Láska od vodopádu 002

„Stejně se ti líbí.“
„Mohl bys to přestat pitvat laskavě?“
„Dobře, když si to přeješ. Stačí říct.“
To už ale byly u dveří a stačilo jenom zaťukat. Samozřejmě Kankuro jakožto muž zaklepal a na vyzvání otevřel dveře a pustil Temari jako první.
„Temari, jsem rád že jsi se už vrátila.“
„To já taky Gaaro. Doufám, že si konečně pořádně odpočinu.“
„Tak s tím nepočítej sestřičko.“ rejpnul si Kankuro.
„Gaaro ne. Řekni že si dělá srandu. Prosíím.“
„Bohužel Temari. Je období, kdy s konají chuninské zkoušky a ty a tvůj tým se jich účastníte. Zítra se musíte vydat na cestu.“
„Tak to ti teda pěkně děkuju.“
„Ber to z tý lepší stránky. Jeho tým se těch zkoušek taky účastní. A i kdyby se neúčastnil tak ho můžeš v Konoze kdykoliv potkat.“
„Kankuro já sem ti něco řikala. Věř mi, že tě jednoho krásného dne zmlátim a ten den se pro mě pak stane ještě krásnější.“
Temari se zvedla ze židle, na které doposud seděla, a odešla. Vydala se oznámit svému týmu, že se účastní chuninských zkoušek a taky jim řekla kdy a kde se sejdou. Poté se vydala domů aby si zabalila a taky trochu odpočinula.

Druhý den ráno, když se setkala s týmem a vyslechla si co všechno má a nemá dělat, se vydaly na cestu. Asi po 5 dnech konečně dorazili do Konohy. Nejdřív se šly zapsat a teprve potom přišlo na řadu ubytování a také pořádný odpočinek. Potom se domluvila s týmem na podrobnostech jejich pobytu a sama se vydala ven. Procházela se ulicemi, když najednou spatřila osobu, kterou toužila vidět, ale zároveň by tu osobu nejradši zabila. Rychle zahla do jiné uličky, ale věděla, že už je pozdě, že ji on stejně viděl.
„Sakra a co teď. Zatraceně Temari přemejšlej.“ řvala na sebe v duchu.
Nenapadlo ji nic jiného než rychle utéct. Jen co doběhla do té tmavší části uličky se skryla a poslouchala. V duchu děkovala tomu, že zrovna dnes se setmělo tak brzy. Netrvalo to dlouho a už slyšela hlasy. Jeho hlas a hlas jeho nejlepšího kamaráda.
„Shikamaru seš si jistej, že to byla ona a že zahla zrovna do téhle uličky?“
„Samozřejmě že si sem jistej Choji. Určitě šla sem.“
„Shikamaru pojď nebo bude Ino zuřit že jdeme zase pozdě.“
„Máš pravdu. Tak tedy pojďme.“
Pak slyšela už jen vzdalující se kroky a hlasy. Raději ještě chvíli počkala a pak vylezla. Procházela se ještě dlouho, než se nakonec rozhodla vrátit se do hotelu. Měla štěstí, že krom těch dvou už nepotkala nikoho známého. Doufala, že už nikoho nepotká, ale moc dobře věděla, že se to nestane. Lehla si ještě dlouho o něm přemýšlela až se jí nakonec začlo chtít strašně spát. Věděla, že svému týmu může plně důvěřovat a že i kdyby se nevrátili včas, tak že problémy dělat nebudou. Rozhodla se tedy, že půjde spát. Nastavila si budík a za chvíli opravdu usnula.

Když se ráno vzbudila, tak se umyla, oblékla se a společně s týmem se vydala na snídani. Potom se vydaly do akademie, kde se konala první zkouška. Dala jim několik rad, popřála jim hodně štěstí a vydala se na místo, kde měla společně s ostatními čekat až zkouška skončí. Ušla sotva pár metrů, když najednou na sobě ucítila něčí pohled. Aniž by se musela otáčet tak věděla, kdo to je.