Sakura vypráví: Kterak jsme hráli volejbal...

Po ukrutně dlouhé a ukrutně chladné zimě, kdy si Kiba s Hinatou museli pořídit huňatější kožíšky a Naruto nosil dvoje oranžové oteplovačky přes sebe, konečně přišlo jaro. Co jaro - spíš jsme rovnýma nohama skočili do léta!
Na rozpálených střechách se tetelil horký vzduch, osamělí chodci se slunečníky v rukou líně vířili prach v ulicích. Hokage-sama se marně pokoušel vyvětrat kancelář, aby se v ní necítil jako ve skleníku a pan Teuchi, majitel Ichiraku ramen baru, přidal na jídelníček zmrzlinový ramen.

A tak naše devítičlenná skupinka rookies jednoho dne seděla v Ichiraku a znuděně houpala nohama, protože v tom parnu se nic jiného dělat nedalo.
Hinata vrhala mlsné pohledy na Naruta, Ino na Sasukeho *Grrr, ta mrcha!*, Akamaru na zmrzlinu... Když v tom se jako velká voda přiřítil Rock Lee a v závěsu za ním jeho pološílený sensei, Maito Gai.
"Hej, lidi!" začal hned Lee vřískat, jak je jeho zvykem. "Co tady jen tak sedíte? Ještě vám zakrní síla mládí! Pojďte se trochu pohnout a zahrát si s náma volejbal!"
"Jak to myslíš s váma?" stihla se ještě zeptat Hinata, než se jako stíny připlížili Neji a Tenten, kteří padli Síle mládí za oběť jako první.
Můj hyperaktivní týmový kolega samozřejmě vystřelil jak torpédo a plný nadšení se rozběhl za Gaiem a jeho studentem, kteří přísahali, že natáhnou síť zubama a když to nedokážou, tak tisíckrát oběhnou Les smrti. Nechápu, kde všichni tři pořád berou tolik elánu.
Chvíli po nich se však zvedl i Sasuke, a tak mi nezbylo, než ho následovat. No přece ho, chudáčka, nenechám napospas té příšerné blondýně!

Sotva jsme se doplazili na hřiště, málem jsem dostala infarkt. Na stoličce pro rozhodčí byl do klubíčka stočenej had! Horlivě jsem na něj upozorňovala Sasukeho, ale ten jen mávnul rukou a prohlásil, že Shino krom brouků chová i hady a že je vidět, jak moc znám svoje kamarády. *Zrovna on má co říkat, osamělej baka mstitel. Ale i přesto ho miluju...*
Vždy připravený Chouji vyskládal na lavičku zásobu chipsů, takže hlady bychom pomřít neměli, ale žízní někdo padne určitě, pomyslela jsem si. V tu chvíli se jako blesk z čistého nebe zjevil Kakashi-sensei.
"Oi! Doufám, že máte rádi Kofolu..."
Tak bylo postaráno i o pitný režim a mohlo se začít hrát. Protože Kakashi-sensei se zhostil role rozhodčího a Gai-sensei právě po třetí obíhal Les smrti, rozhodli jsme, že utvoříme dva týmy po šesti. Kapitány byli zvoleni Sasuke a Shikamaru, který svou nově nabytou funkci nezapomněl patřičně okomentovat: "To je otrava..."
Poté se kapitáni odebrali do křoví *Ne, nešli se tam vyčurat ani páchat nějaké nepřístojnosti, na co hned nemyslíte, vy baka!* a my si měli nenápadně rozdělit čísla od jedné do deseti. Hyperaktivní oranžové střevo se vrhlo vpřed a spustilo: "Jedna, dva, tři, pět..."
"Zapomněl jsi čtyřku," upozornil ho Kiba.
"Já to udělal schválně, abych zjistil, jestli mě všichni posloucháte, dattebayo!"
Jo, jasně, někdy je Naruto na výmluvy lepší než Kakashi-sensei...

"Tak třeba pětku," vzdychnul znudeně Shikamaru.
"Né!" začala vřískat Ino. "Já chci být v týmu se Sasukééém!"
Jak žalostný pohled... *Dobře ti tak, ty mrcho, Sasuke je můj, chachá!* Nakonec byly oba týmy i přes Ininy protesty sestaveny.
Tým číslo jedna: Shikamaru, Ino, Naruto, Hinata, Chouji a Lee.
Tým číslo dva: Sasuke, já *Ou jé!!!*, Kiba, Neji, Shino a Tenten.
Bohužel jsem příliš pozdě zjistila, že kvůli tomu prokletýmu horku jsem si ráno obula žabky, a tak mi nezbylo, než hrát naboso. Naštěstí Ino na tom byla stejně, neboť už pěkných pár dní chodí v sandálkách na podpatku. Nejspíš si myslí, že tím udělá dojem na Sasukeho, ale podle mě je mu úplně jedno, co máme na sobě. Jednou jsem to na něj zkoušela s rudým tílkem a nic...

"Hodíme si o podání!" zavelela Tenten a míč letěl přes síť.
Lee ho krásně vybral a poslal na Hinatu. Ta však místo na balón koukala po Narutovi, a tak jsme to první podání vyhráli. *Ou jé na druhou!*

Po několika výměnách stran, zkonzumování patnácti sáčků chipsů a vychlemtání nepočítaně dvoulitrovek Kofoly jsme byli totálně vyplivaní.
Na vedlejší hřiště dorazila partička šesti chuuninů a začala hrát nohejbal. Shino radši schoval hada do batohu, aby to náhodou neschytal letícím míčem. Nemusím připomínat, že se pak tomu batohu všichni obloukem vyhýbali.
Sluníčko pořád pěkně připalovalo a Naruto začínal být podezřele rudý v obličeji. Hinata za ním starostlivě doběhla a pokárala ho, že se nenamazal žádným krémem.
"Ale já jsem se namazal... Niveou..."
Oba mí týmoví parťáci jsou baka... *Ale i tak Sasukeho miluju!*

V další hře došlo hned k několika zábavným situacím. V jedné chvíli Chouji neodhadl svoji sílu a míč vyletěl strašně vysoko, a pak začal pomalu klesat na naší straně hřiště.
"Mám!" zařvali Sasuke, Neji a Kiba jako jeden muž a vrhnuli se po balónu. Kousek před ním se však opět jako jeden muž zastavili a nechali ho spadnout na zem přímo mezi ně.
"Ty to máš brát, ne?" obořil se Neji na Sasukeho.
"Jsem viděl jak tam běžíš, tak proč bych měl? Však tam máš stát ty, Kibo!"
"Tak se mně tam příště necpěte!"

Když jsme se po zkaženém podání točili, Lee zavolal: "Kibo, srovnej tým!"
"Já nejsem kapitán, mně je to u pr..."

Shino: "Kolik to je?"
Chouji: "Třináct sedm!"
Neji: "Sedm? Kde to vzali?"

Tenten: "Mám!"
Kiba: "Jo! A přes!"
A Sasuke se natáhnul jak dlouhý tak široký. Všichni se začali strašně smát a ještě větší záchvat nás popadl, když jsme si všimli, že má vzadu roztržené kalhoty.
"Noaco? Aspoň má větrání!" konstatovala Ino. *Tentokrát musím uznat, že to byla docela trefná hláška.*

Pak zas někdo, už ani nevím kdo, odpálil balón nejen přes naše hřiště, ale i přes hrající chuuniny a fotbalovou branku a já baka se rozhodla, že pro něj poběžím. Díky tomuto rozhodnutí jsem došla k zásadnímu poznání - nesnažte se o sprint, když jste naboso. V půlce cesty jsem špatně došlápla a levý kotník byl v háji. Jako silná kunoichi jsem však dělala hrdinku a tvářila se jakože nic. Když však kvůli mé neschopnopsti jakéhokoliv rychlejšího pohybu náš tým prohrával patnáct čtyři, raději jsem zranění přiznala.
"Proč jsi to neřekla dřív?!" vyjel na mě Sasuke. *Ale i tak ho pořád miluju...*

Nakonec jsem však zvládla dojít domů, dát si sprchu, převléknout se a dokulhat do Ichiraku, kde nás čekala zasloužená odměna - zmrzlinový ramen.

P.S. Právě když si Naruto dával desátý nášup, Gai-sensei obíhal devítisté devadésáté deváté kolečko kolem Lesa smrti...