Secret 3.

Když se Yuki další den probudila, první, co ji oslepilo, bylo hodně bíle. Posadila se na posteli a po chvilce uvažovaní usoudila, že opravdu bude v nemocnici. Za chvilku se do pokoje vřítila Sakura.
,,Už ses vzbudila? – Super!“ usmála se.
,,Nebylo to nic vážnýho, jenom vyčerpání..Ehem..Co si tam, prosím tě, dělala?“
,,Trénovala..“ špitla.
,,V šest hodin ráno? A to ses tolik zmohla?“ podivila se.
,,No..Chtěla jsem vás překvapit..“ sklopila oči. Sakura se usmála.
,,Však je to v pohodě..Určitě si nějak postoupila, Kakashi-sensei bude nadšený.“ Usmála se.
,,Mimochodem ještě dneska tady zůstaň a odpočiň si, večer nebo až zítra můžeš jít domů, jak chceš.“ Řekla a odešla.
Yuki protočila oči. Za nic se jí nechtělo být v nemocnici... Ale nějak to musela vydržet. Vlastně..Sakura mluvila o večeru, a byly tři hodiny odpoledne, takže by odtud měla co nevidět vypadnout, aspoň si ještě může promyslet, jak to jutsu vylepšit, až ho bude mít.

Dveře od bytu číslo 9. se rozletěly, a jako vždy, zaskřípaly, aneb nástup samotné Yuki-sama je tady.
Bylo 19:43 a Yuki byla nádherně vyspaná. V nemocnici totiž na žádné zlepšení jutsu nepřišla, zato se ještě prospala. Sakura jí poradila, aby si raději ještě odpočinula, ale na toto zvysoka kašlala. Chtěla zase trénovat. Proto dveře zase zabouchla a opět stála na místě, kde normálně trénuje.
Předpažila ruce a pomalu se soustředila.
,,Katon: Endan“
Chtěla to dát už napoprvé, ale nepovedlo se. Proto musela zase o chviličku dřív vypustit větrnou chakru, teprve potom tam přidat ohnivou. – Asi na čtvrtý pokus se jí to konečně povedlo bez tohoto přechodu. Chvíli ještě cvičila tohle, asi takovou hoďku, potom začala jutsu upravovat. Zkoušela časovat výbuch a s kuličkou před výbuchem ještě manipulovat..Nebo zvětšit výbuch. Prostě s tím dělala kraviny, ale kolem jedné hodiny usoudila, že by mohla přestat, nebo dopadne jak včera. Vrátila tedy okolí do předchozí podoby, a spokojeně se vydala domů.

Ráno jí opět vzbudil budík. Sotva vstala, slyšela bušení na dveře. Šla tedy otevřít, a ve dveřích nestál nikdo jiný, než Sakura.
,,Ahoj.“ Zívla Yuki.
,,Čau. Jenom jsem ti měla vyřídit, že máme za hoďku trénink. Tam jako obvykle.“ Řekla.
,,Ok, budu tam.“ Usmála se.
,,Tak jo, já zase mizim!“
Yuki zaplula do koupelny, kde provedla ranní hygienu, potom se najedla…A neměla co dělat. Tak už vyrazila a chvilku se jen tak toulala. Když došla k mostu, kde se normálně setkávají, uvědomila si, že hodina uplynula..
,,Čaute!“ ozvalo se energicky z obláčku kouře, ze kterého se vynořil Kakashi.
,,Zase máte spoždění.“ Zavrčela Sakura.
,,Vážně? ..Jakto?..Asi mi jdou pozadu hodiny..“ pokrčil rameny.
,,Hej..Kakashi-sensei..co jste nám to chtěl, že jdeme na trénink tak brzo?“ ozval se doteď mlčící Naruto.
,, Jasně, za pár dní jsou zkoušky chunninů, Naruto, Yuki, tady máte přihlášky. Jinak pravý důvod časného tréninku není nijak závažný, jenom jste si přivstali.“ Usmál se.
,,Kvůli vám jsem nestihl dojíst snídani!“
,,Myslíš ten osmý ramen?“ ozvala se Sakura.
,,Měl by si jíst víc zeleniny.“ Poučila ho taky Yuki.
,,No, děcka nehádejte se. Po druhé části chunninských zkoušek budeme mít první společnou misi.“ Oznámil jim.
,,Vážně? Super, moje první mise!“ zazářila černovláska.
,,A..Slyšel jsem, že si hodně trénovala.“ Ozval se Kakashi na Yukinu adresu.
,,No..Jo..“ pípla.
,,A za ty dva měsíce ses toho hodně naučila..“
,,…?“
,,Jsem na tebe hrdý.“ Usmál se. Yuki trošku zrudla.
,,Děkuju..“
,,No, ale ještě si tě ještě trošku prozkouším, jo?“ usmál se na ni.

___
Tři dny uplynuly jako voda, a zrovna teď Yuki, i s Narutem poslouchali dvoukilometrový a nudný výklad Anko. Vzládli testy s přehledem, a teď je čekala část s lesem smrti.
Byli vpuštěni dovnitř.
,,Nechce se mi s tím moc párat, někomu čórnem ten svitek a padáme do tý věže.“ Pronesla Yuki. Naruto přikývnul. Bohužel to nebylo jen tak lehké. Všichni se jim pro jistotu vyhýbali, už jenom kvůli jejich věku. Přeci jen.. Byli aspoň o tři roky starší než ti ostatní tam.. A Yuki nemohla ukázat žádnou ze svých schopností, na to, aby je našli, či nějak „přilákali“.. Asi po třech hodinách zastavili.
,,Mě už to ale sakra nebaví..“ řekla naštvaně.
Najednou ale ucítila docela silnou chakru. Otočila se a uviděla nějaký týpky.
,,Tak jsme vás konečně našli.“ Prohodil jeden.
,,Díkybohu, že aspoň někdo se chce nechat zmlátit.“ Zasmála se Yuki. Naruto zaregistroval její jiné chování, normálně byla vždycky docela dost zamlklá..Milá, ale teď je taková..Prostě jiná. Ze snění ho ale vyrušil až kunai, který prosvištěl těsně kolem něho.
,,Hej! Spíš nebo sníš?“ zasmála se Yuki na jeho adresu.
,,Ne, proč?“ podivil se blbě.
,,Útočí na tebe.“ Upozornila ho. Teprve teď si všimnul jednoho týpka, který stál před ním a snažil se získat jeho pozornost. Začal se mu teda věnovat. Během chvilky byl hotový, stejně jako Yuki, které na něho už čekala se svitkem v ruce.
,,Chce se mi spát…A mám hlad!“ oznámil jí Naruto.
,,Ježiši!..Hele..Naruto. Teď tam hezky dojdeme, odevzdáme jim to, a tam se v pohodě a v teple najíme i vyspíme.“
,,Ale já chci jíst teď!“ stál si za svým. Yuki zamrčela cosi na souhlas, a vydali se najít nějaké vhodné místo na přespání, protože se začalo stmívat. Teda hlavní důvod byl Naruto.
,,Tady je to dobré..Skoč aspoň pro dřevo..“ zadala mu úkol a sama připravovala ohniště. Když přišel, zapálili oheň, blonďáček si dal pořádně do nosu a rázem byl tuhej.
,,Nemůžu uvěřit, že někdo usne tak rychle…“ kroutila hlavou Yuki. Potom se zvedla od ohně a šla za pár stromů, kde se před ní objevila postava.
,,Tak ho šlohni, už mě to tady nebaví!“ pronesla na jeho adresu.
,,Ještě ne..“
,,Jak ne?! – Jak dlouho tu mám sakra ještě trčet??..Už mě tenhle cirkus nebaví!“ naštvala se.
,,Nevím, ale máš tady ještě nějakou dobu zůstat. Musí ti plně důvěřovat. Spoléhá se na tebe.“ Upozornil ji.
,,Sakra! Už to nevydržím..“ prskla.
,,Jakto? ..Zvykáš si na ně? – Jestli jo, tak jsme tě přece upozo-“
,,Já vím! ..Sakra! ..To nejde! Můžu se od nich držet dál jak chci, ať se s nima bavím sebemíň, nejde to! ..Maj snad na sobě nějakej magnet nebo co?!“ rozčilovala se.
,,Tak to bych zrovna do tebe neřekl..“
,,Nech si ty svoje kecy na jindy! ..Teď na to opravdu nemám náladu!“ prskla.
,,Jak myslíš, ale opakuju: Spoléhá se na tebe, tak to prosím tě nepokaž..“ pronesla osoba a zmizela.
,,Mag*r!!“ ulevovala si v duchu Yuki a vracela se k ohni. Celou noc nespala, jenom prázdně zírala do ohně.

,,Hej..Naruto! Vstávej!!“ prskla mu do obličeje.
,,Ještě chvilku…“ převalil se. Yuki ho popadla za jeho mikinu, a začala s ním třást.
,,D-dd---d-dob-dobřé..Y-Yu-Yuki-chan..H-hlavně s-s-se ..pro-s-simt-ě u-ukli-dni..“ vykoktával ze sebe. Yuki s ním naštvaně praštila o zem, hodila si svůj bágl na záda a vyskočila na jeden vysokej strom, aby mohla určit směr věže. Naruto vyskočil za ní a hodil po ní nechápavý pohled.
,,Stalo se něco?“ vyzvídal.
,,Věž je směr sever..jdeme!“ ignorovala jeho otázku a pokračovala v cestě.
,,Yuki-chaan! Tak stalo se něco?“ ptal se asi po desáté.
,,NE!“prskla naštvaně.
,,Tak proč si tak podrážděná?“
,,Málo jsem spala!“ řekla první, co jí napadlo.
,,Aháá, tak ale to si měla říct hned...“ zatlemil se na ni. Trochu jí to překvapilo..Vždycky, i když tady na někoho křičela, usmívali se na ni..
,,Asi bych neměla být na něj naštvaná...Za můj problém..“ pomyslela si.
,,Naruto?..Promiň..“ hlesla.
,,Netrap se tím, někdy každý prostě nemá den!“ usmál se. Yuki se na něj vděčně podívala a potom se věnovala dál jejich cestě. Už byli vážně blízko.