Ahoj, já jsem Kyra! Část 3: Otec a dcera

Celý tým si na Kyru zvykl. Dny střídaly dny a už nikomu nebylo divný, že Kyra chodí na trénink jen pár minut před Kakashim, který své zvyky nezměnil a dál chodil o tři až čtyři hodiny později.
Po týdnu společného tréninku je Tsunade začala posílat na Dčkové mise, kde si Kyra utahovala z Naruta, Sakura se smála jejich honičkám, Kakashi je s lehkým pobavením sledoval a Sai si bez zájmu vždycky něco opodál kreslil.
Asi měsíc po Kyřině objevení se ve vesnici si je Tsunade zase zavolala k sobě.

„Jestli to bude zase mise typu honění kočky…!“ mrmlal si Naruto cestou do kanceláře.
„Neboj,“ mile se na něj Kyra usmála. „Tentokrát budeme vykopávat brambory,“ dodala a zmizela Narutovi z dosahu. Strašně ráda ho provokovala, i když už i jí štvaly ty primitivní mise.
„Co chceš, baachan?“ vtrhl bez zaklepání do kanceláře ještě pořád zamračený blonďák.
„Tsunade-hime,“ kývla jí Kyra, která šla těsně za Narutem, na pozdrav.
„Tsunade-sensei,“ vešla dovnitř za nimi Sakura s lehkým úsměvem. Bavilo jí pozorovat, jak se ti dva pořád dobírají.
„Tsunade-sama,“ pozdravil jí právě příchozí Kakashi a hned za ním vešel Sai, který jenom kývl na pozdrav.
„U jedné malé pohraniční vesnice byli spatřeny nějaké dvě postavy v tmavých pláštích,“ začala Tsunade, aniž by je pozdravila. „Po vás chci, abyste to tam zkontrolovali a kdyby byli nebezpeční, zavolali posily,“ řekla jim veškeré zprávy, které k misy měla. Naruto se vítězně usmál na Kyru.
„Prej vykopávat brambory,“ poznamenal jen na půl pusy.
„No co,“ pokrčila rameny Kyra. „Budeme vykopávat ty neznámý z vesnice, tak to vyjde nastejno,“ dodala a Sakura vyprskla smíchy. Kakashi se taky pobaveně usmál, ale pak pochytil Tsunadin pohled.
„Kyro, tohle je úplně něco jiného,“ vynadal jí na oko přísně. Ale pak mu ujelo: „Dostanem za to mnohem víc zaplaceno,“ a Sakura znova vyprskla smíchy a Naruto následoval jejího příkladu, když si všiml Tsunadina pohledu, který vrhala na Kakashiho. Kyra se na něj jen usmála.
„Takže, kdy vyrážíme?“ tušila, že pokud během chvilky nevypadnou, Tsunade je pěkně sprdne. Jí se to za ten měsíc stalo už asi třikrát a že by si to zrovna chtěla pěstovat jako koníček, to se říct nedá.
„Za deset minut se sejděte u hlavní brány. Teď raději vystřelte,“ nakázala Tsunade a Tým Kakashi jí překvapivě bez řečí poslechl.

„Takže, kdy se tam sejdem?“ zeptala se Kyra, jakmile se i s Kakashim ocitli v obýváku. Musela to vzít oklikou, protože ještě pořád nikdo nevěděl, že je to jeho dcera. Dohodli se, že to prozatím nechají jen v tom okruhu, v jakým to je-tedy ona, Kakashi Jiraiya a Tsunade.
„Za hodinu buď u brány,“ řekl jí akorát a zamířil do své ložnice. Ta holka s nim dělala divy a on to věděl, ovšem až u Tsunade si uvědomil, jak moc se za ten měsíc změnil.
„A… Tati?“ zeptala se nejistě Kyra. Nebyla si tak jistá, jestli mu to má říct. Celý měsíc vlastně byli nepřetržitě spolu, ale ona si až teď uvědomila, jak moc jí přirostl k srdce. Kakashi se na ní s povytaženým obočím podíval. „Mám tě ráda,“ řekla sotva slyšitelně. Zdá se to, jako tři bezvýznamná malicherná slova, ale pro ty dva to mělo obrovský význam. Kakashi se na ní chvilku jenom koukal a Kyra už začínala litovat, že mu něco takového vůbec řekla, ale najednou se pousmál a lehce pozvednul ruce, jako by jí chtěl vybídnout, ať k němu přijde. Kyra to pochopila a za chvíli se už objímali. Byla to vlastně jejich první taková chvilka. Byla to první chvilka, kdy se chovali jako otec s dcerou.
„Víš,“ začal Kakashi opatrně. „Myslím, že bysme to už měli říct týmu. Minimálně jim,“ zkoumavě si jí prohlížel, ale ona měla obličej zabořeném do jeho hrudi. Cítil se zvláštně.
„Asi jo?“ ozvalo se přidušeně a pak Kyra vzhlédla. „Ale měli bychom počkat na nějakou vhodnou příležitost,“ ještě chvilku tam tak stáli, než se od něj Kyra odtrhla. „Musím se jít připravit na misy,“ řekla mu akorát, usmála se na něj a zmizela ve svým pokoji.

„Zastavte,“ řekl Kakashi do ticha, který jejich cestu provázelo. Tsunade si je zavolala až v pozdním odpoledni, oni celý den trénovali a teď měli za sebou tři hodiny běhu v šeru, takže jim síly nezbývali už ani na dobírání se. „Jsme od té vesnice asi dvě hodiny cesty a teď už nemá cenu, abychom se tam dostávali ještě dneska, takže tady přenocujeme,“ louka, na které zastavili, byla k nocování jako dělaná. Nedaleko viděli malou jeskyni, na kraji byla studánka a uprostřed prostor tak akorát na oheň a pár stanů. Ale jelikož bylo teplo, rozhodli se přespat jenom ve spacácích.
„Jak to bude s hlídkama?“ zeptala se Kyra, i když měla pocit, že ona by neuhlídala ani centimetr čtverečný.
„Já si hlídku vezmu, vy se vyspěte,“ odpověděl jí Kakashi, za což si vysloužil děkovné pohledy od Sakury, Naruta i Kyry.
Kyra měla pocit, že jakmile si lehne, okamžitě usne, ale pletla se. Sotva dolehla, přepadl ji divný pocit. Ať si lehla jakkoliv, prostě nemohla usnout. Pořád se převalovala, ale nakonec to vzdala a šla si sednout k ohni, u kterého usnul Kakashi. Jenom se ušklíbla, posadila se před oheň a vzpomínala na uplynulý měsíc. Po chvilce ucítila přítomnost někoho dalšího a prudce se otočila. Ve stínu stromů stál někdo v plášti. Otočila se a „náhodou“ kopla do Kakashiho, který se s trhnutím probudil. Chvíli na ní jenom nechápavě koukal, ale pak se podíval stejným směrem, jako ona a okamžitě vstal.
„Co tu chcete?“ zeptal se dost nahlas. Postava v plášti vystoupila ze stínu stromů a oni mohli vidět rudě žhnoucí oči pod kapucí.
„Neměl bych se na to samé zeptat já vás?“ zeptal se jich ledový hlas, který naháněl strach. Naruto se najednou posadil. Všiml si postavy a okamžitě drcnul jak do Saie, tak do Sakury. Všichni tři se během pár minut objevili po boku Kakashiho a Kyry. „Další podpora do týmu,“ promluvil potichu s opovržením v hlase. „To jste až tak slabí, ubožáci?“ zeptal se jich vyzývavě. Naruto vedle Kyry strnul a ona konečně pochopila.
„To říká ten pravej,“ odpověděla mu potichu, za to dost výhružně. Věděla, že tentokrát to taky bude o dokonalém umění ovládání citů. Neznámí před nimi si sundal kapucu a oni mohli spatřit krátký tmavě modrý vlasy. „Konečně se s tebou setkávám, Uchiho Sasuke,“ zavrčela nenávistně. Nenáviděla ho. Jenom z Narutova vyprávění jí byl protivném a teď, když ho viděla na živo, se její představy vyplnily. Dokonalá tvář, ale srdce z kamene.
„Co se děje, Sasuke-sama?“ vedle Sasukeho se neslyšně objevil ještě někdo. Přes jeho plášť nešlo nic vidět, ale podle stavby a držení těla se dalo usoudit, že to bude spíš muž, než žena.
„Ne, všechno v pořádku, Kenichi-kun,“ odpověděl mu Sasuke s ledovým klidem. Kyra strnula. Není přece možné, aby… „Tohle je Kakashi-sensei, Sakura a Naruto. Tohle je nejspíš moje náhrada a podle toho, co jsem minule pochopil, se jmenuje Sai. Ale tuhle neznám,“ nelíbilo se jí to. Nelíbilo se jí, jakým stylem o nich mluví. A už vůbec se jí nelíbilo, že nejspíš zná tu další osobu.
„Ale já ano,“ byl slyšet úsměv a neznámý si sundal kapucu a odhalil tím tak svoje tmavě hnědé krátké vlasy a až neuvěřitelně světle zelené oči. „My se známe. Že ano, Kyro-chan?“