Říkají mu hyena, 2.díl

Byl to den jako každý jiný. Sakura přihlížela tomu, jak Naruto trénoval nové jutsu- kupodivu byl úspěšný, Pátá papírovala- takže láhve saké se kupily jedna za druhou, Kakashi ležel v nemocnici- kde se s ním vítali, jako se starým známým a Kaori- ta mezi tím zmatkem zase pobíhala a každému vnucovala svoji pomoc. Obyčejný den.

"Achjo," povzdechla si Sakura v domnění, že jí nikdo neslyší. Pletla se. Vedle ní poslušně seděla Kaori s rameny svěšenými, kaštanové vlasy spletené do úhledných copů a čekala, kdy bude někdo potřebovat její pomoc. Kdy si jí někdo všimne.

Před týdnem se jí Kaori svěřila a Sakura na ní nedala od té doby dopustit.Tahle třináctiletá holka s rameny věčně svěšenými, ale pohledem upřeným v dál- snad k lepší budoucnosti?- se jí líbila. Byla opravdu, jako její mladší sestřička.

"Kaori," oslovila jí, "proč nejdeš za tvým týmem, hm?"

"Určitě jim taková holka, jako jsi ty chybí. Nemusíš nám tolik pomáhat- " Sakura se odmlčela, nechtěla, aby to vyznělo, že o Kaorinu pomoc nestojí. "Určitě přivedeme Sasukeho zpět, slibuju. Pozítří, když k nám přivedou nového člena týmu, začneme pátrat. Hodně jsi nám pomohla- a jsme ti za to vděční. Ale je čas jít dál- hele kluci z tvého týmu sedí opodál. Běž za nima, Kaori. Běž-" štouchla do ní přátelsky Sakura.

Kaori sebou okamžitě cukla.

"Promiň, Kaori. Nechtěla jsem- "

"Vpořádku, Sakuro- chan," vyhrkla Kaori. "Tohle je moje chyba. A... za klukama nejdu. Nemůžu za nima jít. Nemají mě rádi. Zkazím jim každou misi. Mají pravdu, když říkají, že jsem nudná a slabá," přikyvovala Kaori s rucemi u pusy- ohrýzavala si nehty a - znovu. "Mají pravdu..."

"Kaori, TOHLE není pravda!" vykřikla Sakura."Rozhodně nejsi slabá a už vůbec ne nudná. Kluci jsou hloupí. Neví, co v tobě mají," šlehla pohledem k dvou výrostkům opodál; jeden z hustou červenou hřívou se zrovna pitvořil a vyprávěl a ten druhý- máminkovský typ s tlustými obroučkami hltal každé jeho slovo; a promnula si pěsti."Takoví blbečkové to jsou..."

"Neboj, Kaori- kdysi jsem měla stejný problém. Taky jsem si myslela, že jsem slabá a k ničemu. Ale nebyla to pravda. Jsem silná a tým se beze mě neobejde," v hlase jí zněla přiškrcená hrdost. "Lékařský ninja je nejdůležitější součástí týmu. Můžeš být přece taky lékařský ninja, řeknu Tsunade- sama."

Kaori slabě zavrtěla hlavou. "To nepůjde, Sakuro-chan. Už jsem za ní byla. Odmítla. Nehodím se. Nehodím se."

Sakura se zamračila. "Proč by tě Tsunade- sama odmítala? Kaori, promluvím si s ní. Kdyby tě nechtěla trénovat ona- budu tě trénovat já! Slibuju," usmála se na Kaori a gestem jí naznačila ať počká. "Zajdu za Tsunade- sama, hned, teď. Doufám, že jí nebudu moc obtěžovat..."

Kaori vzdychla a skryla si obličej do dlaní. "Ničemu to nepomůže, Sakuro- chan..."

Sakura mířila rovnou do kanceláře Tsunade, cestou si slabě pískala a přemýšlela, jak to Tsunade- sama naonačit, aby se vším souhlasila. Tsunade- sama byla totiž hrozně náladová a člověk to s ní musel umět. Sakura si zvykla. Bylo to jako s Narutem- na něho platila pěst, na Tsunade- sama zase rozumná řeč. Zaklepala.

"Dále," vyštěkla Tsunade za dveřmi.

Sakura vešla dovnitř. "Tsunade- sama!" napřímila se. "Přišla jsem Vás o něco požádat."

Tsunade na ni vykoukla zpoza kupy papírů. "O co jde, Sakuro? Ujišťuju tě, že jestli to je nějaká nepodstatná hloupost, nechám tě vyplnit všechny ty formuláře... vezmu si všechny saké, co najdu, vyrazím do lázní- tam se příšerně opiju, nachladnu a umřu. Bude po Hogake- sama,"zavrčela, odsunula papíry, vzdychla. "Takže?"

"Tsunade- sama, jde o Kaori. Nevěří si. Myslí, že je k ničemu. Nevím- já sama jí ještě neviděla při tréninku ani na misi, ale myslím, že byste...- totiž Tsunade- sama, prosím vezměte jí do výcviku na lékařského ninju! Já vím, že máte spoustu jiných starostí, ale prosím, prosím, Tsunade- sama vycvičte ji ve skvělého lékařského ninju," vydechla Sakura a sklopila hlavu. "Omlouvám se, že jsem to na Vás takhle vybalila. Ale... je to pro mě důležité."

Tsunade se ale kupodivu nezlobila, jen mávla rukou a vzdychla. "Chápu, Sakuro...,neomlouvej se. Ale nejde to. Promiň. Nemůže z ní nikdy být dobrý lékařský ninja. Obávám se, že z ní nebude ani ninja. Nehodí se."

"Tsunade- sama!" polkla Sakura." Jak tohle můžete říct, i já byla slabá a- "

"Sakuro!" okřikla jí Tsunade." Neříkám to proto, že bych si to vymyslela! Kaori prostě neumí pracovat s chakrou a to je pro lékařského ninju, jak sama víš, nejdůležitější předpoklad."

"Naučím jí to! Budu jí trénovat a pak- když to bude umět, tak z ní vyškolíte lékařského ninju!"

"Má slabou zásobu chakry. Ikdyby se s ní nakrásně naučila pracovat, bude jí to houby platné," odvětila Tsunade a rukou uhlazovala lejstra. "Z Kaori nikdy nebude dobrý ninja. Tak to prostě je."

"Tsunade- sama," vyhrkla Sakura. "Musí přece být ještě nějaká jiná šance- "

"Není. Kaori už zkazila několik misí. Tým je jako takový docela silný a nebála bych se jim dávat mise- C, ale díky Kaori nemůžu jinak. Zkrátka- ikdyž to zní tvrdě- tenhle tým by byl zatraceně dobrý, kdyby v něm nebyla Kaori. Neboj. Zajdu za ní sama. Šetrně jí to sdělím. Už jsme na ní našli náhradu."

Sakura zalapala po dechu- "Tsunade- sama! Tohle nemůžete Kaori udělat! Ona opravdu touží být ninjou- dobrým ninjou a vím, že určitě má svůj tým ráda. Ona se zlepší, určitě! Prosím, dejte jí ještě nějakou šanci!"

"Ne." Tsunade byla neoblomná. "Tyhle mise budou její poslední. Ne, každý se hodí být ninjou. Konec, diskuze, Sakuro."

"Ano, Tsunade- sama," zašeptala Sakura a rozešla se ke dveřím; nohy byly těžké a v krku měla sucho. Nedovedla si představit, jak tohle Kaori bude nést. Život byl někdy tak neskutečně nefér. Slíbila jí, že jí vycvičí... a teď- zradila ji i ona. Když, ale otevřela dveře, už nemusela nikomu nic vysvětlovat. Opodál dveří stála Kaori, hlavu skloněnou dolů, ruce stisknuté v pěst.

"Chápu, Sakuro- chan, neomlouvej se prosím," řekla jenom, pak se otočila a vyběhla pryč.

Sakura se cítila po dlouhé době zase dokonale mizerně.

Vyšla ven a tam si sedla na lavičku, seděla tam dlouho. Přemýšlela. O Kaori. O Sasukem. Přemýšlela, jak může být k někomu, osud tak krutý. Jak moc nefér je, že zatímco jiní se můžou narodit tak šťastní, tak jiným nachystá osud jenom samé utrpení. Proč?

Možná byla pořád jen malá hloupá Sakura, co si s ničím neví rady. Možná se nezměnila. Pořád nedokáže pomoct těm, na kterých jí nejvíc záleží. Pořád to ještě nezvládá. Nechtěla počítat kolikrát si přísahala, že příště to bude jinak... že příště to všechno určitě zvládne. Bože, jak záviděla Nautovi ten jeho věčný optimismus. My přivedeme, Sasukeho, zpět! Já se stanu Hokagem! Zvládnu to! Porazíme Akatsuki! Ochráním vesnici! Možná, se mu smála, zesměšňovala ty jeho věčné sny, ale ve skutečnosti mu záviděla. Záviděla. Hnusně záviděla.

Zvedla hlavu nad sebe a koukala do korun stromů, otupěle. Lístky měly všemožné barvy duhy. Jeden šedohnědý se snášel osaměle dolů- Sakura natáhla ruku.Proklouzl jí mezi prsty. Dostala strach.

"Vydrž, Sasuke- kun..."

----*----

"Ještě chvíli a budeš můj Sasuke- kun," zasyčel Orochimaru."Porazil si stovky mužů bez kapky krve. Ještě pořád v sobě dusíš, lítost, Sasuke- kun? Je čas ji udusit..."

"Nebudu zabíjet bez účelu," ozval se vedle něj chladně a částečně dost věcně, Sasuke."Dřív, než ti dám svoje tělo a zabijeme Itachiho, po tobě chci znát jedno jméno. Chci znát vraha rodičů Kaori Mikio."

Orochimaru se pomalu rozchechtal, smál se slizce a dlouho, až narázl zmlknul. "Sasuke- kun, proč zrovna tohle jméno? Řekni, proč ti záleží na něčí smrti? Copak Itachi není tvůj jediný cíl? A copak si myslíš.... copak si myslíš, že bych ho měl vědět?"

"Itachi zemře," Sasuke si zasunul meč, až pak znovu promluvil:" Zemře stejně jako vrah rodičů Kaori Mikio. Ty to jméno znáš, Orochimaru. Já ho chci jen vědět."

Orochimaru si olízl ret a dlouho mlčel: "Dobře, přiznávám Sasuke- kun znám to jméno. A kdybych ti ho měl říct... tak mi odpověz- proč je jeho smrt tak důležitá? Proč se obtěžovat smrtí někoho, kdo zabil rodiče Kaori Mikio?" Orochimaru mluvil pomalu a sledoval přitom každý Sasukeho pohyb, jakoby se tím jednoduše bavil- až po chvilce zasyčel, snad i pobaveně: "Nebo ti snad na té Kaori, záleží, Sasuke- kun?"

"Záleží mi na tom, aby zemřel ten vrah. A proč...?" Sasukeho rysy ztuhly, chvíli se zdálo, že jednoduše neodpoví. Pak sotva znatelně sevřel dlaně. "Protože, když jí zabil rodiče- byli jsme na tom tehdy stejně."

"Hehe...dobře, dobře, Sasuke-kun, nakonec- proč ne? Takhle bitva mi bude jen k užitku, taky mám s ním pár nedořešených věcí a když se ti ho podaří najít- budu mít o starost míň. Tenhle boj mě bude bavit," Orochimaru se zachechtal." Protože ti to nechci zlehčovat, Sasuke- kun, neřeknu ti o jeho tajné zbrani-"

"Já o ní vím."

"Takže víš... v tom případě bude o zábavu míň, každopádně, hyena- říká se mu tak, možná ještě překvapí- " Orochimaru se nanovo rozchechtal, jakoby v tom všem viděl, zvlášť podařený vtip. "Vidím, vidím, jak jsi napjatý Sasuke- kun, řeknu ti to tedy to jméno..."

"- Daisuke Miyo."