Co by bylo kdyby? 01 - Narutovo dětství

Bylo ráno. Slunce vycházelo a většina lidí spokojeně spala. Ale jeden malí kluk už byl vzhůru.
„Mami notak vstávej. Slíbila si mi že mě dneska budeš učit. Tak už vstávej.“ Budí svou matku Naruto. Hyperaktivní dítě.
„Ale notak Naruto. Uklidni se. Na učení mám spoustu času.“ Krotí svého syna.
„To není pravda já se toho chci hodně naučit.“ Nedá si pokoj.
„Tak dobře vždyť už vstávám.“ Vzdá to nakonec.
„Juchů. Já se budu učit a stanu se tak dobrý ninja jako byl můj otec. Hurá.“ Raduje se sedmiletý Naruto. Jeho matka se jenom pousměje. „Vážně je celý po mně. Minato měl v tomhle pravdu.“ A už vstává aby připravila snídani.
„A co mě budeš učit??“ Zajímá se při snídani.
„No nevím ještě se uvidí.“
„Ale notak já se chci naučit ňákou hodně silnou techniku.“
„To asi nepůjde.“
„A proč by to nešlo?“ ptá se uraženě.
„Protože se prvně musíš naučit základy víš?“ Odpovídá mu s úsměvem a pohladí ho po vlasech.
„Tak dobře, ale pak mě naučíš něco hodně silného jo?“ Prosí dál.
„Dobrá. Až uznám že už umíš základy pak tě naučím něco z klanových technik.“ Rozhodne se nakonec.
„Hurá.“ Raduje se.
Po snídani oba vyjdou na cvičiště za domem.
„Tak mi ukaž jak umíš zacházet s kunaí.“ Začne jeho matka.
„Ale vždyť To už umím.“ Brání se.
„Tak mi ukaž jak trefíš tady těch deset terčů.“ A podá mu deset kunaí.
„Tak jo teď se dívej. Takhle se netrefíš ani ty.“ A vezme si je. Zamíří a hodí první. Ten se trefí. Druhý cřetí ty se také trefí, ale čtvrtý mine. Patý a šestý také zasáhnou svůj cíl, ale zbylé už ne.
„To není špatný polovinu jsi trefil.“ Pochválí ho matka.
„Ale pořát to je jenom polovina.“ Stěžuje si. „Ale já trefím všechny.“ A rozeběhne se pro kunae. Takto pokračuje dobrou hodinu, ale jeho nejlepší výsledek bylo sedm terčů.
„Ach to je hrozný to nejde.“ Začne se vztekat.
„Musíš být v klidu. Vztek a zbrklost ti nepomůžou musíš se vždy plně soustředit na daný terč. Nesmíš se nechat ovládnout emocemi. Když uděláš toto tak je bez problému trefíš.“
„Já vím, ale to nejde.“
„Ale jde. Musíš se soustředit jenom na cíl. A uklidnit se. Nesmíš si počínat zbrkle máš na to dost času. Tak to zkus znovu.“ Radí mu.
„Tak jo.“ A plně se soustředí.
„No vidíš, že to jde už se lepšíš. Už ti zbývá jenom jeden.“ Povzbuzuje ho.
„Tak a teď trénuj sám jo? Já jdu uvařit něco k obědu.“ A vrací se do domu.
Naruto tam jen stojí a plně se soustředí. „Musíš se soustředit jenom na cíl.“ Ozývá se mu v hlavě matčina rada. „Tak jo tak to zkusíme.“ Řekne si jenom pro sebe a pokračuje.
Takto tam trénuje hodinu. Už se mu několikrát povedlo trefit všech deset terčů.
„Tak koukám, že jsi to už zvládnul.“ Ozve se za ním jeho matka.
„Jo vidíš já ti říkal, že tak to nedokážeš ani ty.“ Raduje se.
„Já vidím. Tak pojď už je oběd hotový.“
„Já mám jako vlk.“ A utíká do kuchyně.

O tři týdny později.

„Tak Naruto myslím, že z kunai a schurikeny už zacházet v celku umíš. Tak jsem došla k závěru, že je načase tě naučit něco nového.“ Řekne jeho matka když už bezchybně trefí jakýkoli terč který mu určí.
„Vážně a co to bude?“ Zajímá se. A nedočkavostí skoro ani nedýchá.
„No nejdříve bych tě měla naučit jak se ovládá chakra a vysvětlit ti co to vlastně je.“ Začne.
„A co to je mami?“ Vůbec netuší o čem mluví.
„ No tak chakra je energie kterou schinobi potřebuje aby mohl provést ňákou techniku. Tato energie vychází z tělesné energie, která se nachází v každé buňce v těle. A duševní energie která přichází díky tréninku a zkušenostem. A když tyto dvě energie vypustíme z těla a skombinujeme je, pak můžeme provádět jutsu. Takto vzniká chakra. Chápeš?“
„No tak trochu.“ Odpovídá a ještě přemýšlí nad tím co mu právě říkala matka.
„A co přesně můžeme dělat s tou chakrou?“ Zajímá se.
„Co? Tak třeba tohle Henge.“ A promění se na Naruta.
„To je úžasný. Naučíš mě to?“
„Neboj se naučím.“ Odpovídá mu už v normální podobě a s úsměvem na rtech.
„Tak nejdřív udělej tuto pečeť. Potom se soustřeď a zkus vyvolat chakru. A musíš se soustředit na osobu nebo věc ve kterou se chceš proměnit. A pak řekni henge.“ Vysvětluje mu postup matka.
„Jo jasně jdu na to.“ A stoupne si před ní. Dá ruce do pečetě a soustředí se. „Henge.“ A nic se nestalo.
„Jakto, že to nefunguje.“ Vzteká se.
„Neboj trénuj to a uvidíš, že se ti to podaří.“ Povzbuzuje ho.
„Jasně mami.“ A zkouší to znovu.

Takto trénuje již týden. A pomalu se zlepšuje. Z přeměn kdy dokázal pouze přeměnit nos nebo vlasy se už přeměňuje celý. Pořád to není dokonalý, protože má třeba nafouklý rty nebo mu chybí noha. Ale pomalu se zlepšuje.
Za další týden tuto techniku konečně zvládl.
„Hurá,“ skáče radostí. „Já to dokázal. Jsem dobrej.“ Raduje se
„Výborně. Tak a teď si dáme na chvíli přestávku. Trénoval jsi vážně pilně. Tak si půjdeme něco dobrého koupit. Co ty na to?“
„Jo jsme pro půjdeme na rámen.“ Raduje se.
„Tak pojď.“ A společně vyjdou z domu. Jdou Konohou. Jejími uličkami až k restauraci Ichiraku Rámen, kde prodávají nejlepší rámen ze všech.
„Dobrý den.“ Pozdraví naruto.
„Á vítejte co to bude.“ Zajímá se majitel.
„Dva rámeny objedná jeho matka.“
„Ano moment hned budou.“ Praví kuchař a už připravuje dvě porce.
Ani né za minutu před nimi stojí dvě misky.
„Ať vám chutná.“ Popřeje kuchař.
„Dobrou chuť.“ Popřej naruto a už se cpe.
„Tobě taky.“ A také se pustí do své porce.
Jakmile Naruto sní svou porci hned začne prosit o další.
„No tak dobře.“ Svolí nakonec a objedná mu ještě jeden.

O rok později.

Naruto se prochází Konohou. Jde na své oblíbené místečko. Nahoře na kopci kde jsou nově postavené dvě houpačky. Rád se tam houpe, protože když je dost vysoko tak vidí až na svůj dům.
Když dojde tak si sedne na svou oblíbenou houpačku a začne se houpat. A přemýšlí.
„Proč se semnou nikdo nebaví? Co je na mě tak odpudivého? A hlavně nechápu, proč nemám nikomu říkat, že můj otec byl hokage?“ Tyto otázky se mu honí poslední půl rok hlavou skoro pořád. Sem rád chodí, neboť je tu klid a je tu sám. Nikdo se na něj nedívá těma očima, které říkají vypadni ty zmetku a vůbec se nepřibližuj. Ale dnes je to jiné. Vidí sem přicházet chlapce. Najednou se zastaví. Jakoby nečekal, že tu někoho najde. Nakonec se znovu dá do pohybu a přijde až k němu.
„Ahoj“ pozdraví ho.
„Čau.“ A dívá se jak si sedá na druhou houpačku.
„Tebe jsem tady ještě neviděl.“ Začne neznámí.
„No já tebe taky ne.“
„Ty sem chodíš často?“
„Jo. Tady to je moje oblíbené místo.“
„No vidíš moje taky. A mimochodem jmenuji se Sasuke Uchiha.“
„Jo? Já jsem Naruto Uzumaki.“
„A proč to tady máš tak rád?“ Zajímá se Sasuke.
„No je tu klid.“ Řekne po pravdě.
„Jo to máš pravdu.“ A oba se zadívají do dálky.
Po hodině Se Naruto zvedne. „Promiň, ale já už musím jít. Mamka mi slíbila, že mě naučí ňákou novou techniku tak co třeba zítra tady?“ Zeptá se ho s nadějí v hlase.
„Jo proč ne? A v kolik?“ Zajímá se.
„Nevím třeba ve tři?“ Navrhne.
„Jo to je dobrý čas.“ Souhlasí Uchiha.
„Tak čau.“ A už utíká domů.

„Mami tak co mě naučíš dneska?“ Zajímá se.
„No tak prvně musím zjistit jaký máš typ chakry.“ A podá mu papírek.
„Pusť do něj svojí chakru.“ Řekne mu jakmile si ho vezme do ruky.
Naruto se soustředí a nechá projít svou chakru z krs něj. Najednou se papír roztrhne v polovině.
„Takže vítr jo.“ Zamyslí se.
„A co myslíš tím větrem.“ Nechápe.
„No abys to pochopil. Existuje pět typů chaker. Ohnivá, větrná, blesková, zemní a vodní. Každá z nich je silnější než ta následující, ale slabší než ta předchozí. Ty máš větrnou což znamená že dokážeš porazit blesk,ale oheň porazí tebe.“ Vysvětluje.
„Aha.“
„Takže tě naučím jak ovládat svůj element chakry.“
„Tak jdeme na to.“ Raduje se.
„Takže,“ a koukne se do svitku, kde má napsané jak učit určitý element chakry.
„Mami? A jaký máš element ty?“ Zajímá se.
„No já mám vodní. Ale pojď hned začít.“
„Jasně.“
„Takže nejprve musíš přeříznout pomocí své větrné chakry tento list.“ A podá mu list ze stromu.
„A jak to mám udělat?“ Zajímá se.
„No musíš si představit dvě tenké ostří které jdou proti sobě.“ Čte mu ze svitku postup.
„Jo tak jdu na to.“ A začne pilně trénovat.

Tento postup trénuje již měsíc a už dokáže přeříznout list kdy si vzpomene. Ale ani nezapomíná na domluvené srazy s jeho jediným kamarádem, kterého potkal na houpačce. Postupem času se z nich stává opravdu nerozlučná dvojka. Dělají nejrůznější neplechy. Až jednoho dne pozve Naruto svého kamaráda k nim domů.

„Mami tohle je Sasuke Uchiha.“
„Dobrý den.“ Říká Sasuke
„Ráda tě poznávám Sasuke.“
„Tak pojď Sasuke zatrénujeme si spolu ne?“ Zajímá se Naruto.
„Jo jasně.“ A běží za svým kamarádem na cvičiště za domem.
„Páni takže tady ty trénuješ?“ Zajímá se.
„Jo. Tento dům je už dlouho sídlem našeho klanu.“
„Jo a kde je tvůj klan?“ zajímá se.
„No mamka mi říkala, že všechny členy pobil Kyuubi Při útoku na Konohu.“
„Aha tak to jo.“
„Tak už dost keců a pojď si dát souboj.“ Vyzve ho Naruto a už stojí v bojové pozici.“
Takto tam spolu bojují dobrou hodinu než toho oba nechají.
„Promiň, ale já už budu muset jít. Otec mi slíbil, že mě naučí Katon.“ Omlouvá se Sasuke.
„Jo tak ahoj.“ Rozloučí se spolu.
„Mami koukej list přepůlím už v pohodě tak jak mám pokračovat dál?“ Zajímá se.
„No tak dobře když chceš. Ale začneme až zítra jo?“ zeptá se ho.
„Jasně mami.“ A lehne si na zem odkud pozoruje na větvi stromu ptáky.

Druhý den ráno jde ven na cvičiště a co nevidí. Na okraji je malý vodopád před kterým je kamenný můstek vycházející z malé skály ze které teče voda.
„Mami co je tohle?“ zajímá se jakmile přijde jeho matka.
„Tohle je pro tvůj další trénink.“ Vysvětlí mu.
„Aha a co mám dělat?“ Zajímá se.
„No musíš pomocí své chakry přeseknout vodopád vejpůl.“ Vysvětlí.
„Ale to je nemožné.“ Brání se.
„Ne není.zkus to a uvidíš.“
„Tak dobře.“ A skočí na onen můstek. A začne trénovat.
„Může to trvat i klidně několik let než se naučíš plně ovládat svůj živel chakry. Tak to nevzdávej a pilně trénuj.“ Ještě mu vysvětlí a jde domu kde začne dělat oběd.

Naruto takto trénuje již skoro půl roku. Zlepšuje se každým dnem, ale ještě pořád to není ono.
Je to mnohem těžší než si myslel. Sasuke už dávno zvládnul ovládnout svůj živel chakry a on pořád nic. Neuvěřitelně ho to rozčiluje.
„Naruto pojď na chvíli dovnitř.“ Ozve se jeho matka.
„Jasně u jdu.“
Jakmile vejde do dveří a vidí matku tvářící se až nepřirozeně vážně.
„Děje se něco?“ zajímá se.
„Posaď se. Musím si s tebou promluvit.“
Naruto si sedne ke stolu naproti jeho matce.
„Naruto víš jak před osmi lety Kyuubi napadl Konohu a tvůj otec ho porazil. Pamatuješ si jak jsem ti to vyprávěla?“ Zeptá se trochu nejistě.
„Jo to si pamatuji.“
„No tak on ho tvůj otec nezabil.“
„Né a jak ho teda porazil?“ diví se.
„Jediným možným způsobem. Zapečetil ho do právě narozeného dítěte. Zapečetil ho do tebe Naruto.“ Řekne mu krutou pravdu.
„Cože takže to jako já jsem Kyuubi?“
„Ne. Nesmíš to špatně pochopit.“
„Takže to já jsem zabil všechny ty lidi. Zničil vesnici.“ Pokračuje a ani jí neposlouchá.
„Tak to proto se na mně všichni dívají tím pohledem.“
„Tak už dost.“ Zařve jeho matka.
„Poslouchej mě co ti říkám. Ty nejsi to monstrum. Ono je do tebe zapečetěné. Ty jsi Naruto můj syn. A proto je nesmírně důležité abys mě teď poslouchal.“ Po těchto slovech opravdu začne vnímat to co se mu snaží sdělit.
„Tvůj otec udělal pro tvoji ochranu vše co mohl. Rozdělil Kyuubiho chakru na dvě části. Na dobrou a na zlou. Ta dobrá ti pomáhá potlačovat ho v sobě. A díky tomu nemůže prolomit pečeť. Ale pokud se tak stane a část jeho chakry by prosákla tak bys pak dostal obrovskou sílu. Toto by se mohlo stát pouze v případě hodně velkého emocionálního zatížení. Hlavně při nenávisti by se to mohlo stát. Proto je nejdůležitější aby jsi se dokázal ovládat. Nesmí tě pohltit nenávist, protože pak dáš šanci aby tě Kyuubi posedl. Ale i kdyby se tak stalo pořád ho můžeš potlačit silou vůle.“ Skončí.
„Takže mě nesmí ovládnout nenávist a on se ze mně nedostane ven jo.“
„Přesně.“ Potvrdí to.
„A máš mě ráda mami?“ Zeptá se trochu s obavou.
„To víš, že mám. Jak se vůbec můžeš na něco takového ptát ty blázínku.“
„A proč mi to říkáš zrovna teď mami?“ zajímá se.
„To protože zítra nastupuješ přece do academie a budeš se učit ninjou ne?“