Dvě lišky - 10.kapitola - Válka 1/3

Už dva týdny neviděl Naruto svou sestru. A pokud byl dobře informovaný, tak ani nikdo jiný. Proto se rozhodl vydat do kanceláře Hokage, aby si s ní o tom promluvil. Nedávalo mu to spát.
Slušně zaklepal a vešel. Tsunade se na něj mile usmála. Byla ráda, že se naučil klepat.
„Co se děje, Naruto?“ optala se ho Hokage, když ji pozdravil.
„Už dlouho jsem neviděl Kitsune… nevíš, co se s ní stalo, bábi? Dělám si o ni strach,“ odvětil smutně Naruto.
„Vím o tom hodně. Zamkla se ve své kanceláři a pořád pracuje. Nikdo k ní nesmí. A že už to zkoušelo lidí…“ povzdechla si Tsunade.
„Co se stalo?“ nechápal Naruto.
„Myslím si, že se snaží stále chránit vesnici. Je skvělá, ale už to trochu přehání. I když válka se nám zatím díky ní vyhýbá,“ usmála se lehce Tsunade.
„Díky ní?“ nechápal Naruto.
„Ano. Jako pomocnice velitelky ANBU je skvělá.“
„Ona je tak vysoko?“
„Kdyby chtěla, mohla by být výš. Jestli za ní chceš zajít do ANBU sídla, tak řekni Kakashimu. Ten tě za ní zavede. A když ne on, tak řekni jinému ANBU. Hledáš Masako-hime,“ prozradila Tsunade.
„Díky, Tsunade-baachan!“ vyskočil nadšeně Naruto a vyběhl z její pracovny a šťastně se objevil na ulici. Ale nikde žádný ANBU. Létal po celé vesnici, ale pak najednou uviděl nějakého ANBU v rudém plášti a s lasiččí maskou, který šel po hradbách. A tak se k němu rozběhl.
„Héj! Pane!“ křikl na ANBU Naruto a on se po chvíli zastavil a otočil na něj.
„Prosím, mohl byste mě zavést do sídla ANBU? Musím mluvit s Masako,“ zeptal se ho Naruto. Před tím mužem měl celkem respekt.
„Myslíte Masako-hime?“ odvětil muž ledovým hlasem bez citu.
„Ano, tu. Mohl byste mě za ní zavést, prosím?“ usmál se na něj prosebně Naruto.
„Tak pojď,“ svolil muž, „Ale vlez mi na záda. Tím genjutsu projdeš jen s někým, kdo má ANBU tetování.“
Naruto tedy vylezl muži na záda a on se s ním rozběhl do sídla ANBU. Zastavil se až před dveřmi kanceláře. Zaklepal a chystal se je otevřít, ale nešlo mu to.
„Masako-sama!“ zařval ninja a zabušil na dveře. Pak se ale vedle něj objevila mladá ANBU s čistě bílou maskou a tmavě fialovými vlasy a řekla: „Velitelka nepřijímá žádné návštěvy.“ Chystala se odejít, ale ninja ji chytil pod krkem.
„Řekni jí, že je svatba znovu v ohrožení. Pochopí,“ sykl na dívku muž a ona roztřeseně kývla. Pak ji pustil a ona se najednou jakoby rozplynula a prošla zdí. Pak uslyšeli hádku.
Nakonec se ale přece jen otevřely dveře. Ale v místnosti nebyla jen jedna rusovlasá dívka, ale hned dvě. Každá měla stejně rudé vlasy, ale jinou masku – jedna černou s tlustým rudým a zeleným pruhem a ta druhá bílou s rudě obkreslenýma očima, ústy a celým obvodem masky.
„Naruto, co ty tu děláš?“ zvedla se ta dívka s bílou maskou překvapeně a vyskočila na nohy.
„Ty jsi Masako?“ zajímalo Naruta.
„Ne. Já jsem Saruna. Masako-hime je velitelka. Ale ty hledáš mě,“ odvětila Saruna. Měla na sobě podobné oblečení jako Masako, ale spíš se to podobalo oblečení normálních ANBU.
„Proč bych měl?“ nechápal Naruto.
„Protože jsem tvá sestra,“ prohlásila ANBU a stáhla si masku. Tím si rozpustila vlasy a dlouhé rudé kudrny se jí rozprostřely po zádech. Naruto na ni vyjeveně koukal a ten druhý ninja taky.
„Ale proč jsem měl hledat Masako?“ optal se jí Naruto.
„Kde je ona, jsem i já. Jsem její pravá ruka, bráško. Řekni mi rychle, co jsi chtěl. Měla bych slyšet, co chce náš informátor,“ usmála se na něj Kitsune. Ale byl to jen klon. Mluvil ale sám, protože byl vodní kombinovaný se zvučným a ten to dokázal. Kitino vlastní jutsu.
„Jen jsem se o tebe bál. Dlouho jsi se neobjevila ve vesnici,“ odvětil Naruto.
„Mám moc práce. Ale co si zítra zajít na večeři do Ichiraku ramen?“ navrhla Kitsune.
„Super. Tak ahoj. Projít zpátky už můžu bez znamení?“ zajímalo Naruta.
„Ne. Amora-chan!“ křikla Kitsune na asistentku a ta se tam hned objevila.
„Ano?“ optala se neadresně.
„Proveď Naruta přes ochranné pole. Pak se vrať ke svým záležitostem,“ kývla na ni velitelka (ta pravá s černou maskou) a ona popadla Naruta za ruku, hodila si ho na záda a zmizela. Jakmile byli pryč, tak klon zmizel.
„To byl klon?! Ale jak?!“ nechápal ten ninja a podezřele si velitelku prohlížel.
„Kitsune je na velice důležité misi a nechce, aby o tom její bratr něco věděl. Nechala mi tady zvláštní jutsu a já jsem ho použila. Proč jsi přišel, Itachi?“ odvětila Kit a kývla mu. Posadil se.
„Jsme na cestě do Konohy. S námi jde i Orochimaru, celá Zvučná a naši agenti. Vojsko čítá něco přes tři tisíce ninjů. Bude to krutý boj,“ odpověděl Itachi.
„Cože?! Jak jste daleko?“ zajímalo Kit.
„Asi tak… tři dny cesty. Má se k nám připojit i Kamenná a Dešťová.“
„Tolik? To sami nezvládneme.“
„Požádejte o pomoc spřátelené vesnice.“
„Hvězdná je slabá, ostatní to nestihnou… jedinou možností je Písečná, jenže Kazekage se v žádném případě nesmí účastnit boje.“
„V tom máš pravdu.“
„Ale proč chtějí zaútočit? Vždyť Gaara tady teď není.“
„Doneslo se jim, že je tu… Kitsune,“ šeptl jemně Itachi. Její jméno vyslovil zvláštně.
„To je zlé… tak se vrať. Uvidíme se v boji, ale… budeme spolu bojovat nebo se tam přidáš na naši stranu?“
„Myslím si, že je to poslední boj… vrátím se do vesnice.“
„Asi tě ale moc dobře nepřijme. Mluvila jsem s tvým bratrem a má v plánu tě zabít. Jen tak tak jsem mu v tom zabránila. Nevydal se tě tedy hledat, ale v boji…“
„Já se mu ubráním,“ namítl dotčeně Itachi.
„To není v tom… Sakura… je má dobrá kamarádka. Nechci, aby se trápila. Přidej se k nám co nejdřív a před ním. Pokusím se mu to vysvětlit, aby po tobě nešel, ale… nic ti nemůžu zaručit,“ slíbila mu Kit.
„V pořádku. Budu rád aspoň za něco. Proč za mě ale chceš vsázet svůj život?“ nechápal Itachi.
„Kdo říkal, že to chci udělat? Sasuke si nedovolí zabít velitelku ANBU, která mu zachránila svatbu,“ odvětila Kitsune rozhodně.
„Na to bych se nespoléhal,“ pokrčil Itachi rameny.
„To je jedno! Teď běž, já mám hodně práce,“ prohlásila Kit a on tedy odešel. Ještě se spolu rozloučili a on zmizel.
Kakashi si to naštvaně mířil ke kanceláři velitelky. Štvalo ho, že už tak dlouho odtamtud nevyšla a bál se o ni. Dorazilo ho, když uviděl ninju, jak vychází klidně z jejích dveří a říká Ahoj.
Neváhal a hned dostal dobrou náladu.
„Masako-hime! To jsem já!“ zaklepal Kakashi na dveře.
„Nemám čas,“ ozvalo se zevnitř.
„Ale no tak… přece byste nevyhodila starého známého.“
„Máš málo práce, že mě můžeš takhle otravovat?“
„Masako… no tak! Pusť mě dovnitř. Už jsi tam zavřená přes dva týdny!“
„No a? Musím pracovat!“
„Neměla by ses tak přemáhat!“
„Já se nepřemáhám! Já se jen snažím, aby byli všichni spokojení.“
„Kdy jsi naposled viděla své přátele?“
„Před chvílí se tu stavil Naruto. Stačí?“
„Jak se sem dostal?“
„Jeden ninja ho sem přivedl.“
„Ten ANBU, co byl ve tvé pracovně?“
„Jo.“
„A proč tam byl on a já ne?“
„Protože mi nesl důležité informace.“
„Ale to já taky!“
„Měls to říct rovnou. Pojď dál,“ souhlasila nakonec Kit a dveře se otevřely.
„To na tebe zapůsobí informace?“ divil se Kakashi.
„Jestli žádný nemáš, tak tě odporoučím ze své pracovny svou vlastní chakrou,“ vyhrožovala mu Kit.
„V klidu, hlavně neřvi… jen jsem ti přišel říct, že plány jsou skvěle udělaný a ANBU si tě oblíbili, i když jsi prý moc důsledná. Ale bojí se o tebe, a tak mě za tebou poslali. Není zdravé pořád jen pracovat,“ odvětil smířlivě Kakashi. Kitsune ho sjela přísným pohledem.
„Musím se snažit, aby všechno klapalo jako hodinky. Jinak to odnesou mí přátelé a rodina a to nemám zapotřebí. Chtěl jsi ještě něco?“ odsekla Kit.
„Jo. Přijede Kazekage,“ odpověděl Kakashi.
„V tom případě se za ním musím ihned vydat! Seber svůj tým a jdeme. Gaara nesmí dorazit do vesnice!“ prohlásila Kit a vyskočila na nohy. Bála se o svého kamaráda.
„Ale proč?“ nechápal Kakashi.
„Později. Sejdeme se u Tsunade, co nejdřív,“ řekla Kit a odešla. Na stole ještě nechala instrukce pro své asistentky a vyskočila z okna.
Kakashi se vydal zamyšleně hledat svůj tým a naštěstí byl celý doma. Pak se rychle vydali do kanceláře Hokage.
„Tak co se děje?“ zajímalo Kakashiho.
„Na Konohu táhnou Akatsuki a s nimi Orochimaru. Kazekage se nás rozhodl navštívit, ale teď je nejdůležitější jeho ochrana jakožto Jinchuurikiho. Ale myslím si, že bude chtít mít přehled, takže bude v Konoze,“ říkala poslední větu Tsunade mladé velitelce ANBU.
„Já mu dám být v Konoze! Sabaku no Gaara sem ani nepáchne dokud nebude po bitvě, jinak ho zabiju SAMA!“ zařvala rozčileně Kit.
Pak (napolo ohluchlý) Kakashi přistoupil ke dveřím a otevřel je. Do místnosti padl chumel postav, ale oni viděli jen černou, růžovou a blonďatou hlavu.
„Já se na to vybodnu!“ prohlásila rozzuřeně Kit, ale místo jejich seřvání se jen vyčerpaně svezla do křesla a zamručela: „Každej mě odposlouchává a na všechny musím řvát. Už mě to nebaví. Aspoň poslouchat rozkazy by mohli!“
„Trpíš samomluvou?“ utahoval si z ní Naruto, který se zvedl jako první. Ostatní na něj vykulili bulvy. Nevěděli, že se znají.
„Kéž by… to bude rozdvojená osobnost. Nevíš, kde máš ségru? Už tu dávno měla být,“ odvětila Kit. Znovu všichni vykulili oči. Nejvíc Kakashi a Tsunade. Nevěřili, co mu to tam vykládá.
„Jsem s ní domluvenej až na zítřek. Hele proč chceš zabít Kazekageho? Jestli…“ chtěl jí něčím vyhrožovat Naruto, ale Sakura mu jednu vrazila.
„Naruto, takhle se nebaví s velitelkou ANBU!“ peskovala ho růžovovláska, ale její manžel ji uklidnil.
„V pořádku. Aspoň mě přivedl na jiné myšlenky. Týme, jdem. Zabráníme Gaarovi, aby se dostal do nebezpečí,“ zavelela Kit a zvedla se.
„Chci mu taky pomoc!“ prohlásil Naruto.
„V žádném případě. Kitsune by mě zabila,“ odsekla Kit.
„Měli by s vámi jít, Masako-hime. Bude se vám hodit pomoc, pokud je po cestě potkáte. Je možné, že armáda jde cestou okolo hlavní spojnice do Suny a číhá tam na něj někde,“ namítla Tsunade.
„Tak co ještě chceš,“ otočila se na ni rusovláska a založila si ruce na hruď.