Our broken hearts 8

„Takže ty už o tom víš taky?!“
„Ano.“ řekl Sakura. Pak uraženě přidala:
„A nechápu, proč jsi mi o tom neřekla. Vždyť jsme přece kamarádky! A navíc, já bych to nikomu neřekla a ani neřeknu.“ Leiko si povzdychla.
„Ale za chvíli to budou vědět všichni!“ Sakura se usmála.
„To bude záležet na tom, jestli jim to řekneš.“ Leiko se na Sakuru ušklíbla.
„Jednou budu muset, to je mi jasné....“
„A já zase chápu důvod proč se ti do toho nechce.“ Skočila jí do řeči Sakura.
„A můžeš se na mě spolehnou, že to nikomu neřeknu.“ Sakura nastavila svoji dlaň před sebe a čekala. Sauke pochopil a přidal tam svoji ruku. Naruto taky. Podívali se na Leiko, které z očí vytryskli slzi.
„Nikdy jsem si nemyslela, že budu mít tak dobré kamarády.“ zašeptala a přidala k nim svou ruku.
„A teď, vyrážíme!“ vykřikla bojovně a všichni kdo jí slyšeli, si začali balit.

Nastal další ze série nádherných dnů. Přesněji řečeno, rán. Leiko se koupala v řece a všichni kolem ní spali. Byla až po krk ponořená do vody a neubránila se úsměvu při pohledu na své kamarády. Večer si udělali táborák a nikdo se nenamáhal zalézt do stanu a usnuli tam, kde se večer usadili. Shikamaru ležel nohama na pařezu a zbytkem těla na zemi. Tenten si udělala polštář z Nejiho a přikrývku z Leeho. Nejspíš je všechny čekalo zajímavé probuzení.
Leiko vzpomínala na včerejšek. Naplánovali si strategii boje a rozdělili se na dvojice. Ona sama byla ve dvojici s Hinatou. Ujistila se, že na sobě nemá ani trochu špíny, malinko neochotně vylezla z vody a jala se vařit těm ospalcům snídani. Jako první se nečekaně probudil Naruto zároveň se Sakurou a hned začali vymýšlet čertoviny. Za Leiko přišla Sakura a zaptala se jí s nevinným úsměvem, jestli nemá dva kýble. Leiko zrovna nějaké našla, podala je Sakuře a šla se podívat, co ti dva zase vymysleli. Naruto si vzal od Sakury jeden kýbl a oba je napustil napustili vodou. Mimochodem, velmi studenou vodou. Přiblížili se k Sasukemu a s pokřikem „Budííííček!“ mu obsah kýblů vylili na hlavu. Sasuke se s křikem probudil.
„Néé! Já ještě nechci umřít!“ Zbytek tábora se probudil a při pohledu na Sasukeho a šklebící se Naruta a Sakuru začali den záchvatem smíchu. Sasuke se na své nejlepší kamarády nerudně podíval.
„Vy jste se proti mně spolčili! Už zase!“ Podíval se s výrazem žalobníčka na ostatní, „Tohle mi dělají na každé misi.“ Po jeho poslední větě už nemohli i ti, co se doteď nesmáli. Leiko se dobře bavila. Ještě si pamatovala, jak si to Naruto se Sakurou nacvičovali, i jak to potom na Sasukemu po jeho návratu vyzkoušeli. Ten jeho výraz byl k nezapomnění.
Po snídani všichni konečně zase vyrazili. Prodírali se lesem a všichni, hlavně Shikamaru si svorně stěžovali.
„Jestli to bude ještě chvílu trvat, vypustím duši!“ povzdechl si. „Vůbec žádná akce!“
„Jestli chceš nějakou akci, můžeš ji mít!“ ozval se neznámý hlas. Všichni na místě ztuhli a pozorovali okolí.
„Kdo tam je?“ zakřičel Kiba. Kolem proletěl kunai. Teď už nikdo na nic nečekal a postavili se do bojových pozic. Naruto kývl na Leiko, ať jde k němu a ona mu beze slova vyhověla. Sasuke si přitáhl blíž Sakuru a všichni vyčkávali. Nemuseli čekat dlouho. Před nimi se objevila postava zahalená černým pláštěm s červenými mraky a kloboukem na hlavě.
„Akatsuki..“ zašeptal Neji a zapl si Byuukagan. Hinata následovala jeho příkladu a Sasuke si aktivoval Sharingan. Leiko vytáhla vějíře, Sakura si připravila pěst a ostatní si vytáhli zbraně.
„Velmi působivé.“ promluvil neznámý. „Ale na mě to stačit nebude!“ Naruto se Sasukem se po sobě zmateně podívali. Viděli už hodně členů Akatsuki, ale tenhle jim nikoho nepřipomínal. Snad jen...
„Ty jsi...!“ zasyčel nánavistně Sasuke. Neznámi si sdělal klobouk. Objevili se uhlovitě černé vlasy, bledá pleť a hadí oči. Teď už nebylo pochyb. Je to Orochimaru, hadí sannin z Listové.
Leiko sledovala reakci ostatních. Všichni vypadali vesměs vytočeně. Sasuke neměl na tváři svůj obvyklý ledově klidný pohled a z jeho úst se ozýval zvuk podobný vrčení. A Naruto se Sakurou vypadali jako by chtěli na Orochima skočit. A Leiko se jim nedivila.
„Tak sse konečně ssetkáváme!“ zasyčel Orochimaru.
„My už jsme spolu měli tu čest. Jen jsem nevěděl, že ses přidal znovu k Akatsuki.“ zavrčel nenávistně Sasuke a chystal se zaútočit na něj. Zarazili ho ale Sakuřiny a Narutovi paže. Leiko k nim přistoupila blíž a chytila Sasukeho za ruku. Orochimaru na tým Kakashi stočil svůj pohled a nenávistně se usmál.
„Ale, ale! Tak náš slavný tým Kakashi je konečně pohromadě! Dlouho jsme se neviděli, Sasuke, pozdravuje tě Itachi!“ Po vyslovení jeho jména se Sasuke celý napnul a Orochimarův úšklebek se ještě víc prohloubil. Pak svůj pohled stočil k Leiko a na jeho tváři se objevil překvapený výraz.
„A kdopak jsi ty, holčičko? Nepamatuji si, že bych tě s nimi někdy viděl!“ Leiko přivřela oči, aby se ovládla a klidným hlasem odpověděla:
„Vůbec mě nezajímá, že si mě nepamatuješ, ty slizský hade! A pro tvou informaci, s mým týmem jsem byla už od začátku!“ Orochimaru se zarazil a mezi ostatními to udiveně zašumělo.
„Jak to myslíš, už od začátku? Vždyť ses oběvila tak před třemi týdny!“ řekla udiveně Hinata.
„Pak vám to vysvětlíme,“ promluvila Leiko a umínila si, že jim hned po boji poví celou pravdu.
„Už mě to přestává bavit,“ nadhodil Orochimaru. „Všechny do jednoho vás zabiju!“
„A myslíš, že se jen tak necháme?“ zeptal se s úsměvem Naruto.
„Přesně tak! Nás jen tak nedostaneš,“ doplnil ho Sasuke. Orochimaru se postavil do bojové pozice a začal dělat pečetě. Z jeho ruky vylétl několik hadů a zaútočilo na své protivníky. Sasuke s Narutem se po sobě podívali a přikývli. Rozuměli si beze slov. Sasuke vytáhl svou katanu, Naruto hned dvě malé, vrhli se před ostatní a začali sekat jednoho hada po druhém. Brzy s tím byli hotový. Orochimaru na nic nečekal a vrhl po nich své zbraně. Ty odrazili Sakura s Ino. Leiko a Hinata na sebe kývli. Za chvíli nastane jejich chvíle. Všichni se postupně snažili Orochimara zaměstnat a Leiko s Hinatou si připravovali svůj útok. Když byly připraveny, kývli na ostatní a ti se přesunuli z dosahu. Orochimaru zůstal zmateně stát uprostřed. Skočila před něj Leiko a mála svými vějíři. Kolem Orochimara se začala stahovat ohnivá bariéra a úplně ho znehybněla. Teď vyrazila do předu Hinata. Ladným skokem se dostala přímo před Orochimara. Chystala se ho probodnout, když vtom se bariéra zachvěla a rozpadla se. Orochimaru se zachechtal a vypustil na Hinatu Mandu. Ta chtěla utéct ale najednou cítila, že se nemůže hýbat. K zemi ji připoutali šlahouny větví.
„Nee!“ zakřičel Kiba, když se k Hinatě přiblížil Manda. Hinata upadla na zem. Viděla jen hadí zuby, jak se k ní přibližují. Přikryla si obličej dlaní. Slyšela hlasy svých přátel, jak ji volají.
„Je tohle konec?“ pomyslela si. Najednou uslyšela dvojí seknutí. Otevřela oči. Vedla ní ležela useknutá hlava hada a vedle ní Neji s katanou. Nadruhé straně Kiba. Jeho meč byl zapíchnutý do Orochimara. Leiko stála kousek od Hinaty a nebyla schopná se pohnout. Před jejíma očima jí málem zemřela kamarádka a ona nebyla schopná nic udělat. Orochimaru klesl na zem a začal plivat krev. Bylo na něm znát, že jeho život je u konce. Zvedl hlavu a nenávistně se na všechny zadával.
„Tohle ještě není konec! Možná jste dostali mě, ale všechny nedostanete! Sejdeme se v pekle!“ zasyčel Orochimaru a vydechl naposledy. Po jeho slovech zavládlo hrobové ticho. Kiba z něho vytáhl svůj meč a očistil si ho o trávu. Pak přišel k Hinatě, která dosud ležela na zemi.
„Bál jsem se, že tě ztratím. Jak ti je?“
„Je mi fajn,“ odpověděla Hinata a vstala. Po jejích slovech nastalo jakési uvolnění. Všichni si oddechli. Naruto přišel za Leiko a obejmul ji.
„Vedla sis skvěle!“ pošeptal jí. Leiko se na něj podívala, zabořila mu hlavu do ramena a začala potichu vzlykat.
„Vždyť jsem ani Hinatu nedokázala ochránit! Co kdyby kvůli mně umřela?“ zavzlykala.
„Nebyla to tvoje vina, že bariéra nevydržela,“ řekla moudře Hinata. „A co jsi nám to chtěla povědět?“ zeptala se s podtonem zvědavosti. Oči všech se okamžitě zabořili do ní. Leiko přestala brečet a podívala se na ostatní.
„Co přesně chcete vědět?“
„Říkala jsi, že jsi s týmem Kakashi byla už od začátku. Ale my jsme tě přitom nikdy neviděli. Jak je to možné?“ zeptal se Shikamaru. Leiko přikývla.
„Řeknu vám to. Ale nevím, jak začít.“
„Co třeba od začátku,“ nadhodil Kiba. Leiko zavrtěla hlavou.
„Spíš od konce.“ Začala se soutředit. Cítila, jak jí narůstají ocasy a celkově se mění v lišku. Svýma liščíma očima se podívala po ostatních, kteří až na Naruta, Sakuru a Sasukeho byli totálně v šoku. Leiko se proměnila zpět a nebýt v takové situaci, musela by se smát těm jejich obličejům.
„Už to chápete?“ zeptala se. Všichni na ni dál zírali.
„Ty jsi Kyuubi?“ zeptala se nevěřícně Ino. Leiko se poškrábala na hlavě. To není úplně přesně řečeno. Dřív jsem byla dívka, pak jsem se kvůli jednomu člověku dostala do téhle podoby a kvůli dalšímu člověku jsem se před třemi týdny vrátila do té původní,“ vysvětlila jim Leiko a s úsměvem se podívala na Naruta. Ten jí úsměv oplatil.
„Budu chápak, když mě třeba i zavrhnete. Ale já jsem neútočila dobrovolně. Byla jsem přinucena,“ řekla smutně Leiko.
„Zbláznila ses?“ zašeptala nevěřícně Hinata. Leiko se po ní zvědavě dívala.
„Proč by jsme tě jako měli zavrhnout? Jsi ta nejskvělejší holka, jakou jsem kdy poznala. Díky tobě mám zase nejlepší kamarádku,“ dořekla Hinata a obejmula ji.
„Díky,“ řekla dojatě Leiko. „Taky jsem nečekala, že nikdy potkám kamarády, jako jste vy“ Ino se na ni usmála.
„Já tě taky považuji za skvělou kamarádku.“ Leiko byla šťastná. Kluci sice nic neříkali, ale podle jejich výrazů jí bylo jasné, že se na ni nezlobí.
„Nerad vás ruším, ale neměli bychom něco udělat s tímhle zmetkem?“ řekl Sasuke a nakopl Orochimarovo mrtvé tělo.