Real World - 1

Zazvonilo a všichni žáci se pomalu usadili do lavic. Otráveně čekali na učitele! Kdo by se jim divil, vždyť jim skončily prázdniny a oni musí znovu do takzvané školy. Někdy jim to spíš připomínalo vězení. Co ale nikdo z nich netušil, že tento den přijde na školu nová studentka.
„Omlouvám se, že jste tak dlouho museli čekat, ale ředitelka mě zdržela!“ řekl hned po vstupu do třídy jejich učitel.
„LŽETE!“ křikla na něj sborově třída a otráveně si svého učitele měřila pohledem.
Některým už je určitě jasné, o kom je řeč. Ano! Jeho jméno je Hatake Kakashi, světoznámý učitel, co zkopíroval přes tisíc učebních plánů a vůbec. Prošel snad všemi školami, ale na téhle zůstal zatím nejdéle! Ano, už je to rok a něco, co sem přišel, aby požádal o práci Ředitelku Tsunade.

„Jsem rád, že vás znovu vidím, studenti!“ řekl s velkým nadšením a zatvářil se, jako kdyby právě žvýkal citron. Studenti mu odpověděli stejným pohledem.
„Mám pro vás menší překvapení!“ řekl nakonec po chvíli.
„Co tím myslíte?“ zeptal se jeden student ve třetí lavici.
„Jednoduše řečeno, přibude nám sem nová studentka!“ objasnil jim to Hatake.
V tu chvíli se otevřely dveře a do třídy vstoupila dívka s dlouhými tmavě modrými vlasy, skoro až do černa a světle bílýma očima. Měla štíhlou postavu a milou tvář. Byla trochu nervozní, když za sebou zavírala dveře a došla k Hatakemu.
„Toto je Hyuuga Hinata. Přestoupila k nám na školu z jiné školy někde ve městě,“ oznámil jim. Pak se podíval na Hinatu.
„Sedni si tam úplně dozadu k oknu!“ řekl jí a Hinata přikývla.
Byla trochu zaskočená, že o sobě nemusela nic říct, ale raději nic neřekla, protože po tom, popravdě, netoužila. Zamířila tedy uličkou úplně dozadu. Cítila na sobě pohledy přítomných, snažila se na ně nedívat, ale pohled ji sklouzl na smějící se hlouček děvčat. Bylo ji hned jasné, že ji pomlouvaly. Trochu svěsila hlavu a pokračovala dál. Najednou ji však někdo chytil za ruku. Podle všeho dívka. Otočila se a pohlédla na růžovlasé děvče, skoro stejně vysokou jako ona a s tyrkysovýma očima. Usmála se na ni a Hinata ji oplatila tázavým úsměvem.
„A-ano?“ vykoktala potichu.
Růžovláska se stále usmívala a pustila ji. „Mé jméno je Haruno Sakura! Ráda tě poznávám!“
Hinata se rozpačitě usmála.
„Také tě ráda poznávám! A máš moc pěkné jméno, Sakuro,“ usmála se na ni Hinata.
„Díky.“
Sensei za katedrou si povzdechl.
„Dobře, máte volnou hodinu!“ křikl na celou třídu a sedl si na židli. Pochopil, že nikdo by se nesoustředil, protože by se zajímali o Hinatu. A opravdu. O několik minut po Sakuře, která si sedla dozadu k Hinatě, k její lavici přicházeli další a další. Zvláštní bylo, že to byli hlavně kluci. Hinata se na ně vždy mile usmála a pozdravila se s nimi. Oni vždy odešli celý červení se slinou tekoucí z pusy. Hinata se obrátila na Sakuru.
„Proč všichni slintají?“zeptala se nechápavě.
Sakura se pousmála. „Protože se jim líbíš a nechci ani vědět, na co právě myslí!“
Hinata celá zrudla a sklonila hlavu. Najednou se u nich někdo zastavil. Hinata vzhlédla a podívala se na příchozí. Byly to dvě dívky.
Jedna měla krátké černé vlasy, ve kterých měla červené proužky. Oči měla tmavě hnědé, jako čokoláda. Tvářila se celkem mile. Druhá měla dlouhé bílé vlasy, které ji sahaly až pod zadek. Na konci je měla stažené černou mašlí. Její oči byly uhlově černé, měla světle růžové rty a byla průměrně vysoká. Vlastně byly obě dvě skoro stejně vysoké. Hinata se na ně malinko usmála.
„Ahoj, jsem Hatake Miya,“ představila se jí černovláska.
Hinata se na ni překvapeně podívala. „Hatake? Ty jsi příbuzná se sensiem?“
Miya kývla a trochu se pousmála. Druhá dívka se na ni váhavě podívala, ale pak se zasmála také.
„Já jsem Atsushi Chika!“ vychrlila ze sebe, jako kdyby jí šlo o život. Hinata se na ni uculila.
„Jo, taková je už naše Chika,“ zahihňala se Miya a Chika ji dloubla pod žebra.
„A kdo jsou tamty?!“zeptala se najednou Hin a nepozorovaně ukázala na další holčičí kroužek, který se jí předtím smál. Ve tváři Sakury a ostatních se objevilo menší znechucení a zloba.
„To je Karin a Ino plus jejich poskoci, tedy ostatní holky, které se díky nim chtějí stát populární,“ vysvětlila Sakura.
„Aha, takže se posmívají každému a ne jenom mě?!“ ujišťovala se Hin.
Holky kývly a Hinata si oddechla. „Už jsem se lekla, že jsem divná!“
Chika se na Hin usmála.
„Jsi úplně normální Hin-chan!“ řekla popravdě.
„Chika má pravdu! A navíc ony jedou po třídních celebritách!“ vysvětlila Miya a ukázala prstem za sebe. Trochu uhnula a Hinatě se naskytl pohled na pět kluků.
„Ten, který právě mluví, je Nara Shikamaru. Je to lenoch páté třídy, ale jedno se mu musí nechat! Je opravdu inteligentní! Je nejlepší ve škole!“ představila hnědovlasého kluka Miya, a pak ukázala černovlasého.
„To je Uchiha Sasuke, tajemný a nedobytný Uchiha. Všechny holky po něm jedou, ale jak je vidět, on žádnou nechce!“ představila ho Chika. Sakura při těch slovech posmutněla.
„Dále tam je Uzumaki Naruto! Je to trouba, ale má dobrý charakter. Sasuke je pro něj jako bratr, stejně tak je to i opačně. Dokonce spolu i bydlí, protože Narutovi rodiče zemřeli při autonehodě a Sasukeho jsou také mrtví. Ted má Sasuke jenom staršího bratra Itachiho, který studuje v Americe. Navíc Naruto jede tady po Saky, ale ta ho už dobrý … tři roky odmítá. Bohužel on to zkouší stále dál,“ řekla Chika, a pak se podívala na Sakuru. Ta si jenom povzdechla.
„Ten další je Sai. Je to takový úchylný, podivný... ale mnoha holkám se líbí. Má velký talent na kreslení,“ řekla Sakura a ukázala na černovlasého kluka.
Hinatě přišel trochu podobný Sasukemu. Poslední měl dlouhé hnědé vlasy a spal na lavici… Hinata se zarazila a vykulila oči. Vstala a pomalu se vydala k němu. Holky ji nechápavě následovaly. Když došly před jeho lavici, Hinata do něj opatrně šťouchla. Kluci vedle nich si jí všimli a nechápavě se na sebe podívali. Pak se znovu zaměřili na Hinatu a děvčata. Kluk před Hinatou se pohnul a rozespale se rozhlédl kolem sebe, aby zjistil, kdo od něj co chce. Zastavil se u Hinaty. Chvíli na ni bezvýrazně zíral. Až pak mu začalo docházet, na koho se dívá, a oči se mu rozšiřovaly údivem.
„H-h-hinato-sama!“ vykoktal ze sebe potichu a vykuleně zíral na Hinatu.
Ta mu pohled oplácela. Miya se trochu zamračila, ale nedala na sobě nic znát. Kluci vedle nich to slyšeli a okamžitě byli u nich. Holky si jich v tom vytržení nevšimly.
„Neji-niisan! Co tady děláš?!“ zeptala se Hinata nechápavě.
„Niisan?!!“ vyhrkli ze sebe nechápavě všichni kolem nich.
Hinata si až ted uvědomila společnost. „Eh.. no … my jsme příbuzní!“ vysoukala ze sebe, a pak se otočila zpátky na Nejiho.
„Neji-niisan. Proč jsi tady? Otec mi neřekl, že chodíš sem,“ vyptávala se.
Neji, jako kdyby se teprve teď probral, párkrát zamrkal a znovu získal svůj pověstný klid.
„Mně také nikdo nic neřekl! Vůbec jsem netušil, že přestoupíš sem,“ řekl popravdě Neji.
Hinata se trochu usmála. „Mno, ale to je jedno. Jsem ráda, že tě po dlouhé době vidím!" řekla nakonec a Neji kývl.
Hinata se otočila na holky. Ale zarazila se.
„Ehm, děje se něco?“ zeptala se trochu překvapeně.
Sakura se vzpamatovala. „Ne, to je v pohodě! Jen jsem trochu šokovaný, že jste příbuzní,“ vysvětlila a Miya s Chikou kývly.
To stejné se dělo u kluků.
„Neji! Nikdy jsi nám neřekl, že máš sestřenici!“ vyčítal mu Naruto.
Neji se na ně omluvně usmál. „Omlouvám se, ale tak nějak mi to nepřipadalo důležité,“ vysvětlil.
Sai, Shikamaru a Naruto si povzdechli. Jen Sasuke zůstal jako vždy klidný. Naruto se zadíval na Hinatu, která stála vedle Sakury. Najednou se Hinata usmála a něco řekla. Naruto stál jako opařený. Měl pocit, že se v něm něco probudilo. Potřásl hlavou a pocit zmizel. Sasuke si jeho reakce všiml a zašklebil se.
„Ten idiot je tak blbej. To si ani nevšímal, že ona se na něj také dívala?!“ pomyslel si a zakroutil bezmocně hlavou.

Někdo další tyto skupinky taky pozoroval, ale tohle je moc nezajímalo. To, co je zajímalo, bylo to, že ty chudinky - tak nazývaly Miyu, Chiku a Sakuru, vlastně ted už i Hinatu - se tak bavily s jejich „idolama“. Karin s Ino zatnuly ruce v pěst. Podívaly se na sebe.
„Tohle jim nedarujeme!“ pronesla nenávistně Ino.
Karin kývla. „Ale počkáme jak se to bud dál vyvíjet! At pak můžeme toho použít co nejvíc!“ řekla a zlověstně se usmála.