Mám tě rád IX. - Vítězství nebo prohra?

Naruto hleděl na blízkého přítele, teď lapajícího po dechu, se stejnou zlobou jako když ho tenkrát opustil. Přesně taktéž se cítil i teď.
Zraněný, nenáviděný a sám.
Stáhlo se mu hrdlo žízní. Vždyť už to bylo několik dní co nepil a ani se pořádně nenajedl. Co by všechno dal za kus lahodné pečeně. Do úst se mu vmísila pachuť, takže si musil olíznout zuby aby ji předešel. Ovšem s jeho kručícím žaludkem nemohl nadělat nic víc, než si jen představit kus masa nebo misku rámenu naplněnou až po okraj.
,,Jsem rád, že jsi to konečně začal brát vážně" uchechtl se ležící muž a otřel si krev odkapávající z úst.
,,Takže teď bych to měl taky začít brát vážně," pomalu se postavil a uskočil dozadu, ,, Katon: Goukakyuu no Jutsu!!“
,,Ups“ zaklel Naruto, když si oklepával hořící zadek.
Pomalými gesty zkřížil narudlé prsty a přitom odříkal: ,,Kage Bunshin no Jutsu!“ Velkou plání se rázem rozuteklo pět Narutových kopií.
Sasuke ale moc dlouho neotálel, takže měl Naruto co dělat, aby se vyhýbal jeho mocným technikám.

Ten večer se zdál nekonečný. Žhavé sluneční ráno vyhnalo mrazivý večerní vichr. Holé pláně - jak se jimi teď dalo nazývat místo, kde bojovali Naruto se Sasukem, neboť moc stromů už nezbylo z jejich technik – zahalilo temné zářivé dračí křídlo. Hvězdy pobleskovaly nad planinou a uváděli rivaly do transu, ve kterém se nechávají unést do své vlastní říše vymyšlených představ. Jenže i přesto, že je hnala ospalost, nemohli přestat, dokud jeden z nich nebude poražen. A to nechtěl být ani jeden.

Naruto pociťoval touhu, ukázat Sasukemu jak moc se zlepšil tím, že ho porazí, ale na druhou stranu mu zase nechtěl ublížit. Pociťoval nutkání nafackovat svému příteli a hned poté ho odvléct zpět do vesnice.
Jenže to nebylo tak jednoduché jak se prve zdálo.
Naruto vdechl studený vzduch do plic a nasál tak vůni přicházející noci.
Aby se ujistil, že nemá nic zlomené, párkrát zatnul pěsti a zakroužil rukama ve vzduchu. Jediný problém v boji mu dělaly záda, na kterých měl velkou řeznou ránu od Sasukeho kunaie. Proto nemohl utíkat a uhýbat tak dostatečně obratně a rychle jako předtím. Ale i přesto byl schopen odrážet Sasukeho smrtící útoky.
Zkontroloval počet kunaiů v připevněné kabele. Moc jich tam nezbylo. Ale alespoň tam přetrvávalo několik desítek šurikenů, které nebyly k zahození. Mezi těmito věcmi se také povalovalo několik ručních obvazů a obinadel. Pak dva nebo tři roztržené svitky a ještě několik nepotřebných věcí. Naruto se obvinil za jeho neústupnost a ješitnost, při které si nezbalil ani kousíček jídla, i když věděl, že jej bude potřebovat.
Sakura a Sai jsou jistě také příliš vyčerpaní. Aspoň, že oni mají něco k snědku a vodu. Potichu zaklel a znova si připevnil kabelu k pasu.
Sasuke vypadal vyčerpaně a ustrachaně. Nechal Naruta na chvíli bez útočení a vypadalo to, že sám načerpává nové síly na příští směsici útoků. V kleče sepjal ruce a opřel si o ně obličej. Z dálky to vypadalo jako když ho pohltí spánek kvůli jeho temně černým očím, které se ztrácely ve tmě. Jenže Sasuke byl ostražitý a nedovolil, aby ho přemohlo to poslední na co kdy myslel.
Naruto zopakoval gesta po Sasukem a v klidu si klekl. Věděl, že teď na něj Sasuke nezaútočí, protože potřebuje pobrat energii.
Proto začal vymýšlet nějaký plán, který by se proti němu a jeho bystrosti osvědčil.
Ano, s sharingenem si není radno zahrávat.
Dál přemýšlel a pátral ve své vlastní mysli po něčem co by mu mohlo uniknout. V hlavě si přehrával každý jeho současný pohyb, útok, techniku, jako by z toho mohl vyčíst další útoky. Celý napjatý klečel další půlhodinu a pozoroval klidného Sasukeho, který se za tu dobu ani nepohnul. Ten pohled ho nervoval. Zachoval si však čistou hlavu a přemýšlel nad jeho výhodou. Do mysli se mu znovu a znovu vyrýval Sasuke, takže se nemohl soustředit. Cítil zvláštní pocit. Cítil pouto mezi ním a klečícím mužem naproti. Sasuke své pouto už dříve přetrhl, neboť nemohl dovolit, aby mu přátelství zatemnilo mozek a zastínilo smysly. Vypadal z toho dost sklíčeně, jenže za tu dobu co se sním Naruto neviděl se z toho dostal a dokonce je teď připravený zprovodit svého jediného blízkého přítele ze světa živých. Při téhle představě se nepatrně zachvěl. Podíl na tom měl ale také silný poryv studeného větru, který se náhle opřel do Narutových silných paží.
Do toho, příteli. Vymýšlej plán, ale nezapomeň, že já se nenechám zmást. Mě neošálíš, nepředčíš mé silné schopnosti ani mě neusmrtíš. Ne tak lehce. I když k tobě stále něco cítím a je to silné, nedovolím, abys zmařil mé plány. Přesto, že tě stále považuji za jednoho z mých přátel, udělám cokoli proto, abych se tohoto pocitu zbavil. Na to vem jed.
Sasukeho tvář ovanul vítr. Zbystřil. Jeho oči se zachvěly a otevřeli se. Jenže teď už nebyli jasně černé, nýbrž rudé a plné zloby. Postavil se, oklepal si prach z kalhot a naslouchal šumění větru. Vypadal tak nevině a zranitelně, že Naruto nemohl pořád uvěřit jakou zrůdu z něho Orochimaru udělal. Zvedal se mu z toho žaludek. Žaludeční šťávy ho pálili a tak se malinko naklonil a vyzvracel se na oválný černý kámen.
Po několika krátkých minutách se vítr odebral ke spánku, a tak na holých pláních teď panovalo naprosté bezvětří. Sasuke znovu uvolnil svaly z napjatých očních jamek, při kterých se mu oči znovu zbarvili do uhlově černé a pomalu se blížil k příteli. Naruto stál nehnutě, jako přikovaný k zemi, a čekal co se stane. Věřil tomu, že to, že tady teď je a bojuje se Sasukem je osud. Osud taky určí, kdo bude vítězem tohoto turnaje. Jenže osud a vize se dají změnit. Naruto si nesměl nic nalhávat. Jen on rozhodne o tom, zda změní svůj osud.
S poklidným vědomím, že načerpal dostatečnou sílu na další útoky vykročil vpřed. Nyní překypoval radostí s dostatečně vymšleným plánem, štěstím, neboť věděl, že se ho Sasuke trochu bojí, i když to nedal najevo a připadal si až přespříliš moudrý. Musil se sám sobě zasmát za svou pošetilost.
Nejprve měl strach, že neobstojí v souboji a že poputuje zpět do vesnice sám bez Sasukeho. Tento stín nad ním bděl celou dobu a Naruto pomalu upadával do rozpaků. Jenže bedlivým pozorováním Sasukeho orientace, rychlosti, důvtipnosti, způsobem jak mluvil, důvěrnosti, uzavřenosti, ctožádosti, charakterismu a několika letem přátelství dospěl k nápadu. Ten ho teď dost možná nechá naživu a přivede Sasukeho domů.
,,Tak už tam tak nestůj!“ Sasuke vypadal znepokojivě.
,,Věz Sasuke, že i přes všechno tohle zůstáváš v hloubi mého srdce blízkým přítelem. Ale ještě není pozdě se osvobodit od krutovlády toho tyrana a přidat se zpátky k nám. Stejně tě k němu už nic nepoutá.“
,,Nepoutá? Nebuď směšný,“ Sasuke se musel hořečně zasmát, ,,vždyť díky němu konečně porazím Itachiho.
,,To je to proč to říkám. Itachiho nemůžeš porazit.“ Mluvil s lehkostí a neústupnosti, že to Sasukeho trochu zmátlo.
,,Tím chceš říct, že jsem slabý? Že na něho nemám? Ale já mám plno triků v rukávu!“ rozkřičel se. ,,Navíc znám jeho slabiny, chápeš? Jsem ve výhodě.“
,,Jak jsem řekl….nemůžeš ho zabít. Proč? Protože je už dávno mrtvý.“ Dořekl to a sklopil zářící oči.
,,Lžeš!“ nedal se zaskočit Sasuke touhle nesmyslnou zprávou.
,,Myslíš, že kdybych lhal, tak bych přišel? Přišel jsem ti konečně oznámit, že už jsi sproštěn všech svých závazků a můžeš se v klidu vrátit do vesnice.“
,,Lžeš!“
,,Není mou zvyklostí lhát. A ty to víš.“
,,Pak….kdo toho chudáka zabil?“ řekl s roztřeseným hlasem.
Nastalo dlouhé trýznivé ticho. Vichr se znovu vrátil a skučel kolem věže. Pak se se sklopenou hlavou a úsměvem na tváři vyjádřil Sasuke a tak prolomil zhoubné ticho. ,,Zmetku!“
Zatnul pěsti až mu zbělaly klouby a naskočily modrozelené žíly. Otevřel pusu, v níž se zableskly ostré špičáky. Tichem se ozýval běsnící křik.
,,Ty-ty si ho zabil!!!!!“
Naruto pohleděl nad sebe. Na hvězdnou oblohu posetou tísícem pobleskujících světélek. Neudržel se. Musel se usmát. Dokázal to.
...Vyhrál jsem, ale cena byla vysoká a vítězství hořké...