4. Velká ninja válka - 3. Schůze členů organizace Mokushiroku

Právě začínal jeden z mnoha další nádherných slunných, letních dnů. Sluneční paprsky prostupovali všemi svými překážkami. Svítili i do tváře jedné osobě, která se právě zotavovala po boji. Ještě stále nenabrala vědomí a tak tam jen tak ta postava ležela v nemocničním lůžku Listové vesnice. Podle vzhledu to byl muž s charakteristickými rysi Uchihi. Najednou sebou začal cukat. Po chvíli otevřel oči a začal se rozhlížet po místnosti. V tom do jeho pokoje zavítala bývalá Hokage, Tsunade. Jak uviděla, že se začal probouzet, tak hned zavřela za sebou dveře, aby si toho zatím nikdo nevšimnul a šla se ho zeptat na několik věcí. Sasuke oči se konečně přizpůsobili tomu přívalu světla a zaregistroval přítomnost další postavy v místnosti. Otočil se jejím směrem a zeptal se:
„Co potřebujete, Tsunade? A jak dlouho jsem byl vůbec mimo?“ Tázaná mu hned odpověděla:
„Jsou to dva dny, od té chvíle co tě donesl Kakashi.“ Jak to řekla, tak se odmlčela. Sasuke si toho všimnul a tak se zeptal důrazněji:
„A co potřebujete?“ Tsunade sebou trhla a řekla:
„Podle toho stavu, v jakém jsem tě viděla, jsem usoudila, že jsi ho nedokázal porazit, že?“ Uchiha chvíli přemýšlel o tom, co se vůbec stalo, ale jak si vzpomněl tak posmutněl nad tím, že nedokázal zastavit svého přítele.
„Opravdu jsem neměl tolik síly. Nelhal tehdy, když mluvil o své síle,“ odpověděl jí pacient.
„Hmm… Bohužel jsem to tušila. Ale proč zrovna on?“ říkala se smutným výrazem Tsunade. Sasuke souhlasně přikývnul a řekl:
„Bude mi chybět. Ale já to jen, tak nevzdám…. On to taky nevzdával.“ Blondýnka se na něho udiveně dívala.
„Naruto opravdu dokáže měnit lidi…“ pomyslela si, ale na hlas řekla:
„Nevím jestli to bude možné. Za prvé on je teď za tím neproniknutelným štítem a za druhé Minato tě teď zatíží tolika úkoly, že nebudeš mít na nic čas. Přece jen tvé selhání znamená, že ta nová válka vážně vypukne.“ Mladík souhlasně přikývnul a ještě se zeptal:
„Zjistilo se již, kolik zemí se k němu přidalo?“ Tsunade souhlasně přikývla a oznámila mu:
„Hned jak to šlo, byli vysláni členové ANBU do celého známého světa, aby zjistili současnou situaci. Trvalo to dva dny, než se zase všichni vrátili. Počet jeho spojenců stále stoupal. Konečné číslo je ohromující. Za měsíc si dokázal získat dvacet vůdců různých menších zemí do své nové organizace.“
„Cože tolik?“ nemohl tomu uvěřit Sasuke. Bývalá Hokage opět soucitně přikýval a dodala:
„Jejich společná rozloha se dá srovnat s rozlohou organizace Ushi.“ Mladík byl opět užaslí.
„To je vážně problém. A co ten štít? Je vážně tak neproniknutelný, nebo se tam dá nějak dostat?“ pokračoval v získávání nových informací.
„Ten šít je úžasný. Nechápu, jak to vůbec pracuje. Na hranicích každé země co je sním, je obrovská hradba, na které jsou rozmístěny jeho klony, aby odráželi případné nepřátelské útoky. Hradby jsou postaveny již za štítem, takže jsou nedotknutelné. Myslím, že tam jsou jen pro případ, kdyby náhodou ten štít vypadnul. Jinak prověření účinnosti toho štítu, byla poslední věc, kterou jeden ANBU udělal. Jen se ho zlehka dotknul a hned na to bylo celé jeho tělo v plamenech. Ať dělali jeho druhové cokoli, tak nedokázali uhasit ten oheň,“ odpověděla mu.
„Cože?“ nedokázal to pochopit mladý Uchiha. Chvíli ještě o tom přemýšlel, když se z Tsunadiného ramene ozval hlas:
„Tsunade, ukonči jeho výslech! Někdo sem jde.“ Tsunade se ještě rychle podívala na Sasukeho.
„Děkuji, že jsi mi řekl, co jsem potřebovala. Teď budu muset jít,“ řekla mu a zmizela v bílém kouři. Sasuke uslyšel kroky, a tak čekal kdo přijde. V tom se otevřeli dveře a do místnosti vešla černovláska s pronikavým pohledem. Její bílé oči sledovali pacienta.
„Ahoj Sasuke-kun,“ řekla a zavřela za sebou dveře.

Yondaime tam stál a pořád dokola skládal pečetě na přivolávající techniku, ale nic se nedělo. Jako kdyby zvířata, se kterými podepsal smlouvu, ho přestala poslouchat. Divil se tomu a stále nemohl pochopit, proč se tak děje. Najednou se vedle něho objevili Kakashi a Yamato a když si všimli, toho co dělá, tak se ho hned museli začít ptát:
„Co se děje, senseii?“ začal Kakashi. Namikaze sebou trhnul. Teprve teď si všimnul jejich přítomnosti. Zatvářil se vážně a řekl:
„Žáby odmítají se nechat přivolat. Nevím co se to děje!“ Oba příchozí se na něho udiveně dívali a Yamato řekl:
„Naruto přece říkal, že je Myouboku s ním. Tak třeba kvůli tomu vás odmítají poslouchat.“ Minato zakroutil hlavou a řekl:
„To není možné. Dokud jsem podepsaný v té smlouvě, tak mě musejí poslouchat.“ Nedalo mu to a zase složil potřebné pečetě a zvolal název techniky:
„Kuchiyose no Jutsu!“ Opět se nic nestalo. Ale chvíli na to se z bílého kouře, před skupinou ninjů, objevil Gamakichi, kterému na hlavě seděl Fukasaku a držel v rukou svitek se přivolávající smlouvou.
„Jak to že se všichni zdráháte nechat se mnou přivolat?“ vyjel na něho hned rozzuřeně Namikaze a ještě dodal:
„Což nevíte kdo já jsem?“ Starý sage se na něho jen pohrdavě podíval a křikl:
„Víš vůbec s kým teď mluvíš? To si ke ně dovolovat nebudeš!“ Díval se na něho stále tím jeho pronikavým pohledem a dodal:
„Naruto-chan měl pravdu! S takovými lidmi, jako jsi ty, nechceme mít nic společného.“ Minato sklapnul a jen dál ho pozoroval. Po chvíli řekl:
„Ale s tím stejně nic nenaděláš! Podepsal jsem tu vaši smlouvu, takže mě budete muset poslouchat.“ Tím starce ještě víc naštval.
“Nemluv se mnou, jako se sobě rovným! Nikdy jsi neměl dost síly na to, abys ovládnul Sage mód!“ PO těchto slovech starý žabák složil několik pečetí a ještě před provedení techniky pronesl:
„Tímto končí tvoje smlouva pro naše přivolávání!“ Jak to dořekl, tak svitek uchvátili plameny. Tři přítomní ninjové se na to udiveně dívali. V současném vůdci Ohnivé země se začala vařit krev.
„To nebyl moc chytrý tah! Tímto jste zničili i smlouvu vašeho drahého Naruta,“ pronesl ještě celkem v klidu.
„Myslíš, že jsme na to nepomysleli? Už jsme dávno připravili novou, protože jsme tušili, že k tomu dojde,“ odpověděl mu sage a začal se smát. Tím přilil jen oheň do ohně. Minato se blížil ke svému výbuchu.
„A proč posloucháte zrovna jeho?“ divil se ještě Namikaze. Fukasaku se na něho podíval překvapeným pohledem a řekl mu:
„Přece protože on je vyvolené dítě!“ Ale to mu neměl říkat. Minato už byl vážně hodně naštvaný a tak na ně zařval a postavil se do bojové pozice:
„A to si myslíte, že vás nechám jen, tak odejít?“ Fukasaku se usmál a řekl mu:
„I před tímhle nás Naruto varoval. A tak jsme se na to připravili.“ Poté lusknul prsty a z bílého kouře za ním, se objevilo dvacet obrovských žab, velikosti Gamabunty. Ninjové byli v šoku.
„Tak, chlapečku! Vážně proti nám chceš bojovat?“ zeptal se ho posměšně sám Gamabunta. Nikdo z ninjů se ani nepohnul, a tak se všichni přítomní obyvatelé Žabí vesnice rozhodly zmizet. V jednom okamžiku celé prostranství zaplnil příval bílého kouře.
Za několik hodin se po celé vesnici roznesla zpráva o tom, jak přestali žáby poslouchat Hokageho.

Členové organizace Mokushiroku seděli všichni pěkně pohromadě v obrovské zasedací místnosti v zemi Démona. Bylo ta dvacet zástupců každé země co se k Narutovi přidali a Uzumaki. Mladý blonďák se rozhlédl po celé místnosti a potom začal s proslovem:
„Jsem rád, že jste všichni přišli na toto zasedání. Před pár dny jsem oficiálně představil naši organizaci a vyhlásil války Akatsuki a Ushi. Proto bych rád přistoupil na vaše hlášení o činnosti.“ Místností se ozval hlahol. Vypadalo to, jako by nikdo nečekal, že to všechno začne takhle brzo. Všichni jeden po druhém pomalu, četli své zprávy o přípravách na válku. Už byli odbiti skoro všichni, když na řadu přišla zástupkyně ze Sněžné země:
„Náš nedávno obnovený program na výrobu chakrových brnění začíná vynášet první ovoce. Přišly jsme na způsob, aby při vzájemném kontaktu nevybuchovali. Také jsme je několikanásobně zesílili, takže i nějaký průměrný ninja bude mít sílu, jako nějaký kage. Zatím jsme vyrobili skoro půl tisíce kusů. Neustále pokračujeme ve vývoji a ve vytváření dalších brnění. Zavedli jsme šikovnou sériovou výrobu. Díky tomu neustále přibývají nová brnění,“ dořekla zástupkyně Sněžné země.
„Děkujeme za zprávu. Kdo je další?“ zeptal se přítomných Naruto. Orochimaru, který seděl vprostřed stolu zvedl ruku a začal:
„Takže my ve zvučné také nezahálíme. Podařilo se nám vylepšit oživovací techniku, takže v současnosti, když někoho oživíme, tak může třeba žít svůj život, dokud nezemře stářím. Ale další věc, na kterou jsme přišly, vás asi potěší víc. Za pomoci svého spolupracovníka, jsem byl schopen vytvořit další stupeň prokleté pečetě. Síla jejích uživatelů se bude bez problému rovnat Kagům, a navíc jak jsem dnes slyšel, když jim dáme ještě ty nově vyvinutá chakrová brnění, tak budou nepředstavitelně silní.“ Všichni začali souhlasně kývat hlavami. Poslední kdo zůstal se svojí zprávou o činnosti byla Shion, jakožto vůdce země Démona. Tak si zjednala klid v místnosti a začala:
„Po dlouhé debatě tady s Narutem, jsme se rozhodly, že získáme nejsilnějšího spojence co vůbec půjde. A proto jsem svolila k tomu, že bych mohla odpečetit obávaného Mouryoua. Naruto si byl s ním promluvit, a on ho uznal za jedinou osobu, která by ho dokázala porazit a proto souhlasil s tím, že by se k nám mohl přidat. Stačí jen, už zajít za ním, dát mu jeho fyzické tělo a oživit ho. Díky jeho obrovské kamenné armádě budeme neporazitelní. Mohli bychom ho dát na jedno křídlo naší armády, aspoň bychom ušetřili vojáky.“ Když jen to všem řekla, tak na ni jen tupě zírali.
„Dobře jestli bude oživen Mouryou, tak moje země s ním bude spolupracovat a vyrábět mu stále nové kamenné vojáky. Tím si zajistíme neustálý postup,“ pronesl zástupce z jedné země.
„Dobře, takže na jednom křídle bude Mouryou a na druhém budeme my s chakrovými brněními společně s posilami ze Zvučné,“ usmál se zvesela Naruto. V tom se z bílého kouře vynořil zástupce poslední vesnice, Fukasaku osobně.
„Právě se stalo to co jsme předpovídali. Namikaze se nás snažil přivolat a moc se mu nelíbilo, že jeho smlouva končí,“ usmál se na přítomné starý sage.
„Tak to je dobře. Konečně aspoň částečně pochopil o co jde,“ řekl s úsměvem Uzumaki.