Navždy- 4. kapitola
Jen malá šance a velká víra
,,Sakra!'' zaklela Karin, ,,Co tam tak dlouho dělaj?'' Ona, zbytek týmu Taka a Naruto čekali v hlavní místnosti, která se sousedila s pokojem, kde byl Sasuke. Naruto seděl s rukama na nohou a hlavou skloněnou dolů. Suigetsu byl rozvalený na sedačce a Juugo zkoumal něco na stěně. A Karin netrpělivě pochodovala z jednoho rohu místnosti na druhý. Takhle to nemělo probíhat, pomyslela. Představovala si, že k nim Sasuke bude nepříjemný, ostatně jako vždy. Že nedá najevo ani nejmenší náznak emocí. V tomhle mu věřila, ale... Ale on k nim byl více méně otevřený. A to Karin štvalo. Samozdřejmě, že pro něj ještě něco znamenají.
,,Už by měli být zpátky!'' zaječela hystericky zničeho nic. Všichni se lekli, jen Naruto zůstal ve stejné pozici jako předtím.
Suigetsu to už nevydržel a zařval na ni: ,,Buď už zticha! Neumíš nic jinýho než ječet!'' Karin na něj hodila uražený pohled a přešla za Juugem. Chvíli zkoumala poněkud nudnou, tmavou olejomalbu krajiny po Juugově způsobu, ovšem to jí po chvíli začalo nudit. Líně se rozhlédla po místnosti až pohledem dojela k blonďatému chlapci na kraji místnosti. Přišel s ní, se Sakurou. Uzumaki Naruto... Karin se lehce otřásla. Nevěděla o něm moc, jenom to, že tohle doopravdy není obyčejný ninja. Je Jinchuuriki Kyuubiho, nejsilnějšího z Bijuu. Byl studentem Jirayi, jednoho z Legendárních Sanninů. A samozdřejmě také Sasukeho přítelem. Co kdyby se o něm dozvěděla něco víc? Otázka Sasukeho starých přátel v ní hlodala a tak neodolala pokušení a vykročila směrem k Narutovi. Třeba o nich něco zjistí.
,,Je tu volno?'' zeptala se a nahodila koketní úsměv. Suigetsu protočil oči. Nevěděla jak s ním mluvit a proto začala takhle. Naruto si ji sjel očima, kývl a znovu sklonil hlavu. Karin se vedle něj posadila. Neznámo proč se cítila nejistě. Chtěla se od něj něco dozvědět, ale jak začít?
,,Jak se dneska máš?'' zeptala se. Bože, pomyslela si, proč jsem se zeptala na tu nejtrapnější otázku?
,,Bylo líp.'' vzdychl ne moc nadšeně Naruto a bylo vidět, že po rozhovoru s Karin nějak extra netouží. Karin se chystala zvednout a odejít, jelikož měla pocit, že z něj doopravdy nic nedostane, ale v tu ránu se Naruto znovu ozval.
,,Jaký je Sasuke?'' zeptal se zničeho nic, prudce zvedl hlavu a podíval se jí do očí. To, co z jeho očí vycházelo, Karin na okamžik zastrašilo.
,,S-Sasuke?,'' zeptala se překvapeně, ,,Sasuke je... prostě Sasuke...'' Nevěděla co mu říct a na Narutovi bylo vidět, že ho její odpověď neuspokojila.
,,Dřív býval na první pohled arogantní a sobecký, ale ve skutečnosti byl jiný. Pro své přátele by udělal vše...'' zamyslel se. Karin na něj nechápavě hleděla.
Naruto znovu začal: ,,Možná ti není jasné proč jsem tu... Sasuke mi jako první dal to, co jsem nikdy neměl. Přátelství. Byl a vždy bude mím nejlepším přítelem. Nikdy nechtěl dopustit, aby se mě nebo Sakuře něco stalo, nikdy by nás sám od sebe neopustil. Ale měl cíl, který byl určen ještě než jsme se poznali a v tu chvíli byl přednější. Možná se ti zdám sobecký, ale jak může být sobecký člověk, který chce přítele zachránit z pekla?'' Karin byla totálně zaražená. Teprve teď si uvědomila, jak velký rozdíl je mezi jimi a Narutem a Sakurou. Nikdy v životě pro Sasukeho nebude ona nebo Suigetsu a Juugo to, co pro něj byl jeho bývalý tým. Nejradši by si dala facku. Tohle neměla slyšet. Sasuke už má své přátele, i když teď jsou spíše nepřátelé. Sakra, proč to tak bolí? Proč bolí, že nikdy nebude víc, než jeho zbraň? Nikdy nebude jeho přítelkyně...
,,Hmm?'' vydal ze sebe tázavě Naruto, když viděl Karin vyděšený pohled.
,,J-Já...,'' zakoktala se, ,,Nechceš něco k jídlu nebo pití?'' Naruto opět sklopil zrak.
,,Ne, díky.''
,,Dobře...'' řekl a odešla k oknu. Ač nechtě, oči se jí na okamžik zalily vodou.
Ještě dlouho čekala čtveřice ninjů v místnosti. A když se konečně otevřely dveře, na všech bylo vidět, že jejich napětí dosáhlo vyvrocholení. Jak Naruto viděl Sakuru vycházet ze dveří, bleskově vztal. Za ní pomalu vyšel Sasuke. Nikdo nebyl schopen se zeptat na jedinou otázku, která přicházela v úvahu. Nekonečné ticho prolomila Sakura.
,,Naruto, ještě dnes odejdeme.'' oznámila mu. Naruto nasadil překvapený výraz.
,,Vyléčila jsi ho?'' zeptala se Karin. Sakura sklopila zrak.
,,Možná vím, jak ho vyléčit,'' přiznala, ,,ale k tomu musím mít věci, které mám v Konoze. Je to malá šance, ale možná dokážu vyvinout lék.'' Všichni mlčeli. Všichni měli zrak zaražený do země. Cítili, jaká strašná bezmoc to je. Kolik je šance? Jedna ku stu? Naruto zaťal pěst a pohlédl na Sasukeho. Ten vycítil jeho pohled a zabodnul svůj zrak do Narutovích očí stejně jako on do jeho. Dlouhý pohled těhto dvou lidí vypovídal víc, než všechny slova. Ani jeden nechtěl, aby Sasuke umřel. Ani jeden nechtěl udělat to, k čemu ho ten druhý nutí. Oba věděli, že další jejich setkání je ve hvězdách.
,,Běžte pryč...'' zašeptal Sasuke. Jako by tým Taka vytušil, že jeho slova jsou mířena právě na ně. Mlčky opustili místnost, jen Karin zoufale pohlédla na Sasukeho. Sasuke ji obdaroval tvrdým a jasným pohledem, který naznačoval, že ho musí poslechnout. Když se dveře zavřeli a v místnosti zůstal jenom Tým 7, nastalo opět ticho.
,,Nikomu o tom neříkejte...''
,,To nemáme v úmyslu.'' reagoval Naruto rychle na Sasukeho větu.
,,Naruto?'' řekl tázavě Sasuke, ,,Proč mě nenutíš se vrátit? Proč na mě nezaútočíš?''
,,Proto,'' odpověděl Naruto bez zamyšlení, ,,že pro mě nemá smysl tě odvést polomrtvého. Až příjdu příště s lékem co tě vyléčí, vezmu tě s sebou, dattebayo!!'' Narutova jistá slova na Sasukeho ústech vykouzlila úsměv.
,,Jsi jsi tak jistý...,'' řekl Sasuke pohrdavě, ,,jako vždy.'' Dál už nikdo nic neřikal. Každému bylo jasné, že prozatím vše zůstane jako předtím. A také, že příště se už něco změní.
Tým Taka Naruta a Sakuru dovedl až na místo, kde je předtím potkali. Mlčky je tam nechali a vrátili se zpátky směrem, kterým všichni přišli. I Naruto a Sakura se vydali zpět, zpět domů.
,,Naruto?'' zamumlala Sakura.
,,Hmm?''
,,Já...,'' řekla tiše, ,,Já věřím, že příště Sasukeho přivedeme. Věřím tomu víc, než kdy předtím.'' Poslední slova zazněla zvlášť odhodlaně.
Naruto se usmál: ,,Jo, to já taky.'' Nic nebylo jisté, ale přesto si byli více než jistí. Dokáže Sakura lék vytvořit? Bude vůbec fungovat? A přinutí Sasukeho se vrátit? Pochybností bylo více než dost, ale něco vevnitř těmto dvou říkalo, že se to teď určitě povede. I když se teď od Sasukeho vzdalovali, každým krokem byli blíž Konoze a tím i jejich plánu. Jo, oni ho zachrání. Kdo by to měl jiný udělat, než jeho přátelé? Ti co říkají ne, ať mlčí, oni vědí své. Budou se za Sasukeho bít ať chce nebo ne. Takže čistě prakticky už je to jasné... Oni se ho nevzdají, tak proč o jejich úspěchu pochybovat.
Jééjda to jsem se rozepsala! Dneska jsem se do toho vrhla a konečně to dopsala. Tenhle díl se mi psal moc dobře... Na tom konci jsem se lehce rozepsala po mém způsobu No, snad se vám to líbí a těšte se na další díl, který určitě napíšu až za dlouho :D
Misia L4: Karin je nesvoja a nervózna, až všetkých vytočí. Dokonca sa chce povyzvedať od Naruta, ako pozná Sasukeho a on jej porozpráva o svojom vzťahu, čo Karin úplne zdepresívni. Sakura sa musí vrátiť do Konohy, aby mohla pripraviť liek, ale nie je isté, či bude účinný. Škoda, že nevieme, čo pri vyšetrení zistila Čo sa po ich opätovnom stretnutí zmení, sa už nedozvieme, lebo Kumiko sériu neukončila Je to škoda, ale nič s tým nenarobíme. Príbeh sa čítal dobre, chyby som si nevšímala. Rozhodne má autorka potenciál a vďaka jej za príjemný zážitok
aaa to bolo krááásne kedy bude nová časť?
Tak jsem na tuhle kapitolovku bohuzel narazila az ted, ale musim rict, ze se mi moc libi! I kdyz to nakonec asi bude SasuSaku, ale to mozna i vydrzim no, ale chtelo by to novy dilek
...Sakura...: jé to jsem ráda, že se ti to líbí no hele, uvidíš... však ono se to ještě zkomplikuje, však uvidíš!
Anke: už skoro dva měsíce jsem nepsala? fíha, to je asi fakt potřeba zrovna teď nějak nepíšu... ále jo, snad do konce měsíce novej díl napíšu
Saii-chan: pokračování bude... jednou. poslední dobou jsem do ní bývala zapálená, ale převčírem jsem začala psát něco jiného, co mě naprosto pohltilo... můžu jenom říct, že o prázdninách na všechno budu mít víc času
2 roky... já už tu jsem 2 roky právě dnes 17. srpna 2010 :)
Krásnýý!Vážně!!Já tak strašně chci,aby ho vyléčila a on se s nima vrátil a byl by jen a jen se Sakurou.
Áááá ta poslední věta mě dost překvapila a naštvala:No, snad se vám to líbí a těšte se na další díl, který určitě napíšu až za dlouho.
Je jasný,že se nám to líbilo!! A za dlouho??? To nevydržim!!! Chceš mě zabít?? Tak umučíš mě!!!