Láska od vodopádu 001

„Mise už je splněná, takže není kam spěchat. Tady se utáboříme.“
Ninjové doskočili na zem a začali stavět stany. Když měli stany postavené a oheň už dávno hořel, jediná dívka, která ve skupině byla, vstala a ostatním řekla: „Nedaleko osud jsem viděla řeku. Dojdu se opláchnout, takže kdyby se něco dělo víte kde mě najdete.“
S tímto prohlášením zmizela mezi stromy. Šla lesem až dorazila k řece. Shodila ze sebe věci a skočila do vody. Po chvíli už se chystala vylézt, když si všimla, že se někdo schovává za stromy a pozoruje ji.
„Jak je možný, že tě potkám na každý misi.“ promluví ten kluk co se tam schovává.
„A jak je možný, že na sebe pokaždé narazíme u řeky.“odpověděla mu poněkud naštvaným hlasem dívka.
„Ale, snad nejsi naštvaná?“
„Jsem. A ty moc dobře víš proč.“
„Promiň ale to opravdu nevím.“
„Tak já ti to povím. Je to kvůli tomu, že mě pokaždé pozoruješ, když se koupu a pak tě ještě musím přemlouvat aby si se aspoň otočil, abych se mohla obléct.“
„Ty si ale vymejšlíš. To bych zrovna od tebe opravdu nečekal.“
„Vážně? A co bys teda ode mne čekal?“ zeptá se teď již oblečená dívka se zájmem.
„No……..já ani nevím. Teda vím, ale říkat to nebudu.“
„A proč to nechceš říct? Se bojíš, že bych ti pak ublížila?“
„No to taky, ale já hlavně nemám čas ti to tady vysvětlovat.“
„Tak to já tě nebudu zdržovat když spěcháš. Stejně už musím jít, takže pokecáme někdy jindy.“
Aniž by čekala na odpověď, tak odešla. Byla na něj naštvaná, protože takhle probíhalo skoro každá jejich setkání. Jak tak nad tím přemýšlela, tak si ani nevšimla, že dorazila do tábora.
Nepovažovala za důležitá něco říkat svým společníkům. Prostě kolem nich jen prošla a vlezla do stanu, kde si zalezla do spacáku a s myšlenkami na to, za jak dlouho tímhle tempem dorazí domů, usnula.
Další den ráno se sbalili a vydali se zase na cestu. Mluvili jen když bylo potřeba a zastavovali jen minimálně. Takhle to pokračovalo po zbytek jejich cesty. Když po pár dnech konečně uviděli jejich domov-Sunu-oddychli si, i když celou dobu věděli, že jim nehrozí nebezpečí. U brány na ně čekal Kankuro.
„No to je dost, že jste se vrátili. Už jsme si začínali myslet, že se vám něco stalo.“
„Jak by se nám mohlo něco stát, když skoro na každý misi narazíme na někoho z Listový? A kde je vůbec Gaara? Myslela jsem, že tu bude taky.“
„Chtěl přijít, ale zase má strašně moc práce, takže na nás čeká v kanceláři.“
„Dobře tak tedy půjdem.“
Kankuro řekl ostatním, že můžou jít a šel za Temari, která se už vydala k budově Kazekageho.
„Hele Temari, víš co mi není jasný?“
„No tak to opravdu nevim.“
„Že jestli pokaždý potkáte ten tým z Listový, který si myslí, tak proč si pořád stěžuješ. Já myslel, že se ti líbí?“
„Líbí nelíbí, stejně si myslím, že je otravnej a hrozně línej.“