Poslední Genin 3 (zpět v Konoze)

„Tak Chuuninska zkuška ?“ prolomil konečně Naruto ticho.
„Jo, je kolem toho strašně práce, ani bys nevěřil kolik,“ odpověděl mu utrápeně Shikamaru.
„Když už jsme u toho, ty jsi vlastně poslední z našeho ročníku, co je ještě Genin. Myslím, že by bylo dobré, kdybys konečně povyrostl i formálně. S tvými schopnostmi by to pro tebe neměla být žádná obtíž udělat tu zkoušku.“
„Hmm,“ vydal ze sebe Naruto . Při pomyšlení na Chuuninskou zkoušku se mu v hlavě vzedmula vlna nostalgie a vzpomínek.

„Tehdy jsme ještě byli kompletní Tým 7, Sakura, já a Sasuke… chtěl se mnou bojovat! Cítil jsem se zvláštně, byl jsem šťastný. Byl to první náznak toho, že mě konečně uznává…uznává jako sobě rovného, jako svého přítele!“ při té vzpomínce Naruto sevřel ruky v pěst a vítr, který mu vanul do tváře, najednou zvlažil jeho oči smutkem.
„Je v pořádku? Vrací se mu vzpomínky na Sasukeho? Nejspíš…“
„Shikamaru, máš pravdu,“ řekl tiše Naruto, který tím vytrhl Naru z jeho myšlenek, „ měl bych to zkusit. Když už kvůli něčemu tak kvůli Sasukemu, abych mu dokázal, že jsem silný a navíc Chuunin je přece blíž k titulu Hokage než Genin,“ usmál se Naruto.
„Když to tak bereš,“ odpověděl mu Shikamaru se stejným úsměvem.

Mezitím, co si takhle povídali, se oba dva týmy, tvořící nyní jednu skupinu, dostly do bezprostřední blízkosti Konohy. Tady už není třeba rychlosti ani opatrnosti, a tak pokračovali dál po prašné hlavní cestě. Už byli zhruba 50 metrů od hlavní brány, když tu se kolem nich mihly dvě zelené šmouhy. Z první šmouhy, která doslova prolétla bránou, se vyklubala okouzlující zelená šelma z Listové, Maito Gai. Hned za ním se zastavil jeho roztomilý učeň, lamač dívčích srdcí, Rock Lee.

„Zase jsem vyhrál Lee, musíš víc trénovat a spoléhat na sílu mládí! řekl Gai a natáhnul ruku zatnutou v pěst,ze které se tyčil pouze velký nádherný palec. Nasadil úsměv, při kterém by jeho zářivé zuby svým třpytem byli schopny zapálit i stoh slámy.
„Hai, Gai-sensei! Ale už jsem vás skoro předehnal, Gai-sensei!“ odpověděl mu udýchaný, ale šťastný Lee.
„Chudáčku Lee, ve skutečnosti bys mě nikdy nedohnal.“ Pověděl mu Gai soucitně, „měl jsem totiž v batohu super těžká závaží!“
Leemu ztuhnul úsměv na tváři. Tohle teda nečekal.
„Jak jsem si mohl myslet, že by sensei mohl prohrát. On je vždycky tak moudrý a úžasný!"
„Lee, dej si 500 kliků jako trest za svou pošetilost,“ přikázal mu Maito, „ já mezitím vyhledám Kakashiho, je čas na náš další souboj.“
„Hai, sensei! Děkuju, že myslíte na mé blaho a dáváte mi sílu mládí. Jste ten nejlepší sensei, jakého znám!“ vyhrkl se slzami v očích Lee.
„Lee!“ přidal se Gai, který tu dojemnou scénu už taky nevydržel a objal svého žáka.

Kotetsu a Izumo, kteří celý ten výjev pozorovali ze své strážní boudy, by přísahali, že se najednou ocitli na pláži při západu slunce.
„Ty, Kotetsu,“ zeptal se Izumo, „ nemáš náhodou kapesníček?“
„N-ne,“ popotáhl druhý strážný.

„Ahoj Naruto! Už jste dokončili misi, Sakuro?“ vytrhl ostatní z tranzu známý hlas.
Když se otočili, spatřili zbytek týmu Gai, jak si poklidně vykračuje směrem k nim. Ten, kdo na ně promluvil, byla TenTen. Kráčela vedle Nejiho ve svém bílo-kaštanovém oblečení a na nádech se jí jako obvykle ležérně houpal obří svitek. Neji se na své přátele také usmál a prohodil: „Já na to jejich závodění nikdy nebyl, jsou jak dvě malé děti.“
„Konečně někdo trochu normální,“ pomyslela si Temari.
„To jejich objímání, je skoro stejně strašné, jako Itachiho genjutsu!“ problesklo zase Narutovi.

„Vidím, že vaše mise proběhla celkem rychle,“ poznamenal k Nejimu kapitán Yamato.
Neji se k naší skupince ninjů naklonil a objasnil jim to: „No tihle dva šílenci nechtěli promeškat Chuuninské zkušky, takže jsme všechno brali celkem hopem.“
„Jo, bylo to vyčerpávající. Nechápu, jak mohou sensei a Lee mít tolik energie,“ poznamenala nechápavě TenTen.
„Ha, Chuuninská zkouška!“ křikl Naruto a vystřelil jako blesk směrem do města.
„Stalo se něco?“ zeptal se Neji, který byl Narutovým chováním značně překvapen.
„Jako by nestačili ti dva ňoumové, teď ze sebe musí dělat baku i Naruto. Tady snad není jediný normální chlap!“ uvažovala naštvaná Sakura.

Jindy poklidné ulice Konohy se nyní otřásaly v základech. Uzumaki Naruto byl zpět z mise a dával to všem jasně najevo. Jako oranžový drak proháněl se ulicemi směrem k sídlu Hokage. Nic za ním nezůstalo stát. Byl nedočkavý a nedával pozor na cestu, takže se za ním ozývaly sprosté nadávky, které po něm vrhaly všechny na zem sražené osoby. Všichni stánkaři, kteří utrpěli škodu na majetku a dokonce i lidé, kteří ho neznali, ale jako tupé stádo ovcí se přidávali k ostatním pokřikujícím.
„Promiňte, všechno spravím,“ křičel Naruto na všechny strany a usmíval se jako blázen.

Najednou se však zastavil. Něco se v něm ozvalo a to něco byl jeho žaludek.
„Mám hlad,“ vysoukalo se z Naruta smutně, „ bábi Tsunade musí počkat!“
Otočil se na podpatku a vracel se tím apokaliptickým nepořádkem, který způsobil, zpět směrem k Ichiraku.

„Jeden ramen s sebou staříku,“ křikl udýchaný Naruto, když se konečně dostal do svého oblíbeného podniku.
„Ahh, Naruto!“ usmál se stařík a dal se do připravování jeho pochutiny.
Blonďatý ninja netrpělivě přešlapoval po místnosti, myšlenkami byl u Tsunade a žaludkem u Ichiraku.
„Au!“ hekl kdosi, komu Naruto právě šlápl na nohu.