Secret 1.

Drobná dívka prošla branou Konohy a zvědavě si všechno prohlížela. Tolik nadšených lidí, tolik domů. Toto zažívala poprvé, takže zapomněla zavřít pusu.
,,Hledáš něco?“ ozvalo se za ní pobaveně. Trhla sebou a otočila se. Za ní stál pohledný hnědovlasý kluk, a seděl na velkém bílém psovi. Chvíli na něj tak civěla, ale potom se probrala. Nabrala svůj obvyklý, pohrdavý výraz a pronesla.
,,Já? – Proč myslíš?“
,,No, já nevím. Vypadá to, že si tu poprvé, ještě jsem tě tady neviděl.“
,,Pane bože, to si tady kontroluje všechny lidi, co sem vkročí, nebo co?“ napadlo ji.
,,Hm..Jo, jsem. Ale tebe se to netýká.“ Pronesla.
,,Jestli si tu poprvé a nemáš něco jako mapku, nevyznáš se tu. Ještě pořád nechceš pomoc?“ zeptal se jí vesele. Ale měl pravdu. Hodila po něm vražedný pohled.
,,Tak si naskoč,“ ukázal na psa.,,Vezmu tě aspoň za hokage.“ Uchechtl se. Váhavě si prohlídla psa, potom se podívala na něj, ale když viděla, že jeho výraz se nezměnil, tak se pomalu snažila nasednout. Když se jí to po době neurčité povedlo, pes se rychle rozběhl po střechách k nějaké budově.
,,Mimochodem já jsem Kiba, a toto je Akamaru.“ Pronesl směrem k dívce, a pes souhlasně štěkl.
,,Hm..“ upřímně řečeno jí ani trochu jejich jména nezajímala, zrovna totiž řešila, jak se chytnout tak, aby nesletěla.
,,A ty? Podíval se na ni.“
,,Yuki.“ Vypadlo z ní.
,,Pěkný jméno.“ zakřenil se. Ani si toho pořádně nestačila všimnout, protože Akamaru prudce zastavil, a ona málem řochla.
,,Jsi blázen, když jako dopravní prostředek používáš psa.“ Okomentovala to.
,,To je OK, po nějaké době si zvykneš. Mimochodem, hokage je v posledním patře, jediné dveře.“ Podal ji info, a zmizel.
,,Debil.“ Ohodnotila jeho chování a šla za místní kage.

Vyšlapala těch X schodů a octla se před těmi osudovými dveřmi. Zaklepala.
,,Dále!“ ozvalo se zevnitř rázně. Vstoupila a spatřila bloncku s nehorázně vyvinutým hrudníkem.
,,Dobrý den.“ Špitla.
,,Co potřebuješ?“
,,Chtěla jsem si zařídit tady bydlení. Jestli by byl k pronajmutí nějaký byt.“ Tsunade ji vyzvala, aby se posadila a potom s ní probrala potřebné informace.
Nakonec Yuki vyšla s pár papírama a klíčkama v ruce.
,,Super,“ pomyslela si. Potom vyšla před budovu a zahleděla se do papíru, který měl být podle všeho jednoduchý plánek Vesnice ukryté v Listí. Stála tam a jak blbec v ruce přetáčela plánek. Neměla ani páru, jak ten pitomej papír patří.
,,To neumíš ani číst?“ ozvalo se zase za ní, jak jinak, než pobaveně.
,,Bože..To je dneska ale štěstí..“ pomyslela si otráveně.
,,Když mi řekneš, kterej debil tohle kreslil, tak tam půjdu, nakopnu ho do koulí, tohle mu nacpu do huby a radši se spolehnu na svoje orientační smysly.“ Pronesla naštvaně. Kiba se okamžitě zatvářil uraženě.
,,Tak bacha! To kreslil já!“
,,A to si u toho ještě žehlil, spal, jedl a lítal všude možně, že to vypadá takhle?!!“ Prskla. Ani nečekala na jeho odpověď a podstrčila mu osudový kus listu tak, že by mohl smrkat.
,,Ani slyšet to nechci, hlavně mě doveď sem,“ ukázala na červeně zakroužkovaný místo.,,A pak mi dej pokoj!“ zaúpěla.
,,OK, tak si nasedni.“ Ukázal opět na Akamara.
,,Tak na to zapomeň!! Žádný trhlý nápady! Už na tom nikdy ‚nepojedu‘!“ pískla. Kiba protočil oči a vydali se normálním krokem k onomu místu.

Dorazili k nějaké zchátralině.
,,Toto je ono..“ pronesl.
,,Cože?“ výskla.
,,To snad ne! Ani pořádné byty tu nemáte!“ ječela dál, jako kdyby za to mohl. Pokrčil rameny, naskočil na Akamara a v tu ránu byl pryč.
Yuki se naštvaně dovalila do budovy a zamířila k pokoji číslo 9. Otevřela dveře pěkně po svojem – kopla do nich tak, že málem vyletěly z pantů a zoufale zaskřípaly. Nebylo to nic extra. Toto se dalo očekávat. Praštila batohem o zem a sama skočila na postel a hned usnula.

Ráno se probudila a chtěla zjistit kolik je hodin, ale když spatřila hodiny na kterých sekundová ručička zběsile tiká tam a hned zpět, usoudila, že budou asi nefunkční. Protočila oči, vstala a šla ke svému baťohu, ze kterého vylovila funkční budík, a potřebné věci k tomu, aby ze sebe udělala aspoň z části člověka. Potom odplula do koupelny, kde udělala z lidoopa člověka, vyšla ze svého bytu, zamkla a jala se prozkoumávat okolí. Pro jistotu si s sebou vzala i ten plánek, ale sama dopředu věděla, že je to zcela zbytečné a bude si to tu muset všechno prošmejdit, aby věděla, kde vůbec bydlí. Prošla asi polovinu Konohy a zakručelo jí v břiše. Proto zašla tam, kde ji její nos zavedl. Zalezla do malého krámku, kde se posadila za stoličku u pultu a objednala si ramen. Zvědavě si prohlížela ostatní. Hned vedle ní seděl blonďák s růžovovlasou dívkou. Podle pásek, které měli poznala, že se jedná o ninji.
,,Asi bych se měla s nima dát do řeči..“ napadlo ji otráveně. Neměla na to ani trochu chuť, ale..Musela. Takže když dojedla, otočila se směrem k nim a pomalu začala..
,,Eto...“ pronesla potišeji. Oba dva se na ni hned podívali.
,,Potřebuješ něco?“ zeptala se mile ta růžovovlasá.
,,No, jsem tady nová a nevyznám se tu.. Nějak jsem zabloudila a potřebovala bych se dostat domů. Bohužel ani plánek mi toho moc neřekne... ..Ale jestli vás to obtěžuje, tak..-“
,,Neobtěžuje!“ výskla dívka.,,Stejně nemám co dělat...“ usmála se.,,Naruto, já jdu teda, měj se.“ Pronesla na jeho adresu a vyšla i s Yuki před krámek.
,,Jo, a ..Jsem Sakura, kdyby něco.“ Usmála se mile.
,,Yuki.“ Oplatila jí to. Ukázala jí plánek a na něm cíl. Potom se pomalým krokem vydaly směr její byt. Asi patnáct minut šly mlčky, ale potom Sakura to ticho prolomila.
,,A jak to, že si se sem přistehovala?“ ptala se hned.
,,Vlastně..Jsem nikdy neměla domov. Když jsem byla malá, zabili mi rodiče a já se od té doby jenom toulala. Tak mě konečně napadlo ustálit se... A myslím, že jsem si vybrala dobré místo.“
,,Aha, tak to jo..“ Zastavily se. Už tady byly.
,,Tak jo, já mizím..Snad už sis aspoň trošku cestu zapamatovala..No, a…Mohla bych se ještě někdy stavit?“
,,Jasně! Stejně to tu neznám, a potřebovala bych ‚průvodce‘..“ usmála se Yuki.

….
Sotva Sakura Yuki několikrát navštívila, bavily se spolu jako staré známé.
,,Sakuro..?“ začala jednou Yuki.
,,Ano?“
,,Víš.. Přemýšlela jsem.. Chtěla bych se zaučit na ninju.. Mám pár chabých základů, ale stejně pořád nevím kde a jak začít…“
,,Vážně? Víš, to by bylo super, mohla by ses zařadit k nám do týmu! Jeden člen nám totiž chybí.. Myslím, že by tě Kakashi-sensei rád zaučil.“ Usmála se Sakura.
,,No, já nevím, jako jestli třeba nebude vadit, protože já nemám ani akademii, nic..“
,,To bude v pohodě, neboj, já to zařídím!“ mrkla na ni.
,,Dobře, budu ti věřit.“ Zasmála se Yuki.

____