jsme strávili v jenom týmu. Já, Chouji a jedna namyšlená otravná koza. Nikdy ses nechovala jako obyčejná holka. Pořád jsi civěla do zrcadla a spoléhala na tu svojí otravnou krásu. Snad jsi věřila – snad věříš – že tě může vysekat ze všech problémů. Kdybych řek, že je to pravda, tak bych kecal. Bez tý tví otravný krásy by to všechno bylo o fous jednoduší. Možná bys na ni nespoléhala, možná bys byla jiná, možná bychom byli pořád jenom týmový partneři. Jako ty a Chouji, i když… kdo ví?
Kdy se to vlastně stalo? Kdy jsme přestali bejt tak otravně formální? Jo, vim. Bylo to ta divná mise. Chouji chytil nějakou otravnou nemoc. A tak nám to třetice Tsunade přidala toho otravnýho Saie. Když ti kdysi dávno řekl „krásko“ bral jsem to jako čirou buzeraci. Asi si ten idiot s otravnym úsměškem myslel, že jsi blbá. Ne, že bys nebyla, ale musel jsem tě bránit. Byli jsme, sakra, tým. Jenže na tý misi ti začal strašně pochlebovat. Štvalo mě to. Malas bejt jenom další zářez na desce stolu… další stránka tý jeho otravný knihy. Myslela jsis, že žárlim… já nežárlil – ani náhodnou – jen nesnášim, když hezký holky brečí. Je to otrava. Navíc ses na to začala chytat… lepila jsi se na něj, jakoby nebylo zbytí. Prostě jsem ho praštil – to si ale musíš pamatovat. Pak ses se mnou chtěla vyspat, ale já otravný hezký holky nechtěl. Byla jsi pro mě tak trochu použitý zboží. Tak trochu kunai po nepříteli.
Ale vzdorovat tobě je jako snažit se sníst víc ramenu než Naruto… prostě nemožný. Asi po otravnym týdnu jsi mě dokázala zlomit. A už jsme nebyli obyčejný týmový partneři. Byli jsme lidi, co spolu spí. To ti ale nestačilo. “Zamilovala ses to mě,“ spíš jsi to jen řikala, ale co já vim. Třeba si to tehdy myslela vážně. Pořád jsi se ale starala o tu svojí otravnou krásu. Byla pro tebe důležitá, já se snažil chápat. Nikdy jsem nepochopil. Stačilo se tak tvářit… Byla tohle naše první otravná lež? Ne, spíš ne. Určitě tu byla nějaká ještě před tím… jen ne moje.
Skoro jsi u mě bydlela… skoro, nikdy jsi se ke mně nepřestěhovala. „Nechci být na tobě závislá,“ tvrdila jsi mi, když jsem se na to jednou zeptal. Byla to první nezodpovězená otázka? Ne, spíš ne. Určitě tu byla nějaká ještě před tím… jen ne tak důležitá.
Měl jsem rád způsob, jakým jsi chodila úzkým prostorem mezi postelí a skříněmi v ložnici. Jak sis ráno čistila zuby. Jak jsi zavírala nenamalované oči, když jsi u mě přespávala. Jak sis nikdy nezapamatovala, ve které zásuvce jsou lžičky. Jak jsi špulila rty, když jsi se mnou prohrála shougi. Hrál jsem s tebou jenom kvůli tomu. Jak jsi… ale to už je vlastně jedno.
Pak jsi nás začala pomalu zabíjet… Nebo to bylo až později? Často jsi chodila na mise. Sama. Vždycky, když jsi to řekla, tak ses nevině usmála. Nenávidim ten otravnej úsměv. Dřív jsem ho bral jako omluvu, až teď jsem pochopil, jak strašně ses mi vysmívala. Pomalu sis přenášela věci zpátky do svýho bytu… „Nechci tě v noci rušit,“ říkala jsi. Myslíš, že mě ruší, když mi hezká holka vleze do postele?
Byl jsem blbej, nebo spíš slepej. Nikdy jsem si neověřoval, kam jdeš… věřil jsem ti. Pomalu, ale jistě ses vrátila k sobě… zůstaly mi jen otravný dlouhý vlasy napadaný do odpadu. A stejně jako se ty vlasy pomalu ztrácely, ty jsi mě vysávala. Nebyla jsi tam, ale stejně jsi to dokázala do poslední kapky. Ty a ta tvoje otravná krása… pomalu jste mi mizely ze života.
A pak jsi se vrátila… A z modrejch krásnejch očí ti padaly otravný slzy. Na nic jsem se neptal. Prostě jsi přišla. A já tě vzal zpátky. Myslel jsem si, že to bude jako dřív. Možná sis to myslela taky. Jenže už jsi chodila druhou stranou kolem postele, už jsi zuby nečistě tak roztomile rozpustile. Já už jsem se na tvoje oči nedokázala dívat… viděl jsem v nich ty otravný slzy. Zapamatovala sis, kde jsou lžičky a odmítal jsi se mnou hrát byť jen jedinou otravnou hru. Nebylo to jako dřív. Už nikdy to takový nebylo.
Spali jsme spolu… ale jen aby se neřeklo. Nepřespávala jsi u mě tak často. Vzdálili jsme se od sebe a ty jsi zase začala chodit na otravný mise častěji, než je normální. Tehdy jsem tě zahlíd, jak se se Saiem líbáš. A konečně jsem viděl.
Tak mi to řekni. Řekni mi pravdu, i kdyby mě to mělo zabít. Protože já chci osvětlit ty časy svojí slepoty… nebudu v týhle otravný lži dál žít. Cejtila ses takhle, když ti na rtech pohrával ten otravnej andělsek úsměv? Ne, to asi ne. Ale to už je jedno. Pro mě je jedna otázka ještě důležitější… Proč jsem ti prostě nestačil? Jasně… už vim. Za všechno může ta tvoje otravná krása. To ona chtěla víc než je jeden slepej idiot, co ti skočí na všechno.
Povídka je věnována Takku…
ShikaIno… můj nejoblíbenější pár. Moc lidí ho nemá rádo a já vám ho takhle otravně cpu.
Hmm… Jak tohle vlastně vzniklo? Projížděla jsem jedno cédéčko, který už jsem strašně dlouho neslyšela a znovuobjevila jsme jednu písničku, konkrétně The Truth od Good charlotte. Tak nějak jsem ale pořád nevěděla, co s tím. Jela jsem tramvají a napadl mě přímo k tomu verš.
Říkala jsem už, jak ten pár zbožňuju?
Nikdy jsem nečetla tak uvěřitelný monolog. Klaním se.
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
Krásný. Opravdu moc krásné; ne že bych měla ShikaIno ráda, ale tohle se ti prostě... povedlo
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.
Tak tady mě vážně štve, že jsem se k tvojí povídce nedostala už mnohem dřív..... je vážně moc úžasná!!!!!
Takovej můj sběr.. říká se to FF
I tuhle povídku mám v Tebou napsaném seznamu v mém mobilu "co si přečíst" xD A rozhodně pro mě nebylo otravné to číst.
Jako by k sobě patřili, ale přitom spolu nikdy nemohli být, respektive zůstat... A to čtení činí zajímavým. No, krásně napsané! Ne Tvé nejlepší (alespoň v mých očích... och, Skřivan *.* xD), ale rozhodně doporučení-hodné 
ShikaIno... Bože jak já tenhle pár nesnášela. Ano, minulý čas. A můžeš za to ty. Tedá, né že bys způsobila nějaký můj převrat, ale... Od Tebe se tak pěkně čtou
Btw, nevím, kdo Ti to betoval, alé... pár i/y mi propálilo oči xD
Aneb: Když Já byla ve Vašem věku, Pluto bylo planeta.
Tohle je úžasné... až se budu rozhodovat komu dám ve sborníčku hlas, tahle povídka bude mezi vybranými... Moc se mi to líbí... sama takhle píšu - polemizace nad něčím co jsem nezažila, přemýšlení o minulosti o někom jiném... prostě jen taková snůška slov co potěší, člověk si odpočine a nemusí vůbec myslet... Úžasné...
Možná, že ti bude tahle poznámka vadit, předem se omlouvám, ale tahle povídka mi strašně připomněla Tallův styl psaní. Prostě...jsem ho tam viděla. Odpusť mi to, strašně nerada někoho srovnávám, ale tady to nešlo jinak.
Jinak...Asi si trochu zavzpomínám. Začala jsem tě číst v létě. Pamatuju si, že to bylo dokonce na brigádě, tam jsem měla spoustu času a tak jsem se vrhla na tvůj seznamík a kousek po kousku ho začala ujídat. První povídky, když je porovnám třeba s touhle, byly dost slabý. Vím, že jsem psala, že jsou pěkný, ony totiž BYLY pěkný, jenže ty ses vypracovala až na tuhle úroveň a naprosto jsi je pohřbila. Zmizela ta malá, šedivá myška a teď tu zeleně září velká Nefrites.
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
*docela dost dlouho nevěřícně čučí na monitor* píšeš úžasně, tvé vcítění do Shikiho je ohromný, numálně nemam slov...povídek na téma ShikaIno je tu málo, ale ta tvoje opravdu stojí za přečtení, je docela těžký vyjádřit moje pocity po přečtení téhle povídky, ale věř, že dělam co můžu, nedá se to říct jedním slovem jako krása,úžas a podobné věci...se zatajeným dechem jsem hltala slovo za slovem, ale stále nemůžu přijít ta nějaký slova, které by vyjádřily to co chci..prostě z nějakýho důvodu mi to nejde, nedokážu to popsat do pár řádků, které tě možná rozesmějí, díky mé malé slovní zásobě,nebo mi možná dáš za pravdu, že se občas objevví povídka, při jejímž čtení se ti tají dech, nemusí být ani napínavá, záleží na tom, jak to autor poddá a ty jsi to naservírovala jak slavný šéfkuchař specialitku v pětihvězdičkovém hotelu(zajímavé přirovnání xD
) občas na konec své povídky nebo komentíku píšu prostě a jednoduše je to úžasný, ale tady to prostě nejde, ikdybych to sem napsala bylo by to takové neoriginální a já nejradši píšu originální komentíky, zas odbíham od temátu...
E. E. Cummings
Podmínkou koexistence jedince druho Homo sapiens a společenství druhu Canis lupus je sjednocení akustické signální soustavy.
A sakra...Nefrit....To bolo...Ale vlastne aké to bolo?Užasné?Zlé?Ani neviem....proste...bolo to niečo,čo človeka zaujme,čo ho donúti čítať pozornejšie,čo ho núti premýšlať ako postava FF(u teba Shikamaru). Bolo to strašne precítené,akoby si sa na chvíľku stala Shikamarom...
Myslím,že na toto asi nezabudnem,aj ked si FF zvyčajne nepamätám...ale toto,toto bolo niečo veľmi iné, ale iné dobrým spôsobom...
Som rada,že som si to prečítala,a som tiež rada,že si niečo takéto napísala,lebo....proste by sme prišli o jedno vydarené dielko...
Stále žijúca nostalgia a začiatky...
Pred konfliktom veľký múr padne,
ten veľký na smrť, smrť náhlu a oplakávanú,
narodený ako nedokonalý: väčšiu časť prepláve,
Územie blízko rieky sfarbené krvou.
Upozornění: Když si Minata přečte povídku, která ji totálně nadchla, obsah komentáře většinou není smysluplný. A protože cítí, že teď to bude taky tak, varuje, že možná něco nebude dávat smysl...
Nadechnu se. A přemýšlím... Co mám napsat? Jak to všechno vyjádřit? Už od třetí věty jsem se na židli posunula blíž k monitoru a skoro na něho nalepila nos. "Panejo," říkala jsem si v duchu... A hltala dál. Kdyby tvoje FanFikce byla dort, snědla bych ho po třech odstavcích celej a potom jenom smutně koukala na talíř a cítila, že chci přidat... Ale teď musím vypadat jako Chouji, tak přestanu přemýšlet o dortech. (Četla sis upozornění? xD)
Víš... Jak to říct... Nef, na konoze už jsem potkala pár lidiček, kterým nebylo tak moc a přesto psali líp, než většina dospělých. Byli v tomhle napřed, jejich slova byla tak chytrá, tak... vyspělá. Tak... Úžasná. A přesně to jsem cítila, než jsem dočetla. Pocit, že trávím něco úžasnýho... Volba slov. Volba mluvy. Volba způsobu přemýšlení... Ani Shikamaru by svoje pocity nevyprávěl líp, než jsi mu vložila do mysli, tak dokonale jsi je popsala. Vžila ses do něj... Úchvatný. Bylo to sakra úchvatný... Tuna pocitů, která z toho prýští...
Já tak zatraceně dlouho nečetla žádnou FF a když jsem v soupisu nových povídek viděla tuhle, věděla jsem, že to bde stát za to. Ale zaskočilas mě. Ono... Ono se to zařadilo k nejlepším povídkám, který jsem kdy četla... Tak sugestivně pojatý, tak... Perfektní. Asi si říkáš, že je tady těch zveličujících přídavných jmen trošku moc, ale já to jinak neumím. Když mě něco nadchne, nedokážu napsat jenom super. Na konoze jsem prošla jistým vývojem, kterej mě naučil "řekni veškerý pocity, který z toho máš", ale ono to vážně není tak jednoduchý... Když člověk přečte něco tak dobrýho.
Nef... Jedna z mála povídek v "Oblíbených". A já ti děkuju za to, žes ji napsala.
Děkuju.
A omlouvám se, že je to tak dlouhý... xD
Panejo... U toho konce jsem brečela...
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco
*kliká a pridáva poviedku do oblíbených*
Ach Nef... takto by som niekedy chcela písať. Takto realisticky, precítene, s nápadmi... No ale čo už, vaše rodinné bunky proste nemám v krvi xD
Vieš, neviem čo ti mám napísať lebo tá poviedka ma fakt odrovnala. Keď som začala čítať ten prvý odstavec... Zdalo sa mi to také iné. Písané takým zvláštnym štýlom... A dokonca akoby mi v hlave naskočil akýsi hlas a ten to čítal za mňa. (neviem či ma chápeš, asi nie ale to je jedno xD) No a potom som si prečítala vetu "to je otrava" a hneď mi to docvaklo. Kto iný ako Shiky by to mohol byť!
A mne s aneskutočne páčilo, že celé poviedka bola akoby to vychádzala priamo z jeho úst. Úplne jeho štýl rozprávania, rozmýšľania... Ty si to naňho dokonale previedla. A to je fakt úžasné...
Okrem toho ten príbeh... Ach ach. Neskutočne dokonalé... Proste také smutné, romantické... Taká trpká realita.
A úplne súhlasím s Tallom. Takáto romantika je mi stokrát milejšia a krajšia ako nijaké ružové "***uňu xD". (hmm... Tak prečo tak sakra píšem ja?!) Proste dokonalosť sama
Btw- Tak ja mám Ino tiež rada. A som rada že som našla niekoho kto tiež. (v rámci možností xD)
Real Sasuke (ja som to hovorila vždy xD)
No jo naše rodina je zvláštní, máme rádi hrdiny co obvykle všichni nesnášejí (viz Ino, popřípadě Kabuto) máme rádi romantiku, ale jen aby z toho nevznikl růžový fujtajblík. Naruta bysme nejraději hodili do temných barev (pokud možno smrtí Naruta, aby se z ostatní jouninů Listové přestal dělat nepotřebný odpad) a máme rádi netradiční páry.
Tak si tak říkám proč vlastně pod sestřinou povídkou mluvím o sobě. No nic tohle je prostě další třpytivý klenot do nefritové pokladnice.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Jak já kdysi měla ráda ShikaIno. Nevím proč, ale ty týmové páry mě vždycky bavívaly - NaruSaku, ShikaIno, KibaHina... leč, nerada přiznávám - pak jsem se nechala strhnout proudem těch kvant fanoušků ShikaTema, zkrátka - bohatě mi stačilo být za "divnou" se svou zálibou v NaruSaku a... takže jsem to dál prostě neřešila. (proč ti ale o své hlouposti takhle vykládám? Netuším.) Ale, už Příběh jedné noci (hm, musela jsem se o tom názvu ujistit v tvém seznamu FF... názvy povídek si nikdy nezapamatuju, ani u svých... ale - zase, proč ti to tu vykládám?) se mi hodně líbil, a tahle je snad ještě hezčí. Takže jen otravuj dál!
Tvé povídky jsou zase něco jiného, odlišného od ostatních. Písmenka ze zářivých jiskřiček, jen co je pravda.
skvele! uzasne! sem tam trochu vtipu, trochu romantiky, dramy a dokopy jeden neuveritelny celok!
fajn kedze moje mozgove bunky klesli po ehmmm silvestri na minimum.....nedokazala som vymysliet ziadny originalny podpis (niezeby som niekedy nejaky mala
)
tak len jedno KDE JA TA OSOBA KTORA HOVORILA ZE OSLAVOVAT SILVESTRA S LUDMI KTORYCH VOBEC NEPOZNAM JE SPROSTOST?!!!! no niekto nevie o co tak prichadza
Jiskřička, Ohňostroj, zelený drahokam - vždycky je to něco třpytivého. A stejně tak se lesknou a blýskají tvá slova. A to je moc dobře.
Pesničky od Dobrej Šarlotky mám rada xD Sem tam
A táto mi to zase len potvrdila 
Veľmi tento pár nemusím, ale čo musím, môžem, sú tvoje poviedky. Keď ich čítam, je mi jedno, kto s kým, čo sa deje... Proste ich mám rada
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.