Ahoj, já jsem Kyra! Část 1.: Já mám dceru?

Tsunade seděla za svým stolem a snažila se vypořádat s nákladem papírů, které jí před chvílí přinesla Shizune. Náhle se ozvalo energické klepání na dveře.
„Dále,“ broukla Tsunade a ani se nenamáhala zvednout hlavu. „Ty papíry polož někam tam,“ ukázala rukou před stůl v přesvědčení, že je to Shizune.
„Taky tě rád vidím,“ ozval se mužský hlas. Teprve v tu chvíli vzhlédla a před sebou uviděla Jiraiyu s mladou dívkou. Měla na sobě tmavě modré triko s vázáním okolo krku, černé volné tříčtvrťáky, černé plné boty po kotníky a na zádech připevněnou katanu se světle modrou rukojetí. Do očí jí spadaly asi po ramena dlouhé bílé vlasy.
„Kdo to je?“ zeptala se, aniž by pozdravení opětovala.
„Jmenuji se Kyra,“ řekla dívka poněkud přidrzlým tónem se sklopenýma očima, což se Tsunade moc nelíbilo.
„Tak co je tady nového?“ zeptal se Jiraiya konverzačním tónem, za což si vysloužil od Kyry nehezký pohled.
„Jiraiya-sensei!“ napomenula ho naštvaným tónem.
„Jasně, já zapomněl,“ omluvil se sannin provokativně a Kyra protočila oči, i když to nikdo z těch dvou nemohl vidět. „Mohla bys sem zavolat Kakashiho?“ dodal už vážně k Tsunade.
„Nejdřív mi budete muset vysvětlit, proč bych něco takového měla dělat,“ Tsunade vůbec nevěděla, o co tady jde a to se jí vůbec nelíbilo.
„Myslím, že by bylo lepší, kdyby jste se to dozvěděli oba najednou,“ poznamenala Kyra.
„Ty nevíš, že když se baví dospělý, máš být zticha a šoupat nohama?“
„Vím, ale při senseiově výřečnosti , když se kouká ženám do očí, bych se prošoupala do místnosti pod námi,“ odpověděla jí drze s patřičným důrazem na slova „do očí“.
„Jiraiyo!“ zavrčela výhružně Tsunade směrem k sanninovi, který se snažil ztotožnit se zdí za sebou.
„Tak zavoláte ho nebo ne?“ ozvala se otráveně Kyra, když už se Tsunade napřahovala.
„Dobrá, dobrá,“ zase si sedla zpátky do křesla. „Shizune!“ za pár vteřin se ve dveřích se objevila ve dveřích. „Sežeň Kakashiho a vyřiď mu, že s ním chci hned mluvit,“ po přikývnutí se Shizune zase vypařila z kanceláře. „A vy si sedněte,“ dodá a ukáže na dvě volné židle před svým stolem. Za pár minut se znovu ozve klepání na dveře a dovnitř vstoupil Kakashi.
„Volala jste mě, Tsunade-sama?“ zeptal se jí lehce znuděně, když kývl na pozdrav Jiraiyovi.
„Jo,“ odpověděla mu jednoduše Hokage a zadívala se na Jiraiyu. „Můžeš spustit.“
„Mám na tebe otázku,“ spustil sannin s mírně pobavený úsměvem. „Po smrti Minata jsi měl misi, na který jsi zůstal o týden dýl. Cos tam ten týden dělal?“zeptal se. Kakashi na jediném viditelném místě na obličeji lehce zčervenal.
„Odpočíval jsem a relaxoval po misi,“ odpověděl s náznakem odhodlání v hlase. „Proč se ptáš?“
„Na svých cestách jsem narazil na ženu, která s tebou ten týden strávila,“ Jiraiya netušil, jak pokračovat.
„Stejně nechápu, jak jste s mámou přišli zrovna na tohle téma,“ snažila se mu Kyra pomoct zdánlivě nevinnou poznámkou.
„Pořád nechápu, kam tím míříte,“ poznamenal Kakashi. Kyra opět protočila oči.
„Neříkal jsi, že je chytrej?“ otočila se poněkud netrpělivě na Jiraiyu.
„Nevěděl jsem, že někdo může během měsíce zhloupnout,“ snažil se bránit sannin. Kyra opět sklopila pohled a otočila se na Tsunade.
„Chtěla jste vědět kdo jsem a já vám neřekla všechno,“ Tsunade nechápala, co to má společného s Kakashim. „Jmenuji se Kyra Hatake,“ koutkem oka zahlédla Kakashiho překvapený výraz a spokojeně se ušklíbla.
„Uvěřím ti, až mi to řekneš do očí,“ odporovala Tsunade.
„Jak je libo,“ pokrčila rameny Kyra, odhrnula si vlasy z čela a vzhlédla. „Jmenuji se Kyra Hatake,“ zopakovala v klidu, ale Tsunade až tak v klidu nebyla. Koukala se do tmavě modrých očí bez panenek, lemovaných výraznou černou čarou.
„Co to máš s očima?“ zeptala se jí lehce zamračená. Kyra se tázavě podívala na Jiraiyu.
„Nic s nima nemá,“ odpověděl jí bez většího zájmu. „Takhle ty oči vypadají pořád. Kakashi, nechceš si sednout?“ dodal ke stále strnulému Kakashimu.
„A jak si můžete být jistí, že jsem to byl zrovna já?“ začal, když si sedl na původně Kyřino místo.
„Byl jsi výjimka. Máma se takhle neživila, ale nutně potřebovala peníze na cestu do Písečné, což jí ten týden s tebou zaplatil,“ podala vysvětlení Kyra, která si bez ptání sedla na Tsunadin stůl a sepnula si vlasy skřipcem. „Navíc mám bleskovou podstatu chakry, vlasy, který mi nejdou učesat a Jiraiya-sensei si myslí, že i úplně nový Kekkei genkai, což by vysvětlovalo ty oči,“ dodala jakoby mimochodem, když si na dva prameny vlasů kolem obličeje navlíkla dva modrý korále, aby jí vlasy nelezly do obličeje. A Jiraiya s Kakashim jenom čekali, kdy jí Tsunade prohodí oknem za drzost. Ale nic takového se nestalo.
„Já mám dceru?“ zeptal se Kakashi trošičku zbytečně. Když Kyra skončila.
„Už skoro patnáct let,“ poznamenal Jiraiya.
„Kyro, budeš bydlet u Kakashiho, žádnej prázdnej byt momentálně nemáme k dispozici. Kakashi, ještě dneska si jí vyzkoušej a mě dáš vědět, jak to dopadlo. Vy dva můžete jít, Jiraiya tady zůstane,“ rozdala rozkazy Hokage.

„Jak se má Naruto?“ zeptala se venku Kyra, protože naprosto nesnášela napjaté ticho.
„Ty ho znáš?“ zeptal se jí překvapeně Kakashi.
„Dva a půl roku jsem s ním trénovala,“ pokrčila rameny.
„Jelikož asi před tejdnem narazil na Sasukeho, není to zrovna nejlepší,“ odpověděl jí po pravdě.Kyra se mírně zamračila. Pořádně si jí prohlídl. Lehce našlapovala a přes to nebo možná právě proto byla v jejím pohybu jistá ostražitost.
„Od kdy vlastně znáš Jiraiyu?“
„Od svých pěti let,“ pousmála se poněkud smutně. „A počítat umíš, ne?“ dodala drze.
„Nechápu, po kom máš tu drzost,“ zavrtěl hlavou a povzdechl si.
„Prej po mámě. Teda, aspoň podle toho, co ona sama říkala,“ usmála se na něj mile.
„a jak se vůbec má?“ snažil se dál konverzovat Kakashi.
„Teď už nijak,“ z její tváře se najednou nedalo nic vyčíst. „Před týdnem zemřela. Právě kvůli tomu se Jiraiya-sensei rozhodl zavést mě do Konohy.“
„Tak to je mi líto,“ řekl upřímně Kakashi a litoval, že se dotkl čerstvé rány. „Tak a jsme doma,“ přivítal jí o pár minut později v lehce rozbordelařeným bytě. „Omlouvám se za ten nepořádek, ale nečekal jsem, že budu mít dámskou návštěvu,“ dodal rychle, když byt přelétl pohledem.
„To je v pohodě,“ Kyra se na něj mile usmála. „Já se půjdu vysprchovat a pak mě teda můžeš vyzkoušet, no.“

„Jitaiyo, co je to za holku?“ zeptala se Tsunade, jakmile byli v místnosti samy. „Chci slyšet všechno,“ dodala výhružně.
„Jmenuje se Kyra Hatake, po matce je z klanu Rzouna. Tenhle klan se specializuje na boj se zbraněmi, jinak žádnou Kekei gekai nemá, ale jsou dost přísní. Zastávají názor, že bojovat by měli jenom muži a ženy by měli zůstat doma. Její máma se proti tomu postavila a tak jí vydědili. Potřebovala peníze na cestu do Suny, kde si chtěla najít nějakou práci, a shodou náhod byla ve stejným městě jako Kakashi. Po týdnu s ním měla potřebnou částku na cestu a tak se vydala do Písečný, kde zjistila, že je těhotná. Jelikož nikdy předtím s nikým nebyla, bylo jí jasné, kdo je otcem dítěte. Ale nevyhledala ho. Místo toho přemluvila svůj klan, aby jí vzali k sobě alespoň do doby, než dítě povyroste a ona bude schopná se o něj starat,“ začal Jiraiya dlouhé vyprávění.
„A jak ses k nim dostal ty? A jak ses tohle všechno dozvěděl?“
„Šel jsem kolem jejich sídla ve chvíli, kdy se její máma hádala se svým bratrem, jestli Kyru učit bojovat nebo ne. Když její bratr odešel, nabídl jsem se, že jí budu učit já. Ona s díky přijala a celý svůj příběh mi vyklopila, akorát zamlčela jméno, jejího otce. Už to bude deset let a Kyře bylo tenkrát pět let. Dva roky se tam ještě jakš takš udržely, ale pak byly nuceni sídlo opustit. Jako dárek na rozloučenou dal klan Kyře tu katanu, co má pořád u sebe. Tak se odstěhovaly do hor, kde do teď žily. Tam jsem taky zavedl Naruta na trénink, takže se ti dva znají. Ale její máma před týdnem zemřela a jako poslední slova nám řekla, že Kakashi je Kyřin otec. Tak jsme hned po pohřbu vyrazili do Konohy,“ skončil zdlouhavý vyprávění Jiraiya.
„Proč jsi je obě nepřivedl už dřív?“ nechápala Tsunade.
„Ayame, její máma, se už nechtěla nikam stěhovat a Kyra se od ní nechtěla hnout,“ vysvětlil pohotově.
„A jak to, že zemřela?“
„Tu horskou vesnici napadl Orochimaru, když jsme já a Kyra byli trénovat mimo vesnici. Vrátili jsme se asi hodinu po útoku a pár minut po našem příchodu Ayame zemřela. S Kyrou to hodně otřáslo.“
„Otřáslo?“
„Před její smrtí byla povahově velmi podobná Narutovi, ale od té doby trousí jen drzé poznámky, všechno ostatní ustalo. Doufám, že Naruto jí zase vrátí elán.“