Memories(SasuxSaku)-4.díl

Nikoho na té stráni nebylo. Sakura hned, jak se otočila, chtěla s brekem vykřiknout. Oči se jí topily v slzách, ale než vůbec stačila otevřít ústa, musela si chytit hlavu. Jakoby se každou chvilku měla skutálet z krku. Cloumala s ní neuvěřitelná migréna, kterou ještě nezažila. Přišlo to tak náhle, ale dívce se všechno začalo točit před očima. Dál už bylo černo...
Sakura pomalu nabírala vědomí. Mysl se jí stroze začala vracet do hlavy, pomalu, ale jistě se opět vracela při sobě. První, co ucítila, byl chlad. Na pokožce měla naběhlou husí kůži, která jí nedělala moc dobře. Dále pod sebou ucítila tvrdý a opět velmi ledový podklad. Před zavřenými víčky tkvěla nejistota z jejich otevření. Bála se- Ten podklad se rozhodně nepodobal měkké půdě a trávě v ní zakořeněné. Vlastně byl docela pevný a jeho zarovnaný povrch už znala. Vůbec nevěděla kde je, co tam dělá a co se ještě před pár hodinami odehrálo. Hlavu měla do kapky vymytou, z chladné noci byla křehká jako porcelánová panenka. Cítila se, jakoby na ní někdo svrhl kbelík plný ledu a ona se z toho teď vzpamatovávala. "Kde to jsem... ? Co tu... dělám?"
Rozespalá z nepříliš růžově strávené noci. Nejspíš jí už z tak dost mizerného spánku probudil ten noční chlad a rosa, která časně z rána dopadala na poryv Konohy. Teprve teď si uvědomovala, co se asi tak odehrálo. Hlavou jí projela jen ta poslední mžitka sekundy. Sekundy, v které ztratila vědomí.
"Zkolabovala jsem..." Při jakémkoliv pokusu si vzpomenout na něco víc se jí bodavě rozbušilo v hlavě. Její mysl se s nově nabitým vědomím opět přizpůsobovala, a tak si vzpomněla.Opět pocítila ten smutek, tu zmatenost. Vzpomněla si na pocity, na atmosféru, na děj, na...
"Sasuke!"
...Na Sasukeho...
Seděla v tu chvíli, kdy ve svém podvědomí slyšela jeho zvučné jméno. Bylo to ve vteřince. Jakoby jí někdo střelil šíp do jejího už tak prokřehnutého srdce.
Začala si uvědomovat, kde se pravděpodobně nachází. Vše tomu nasvědčovalo. Seděla na kamenné lavičce, skoro u brány Konohy. Nikdo nikde. V ulicích se proháněl jen šum listů, které se skláněly s větvemi stromů. Až lítostivé ticho- Sakura byla jako přimražená. Její srdce bilo na poplach. Lítost jí teď kličkovala z každé strany. Opět jí to udělal... Opět jí tam nechal...
"Sasuke..!" Vykřikla do ticha. Neozvalo se ale žádné odezvy.
"Sasuke,Sasuke!!". Dala se v bolestivý pláč. "Sakra, jak si mi to mohl udělat?!Sasuke...!"

Šlo jen slyšet to dívčí vzlykání, které se táhlo sekundy, minuty... až nakonec dlouhou hodinu. A možná by přetrvalo i déle- Kdyby se neotevřely první okenice, kdyby ženy nevycházely na Konohské trhy. Kdyby se děti nezačaly smát nebo plakat. Kdyby v ulicích nezačalo být to každodenní rušno, které obvykle zavítalo po sedmé hodině ranní. Sakuru vylekala paní, jež šla věšet prádlo. Žena byla jen pár desítek metrů od ní, ale zdálo se, jakoby si jí ani nevšimla. Rukama věšela prádlo a v ústech si "držela" jeden z dřevěných kolíčků. Sakura hluboce vydechla, otřela si z očí zbytky slz úzkosti, pomalu se zvedla z lavičky a kulhavě se táhla k centru Listové- Tam, kde měla domov. Kde mohla být sama a sama se taky vyplakat.
Klíči si odemkla zachmuřelý byteček. Od místnosti k místnosti se táhl průvan otevřených dveří a neuzavřeného okna, které mělo žaluzie ještě z večera srolované po celé délce skla. Sakura si položila klíčky na komodu a první směr udala do koupelny. Rozsvítila, vpadla a rychle se chytila umyvadla. Sklopila hlavu k porcelánovému dnu. Zrychleně vydýchávala a cítila se jako na porážku. Od hlavy dolů byla prostydlá, růžové vlasy byly rozcuchané, celá byla poškrábaná a špinavá, kde to šlo. Vůbec jí ale takovéhle "maličkosti" netrápily. Byla uzavřená do sebe, v hlavě si stále přemítala tu hrůzostrašnou noc. Ty náhlé změny, které přinesla. Zklamání, bezbrannost, úzkostlivost... Proč se zrovna ona zamilovala do tak bezcitného zabijáka? Proč jí vyznal lásku a pak zmizel jako aprílové počasí? Měla na tom podíl- svým myšlením a nepochopením k jeho jednání? Tolik otázek o kterých věděla, že pravděpodobně zůstanou nezodpovězeny....
Pohlédla před sebe, do zrcadla. Před ní byl obraz unavené zmrzačené dívky. Ten líbezný úsměv dočista opadl. "Nechala jsem to zajít až příliš daleko..."
S posledními silami vytáhla z jednoho z šuplíků tampónek, navlhčila ho a přejela s ním zanícený šrám, který jí na tvář udělal Sasuke svou katanou. Ranka ihned při styku se studenou vatou zaštípala. Sakura suše polkla a po očištění obličeje se umyla celá. Nechala sprchu volně téct na její promrzlé tělo a sama se sbalila do klubíčka...
Když po hodince vyšla z koupelny, vypadala alespoň navenek udržovaně. Její duše se ale stále utápěla v křečovitých nepokojích. Smutně si sedla na židli a mlčky se sklopenou hlavou hloubala. Po celém bytě bylo hrobové ticho, jen neuzavřené okno bouchalo o zeď. Sakura ten zvuk nevnímala do chvíle, než ho přebil jiný.
Z jejího nočního stolku spadla na zem zarámovaná fotka starého týmu sedm. Sakura se omámeně zvedla ze židle, malátně došla k oknu a uzavřela ho kličkou dolů. Pak ztrápeně odvrátila svůj pohled ke spadlé fotce. Chvíli váhala, ale nakonec napřáhla ruku a obrázek zvedla. Rám byl poškrábaný, sklíčko bylo prasknuté přesně v tom místě, kde stál ještě tehdy přátelský tajemný chlapec s černými vlasy.
Dívka napjala bradu a zlostně skousla dolní ret. Opět jí po tváři sjela hrachová slz. Po místnosti šlo slyšet jen nenápadné úpění s nepravidelným intervalem. Po chvilce Sakura spadla i s fotkou na zem pod okenní rám a schoulená se rozplakala.
…Ubíhaly týdny a měsíce…
Sakura se konečně začala vracet k "normálu". Byla zamlklá, věčně se zdálo, že nad něčím neotevřeně přemýšlí, ale už se sem tam i usmála. Všechno bylo ale s rezervou- Po nocích čekala, kdy se opět u ní on zase objeví. Všichni o ní věděli, že je posledních pár měsíců dost rozhozená. Mockrát se jí vyptávali, ale odpovědi zpříma nikdy nedostali. Nejvíce zmatený a zaražený Sakuřiným chováním byl Naruto. A tak jednoho večera pozval Sakuru do Ichiraku na rámen na jeho účet. Sakura se rozhodovala, ale došlo jí, že Naruto za její problémy nemůže. Bylo jí ho líto, nabídku tedy přijala.
Celý večer se Sakura po dlouhé době opět bavila. Naruto byl rád, že po tak dlouhé době nechala opět vyvěrat na povrch svůj milý úsměv, kterému se jen těžko odolávalo. Večer se už ale blížil ke konci a Sakura schválila, že by bylo asi nejlepší se už rozloučit a vydat se k sobě domů.
"Moc ti děkuji, Naruto. Přesně tohle jsem teď potřebovala." Hlesla mile a břicho si objala pažemi.
"Ah, Sakuro! Vůbec mi neděkuj! Jsem rád, že si se bavila! A teď… nechceš… doprovodit… domů..?"Optal se blonďatý chlapce při naději.
"Děkuji, ale zvládnu domů dojít sama… ještě jednou, díky!" Řekla Sakura rychle při odchodu. Naruto ani nestačil otevřít ústa a Sakura mu zmizela v temných uličkách Konohy.
Dívka byla ráda, že Narutovi jen o vlásek vycouvala. Celou noc se dobře bavila, ale měla taky velké výčitky a chuť být sama. Jak tak ale kráčela v té temně zahalené uličce, uslyšela jakoby… jakoby jí někdo sledoval! Už dlouho vypozorovávala, že za ní někdo nenápadně kráčí. Ale myslela si… doufala, že se jí to jen zdá. Ale teď? Ten zvuk se stále více a více řinul z temna. Sakura se bála a přidala na chůzi, až skoro běžela. Věděla, že kdyby bylo nejhůř, poradila by si svou brutální silou. Ovšem, tohle vypadalo, že útočník používá ninjutsu, druh obrany, na které ani taijutsu nestačí. Teď dívka už doopravdy běžela, div jí nohy stačily, ale nakonec se musela zastavit. Metr před ní se rozepřela cihlová zeď a na uhnutí nevypadala. "Sakra…"
"Takové mrchy jako ty… Všechny ženský jsou stejný sv**ě!" Promluvil hrubý rozklepaný, do míry vyvedený mužský hlas. Sakura polkla a vystrašeně couvla co nejblížeji ke studené stěně. Z vulgárního podtónu celá ztumpachovatěla.
"Neboj se, kočičko. Smrt nebolí…" Ozval se jiný, dle Sakury názoru "sliztější" hlas. A opět mužský. Byl svéráznější a podle noci, která jim vytvořila černé obrysy, byli jen dva. Zdálo se, jakoby to byli nějací popuzení shinobiové, kteří se rozhodli vraždit nevinné občany. Zrovna Sakura to chytla…
Proti Sakuře vylítly náhle desítky kunaiů a shurikenů. Přes to svištění šel slyšet jen ten mužský poblázněný hlas, který nepříjemnou atmosféru ještě více naplňoval. Sakura nemohla ani nikam odskočit, a tak v reflexu zatnula pěsti a paže si dala schouleně před obličej. Najednou jí ale někdo hrubě porazil, ve snaze jí krýt. Nastalo ticho. Dva muži v záhlaví ztichly a přihlíželi. Sakura s vyplněnými zorničky sledovala, jak se nad ní sklání cizí neznámá postava a bolestivě vydýchává.
"Neboj…..Už jsi v bezpečí.."