Láska ukrytá v nenávisti - Odchod, část 3.

Mari a Gaara

„Jen si poslužte,“ řekl s ledově klidným hlasem, jakoby mluvil o počasí.
„Jestli na tom trváte, ale dával bych pozor na Mari-sama,“ řekl Maero a kývl směrem, kde stála Mari.
Gaara se tam podíval a z hrůzou zjistil, že Maerův klon ji drží pod krkem kunai. A Mari se snažila o to, aby zůstala v klidu.
„Co to…“ na víc se Gaara nezmohl a věděl také, že Maero ji nezabije a poznal, že nemá jinou volbu než ji nechat jít nebo se tady stane tragédie a té se snažil zabránit. Na jeho životě mu nezáleželo, ale strašně se bál o Mari a ty slova, která teď musel vyslovit ho nesmírně bolela a řezala jako nůž, který se pohybuje v čerstvé ráně, ale musel je říct, aby si ho znenáviděla a zapomněla na něho, jako on bude muset zapomenout na ni. I když věděl, že to bude nadlidský čin. Vytušil, že jim není souzeno být spolu. „Mari-sama, měla byste jít a na mě zapomenout. Jak správně poznamenal váš sensei, váš osud leží jinde. Běžte a už se tady neukazujte, už vás nemiluji. Jenom jsem si s vámi hrál.“
Každé slovo, které zde Gaara řekl jí pálilo a trhalo srdce na kousky, ale nevěděla proč to řekl. Vždyť ji před chvíli ještě miloval a v druhé ji odhání pryč. Tohle není můj milovaný Gaara, on takový není. On mě miluje, myslela si v duchu.
Než si mohla vše dobře promyslet odpověděla stejně bolestnými slovy, které se Gaarovi navždy vryly do srdce.
„Tak to byla hra? Jak já hloupá jsem si myslela, že bezcitný Sabaku no Gaara má city! To nejde dohromady. A víte proč, kazekage-sama? Protože vám city jsou ukradené a ani nevíte co to je. Také jsem si s vámi hrála a zjistila jsem jednu věc, byl jste sám, jste sám a budete sám. Z jednoho prostého důvodu, neumíte milovat! Maero-sensei, jdeme pryč, chci se vdát za mizukageho!“ Mari raději odešla hned a bez posledního pohledu na Gaaru, když opustila jeho kancelář, tak se před budovou zhroutila a rozplakala se a její srdce zemřelo spolu s její láskou, kterou k němu cítila, ale nejhorší na tom všem bylo, že už k němu byla připoutána… Jiným poutem…
Maero ji našel před budovou, přinutil ji vstát a šli k ní domů. Zabalila si všechny věci a vyrazili směr Země Vody.
„Tak se mi to líbí děvče, že jste se tak pěkně rozešli,“ utrousil poznámku Maero, ale Mari při zmínce o Gaarovi na něho vrhla vražedný pohled a Maero při pohledu na její černé oči s půlměsícem, raději ustoupil a dál nic neříkal.
Gaara na tom byl ještě hůř než Mari. Sotva si našel lásku už o ní musel přijít. Proč mě všichni opouštějí? Copak jsem udělal špatného, že jsem pořád sám? ptal se sám sebe Gaara, ale odpovědí na své otázky nenašel, tak jako vždy, když ho opustil někdo milovaný. Toho večera by byl Gaara vděčný za spánek, ale ten jako obvykle nepřicházel a tak se uchýlil k jedinému možnému řešení, které mu zbývalo, aby na chvíli zapomněl na bolest. Opil se. Pil celou noc a ráno ho Temari s Kankurem našli úplně opilého a něco si brblající pro sebe.
„Bráško? Jak to vypadáš?“ strachovala se Temari.
„Co tě to zajímá a vypadněte!“ rozeřval se Gaara a v jakém stavu byl, tak mu Temari šla z cesty a to stejné udělal i Kankurou.
„Co se tak mohlo tak hrozného stát, že je Gaara v tomhle stavu?“ přemýšlel Kankurou.
„Nevím, ale měli bychom zavolat Mari, ta si s ním poradí, ne?“ navrhla Temari.
„Jasně,“ souhlasil Kankurou.
Ovšem na dveřích stálo: „Nejsem doma a už nikdy nebudu! Pokud by jste viděli moji sestru nebo se tady objevila, tak ať si s tím domem dělá co chce! Mě už je to jedno! Neshánějte se po mě.“ A podpis tvořil monogram KM.
„Tak tohle je čím dál podivnější,“ poznamenali oba sourozenci naráz.

Shira a Sasuke

„Neboj, tvoje sestra bude v pořádku,“ ujišťoval ji Sasuke aniž by o to nějak stál.
„Nechci tvůj soucit! Tak dobře nauč mě ovládat Tsukihan prosím,“ požádala ho Shira.
„To je dobře, že jsi mi to navrhla, alespoň jsem tě nemusel nutit násilím,“ prohlásil Sasuke.
A co jashin nechtěl, tak Shiře zakručelo v břiše a při tom zvuku se začervenala a Sasuke se pousmál.
„Počkej tady, donesu si ti něco k jídlu,“ řekl Sasuke a Shira ho poslechla, protože věděla, že se odsud nedostane. Avšak zůstat tady taky nechtěla.
Sasuke se za chvilku vrátil podnosem plným jídla nejmíň pro čtyři osoby.
„Na co tolik jídla?“ divila se Shira.
„Je to jídlo i pro mě, rozhodl jsem, že budu s tebou vždy jíst,“ toto rozhodnutí ho napadlo, když chystal jídlo.
Shira na to nic neřekla a bez dalšího pobízení se dala do jídla a Sasuke jak ji tak pozoroval, tak se dal také do jídla se stejným apetitem, který ho najednou popadl.
Když už na podnose nebylo ani kouska jídla, tak si Shira aniž by to nějak plánovala se opřela o Sasukeho hruď. Sasuke byl zrovna opřený o zeď a vůbec neprotestoval, když se Shira o něho opřela a jak se opřela, tak v tu ránu usnula.
Sasuke náhle ucítil vůni jejích vlasů, které voněly po čokoládě. Tuhle vůni používala i jeho matka… Rychle zahnal bolestné vzpomínky na minulost. A dál přemýšlel o této dívce, která byla jiná než ostatní, které poznal. Jak tak uvažoval, podařilo se mu usnout, ale pak ho probudil nějaký ruch a aby Shiru moc nevyděsil, tak ji zašeptal do ucha: „Shiro, musíme pryč, našli náš úkryt.“
Shira byla v tu ránu probuzená a udělala přesně to, co chtěl. Sasuke vyšel na chodbu a tiše se plížili bludištěm až byli venku, kde se snažili o to, co nejrychleji se dostat pryč a Sasuke se ohlédl a spatřil blonďatou hlavu doprovázející růžovou.
Je mi to líto, ale nemůžu vás nechat mě najít, mám tu úkol, který jsem si zvolil, říkal si v duchu omluvu Sasuke.
Do nového úkrytu se dostali následujícího dne.
Sasuke hned poslal Shiru spát a sám se podíval, co si tady od minule nechal. Moc toho nebylo, měl tady pár plechovek jídla a nějakou zamraženou zeleninu, alespoň něco.
Shira nemohla spát, protože musela pořád myslet na ten zbrklý útěk a ona s ním šla dobrovolně! Co se to se mnou děje? dumala v duchu.
Konečně usnula a i ve snu se nezbavila Sasukeho přítomnosti. Vůbec si neuvědomila, že mluví s spaní a zrovna, když vyslovila Sasukeho jméno, Sasuke se naklonil k ní. Shira pořád ze spánku: „Sasuke, udělej to.“ Byl zmaten cože to má vlastně udělat se Shiřiny ruce samovolně natáhly k Sasukemu a objaly ho. Pak Sasuke pocítil její rty na svých.
Byl úplně zaskočen, ale proč nevyužít situace? A polibek opětoval. To ovšem neměl dělat, protože se v něm probudily city, které ještě necítil. Vášeň, něha, touha vlastnit, být někomu co nejblíže. Shira přerušila polibek a se slovem: „Děkuji,“ se překulila na druhou stranu a spala si vesele dál.
Tak tohle je teda zvláštní, ona si spí a přitom i líbá, přemítal v duchu a zařekl se, že jí to neřekne a bude předstírat, že se nic nestalo.
Po tom co se Shira probudila, tak si pamatovala velice zvláštní sen, že ji Sasuke políbil, ale hned to zavrhla.
Nemůže se mi o něm zdát! Je to nepřítel! opakovala si v duchu Shira jako svoji mantru.
Dnešek byl začátkem jejich tréninku. Nejdříve vyzkoušeli za jakých podmínek lze aktivovat Tsukihan. Přišli na to, že pokud nepřátelská kekkei genkai vyšle na Shiru jakékoliv jutsu, tak se aktivuje a zneškodní vyvolané jutsu a pošle ho zpátky na původního majitele.