Děti mlhy - Piknik na blatech /2.část/

Děti mlhy - Piknik na blatech /2.část; retrospektiva/

Před šesti dny:

"Víte, proč se tomu tady říká Krásná vyhlídka?" ušklíbl se sensei Moriguchi a rukama ukázal na polorozpadlou čajovou chatrč. "Ne? Tak proto, že zdejší mlha se rozplyne asi dvakrát, třikrát do roka. Máte štěstí, dneska je řídká."
Všichni tři členové týmu třináct si vyměnili poněkud vyděšený pohled. Řídká? To neproniknutelné bílé ticho se plazilo z močálu přes bariéry ze smutečních vrbiček a trnitého křoví skoro do poloviny ostrůvku. Iwao se zasmál. Krátce a stručně.
"Jak to vypadá... bude se vám tu líbit."
Shodil ze zad svou krosnu - jemně, aby nezlomila jediné stéblo trávy - a s rozkoší se protáhl. Hnal sem své svěřence přes dvacet kilometrů poloklusem a teď mu svaly připomínaly, že to možná přece jen trochu přehnal. Trochu, protože ti arogantní parchanti si příliš slitování nezasloužili. Ničemu pořádně nerozuměli, z ničeho neměli strach - tak bezstarostní! Tak odlišní od toho, jací byli v jejich věku oni!
"Tak chouninských zkoušek se vám zachtělo, mládeži?" zahřímal a zkusil nasadit výraz alespoň trochu podobný tvrdým rysům svého mistra. Jenže Daisuke ve svých pokusech zapůsobit na geniny nikdy nemusel čelit takové komplikaci, jako jsou až moc jemné rysy tváře, oči barvy oblohy prozářené sluncem a neustálé ironické cukání v koutcích. Učit Shigeru, Chiho a Akiko s dostatečnou důstojností... to byl jeden z nejnáročnějších úkolů, kterým kdy musel čelit. Ani zdaleka ne nejhorší - ale i tak jej stálo velké sebeovládání se při pohledu na ty tři nevrátit do časů, kdy se všechno zdálo až příliš jednoduché... a kdy ještě neměl na rukou krev.
No tak, uklidni se! okřikl se v duchu. Tohle všechno jste přece s Mizukagem probírali do nejmenších detailů... tohle, a ještě mnohem víc. Nindžové ze Skryté mlžné jsou dokonalé zbraně - a starší kamarád se spoustou pochopení pramenícího z vlastních roztříštěných snů je k tomu nikdy nedokáže dostatečně zformovat. Sám jsi to říkal, nepamatuješ?
Podstatou mistrovství shinobiho není umění zabíjet a odolat smrti... ne. Tím totiž je skrývání. Sebe, svých pocitů, svých pochybností, svého strachu. Nebýt víc než meč - pevně svíraný rukou kageho. A na tom se nic nezmění.
Pohled se mu mimoděk zastavil na Hoshigakem.
Jo, budeš to mít těžké, chlapče. Zvlášť, jestli dosáhneš všeho tak, jak o tom teď sníš. Mezi měsícem a jeho odrazem na vodní hladině je pár podstatných, bolestivých rozdílů...
"Dobře, máte je tedy mít! Včera ráno jsem si sedl a vyplnil vám přihlášky. A ty jsou uložené... tady." Z batohu vylovil těžký, kovový balíček zapečetěný třemi znaky Skryté mlžné vesnice. "Teď vám ho předám... a jestli zjistím, že jste ho otevřeli, vrátím vás bez ohledu na vaše další výsledky okamžitě zpátky do akademie. Je vám to jasné?"
"Hai, Iwao-san!" odpověděl mu trojhlas dětských hlásků.
"Skvělé. Takže to bychom měli první část vysvětlování. Druhá - pochopitelně si svou nominaci musíte zasloužit. Pokud si přihlášky uhlídáte, skutečně je podám. Místo vaší stráže... ostrov Krásné vyhlídky. Dokud budete mít skříňku, nesmíte se z něj vzdálit. Nesmíte ji zakopat, hodit do vody, nosit u sebe... nechám vám ji v té čajové chýši. Úkol je jednoduchý. Týden ji musíte-"
"TÝDEN?!?" skočil mu do řeči rozhořčeně Honnu Chi a z očí mu koukal pokus o vraždu. "Říkal jste, ať se sebou vezmeme jídlo na tři dny!"
"Pravda. Ale jeden z kuchařů naší společné jídelny si mi stěžoval na jistého mlsného genina, který z brokolicové polévky tvořil vodní shurikeny a metal je po něm... za doprovodu velmi neslušných slov týkajících se kvality jídla. Navíc v zdejších rákosinách má své skrýše množství vodních hadů. Hlady byste tedy rozhodně trpět neměli."
"Hady žrát nebudu!" chtěl pokračovat Chi, ale Shigeru si významně odkašlal. "Sklapni. Můžeš přece držet dietu. Ale vsadím se, že Akiko se postará, aby to nechutnalo hůř než kuře."
Zrzavé děvče na něj vykulilo oči. "JÁ vařit nebudu! Z hadů ne!"
"Můžeš se střídat s Honnem. A než začnete protestovat... uvědomte si laskavě, že mé kuchařské schopnosti končí někde u rýžové kaše, vařené rýže a čaje. Všechno ostatní je krajně nepoživatelné."
"Had bude nepoživatelný, ať s ním uděláš cokoli!"
"Dobře, budu po vás chtít sestavení hadí kuchařky," zašklebil se na ně Iwao, "a dokonce vám to u Mizukageho prosadím jako započítanou D-misi, takže v tom budete pokračovat i po tomhle malém nominačním testu. Jsem rád, že vás tahle část zaujala, nicméně budu radši pokračovat s instrukcemi.
Alespoň někteří z vás si totiž říkají, že to všechno vypadá až moc jednoduše a bude v tom nějaký háček. A mají pravdu. Ten háček jsem totiž já. Budu blízko... a číhat na každou vaši chybu. Pokud je budete mít přihlášky za týden vy - budou platné. Pokud já - tak ne. Rozumíte mi?"
Přikývli.
"No, to bychom měli. Pěknou zábavu, mládeži."
Umístil relikvii do čajové chýše, znova si hodil krosnu na záda, a brzy jim zmizel v stále houstnoucí mlze. Jako stín, který se do ní zcela propadl.