Jak jsme vyháněli Naruťáky - 20. kapitola - Proměna

Tři dívky běží lesem (a s nimi tlupa ozbrojených ninjů)

„Ten Gai je zmetek!“ bědovala Characterless, která už opravdu nemohla popadnout dech. Během pěti minut byla její vroucná přání vyslyšena. Hatake Kakashi prudce zabrzdil a ležící ninjové a překvapené dívky do něho vrazili, a zároveň ho srazili na zem. Jounin se prohýbal pod masou těl, zatímco Maito Gai, z něhož tekl pot a neopatrný ninja ho rozstřikoval na všechny strany, se smál, až mu z očí tekly slzy.
„Někdo mi leží na ruce!“ zařvala Lenura a pak malinko pootočila hlavu a ztuhla hrůzou. „Hyuuga!“
Nejimu z jejího jekotu málem praskly ušní bubínky. Naruto nevybíravě dopadl na Sakuřina záda a nenapadlo ho nic lepšího, než ji zvát na rande. Oslovená zrudla v obličeji a s ní i sorafay, která právě odstrkovala nebohého Shina. Ino hlasitě bědovala, že si zničila účes. Gai čekal, až ta valná hromada zmizí a ta spleť hlav a končetin se opět rozmotá.

Characterless si lehla do trávy. Ucítila, že nedaleko je řeka. „Ehm, nebude vadit, když se skočím opláchnout?“ Nečekala ani na dovolení a odpotácela se rychle pryč. Po několika minutách už ji vůbec nezajímalo, jestli se po ní náhodou někdo neshání. Začínalo jí být zle, a tak si zalehla do hustého rákosí. Točil se s ní celý svět a ona nechápala, co se to s ní děje. A pak to všechno náhle přestalo. Vylezla na světlo a zahleděla se na hladinu. Zírala přímo do brýlí kluka v šedé bundě.
„Ty se topíš?“ vyhrkla a její hlas zněl poněkud hrubě… chlapsky. Rychle jí docházela překvapivá pravda, a ještě mnohem rychleji ji napadl originální ďábelský nápad. Tak ona umí měnit podobu! Bezva, teď to tedy skutečně roztočí!

Pravý Shino Aburame se po dovolení též vzdálil, měl totiž dojem, že zahlédl jeden velmi vzácný exemplář. Sakura se bavila s Ino ve snaze zbavit se otravného Naruta a Kakashi s Gaiem se právě zuřivě o něčem dohadovali. A dospěli k rozhodnutí.
„Je na čase se rozdělit!“ Jounin svolal ninji k sobě. „Můj tým jde do Skryté písečné, Gaiův hlídkovat do přidělené oblasti. My vyrážíme první, takže… Naruto, Shino, Ino a vy dvě, odcházíme!“
Ve stejné chvíli se k nim doslova došoural syn z klanu Aburame. Byla to Characterless, která se snažila skutečně věrně napodobit Shinovy pohyby.
„Tak co? Chytils toho brouka?“
„Uletěl,“ zachraplal Shino a zařadil se ke skupině. Tým Hatake Kakashiho se vydal okamžitě na cestu. Po poslední dívce se zatím nepátralo, patřila přece do Gaiovy jednotky.

Byli už téměř před branami Suny, když se Characterless začala vracet její podoba. Šedovlasý Jounin na to chvíli jen nechápavě zíral svým jedním okem, ale pak začal hartusit a dívce řádně vyčinil. Dívala se na něho s ledovým klidem, jen si několikrát za sebou prohrábla melírované vlasy. Hatake Kakashi chtěl nejdříve celou věc řešit, ale pak si uvědomil dvě základní věci. Jsou už skoro u cíle a vracet se by byla nerozvážnost. A na druhou stranu byl docela rád, že má všechny ty tři delikventky pěkně na očích. Děvčata se při tomto označení z plných plic rozesmála, ba co víc, tři výtržnice na to byly neskutečně hrdé.

Ketsueki učinila rozhodnutí

Stála před zrcadlem a dívala se na svůj odraz. Šaty, v nichž tu stála, byly tak nádherné. Jemné, v odstínu barvy písku. Pokusila se alespoň trochu si upravit vlasy a pak si nasadit čelenku příslušnice Země blesku. Už věděla, že ta krásná ozdoba hlavy patřila zavražděnému špehovi. Ale teď byla umytá a navíc Ketsueki slíbila Kazekagemu, že jeho přání splní.
Obrátila se k oknu. Před chvílí zaslechla přijíždět kočár. To všechno zinscenoval Gaara. Měla si zahrát jeho snoubenku, která přijela na několik dní na návštěvu.
Brzy pro ni přišel, všem ji představil jako Ketsueki Maneto, dívku z vážené rodiny. Dav k němu vzhlížel a jí se uklonil. Rada si však chtěla být jistá, že se nejedná o trik a vyzvala vůdce své vesnice k předložení důkazu. Vyhověl jim. Hnědovláska opětovala jeho polibek, snad až příliš vášnivě. Právě se jí totiž splnil sen.

T.a.r.a.n.e.e sedí uprostřed svého pokoje

Velice rychle se vzpamatovala. „Ty… Orouši!“ Vzala tužku, kterou zapíchla do plakátu na zdi a píchala do něho, dokud z něj nezačaly lítat cáry. „Co sis to dovolil? Copak tohle se dělá? Cos se mnou chtěl provádět?“ Křičela a nebyla k utišení, pak opět zaúpěla. Musí zkontrolovat datum v kalendáři! A ještě předtím kontaktovat někoho, kdo ji nebude považovat za šílence. Už ví! Vždyť ona osoba možná prožívá stejná muka každý den. Její povídky totiž vychází až z hloubi duše… Sedla si k počítači a zapnula komunikátor. Doufala, že ji Leonyda pochopí.