Secret 2.

Další den jí probralo bušení na dveře. Stěží otevřela oči, chvíli se zmateně rozhlížela, ale potom jí docvaklo, že jí asi někdo potřebuje. Ve svém pyžamku s obrázkem Tweetyho se přehnala přes svoji minikuchyňku až ke dveřím a otevřela. Stála tam Sakura a tvářila se naprosto spokojeně.
,,E..Pojď dál..“ pozvala ji Yuki a uvolnila vchod.
,,Máme tě v týmu!“ výskla.
,,Super!“ pískla pro změnu Yuki.
,,Jo..S Tsunade-sama jsem to už vyřídila, a jsme dneska domluvení na trénink, takže za dvě hodiny na malém mostku u lesa. Kdybys nevěděla, tak je to tady,“ zapíchla prst na plánek.,,A pro jistotu vyjdi rovnou o hodinu dřív!“ zasmála se a vypadla. Yuki se ještě chvilku dívala na zabouchnuté dveře.
,,Asi to tu nebude zas tak hrozné..“ pomyslela si vesele, a ukutila si něco rychlého na oběd. Ten do sebe hned naházela, a usoudila, že by mohla pomalu vyjít. Vzala plánek, menší výbavu a šla. Každou chvíli se dívala na kus papíru, aby zjistila kde je, a dokonce se jí to pomalu začínalo i dařit. A došla akorát. Sakura i s Narutem tam už stepovali a za tři minuty se objevil i jejich sensei.
,,Kakashi-senseii! Máte zase zpoždění!“ vyjekl blonďáček.
,,Promiň, ale mu-“
,,Na ty vaše blbé výmluvy vám nenaletíme!“ upozornila ho Sakura. Kakashi tedy jenom pokrčil rameny a prohlídl si je. Pohled mu spočinul na Yuki, která sebou hned začala nervózně šít.
,,Ty jsi Yuki, že?“ ujišťoval se.
,,..Jo.“ pípla potichu.
,,No, tak půjdeme a ozkoušíme si tě trochu.“ Usmál se. Tedy..Podle jeho očí to vypadalo jako úsměv. A odešli na jednu mýtinku za lesem.
Nejdřív se otočil na Sakuru a Naruta, kterým řekl, ať mezitím posilují. Potom se otočil na Yuki.
,,Na tebe teď zaútočím. Zkus se bránit.“ Řekl a najednou zmizel.
,,Jaká otrava...“ pomyslela si Yuki.
Začala se rozhlížet, ale Kakashiho nikde neviděla.
,,Tady!“ ozvalo se za ní. Otočila se, ale ránu nevyblokovala a schytala pěkně do nosu. Usykla bolestí, ale nedala se a využila toho, že je Kakashi tady. Chtěla mu jednu vrazit, ale včas uhnul a tentokrát ji kopl. Spadla na zem.
,,Au..“ fňukla. Před ní stál Kakashi a četl si knížku.
,,Nic neumíš, holka.“
,,Vždyť jste mi nedal ani možnost!“
,,Co s chakrou?“
,,Ty nejzákladnější jutsu.“ špitla. Kakashi se po tomto prohlášení zatvářil zoufale.
,,Prosím..“ udělala psí oči.
,,..No..Něco z tebe možná vydoluju..“ zamyslel se.
,,Takže...Začnu teď..----“

Yuki se začala učit pod Kakashiho velením. Poznala trochu víc lidí. – Hlavně holky, kámošky Sakury.
..Pomalu uběhly dva měsíce a ona začínala zapadat. Stejně si ale pořád Konohu nemohla nějak zapamatovat, takže skoro pořád musela chodit s doprovodem nějakého svého kamaráda. Začala se s nimi i hodně sbližovat.. A co se týče její ninjovské kariéry, tak se učila hodně rychle, ale na mise ji ještě vůbec nepouštěli, ani na ty nejlehčí. Ale měla se dobře, a to teď pro ni bylo snad to nejlepší. Byla šťastná.

Bylo asi kolem sedmé hodiny večerní, a Yuki si připravovala večeři. Před chvilkou odešla Sakura. Byly tady a povídaly si. Yuki měla dobrou náladu, a vše bylo v pohodě. Najednou ale vrzla židle a někdo se na ni posadil, měla z toho málem infarkt, protože nedávala pozor.
,,Tak co, jak to jde?“ optal se dotyčný.
,,Nějak jo, ale..-“ pronesla.
,,Trpíš samomluvou?“ ozvala se za ní pobavená Sakura. Yuki se na ni docela překvapeně podívala.
,,Co? – Eh..Né, jenom to..“ kroutila se z toho.
,,To je v pohodě,“ zasmála se.,,Jenom jsem ti chtěla ještě oznámit, že zítřejší trénink se ruší, protože máme misi.“
,,Škoda..nebudu mít co dělat..“ povzdychla si Yuki.
,,Tak jdi třeba někam s Tenten.“
,,Pfr..Ta bude s Nejim..A za Ino se mi jaksi nechce..“
,,Tak to tě chápu…“ Zasmála se Sakura a zmizela.
,,Co tady ten dement chtěl? – Kontrolovat mě snad pořád nemusí..“ pomyslela si mrzutě Yuki, zblajzla večeři a šla spát.

Ráno ji probudil budík – bylo 7:00 a ona byla vyspaná.
Zalezla do koupelny, kde ze sebe udělala člověka, a vypadla před barák. Chvíli se jen tak rozhlížela a nevěděla co dělat. Na to, aby se jen tak válela je ona hodně aktivní, takže usoudila, že když jsou momentálně všichni na misích, zkusí aspoň trošku trénovat.
Přišla na palouk, kde normálně všichni trénovali.
,,Konečně sami.“ Pronesla osoba, co se za ní objevila.
,,No, co si chtěl.“
,,Jak ti to jde? – Máš něco?“
,,Dostala jsem se do týmu a tím jinchuurikim. Nevypadá moc silně, nevím, co na něm vidíte. To je asi všechno, teď můžeš vypadnout. Chci si konečně pořádně zatrénovat.“ Odpálkovala ho.
,,Jak myslíš..Jsi hrozně příjemná, jako vždycky.“ Uchechtla se osoba a zmizela někde v korunách stromů.
Yuki se pro sebe usmála. Pro jistotu ještě zkontrolovala jestli v okolí opravdu nikdo není. Když si byla jistá, začala sealovat.
,,Fuuton: Atsugai“ zašeptala. Od ní vyrazila obrovská větrná vlna, která porazila cca 50 stromů, co byly okolo a pěkně rozbouřila řeku, co byla hned vedle mýtinky.
,,Tak jsem to za ty dva měsíce ještě nezapomněla.“ Pomyslela si vesele. Ale potom usoudila, že by to tady neměla takhle likvidovat..Kdyby někdo viděl tu spoušť, asi by ji hodně nepochválili.
,,Doton: Uitenpen“ oblast byla zase jako předtím. Zkoušela si různá těžší jutsu, aby nevyšla moc ze cviku, a poté vždy po sobě tu oblast dala zase do pořádku. Ale i když používala menší úroveň Uitenpenu, a opravovala drobnosti, hodně jí to vyčerpávalo.
,,Sakra..Chtělo by to něco novýho.“ Pomyslela si rozmrzele. Dva měsíce si opakovala základy. Teď měla možnost na těžší jutsu.
,,To potom..Nemám na to dost chakry..“ Nějak se doplazila domů, tam si dala sprchu a nakonec skončila v posteli, ale nespala. Nebo se o to aspoň pokoušela. Před ní ležel prázdný svitek a v ruce držela tužku. Chtěla vymyslet nové jutsu. Převalila se na záda a chvíli pozorovala strop. Potom zvedla ruku a trošku si pohrávala s chakrou. Vypustila trošku větrné podstaty a potom do toho přidala oheň. Oči jí najednou zčernaly. Teď měla možnost vidět chakru, kterou vypustila. Opatrně je smíchala a to vytvořilo normální jiskru, která byla plná chakry, takže to vytvořilo menší explozi. Najednou jí svitlo, zkusit to udělat ve větším, a má pěkné jutsu! Svitek jedním pohybem shodila z postele a zachumlala se do peřin. Né že by byl zrovna čas na spaní, ale aby to mohla zkoušet nesměla být tak vyšťavená, jako teď. Jenom zavřela oči, okamžitě usnula.

Probudila se a koukla na hodiny. Bylo 1:57, ale jí se nechtělo spát. Chtěla zkusit to jutsu.
Vyletěla z postele, vplula do koupelny, kde si stáhla vlasy do gumičky, vyčistila si zuby, potom odletěla zase do pokoje, navlékla na sebe klasické šedé tričko s červenými pruhy a černé tříčtvrťáky a byla v tahu.
Stála zase tam jak včera, na mýtince za lesem. Oči jí opět zčernaly a ona předpažila ruce. Z levé ruky začala soustředěně vypouštět větrnou podstatu chakry a z pravé ohnivou. Bohužel se zasekla už tady. Bylo docela složité vypustit z každé ruky jinou podstatu chakry. Kdyby to udělala po sobě, tak, že by první vypustila větrnou a teprve ohnivou, větrná by ‚zeslábla‘ asi o polovinu, takže by to jutsu nemělo takový účinek.
,,Sakra,“ zaklela. Musela se soustředit na oboje. Pomalu se o to pokoušela znova. Šlo to pěkně ztuha. Zároveň toho vypustila tak málo, že to způsobilo jenom o malinko větší explozi než minulý den u ní doma. A že to bylo malý – s tímhle by nezastrašila ani kočku.
Zkoušela to znovu a znovu, ale výsledek se nijak nelepšil. Byla tam asi už hodinu a půl. Když to zkusila znovu, vypustila víc větrné a vypustila ji dřív. Potom hned ohnivou. Nebylo to ani zároveň, ani po sobě, něco mezitím. Takový přechod. Vytvořilo to místo jiskřičky malou ohnivou kuličku, která za chvilku explodovala. Bylo to aspoň dvakrát větší než ty předtím.
,,Super..Konečně aspoň něco.“ Pomyslela si a zkusila to ještě jednou, nedala do toho víc chakry, ale tentokrát skoro polovinu procesu vypouštěla chakry zároveň, takže to vytvořilo o něco málo větší explozi. Takhle pokračovala dál – snažila se odstranit z tama ten přechod. Párkrát kolísla, nebo to nevychytala a jutsu se rozplynulo. Když věděla, jak na to, šlo to rychleji a za další dvě hodiny už měla jutsu téměř kompletní. Zbývalo jí málo chakry, a zkoušela to znova. Tentokrát si ale byla jistá, že to zvládne. Byla už téměř u konce. Ještě trošku.. Najednou ucítila známou chakru.
,,Do p*dele!“ zaklela naštvaně, protože byla už téměř u konce a jutsu musela přerušit. Když měla zaplé Kurome, ty černé oči, mohla vycítit chakru o hodně rychleji než ostatní, a taky ji viděla. Povzdechla si, chakru, kterou před chvilkou vypustila ‚rozmetala‘ po okolí a ze svojich posledních zbytků chakry dala okolí do původní podoby. I ty malé exploze tam něco změnily, i to by ji mohlo prozradit. – Jenže to byl její limit, a ona se sesunula k zemi. Chtělo se jí hrozně spát. V tu chvíli tak ale doklusala Sakura.
,,Yuki!“ zapištěla, když ji uviděla.
,,Ježiši! Co jsi dělala?“ vypískla zase, ale odpovědi se jí nedostalo.