Všichni si zaslouží druhou šanci – Pátrání, část 4.

Země Dvou Polí – tým Konohy

Právě dorazili do vesnice, ve které se má údajně nacházet Naruto. Zašli do tamější nemocnice a vyptali se na Naruta. Recepční uznala, že tady měli pacienta, ale s jiným jménem a žádného druhého, který by byl s ním, prý neznala.
„Jsme tam, kde jsme byli,“ povzdychl si Kiba.
„Nevěš hlavu, vždyť je to první vesnice,“ utěšovala Kibu Hinata.
„Jo, Hinata-san, má pravdu,“ ozval se Sai.

Tým Akatsuki

To stejné potkalo Akatsuki, konkrétně Deidaru a Hidana, kteří byli vybráni, ale Hidan si musel nechat kosu v sídle.
„Ne, je mi líto, nikdo s tím jménem tu nebyl,“ řekla recepční, „už jsem to řekla těm co tu přišli před vámi.“
Hidan a Deidara na ni vytřeštili oči a jediný Deidara si domyslel, že to mohli být už pouze shinobi z Konohy. Hidanovi to trvalo poměrně déle, ale pak si to dal dohromady.
„Tak, to se Šéfovi nebude líbit, že nic nemáme,“ pronesl Hidan.
„Ty jeden! Máme za sebou teprve první nemocnici a vesnici a ty už budeš házet jíl do vzduchu? Tak to kamaráde, ne,“ bránil svůj drahocenný jíl Deidara.
„Co to meleš?“ rozčílil se Hidan.
„Ále nic. Pojď už radši nebo tě nechám vybouchnout!“ navrhl Deidara.
„Jakoby to šlo,“ poznamenal Hidan a bez dalšího remcání šel za Deidarou.

Dům Asahi

V půlce druhého týdne se vztah mezi Itachim a Sendai stal velice intenzivním. Setkávali se, když měli oba dva čas a jen pouze v noci a to velmi zřídka, aby nikdo z nich nepojal podezření a všem na očích předváděli, že jsou kamarádi, ale bylo to pro oba moc těžké se vzájemně nedotýkat a tvářit se a dělat jakože nic.
Jednou to málem prasklo, když na Itachiho pokoj zabušil Naruto. Itachi a Sendai byli zrovna u toho líbání.
„Itachi, jsi tam?“ šeptal Naruto.
„Jsem, ale počkej musím uklidit,“ odpověděl Itachi také šeptem.
„Co tam musí uklízet? Je půlnoc,“ přemýšlel Naruto polohlasem.
„Dobrý, už můžeš,“ dovolil Narutovi vstoupit.
„Neruším?“
„Ne vůbec ne a co chceš v tuhle nejashinovskou hodinku?“ zajímal se Itachi.
„Ále trápí mě, že si nemůžu vzpomenout na jednu dívku, která pro mě hodně znamená,“ svěřil se Naruto a Sendai, která byla zavřená ve skříni se musela pousmát.
„Jak ta dívka vypadá?“
„No víš je… ona je… prostě krásná, má dlouhé modročerné vlasy, nafialovělé oči a něco mi říká, že pochází z velmi důležitého klanu v naší vesnici,“ popisoval jí Naruto.
„Naruto, já vím, ale já tě nemůžu přimět si vzpomenout na jméno té dívky to musíš sám, srdcem, pokud jsi ji miloval a stále podvědomě miluješ, tak ti srdce napoví, ale až to budeš nejmíň čekat se ti její jméno připomene,“ vysvětloval Itachi a Sen měla co dělat, aby se mu nevrhla kolem ramen a nezačala ho líbat, když tak krásně mluvil.
„Díky a promiň, že jsem tě otravoval,“ sotva to dořekl, už byl pryč.
„Sen, už můžeš vylézt.“
„Uf, já myslela, že se tam udusím,“ přiznala se Sen.
„Neboj, já bych tě nenechal, ty můj poklade.“

Další den ráno se už Naruto cítil líp, ale věděl, že dříve či později si na její jméno vzpomene. Chce to jen čas.

Země Dvou Polí – tým Akatsuki

„Sakra, to se všude musíme objevit až ti druzí?“ to už byl Hidan pěkně v ráži a měl chuť někoho z těch recepčních obětovat Jashinovi.
„Jen klid, my ho najdeme i toho Naruta,“ ujišťoval Hidana Deidara.
„Jen by mě zajímalo, co Itachi sleduje, že se přátelí s takovým…“ na Narutovo označení chybělo Hidanovi v jeho omezené slovní zásobě to správné slovo.
„Takovým Jinchuurikim?“ pomohl Dei.
„Přesně,“ souhlasil Hidan.

Tým Konoha

„To je k vzteku, jak to, že Naruto nikde není?“ divil se Kiba.
„Zkrátka jsme nenašli to správné místo,“ klidnil Kibu Yamato.
„Vám se to řekne, ale mám o něho strach,“ přiznal se Sai.
„To my taky! Za co nás máš? Ty smrtko!“ setřel Saie Kiba.
„Tak promiň, že jsem se zmínil, ale v téhle knize se psalo, že když má někdo strach o přítele, tak se nemusí bát a říct svoji obavu nahlas a to prý pomáhá,“ řekl a Sai a sbalil knihu opět do svého batohu.
„Saii, promiň, ale Naruto je můj přítel a já nemám rád, když někdo jenom naznačí, že nepatřím k Narutovým přátelům,“ omlouval se Kiba.
„To nic, ale jsem rád, že to bereš takhle, protože Sakura by mě asi na místě zabila,“ při té představě se Sai osypal.

Dům Asahi

„Iwaki, jde ti to dobřéé!“ povzbuzovala Sen svého bratra.
„Ségra, neruš muže při tréninku,“ odbyl jí Iwaki.
„No jo, já se omlouvám tomuto skvělému muži, kterému to jde báječně,“ řekla Sen.
Iwakimu to skutečně šlo a už dokonale ovládal Henge no jutsu. Teď právě se změnil na Itachiho a Naruto, který ho měl na stráži se obdivně podíval na Iwakiho a řekl: „Pro dnešek končíme.“
„Já, ale nechci skončit! Můžu pokračovat?“ a jeho psí očička si vynutily, že může dál trénovat, ale jakmile bude unavený, tak ať skončí a tak měl Naruto příležitost si promluvit se Sen.
„Ty ho miluješ,“ oznámil tuto prostou větu.
„Koho? Cože?“
„Říkám, že ho miluješ,“ zopakoval Naruto.
„Ale koho a proč?“ chtěla vědět Sen.
„No přece Itachiho, koho jiného?“
„Je to můj kamarád,“ ohradila se Sendai.
„Já vás dva vidím, jak se na sebe díváte a všem je jasné, že mezi vámi něco je,“ Naruto svoji teorii poprvé vyslovil nahlas.
„Nikomu to ovšem neříkej,“ ozvalo se za nimi.