Ukrytá ve Snech: kapitola 07 - V Lázních

„Hej, ty,“ zastavila Yugito kolemjdoucího shinobiho, když s Eliškou došly do vísky s horkými prameny. Ten ji okamžitě poznal a uklonil se.
„Ano paní?“
„Kde teď je Killer Bee?“ zeptala se bez jakýchkoli úvodních řečí.
„Já… t-to vám nemůžu říct…“ vykoktal.
„Ale víš to, ne?“
Nervózně polkl a přikývl.
„Tak mu vyřídíš vzkaz,“ přikázala. „Nebudu tě sledovat, na to nemam čas, jasný?“
Opět přikývl.
„Takže vzkaz zní: Míří sem Akatsuki, musíme se sejít.“
„A rap je kravina,“ dodala Eliška tiše. Shinobi se na ni vyděšeně podíval. Tohle si ještě nikdo k hostiteli Osmiocasého nedovolil.
„Ano, a rap je kravina. Samozřejmě to vzkazuju já, Nii Yugito, Jinchuuriki Dvouocasé. A neopovažuj se něco z toho vzkazu vynechat. A teď běž.“
„Ano paní,“ shinobi spěšně přikývl a zmizel mezi domky.
„Co teď?“ zeptala se Eliška.
„Teď budem čekat,“ odpověděla Yugito bez zaváhání.
„Tady?“ Eliška se nedůvěřivě rozhlédla kolem.
„Blázníš? V horkých pramenech, ne?“ kunoichi zamířila k budově s nápisem Lázně. „A ty pojď se mnou, než tě někdo zabije.“

„Vážně jsem nevěděla, že jsou ty vaše lázně tak příjemný,“ protáhla se Eliška, když s Yugito vylezly z pramenů a dopřávaly si na pokoji večeři. Oblečené byly jen v zapůjčených županech, jejich čerstvě vyprané oblečení se sušilo za oknem, kde už pomalu padala tma.
„To tam u vás nemáte lázně?“ podivila se Yugito.
„Ale máme, jenže jsou příšerně drahý. A vířivky v bazénech se timhle nedaj srovnávat,“ Eliška mávla rukou. „Ale doufam, že se mi povede vrátit.“
„Samozřejmě že povede,“ řekla zamyšleně kunoichi. „Když ses dostala sem, musí to jít i zpátky.“
„No jo, ale…“
„Kdo to tady – se mnou chce mluvit – kdo to tady – zesměšňuje rap – rap je umění – rap je super – prostě život – to je rap! Yeah!“ dveře do místnosti se otevřely velice prudce, bylo s podivem, že s nerozsypaly, a dovnitř za rytmického pohupování vpochodoval vysoký opálený muž v bílém oblečení a se sedmi meči na zádech. Obě ženy na něj překvapeně zíraly s otevřenou pusou.
„Hej!“ Eliška se kupodivu vzpamatovala první. „Neumíš klepat? To si myslíš, že když seš Jinchuuriki, že můžeš do cizího dámskýho pokoje vtrhnout jak Kyuubi do kurníku? Seš horší než Ero-sennin!“ rozkřikla se. „Snad neni poblíž,“ dodala potichu.
„Kyuubi do kurníku?“ teď se podíval překvapeně příchozí. Pak začal hledat svůj zápisník. „Hej to je dobrý! Není před nimi téměř úniku – Akatsuki řádí jako Kyuubi v kurníku! Yeah!“ něco si poznamenal.
„On musí rapovat pořád,“ povzdychla si Eliška, veškerá náhle získaná bojovnost ji opustila.
„Kdo je to ten Ero-sennin?“ zeptala se Yugito přísně.
„Jiraya,“ odpověděla hnědovláska, ale když viděla, že oba Jinchuuriki marně loví v paměti, dodala: „Legendární Sannin z Listové, autor Icha-Icha.“
„Už vim!“ vykřikl Killer Bee. „Ten starej dědek! Ale nas*al mě, když Esmeralda podvedla José Armanda, přestal jsem Icha-Icha číst… Ha!“ znovu si začal něco zapisovat do notýsku.
„To si děláš srandu,“ zašeptala Eliška a podívala se na Yugito pohledem až-tohle-vyřídíme-jdu-od-něj-co-nejdál. Yugito jí pohled oplatila.
„Ale proto jsem tě nevolala, Killer Bee,“ přerušila jeho tvůrčí psaní Yugito. „Zavři dveře a posaď se, musíme probrat něco důležitého.“
„Tak dobrá, ale pak mi pomůžeš s inspirací na nový verše!“ Killer Bee uposlechl jejích doporučení a po chvilce všichni tři seděli kolem stolu.
„Věc se má takhle,“ začala Yugito. „Jdou po nás Akatsuki.“
„Takže jdou po vás – a co já s tim – nemůžeš mě otravovat – s něčim takovym! Yeah!“
„Po mně nejdou, ale po vás dvou,“ upřesnila Eliška.
„Po tobě taky, po tom, cos udělala, tě těžko nechaj jít,“ namítla Yugito.
„Ne, mají rozkazy chytat Jinchuuriki. Když se rozdělíme, tak za mnou rozhodně nepudou.“
„Co ty seš vlastně zač?“ zeptal se Killer Bee.
„Eliška, ale můžeš mi říkat Liz. Jsem z Vesnice Ukryté ve Snech,“ představila se a ukázala svou čelenku.
„To neznam, kde to je?“
„Daleko.“
„Liz! Killer Bee! Věnujte se tématu!“ okřikla je Yugito. „Tyhle dva Akatsuki jeden Jinchuuriki nezvládne a Liz je v boji naprosto k ničemu. Takže se proti nim musíme spojit my dva.“
„A proč bych to měl dělat? Klidně je můžu nechat, ať tě zabijou.“
„To bys mohl,“ odpověděla Yugito klidně a napila se čaje.
„Fajn, tak se tu mějte,“ zvedl se k odchodu.
„Pro tebe si přijdou taky,“ zastavila ho Eliška. „Sice o něco později, ale přijdou, porazí tě a zajmou. Tvého bratra, Raikageho, to rozčílí téměř k nepříčetnosti a vyšle za tebou Samui, Karui a Omoiho. Omoi o tebe bude mít strach, jestli seš v pořádku a Karui se s nim bude hádat, že přece seš Killer Bee a jen tak něco tě nezabije. Jenže Akatsuki tě dovlečou k rituálu vyjímání Bijuu. Jistě si dovedeš představit, jak by to dopadlo, kdyby rituál dokončili,“ vyprávěla a probodávala Killer Beeho pohledem. „Yugito-san tou dobou bude už mrtvá, pokud nám teď nepomůžeš.“
„Tak teď, když už vim, co se stane, budu na ně připravenej. Vy si tu poraďte, jak umíte,“ otočil se a zamířil ke dveřím.
„To snad nemyslíš vážně?!“ vykřikla Eliška a bleskově se zvedla. „Jste přece z jedný vesnice! To mi chceš tvrdit, že v Oblačný se nestaráte o ostatní, ale jen sami o sebe?!“
„Zajímavej dotaz. Pujdu to zjistit. Zatim,“ Killer Bee jim zamával na rozloučenou a odešel.
„On nám nepomůže,“ bezradně konstatovala Eliška. „Proč jsi ho nezastavila?“
„Jsem Jinchuuriki,“ odvětila Yugito a položila prázdný pohárek na stůl. „Nemůžu se před nim plazit a o něco ho prosit. Už stačilo, že jsem ho zavolala.“
„To se radši necháš zabít?“
„Tak dost!“ Yugito praštila pěstí do stolu a vstala. Vypadalo to o to víc zlověstně, když promluvila naprosto ledovým hlasem. „Jak už jsem řekla, jsem Jinchuuriki. Zítra jdem odsud pryč a vyřídíme to s nima. I když Killer Bee odmítl pomoc, nebudu do toho zatahovat nikoho dalšího. A nechci, aby tahle vesnička lehla popelem, souboj bude trvdej. Teď běž spát.“