I lidé se mění... (SasuHina)

Ten den, co dostala tuhle misi, se jí nezdálo nic divného. Jako velitelka jednoho z nejlepších pátracích ANBU týmů, si Hinata zvykla na průzkumné mise. Na tuhle misi ji poslali samotnou, její tým byl na jiné misi a navíc tohle byl jen nějaké nepokoj na hranicích. Byla ovšem varována i o nebezpečí ze strany Akatsuki a dalších uprchlých ninjů, kteří se v této oblasti vyskytovali. Časně ráno se dívka oblékla a vyrazila směrem k bráně. Cestou potkala dvojici mladých lidí, kteří se drželi za ruce a společně procházeli pustou ulicí.
,,Ahoj, Hinato!“Zakřičela na ni Sakura. Hin se hned obrátila a vydala se směrem k přibližujícímu se páru.
,,Dobré ráno Sakura-chan, Naruto-kun,“pozdravila je.
,,Dobré Hin, kampak ty se chystáš, na misi?“Vyzvídal Naruto.
,,Ano, Naruto-kun, jen nějaká průzkumná mise, nuda jako obvykle,“odpověděla mu znuděně. Od té doby, co začal chodit se Sakurou, už před ním neomdlévala ani se nečervenala. Věděla, že se Sakury nevzdá a že ji opravdu miluje. Přála jim to, ona sama neměla jako velitelka moc času na soukromí.
,,Tak já musím, chci tam dorazit co nejdřív,“rozloučila se s nimi a vydala se k bráně.
Pak se ještě otočila na vesnici a chvíli zírala na právě vycházející slunce.
,,Krása,“ povzdechla si a vyrazila k lesu. Po dni nepřetržitého běhu se dostala až k hranicím. Návrat jí Tsunade naplánovala až za týden, takže měla spoustu času se tady porozhlédnout. Rozdělala oheň a posadila se do trávy. Kolem ní se rozprostírala nevelká mýtina, kousek od ní bylo jezero. Sundala si masku a protřela si unaveně tváře.
,,Dneska toho bylo dost,“řekla si v duchu a lehla si na záda. Za chvilku už tiše oddychovala, netušila, že ji někdo pozoruje.

Najednou uslyšela šramot a prudce se posadila.
,,Já jsem vážně příkladný agent, usnu si během mise, kde všude číhá plno nebezpečí,“vyčítala si v duchu. Nakonec si svlékla vestu a bundu a jen v tílku a kalhotách se vydala okoupat k nedalekému jezírku. Kunai měla však stále při sobě. Prošla hustým porostem a dostala se do stínu velkého stromu. Najednou uslyšela zašustění listí a zapraskání větviček.
,,Někdo tu je!“Pomyslela si a byla ve střehu, na sobě však nedala nic znát. Najednou proti ní vyletěly dva kunaie, jen tak tak se jim vyhnula. Z nenadání na ní někdo vyskočil z křoví a přilehl jí. Byl to do pasu odhalený, černovlasý mladík. Jednou rukou jí přidržel její ruku za hlavou, v druhé měl katanu, jejíž ostří měla přiložené ke krku. Nebezpečně se mu zablýsklo v očích.

,,Sasuke,“zašeptala vyjeveně.
,,Hinato.“
,,Co tady děláš? To ty jsi vyvolal ten poplach?“Zeptala se ho klidně.
,,Ano, ale neměla bys být tak klidná, to ti nesluší,“poznamenal a čekal na dívčinu reakci.
,,Co si o sobě myslíš? Okamžitě ze mě vstaň!“Zakřičela mu do tváře.
,,Jsi krásná, když se rozčiluješ.“
,,Co to…“to už ale nedořekla, protože ji Sasuke umlčel polibkem. Nejprve se zdráhala, ale potom mu je s chutí oplácela. Upustila kunai, i on sundal meč z jejího krku. Dívka mu rukou prohrábla černé vlasy.
,,Miluju tě..“zašeptal jí do ucha ,,vždycky jsem tě miloval, ale ty jsi byla zaslepená láskou k Narutovi.“
,,Promiň, byla jsem hloupá..taky tě miluju…“

Tak, moje první jednorázovka je na pár SasuHina, protože tenhle pár není moc uznávaný, nebo tak používaný jako NaruHina atd.Navíc, k téhle povídce mě inspiroval tenhle krásý obrázek!