Krutý osud Ho no Shagara 1

Před mnoha lety se v zemi Měsíční záře narodila dívka jménem Shagara. Už jako malé děvčátko se musela potýkat s nepřízní osudu. Nikoho nezajímala . Ostatní děti si s ní nechtěli hrát, protože se od nich velmi odlišovala, nejen svými ohnivě červenými vlasy, ale i chováním. Její bojovná povaha připadala ostatním velmi neobvyklá a na obtíž. Nikdo nechtěl mít na starosti dítě, které chvilku neposedí. Cílevědomost si vzala v jejím případě asi dovolenou a jejíž tvrdohlavost doháněla ostatní k šílenství.
Rodiče se k ní ještě v patnácti chovali stejně jako k malému dítěti a zároveň na ní měli požadavky jako by jí bylo dvacet. Shagaru to pomalu začínalo dopalovat.
Až si jednoho krásného dne řekla: “Když tady o mě nestojí a jsem všem jen na obtíž, půjdu jinam.“
Ten den sluníčko jemně šimralo do očí a venku se rozléval teplý jarní vzduch, Prostě počasí přímo stvořené k procházce, což napadlo i její rodiče. Sestra tento nápad dostala již před několika hodinami a věnovala se rozjímání v přírodě se svým přítelem.
Nyní byla Shagy sama doma a mohly začít tajné přípravy. Nejprve si položila otázku, kam by vlastně chtěla odejít a kolik peněz k tomu bude zapotřebí. Ze skříně vytáhla starou rozpadající se zažloutlou mapu světa. Opatrně ji rozvinula na podlahu a rozhlížela se po ní. V duchu se tázala sama sebe: „ Kam bych se tak mohla uchýlit...“ a v zápětí si sama odpověděla: „To je jedno, hlavně co nejdál odtud.“ Zavřela oči a zakroužila tužkou nad mapou. Otevřela oči a spatřila hrot tužky zapíchnutý do místa, kde se rozkládala země Vody. V tu chvíli její myšlenkové pochody přerušil šramot v předsíni. Shagy zděšeně problesklo hlavou: „A co teď! Hlavně nepanikařit,“ a přemítala co udělá. V tom se tatínek objevil ve dveřích. Shagara ihned nasadila zářivý úsměv a spustila: „Ahoj tati. To už jste zpátky? Ta procházka byla nějaká krátká."
Tatínek trochu otráveně: „Ale maminka si usmyslela, že má chuť na něco dobrého a já zapomněl peníze. A co ty tady nacvičuješ s tou mapou?“
Shagy hbitě zareagovala: „Ále, zajímalo mě, kolik je na světě vlastně zemí a jak se jmenují.“
Tatínek se jem pousmál, vzal peněženku a odešel. Shagara si oddychla a uklidila mapu zpět na místo, odkud jí vzala.
Po pár dnech si sehnala nějaký ten přivýdělek. Chodila každé odpoledne venčit pár hafanů, moc peněz za to nebylo, ale byla to jediná práce, která šla utajit před rodiči a dalo se při ní chodit i do školy. No a krom toho se docela dobře čas strávený mimo domov nechal svést na klábosení s kámoškou.

O čtyři roky později.
Nyní již devatenáctiletá Shagara měla dostatek peněz na uskutečnění svého tajného útěku. Začala tedy promýšlet plán nenápadného opuštění hnízdečka rodičovské lásky.
Když bylo po několika dnech vše promyšleno do nejmenšího detailu, rozhodla se plán zrealizovat; neodradilo jí ani velmi chladné sychravé podzimní počasí. Sbalila si tedy všechny své věci, které uznala za potřebné. Starostlivým rodičům napsala pár řádek na vysvětlenou, pak vzala sbalené věci, oblékla si bundu, nazula boty a ještě jednou se se zmateným pohledem rozhlédla po liduprázdném domě a pak vykročila. Chůzi jí ztěžoval silný vítr, od jehož bičování měla brzy rudý celý obličej. Listí se sypalo ze stromů a plulo vzduchem jako vločky sněhu. I obloha se na Shagaru mračila, jako by dávala najevo svůj nesouhlas s jejím činem. Shagy nedbala rozmarů počasí a prorážela si bojovně cestu nápory větru. Najednou se zastavila a ohlédla zpět. Do očí se jí začaly drát slzy a zároveň měla pocit zloby. Sama nevěděla, jak má těmto zmatkům ve svém srdci rozumět, ale síla odhodlání a vztek byly silnější. Otočila se a šla dál, s písní na rtech:

Zaplňuje mě vztek
a zároveň žal.
Kdo by to řek.
Někdo by to vzdal.
Mám ráda tuhle zem.
Proč tu nemohu šťastná být,
a v srdci klid mít.
Proto naštvaná jsem.

Ref: Tady jsem žila,
své skrýše měla.
Kam se to mohlo vytratit?
Teď mi zbývá jen jít.
Všechny peníze utratit
a své slzy skrýt.

Teď se tu sama sebe ptám
Za kým odejít mám
Proč to vlastně dělám?
Po okolí se rozhlížím
a bolí mě pomyšlení,
že už nikdy neuvidím
to naše malé stavení
s krásným okolím.

Ref: Tady jsem žila,
své skrýše měla.
Kam se to mohlo vytratit?
Teď mi zbývá jen jít.
Všechny peníze utratit
A své slzy skrýt.

Při pohledu na žalem sklíčenou Shagaru se ustrnula i obloha a začaly se z ní spouštět proudy vody.
Po půl hodině na kost zmrzlá a promoklá Shagy dorazila na vlakové nádraží. Odtud absolvovala velmi dlouhou a vyčerpávající cestu až k přístavnímu městečku v zemi Hor, dál pokračovala lodí až k břehům Vodní země.