Son of Darkness 1

Za temné, deštivé noci, kterou chvíli co chvíli proťál blek, stála na kopci nedaleko Konohy postava zahalena v černém plášti s kápí na hlavě. Díky neustálému dešti byla promočená skrz na skrz, ale jakoby chladné kapky vody ani nevnímala. Nečině tam stála a hleděla na vesnici ukrytou v Listí. Před očina se jí míhaly vzpomínky. Vzpomínky bolesti a utrpení. Postava se znatelně otřásla, ne však zimou, ale čirým vztekem a nenávistí. Oblohu proťal další blesk a pod kápí se na pár okamžiků daly zahlednou krvavě rudé oči. Oči které zvěstovaly smrt.
„Už brzy“ zašeptala postava chladným hlasem „už brzy se Vám pomstím, Vám všem.“ dokončila větu a v tom nebe proťal další blesk. Po záhadné postavě, jako by se slehla zem.

Do bytu dvacetiletého muže se skrz pootevřené okno prodírál jemný ranní vánek a první sluneční paprsky, které ho nezbedně lechtaly po obličeji. On jejich snažení okázale ignoroval, otočil se na druhý bok a odvrátil tak svou tvář od okna. Už si myslel, že bude mít klid, ale to by se nesměl rozdrnčet budík na jeho nočním stolku.
„Zatraceně!“ zamumlal, vzal budík do ruky a hodil ho proti zdi. Budík vydal poslední žalostné zvuky ve smrtelné křeči a pak v pokoji zase zavládlo vytoužené ticho. Neuběhlo ani pět minut a pokojem rezonoval ještě nesnesitelnější zvuk jiného budíku. Už to dál nemohl poslouchat a tak se konečně posadil. Chvíli jen bez jakéhokoliv pohybu mžoural na protější zeď. Poté s povzdechem vstal a z šuplíku nočního stolku vyndal jiný budík. Několik málo vteřin se zaobíral představou, jak to do toho hlučícího šmejda napere Rasenganem. Párkrát zamrkal a budík konečně vypl.
„Máš štěstí, že jsi byl dárak.“ hodí po budíku poslední pohled a zapluje do koupelny.
Po osvěžující ranní sprše a všeobecné higieně, což zahrnovalo i tři zlomené hřebeny se šel konečně obléknout. Nerad se vzdával, ale snažit se učesat jeho bolnďaté vlasy trčící do všech světových stran bylo prostě nemožné.
Natáhl si volné, černé kalhoty, pravé stehno si stáhl obvazem a připevnil si na něj pouzdro se shurikeny. Teď stál před skříní a rozhodoval se jaké si vezme tričko. Růžové triko s medvídkem a nápisem síla mládí okamžitě zavrhl. Vzpomínal si jak mu ho k dvacetinám dal Gai-sensei a Lee. Celý večer ho potom musel na jejich naléhání nosit. Nakonec si vybral síťkované tričko bez rukávů. Na krk si pověsil přívěšek od Tsunade a na ruku si připnul stříbrný náramek, který k dvacetinám dostal od Hinaty. Ještě si připevnil kapsičku s kunaii, zavázal čelenku a nakonec si na záda hodil katanu, kterou taktéž dostal k narozeninám. Trvalo mu docela dlouho, než se s ní naučil zacházet, ale těd mohl být klasifikován jako pokročilý. Hodně mu s tím pomohl Kakashi-sensei, který mu ji daroval. Před dvěma týdny slavil narozeniny a zároveň tak oslavil povýšení na Jounina.
O deset minut později si to už mířil k Ichiraku Ramen.
„Ahoj Ayame, kde je stařík?“ podivil se když nikde neviděl Teuchiho a posadil se na své obvyklé místo.
„Ahoj Naruto-kun, otci nebylo dobře a tak dnes zůstal doma. Co to bude?“ zeptala se s úsměvem Ayame.
„Jako obvykle.“ pousmál se Naruto. Zachvilku už měl před sebou misku svého nejoblíbenějšího jídla.
„Naruto-san, máte se dostavit k Hokage-sama.“ ozval se za ním hlas, když dojídal druhou misku. Otočil se a za ním stál jeden ze členů ANBU.
„Hned tam budu.“ odpověděl a ANBU zmizel. Rychle do sebe hodil zbytek jídla, zaplatil a vydal se k budově Hokageho. Mohl se tam přenést, ale proč se po snídani neprojít. Zaklepal a na vyzvání vešel. Když se rozhlédl po kanceláři, trocho nadzvedl obočí. V místnosti kromě něj, Tsunade a Shizune bylo několik dalších lidí. Kývl všem na pozdrav a stoupl si do jednoho rohu kanceláře
„Tak, když už jsme tu všichni můžeme začít.. Dostali jsme zprávu o nějaké podzemní laboratoři. Podle dostupných informací se tam provádí nějaký genetický výzkum.“ poddívala se na pět ninjů, které chtěla poslat na tuto misi.
„A naším úkolem je?“ zazíval Shikamaru.
„Vás pět se dostane do té základny, zjistíte co se tam děje a v nejhorším eliminujete jakoukoliv hrozbu, která by mohla být mířena proti nám nebo našim spojencům.“
„Hmm to vypadá na Orochimara. Ten je věčně zalezlej někde v podzemí a provádí všelijaký nechutnosti.“zamračil se Naruto.
„I to je možné, proto buďte opatrní. Vyrazíte za půl hodiny. Někdo, nějaké otázky?“ zeptala se na konec. Nikdo nic neměl a tak je propustila. Naruto udělal pečeť a se závanem větru zmizel, objevil se u sebe doma, kde si začal chystat věci na misi.
Přesně ve stanovený čas se pětičlenný tým složený z Naruta, Shikamara, Sakury, Leeho a Hinaty sešel u brány.
„Ok vyrazíme. Podle mapy nám cesta zabere pár dní. Jdeme.“ Zavelel Shikamaru a celý tým vyrazil.
„Shiky, bylo něco zajímavýho v dokumentaci k misi?“ zeptal se Naruto.
„No nic moc, jen mě zaráží, že o té základně se nic neví. Nebylo tam o tom nic, žádné info o tom kdo by tam mohl být.“ podíval se na něj Shikamaru.
„Je to zvláštní, naši zvědové jsou jedni z nejlepších. Nechce se mi věřit, že o tom nic nezjistili.“ zamračila se Sakura.
„No právě, spíš to vypadá jakoby nám ty informace schválně zatajili.“ řekl svou doměnku Shiky.
„Ale proč by to Godaime dělala?“ zeptala se Hinata.
„Něco mi říká, že v tomhe Tsunade prsty nemá.“ podíval se Naruto po ostatních.
„Myslíš radu, Naruto-kun?“ optal se Lee.
„Buď to a nebo Danzou, ale vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby v tom bylo obojí.“
Pak nějakou dobu cestovali v tichosti, nepotřebovali mluvit. Všichni si lámali hlavy s předchozím rozhovorem. Poslední dobou se stávalo, že rada a Danzou obcházeli Hokageho. Rada nikdy nebyla spokojena s tím, jak Tsunade vedla vesnici a právě v tuto dobu se to nejvíce vyostřovalo. Vedení Listové, místo toho aby se starali o prosperitu vesnice a o její lid, intrikovalo proti Tsunade. Každý to ví, ale nikdo nikomu nic nemůže dokázat.
„Lidi, tady se utáboříme, začíná se stmívat.“ ozval se Shikamaru a vytrhl tak Naruta z přemýšlení. Podíval se na oblahu, opravdu už slunce pomalu zapadalo. Musel být duchem mimo celkem dlouho.
„Naruto, Hinato skočte pro dříví na oheň, mi zatím postavíme stany.“ podívala se a ně Sakura.
„Jasně, Sakura-chan.“ přikývl Naruto a vydal se s Hinatou pro dřevo. Procházeli se po lese a sbírali klacíky.
„Hinato-chan?“ ozval se najednou Naruto.
„Ano, Naruto-kun?“ zeptala se a mírně zčervenala, za ta léta se jí podařilo zbavit koktání, ale stále se v jeho přítomnosti červenala.
„Co si myslíš o téhle misi?“ zeptal se jí.
„Nevím, některé věci jsou vážně divné. Přemýšlela jsem o tom, ale stále mi to nedává smysl. Vždycky nás učili, že informace jsou důležité a teď nám je zatajují? Nevím co říct.“ podívala se na něj.
„Máš pravdu Hinato-chan. Něco se tady děje a já nevím co, zatím. Mám z toho špatný pocit.“ zamračil se Naruto. Hinata se začela hihňat.
„Co je tady k smíchu?“ zeptal se Naruto.
„Když se mračíš, máš takový legrační výraz.“ smála se Hinata.
„Opravdu?“ zvedl jedno obočí a udělal nějaký zvláštní škleb. To už Hinata nevydržela a naplno se rozesmála. Jak se smála, tak si nevšimla kořene čouhajícího ze země a zakopla o něj. Naruto ji stačil včas chytit, ale podklouzla mu noha a on spadl i s ní. Tedy spíš Hinata ležela na něm, stačil se v pádu otočit.
Ležela na něm a dívala se mu do očí z několika centimetrů. Zahleděl se do těch jemně nafialovělých očí barvy svitu měsíce a srdce se mu rozbušilo jako o závod. Nechápal to, ale až na jeho narozeninách si teprve všiml jak je krásná. Vždycky mu byla na blízku a snažila se aby si jí všiml, ale on byl hlupák. Jejich obličeje se začali připližovat, už je od sebe dělilo jen několik milimetrů.
„Naruto-kun, Hinato-chan?!“ ozval se nedaleko nich křik Leeho, který se po nich sháněl. Hinata se z něho zvedla rychlostí blesku a začala sbírat dřevo, které jí upadlo. Naruto si jen smutně povzdechl a dal se také do zbíraní.
„Naruto-kun, tady jste. Byli jste pryč docela dlouho, tak jsem se po vás šel podívat.“ usmál se Lee.
Narutovi proběhl hlavou skvostný nápad na pomstu. Chtěl Leemu za to vyrušení ve spaní ostříhat vlasy, ale po chvíly přemýšlení, to raději zavrhl. Hinata se co nejrychleji vydala do tábora a na Naruta se ani jednou nepodívala.
Když, už se setmělo, seděli u ohně. Hinata se vyhýbala jeho pohledu.
„Co jsem si jen myslel? Vždyť ona je Hyuuga a já nejsem nic. Proč by se zahazovala s někým jako jsem já?“ ptal se Naruto sám sebe v duchu.
„Protože jsme silní, hezcí a jsme prostě sexy.“ ozval se mu v hlavě jiný o několik oktáv hlubší hlas.
„Zklapni Kyuubi. Je sice úleva, že už se mě nesnažíš ovládnout a celkem spolu vycházíme, ale někdy jsi mnohem horší než Jiraiya.“ pousmál se Naruto.
Naruto se dál zaobíral myšlenkami „Proč by Hinata měla chtít takový baka jako jsem já.“ Hinata mezi tím přemýšlela nad něčím jiným. Přemýšlela jak nejlépe se pomstít Leemu, za to že překazil chvíli na kterou tak dlouho čekala. Napadlo jí ostříhat mu ve spánku vlasy, ale po chvíli to zavrhla.

Naruto seděl u ohně a bavil se ve svém podvědomí s Kyuubim. Kdykoli chtěl tak od sebe mohl lišku „odstřihnou“ takže on neslyšel Kyuubiho myšlenky a Kyuubi zase jeho, někdy se to vážně hodilo, protože Kyuubi byl až nehorázný perverzák. Najednou uprostřed hovoru Kyuubi zmlkl. Ať se sním Naruto snažil spojit, jak chtěl, tak se mu to nedařilo.
„Už brzy.“ ozval se chladný hlas plný nenávisti. Naruto se začal rozhlížet, najednou jakoby mezi nedalekými stromy padla mlha. Naruto na to zíral a po zádech mu stékal ledový pot. V mlze se začal rýsovat obrys nějaké postavy. Naruto se nemohl pohnout a ani vydat jedinou hlásku. Postava otevřela oči. Na Naruta shlížely jemu, až moc dobře známé oči. Oči lačnící po krvy, oči devítiocasé lišky.
„Už brzy.“ ozvalo se znovu. „Už brzy se setkáme.“ s tím mlha i s postavou zmizela.
Naruto se ohlédl. Na jeho rameni ležela nečí ruka.
„Jsi v pohodě Naruto?“ zeptal se Shikamru.
„Co?“ nechápal Naruto.
„Už nějakou dobu jsi koukal mezi ty stromy a nevnímal jsi.“ ukázal Shikamaru na místo, kde předtím stála ta postava. „ Jsi v pohodě?“ zeptal se ještě jednou.
„Jo jasně Shikamaru, kde jsou ostatní?“ zeptal se když se rozhlédl okolo sebe.
„Už dávno spí.“ odpověděl Shikamaru. „A ty by jsi měl jít taky.“ pokračoval a podíval se na něj.
„Jasně už jdu.“ kývl Naruto.
„Kyuubi?“ zkusil, než se zvedl.
„Hmmm?“ ozvalo se jen.
Zalezl do stanu a lehl si na jediné volné místo, vedle Hinaty. Přemýšlel o té halucinaci co měl. Doufal, že to byla halucinace. Stočil hlavu k Hinatě a pousmál se. Pozoroval ji tak dlouho až usnul.