Záhada tváře - 3.kapitola - Mise

„Teď ti ukážu tvůj byt. Pak už se v Konoze zorientuješ,“ kývl Naruto na Tenshi, když si prošli celou vesnici a on ji seznámil se všemi co znal, protože se s nimi potkali. Ale s nikým z nich se nebavila. Ale Naruta to netrápilo.
Přikývla a on ji zavedl do domu, kde sám bydlel už odmala.
Volný byt byl o patro výš a Tenshi se na první pohled zalíbil. Hned vedle dveří byl menší kuchyňský koutek, který od zbytku pokoje odděloval pultík, ke kterému byl z druhé strany připojen stůl, u něhož byly čtyři židle. Naproti stolu byla prostorná khaki pohovka, na které byly béžové polštáře sladěné se stěnami v téže barvě. Vedle pohovky byly dveře, které vedly do menší ložnice s obrovskou postelí (pro několik lidí), s knihovnou, psacím stolem (u něj byla jednoduchá dřevěná židle) a dveřmi na balkon, z něhož byl výhled přímo na horu Kage a velkou většinu vesnice. V posledních dveřích, které vedly z pokoje byla koupelna, v níž byl jenom sprchový kout, umyvadlo, velké zrcadlo, záchod a skříňka.
Byt nebyl moc velký, ale Tenshi se líbil.
„Líbí se ti?“ optal se jí Naruto. Tenshi mu pohlédla do očí a kývla. Viděl v jejích očích dojetí. Najednou jako kdyby věděl, co chtěla říct.
„Myslím si, že nám nemáš za co děkovat. Pokud se Tsunade odvděčíš za její důvěru dobrými výsledky, tak tu budeš vítaná,“ usmál se na ni Naruto.
„Díky… Naruto-kun,“ odvětila šeptem Tenshi. Hlas jí čišel dojetím.
Naruto podvědomě vycítil, že se k ní v jejím životě lidi moc dobře nechovali, a tak ji z nějakého náhlého popudu objal. Vděčně ho objala a rozdrbala mu vlasy. Když se od ní odtáhl, tak jí v očích stále hrály jiskřičky. Byl rád, že je šťastná.
„Už půjdu,“ rozešel se k východu Naruto.
Mávla za ním, a pak se vydala do kuchyně. Zavřel za sebou dveře a klidně odešel. Pak zamířil za Gaarou, aby z něj vytáhl něco o Tenshi.
***
Tenshi Himekage byla už ve vesnici druhý den a právě stála na balkoně a pozorovala východ slunce nad horou Kage a obdivovala krásnou hru barev. Oči se jí tetelily nadšením. Najednou se vedle ní objevil jounin v zelené vestě a s páskou Listové na čele.
„Tenshi Himekage?“ zajímalo Jounina. Tenshi na něj stočila svůj pohled a kývla. Oči jí zvážněly.
„Máte se ihned dostavit do kanceláře lady Hokage. Dostanete misi,“ řekl jounin. Tenshi kývla a on zmizel, zatímco ona snadno vyskočila na zábradlí a z něj na střechu protější budovy a běžela až do kanceláře Hokage.
Seskočila na zem před budovu Hokage a vydala se k její kanceláři. Tam zaklepala a po vyzvání vstoupila.
„Dobrý den, Tenshi-chan, potřebuji doplnit tady Narutův tým. Neměli by se na misi vydávat jen sami dva. Souhlasíš?“ podívala se Tsunade na zahalenou dívku pohledem, který jí říkal, že když odmítne, tak zhyne bolestivou smrtí i přes medový hlas Hokage.
Přikývla a Tsunade se pro sebe usmála. Naruto se na Tenshi povzbudivě usmál a Sakura taky. Stoupla si tedy vedle nich.
„Vaše mise je typu A, ale věřím vašim schopnostem. Akatsuki ukradli velice důležitý svitek ze Suny a lord Kazekage si vyžádal právě vás. Musíte ho najít a pokud možno klidně aspoň lehce eliminovat bojeschopnost Akatsuki. Gaara-sama by si o tom s vámi promluvil, ale právě má moc práce a já ostatně taky, takže jděte. Tady máte podklady k misi. Vedoucí mise je Naruto, medik je Sakura a Tenshi vám bude pomáhat. Hodně zdaru,“ prohlásila Tsunade a podala Narutovi svitek s instrukcemi. Uklonili se jí a odešli.
„Vyrazíme za půl hodiny od brány,“ řekl jim Naruto.
„Hai,“ souhlasily dívky. Všichni tři pak vyskočili najednou na střechu. Naruto běžel za Tenshi. Vlastně ani pořádně nevěděl, jak ho předběhla. Ale běžela jinak, než ostatní. Naruto začal být zvědavý na její schopnosti.
Když byla ve svém pokoji, tak si Tenshi do tašky zabalila náhradní plášť, kunaie, shurikeny, svitky a svou soupravu na přípravu jedů. Dodala jídlo, a pak se vydala za Narutem do jeho bytu, protože měl nepříjemný zvyk chodit pozdě.
Zaklepala na jeho dveře, ale on tam nebyl. A to ji udivilo. Raději se tedy vydala k bráně, kde už oba byli. Ale nemohli jí nic vyčítat, protože přišla přesně na čas.
„Takže jdeme. Poběžíme vedle sebe a budeme se držet mapy, kterou nám nakreslil Kakashi ze své průzkumné mise. Je to na hranici Země ohně, den cesty z Konohy a předpokládá se, že právě tam někde stojí sídlo Akatsuki,“ vysvětlil dívkám Naruto. Ony přikývly a vydali se na cestu.
Běželi už celý den, ale na Tenshi nebyla znát únava a Naruto se Sakurou se snažili sami sebe přesvědčit, že jsou stejně dobří jako ona a nedali na sobě únavu znát. Když se ale Tenshi zastavila a kývla na ně, tak se svalili na zem a usnuli.
Tenshi se pod maskou usmála a pokojně je sledovala. Začínala je mít v oblibě. Věčně se hádali, ale jinak se měli rádi. Jako sourozenci.
Spali celou noc jako zabití a Tenshi je klidně pozorovala. Nepotřebovala spát.
„To už je ráno?!“ podivila se Sakura, když vstala a prohrábla si vlasy. Pak se lehce otřásla, když si uvědomila, že spala těsně vedle Naruta. A ten, že zařezává jako dřevo.
Podívala se na Tenshi a ta jen kývla.
„Spali jsme celou noc?“ nechápala Sakura. Opět přikývnutí a nyní už i jiskřičky v bleděmodrých očích.
„Ty jsi byla vzhůru celou noc?“ nevěřícně si Tenshi přeměřila Sakura. Vypadala svěže, jak se dalo z pohledu do očí usoudit.
Kývla. Sakura vyděšeně zalapala po dechu.
„A jsi si jistá, že to zvládneš? Akatsuki jsou silní,“ prohlížela si Sakura pozorně zahalenou dívku. Ta kývla a v očích se jí při zmínce o Akatsuki objevil bojechtivý pohled.
Najednou se začal vrtět Naruto a pak se probudil. Rychle se posadil a dezorientovaně se rozhlížel kolem sebe.
„To už je ráno?“ nechápavě se kolem sebe rozhlížel Naruto. Tenshi kývla a její oči se na něj chlácholivě usmály. Najednou se uklidnil.
„Tak to vyrazíme, je to už jen kousek,“ zvedl se blonďák na nohy a začal likvidovat deku, kterou jeho a Sakuru v noci přikryla Tenshi, aby jim nebyla zima.
„Tenshi celou noc nespala. Bojím se, aby nezkolabovala,“ namítla Sakura. Čekala, že se Tenshi neudrží a utrhne se na ni, ale ona se jen usmála, a pak věnovala Narutovi vědoucí pohled.
„Když si myslí, že to zvládne, tak to zvládne. Je to její život,“ pokrčil rameny Naruto. Pak vytáhl z baťohu rýžové koláčky a nabídl i dívkám. Tenshi si vzala taky a Naruto se Sakurou se napřímili, aby viděli její obličej, ale ona si dala ruku pod šátek, který jí obličej zakrýval a spokojeně jedla zahalená.
„Vyrazíme!“ zvedla se po dvaceti minutách Sakura a její kolegové se bez zaváhání zvedli taky. Pak zlikvidovali stopy po táboru a rozběhli se dál.
Podle mapy měli být na místě, kde končily stopy Akatsuki. Jenže to bylo přímo u jakési skály, která se příkře táhla do velké výše.
„Mohli vyšplhat nahoru,“ řekl Naruto, když si obhlížel terén.
„To by ale jejich stopy pokračovaly po skále a tam Pakun už nic necítil,“ namítla Sakura.
„A co genjutsu?“ otázal se kamarádky Naruto.
„Kai!“ sykla Sakura a stiskla ruce v pečeti, ale nic se nestalo. Genjutsu to nebylo.
„Tak co teda?!“ nechápal Naruto a rozezleně kopl do skály.
Stejně se nic nestalo.
Pak se blonďák otočil a pohled mu padl na zahalenou Tenshi, která šla podél skalní stěny a ucho tiskla na skoro hladký povrch horniny. Najednou se zastavila a zavřela oči. Pak je najednou otevřela a vyděšeně se kolem sebe rozhlížela. Naruto k ní ihned přistoupil, stejně jako Sakura. Tenshi pak zaťukala na stěnu a ozval se dutý zvuk.
Další byla na řadě Sakura. Stačila jediná její rána do skály a velký kus se rozpadl na hromadu sutin. Kolem nich se zvedl prach, ale ten Naruto odfoukl pryč jedním ze svých větrných jutsu. A před nimi se otevřela dlouhá chodba osvětlená mihotavými plameny svíček.
Naruto chtěl vejít dovnitř, ale Tenshi ho zarazila a první vešla ona. Naruto se Sakurou brzy pochopili proč… když chtěla, tak byla neuvěřitelně nenápadná a kdyby o ní nevěděli, tak by ji neviděli, tím si byli jistí.
Tenshi se před nimi plížila a oni klidně šli za ní. Ale najednou zašla za ohyb stěny a její ruka jim ukázala, ať tam zůstanou. Poslechli. Ale když vzápětí uslyšeli svist kunaiů, tak se za ní rozběhli a nakoukli za roh. Málem se jim zastavilo srdce.
Byli skryti ve vchodu do obrovské síně, jejíž strop podpíral neuvěřitelně silný sloup, na němž byla vyryta jména všech členů Akatsuki. A pod každým jménem byl název démona, kterého má za úkol chytit. A pokud ho už chytil, tak pod jménem démona byla socha, která vypadala stejně jako nádoba, v níž byl démon uvězněn, což došlo celému týmu. Na druhé straně síně, než byli Sakura s Narutem byl dlouhý stůl, u něhož normálně sedávala celá organizace, pokud se někdy sešla. Za stolem byla rozsáhlá knihovna se svitky, u níž právě stála jejich kamarádka a hledala ten svitek. Ale oni nikde neviděli důvod svištění zbraní, a tak byli stále ve střehu.
Šli až k Tenshi, ale ta se na ně najednou otočila a naznačila jim, aby zůstali stát na místě. Pak popadla svitek a rozešla se ke straně sloupu, k němuž byla čelem a Sakura s Narutem neviděli co tam kutí. Ale pak zaslechli trhnutí látky a vzápětí naštvaný hlas.
„Kdo jsi, že jsi se dostal až sem?“ zuřil nějaký mužský hlas a oni viděli Tenshi, jak tam jen klidně stojí a v očích má veselé jiskřičky.
A pak tu osobu uviděli. Byl to vysoký muž, s podivnou Hitai Ate na čele a spodní polovinu tváře měl zakrytou. Oba ho znali, protože s ním už dříve bojovali. Kakuzu. Ale nyní neměl na tváři šátek a oni viděli, jak se mu od obou koutků úst táhnou dvě jizvy, takže vypadal, jako kdyby se usmíval. Taky byl bez poloviny nosu. Vypadal dost směšně.
„Uteč!“ křikl Naruto na Tenshi. „Je hrozně nebezpečný. Nech ho mě!“ A rozběhl se k němu zezadu.
Ale než se k nim stačil dostat, tak Kakuzu vrhl po Tenshi dvacet kunaiů najednou, ale ona je všechny odrazila mávnutím ruky. Pak z pravé ruky shodila rukavici a v ruce se jí objevil podivný útvar z chakry, který se zformoval do tvaru katany s rudou čepelí, která sekla proti Kakuzovi a rozsekla ho v půl. To vše se událo během několika sekund. A na Naruta dopadla sprška krve. Meč z Tenshiiny ruky zmizel a její oči se na Naruta lítostivě usmály.
„Co to bylo?“ nevěřícně si ji měřila Sakura. Prohlížela si její ruku a všimla si, že je spálena na dlani a chtěla ji ošetřit, ale Tenshi jí ruku vytrhla a oblékla si rukavici.
„Musím ti to ošetřit,“ namítla Sakura. Tenshi rozhodně zavrtěla hlavou. A tak se jí Sakura nevěnovala a otočila se na Naruta. Ten šokovaně zíral na torzo Kakuzova těla a divil se, co s ním jeho kamarádka udělala. Tohle by do ní nikdy neřekl.