Akatsuki Genesis 8

Nagato

V Takezově nové kanceláři se prolíná ticho. Jen sem tam se ozve šustění stránky knihy, kterou obrací Hayate. Kaemon v klidu sedí na kanapi a má zavřená obě oči. Po chvíli klidu se otevřou dveře a v nich stojí sourozenci. Nia vejde do budovy jako první a Takezo ji hned následuje. Oba dva mají usměv na tváři ikdyž u Takeza je trochu nucený.
,,Kam ses nám zatoulal?“ Zeptal se opatrně Hayate na Takeza.
To ovšem probudilo Kaemona který vykřikl ,, 10000 Jenů?!“
Skupina se nechápavě podívala na Kaemona který se rozhlížel svýma zelenohnědýma očima.
,,Pardon…“ dodal Kaemon když zjistil kde je ,,Zdálo se mi že jsem vytočil v Mountfieldu na kole štěstí 80% tak sem musel platit jen 10 000 Jenů“
,,Heh“ pousmál se Hayate a dodal ,,Říkají mu zahradník! A do práce je jako Kat! vždy vyhrává!“
Na tento dotaz se rozesmála celá skupina kromě Kaemona a Takeza který hodil jen vlídný usměv.

Pomalu už se stmívalo a k tomu začalo silně pršet. Hayate už poměrně unavený četbou zavřel knihu, dal ji do knihovny a řekl:
,,Ták já jdu na kutě! Někdo se mnou?“ při tomto slově se otočil na Niu.
Pak si uvědomil že vedle něho stojí Takezo který měl zlověstný pohled. Nevině se pousmál a couvl.
,,Teď když je budova dobitá můžeme spát v pokoji pro V.I.P. hosty“. Dodal Takezo a pomalu zase zasouval svoji krátkou katanu do pochvy.
,,Fakt?“ Dodal Hayate nedočkaví jako malé dítě.
,,Fakt“ odpověděl Takezo.
Hayate se zmizel s pokoje mrknutím oka. Kaemon jen zavrtěl hlavou ve znamení to je blbec a odešel z pokoje i s Niou. Takezo po zavření dveří zasedl do křesla a opřel se o stul.
,,Tak… a je ze mě vůdce země“. Řekl si pro sebe. ,,Doufám že jsi pyšný tati“.

Před 8 lety.

11 letý Takezo vstává potichu z postele aby nevzbudil ostatní. Jsou asi 4 Hodiny ráno. Rychle se oblékl a po špičkách pomalu otevřel své dveře vyvšel s pokoje a zase je zavře. Vedlejši dveře jsou trochu pootevřené a jde vidět že tam spí 11 letá Nia která je velice roztomilá. Na místo toho je Takezo pořezaný a vlasy už mu zasahují do očí. Pomalu po špičkách jde po chodbě až se dostane k venkovním dveřím. Tady se rychle obuje a běží ven. Vyběhl z domu který připomínal Niin starý dům až na to že byl noví a hezký. Takezo rychle běží na tréninkovou halu. Zde už stojí Jedno z Peinových těl přesně to co ovládalo léčící ninjutsu.
,,Jdeš pozdě Takezo!“ Odpovědělo tělo bez toho aby se na něj podívalo.
,,Moc se omlouvám otče“ odpověděl pokorně Takezo a uklonil se.
,,Ať už se to neopakuje. Dobrá?!“ dodal Pein a otočil se jedním okem na Takeza která se ukláněl.
,,Jistě otče.“ Odpověděl Takezo bez jakýchkoliv vzporů.
Pein vytáhnul zpoza pláště krátký meč a hodil ho před Takeza.
,,Dobře začneme. Braň se!“ Zakřičel Pein a okolo Takeza se objevilo dalších 6 těl. Všichni si vytáhli svoje meče a boj začal. Takezo se energicky vyhýbal všem útokům. Bylo vidět že ho Pein nešetří protože dostával každou příležitostnou ránu.
Na jedné straně tribuny se ze tmi vynořila Nia v dětském kimonu. Dřela si svoje děsivě světle hnědé oči a sledovala souboj.
Páni Takezo je čím dál tím lepší řekla závistivě a při tom uctivě Nia. Měla bych taky začít trénovat abych aspoň trochu byla jako můj bratr. Pak jen upjatě sledovala zápas.

Uběhly 4 roky a Nia seděla zase na stejném místě kde v 11 a sledovala už 15 letého Takeza jak se brání tělům Peina jen pomocí rukou a nohou. Okolo ní sedělo pár kamarádek i s Annou. Takezo bojoval bez trika takže byli vidět všechny jeho svaly a jizvy. Nebyl svalnatá ale byl dobře vypracovaný.
,,Páni ten je dobrej!“ Řekla jedna z dívek která upjatě sledovala zápas. Nia která se pousmála už byla taky dospělá což bylo dobře vidět.
Po chvíli boje se těla zasekla a stála v kruhu okolo Takeza. Pak se všechny těla uklonily a řekly jedním hlasem
,,Dobrý trénink příště procvičíme Ninjutsu“. Udýchaný Takezo kterému padali vlasy do očí se taky uklonil a odpověděl
,,Jistě otče.“ Pak si došel pro triko které měl pověšené na zaražené Kataně do země.
Nia mu zamávala a dívky se přidali. Takezo jen s úsměvem odpověděl opětovným máváním. Navlékl si triko a vyskočil až k dívkám.
Všechny dívky jen ucekly ,,Páni“
,,Dobrý trénink“. Řekla Nia když sledovala svého bratra.
,,Dík“ odpověděl Takezo a usmál se. ,,Konečně by jsme mohli dát nějaký společný souboj když už mě o to 3 roky žádáš ne?“ Zeptal se Takezo s úsměvem.
Nia jen odpověděla ,,Nevím… když tě tak vidím bojovat mám až s tebe strach.“

V tom všechny Peinova těla spadla. Takezo se jen rychle otočil a zavelel.
,,Měli by jste jít“.
,,Jo rychle odejděte!“ přitakala Nia a když viděla pád Těl. Děvčata se zmateně začala po sobě koukat a pak pomalu odešla. Nia a Takezo seskočili na bojiště a klekli si. V tom se před nimi objevil Dospělý Nagato opírající se o hůl.
,,Otče“. odpověděli obě děti zaráz.
Nagato se jen podíval na děti a pak řekl. Postavte se. Nagato Byl už dospělí. Stál v Dlouhém kimonu a držel se oběma rukama za hůl. Levá část obličeje byla zakrytá vlasy a ta druhá volná. Jen jizva přes oko podobně jako Kakashiho hízdila jeho obličej.
,,Vím že vás každý den vidím přes svá těla, ale na vlastní oči to je vždy nejlepší. Vyrostli jste“. řekl Nagato a na tváři měl úsměv.
,,Otče“ vzdechla Nia a objala Nagata. Takezo jen stál vedle a v očích měl směs zloby, úcty a radosti.
V tom se objevila na cvičišti i Konan. Pomalým krokem přicházela k ostatním.
,,Konan…“ odvětil Nagato když viděl svojí ženu.
,,Co tu chceš?“ Odpověděla nepříjemně Konan na reakci Nagata.
Nia se odlepila od svého otce a ustoupila k Takezovi. Ten se ani nepodíval Konan do očí. Měl skleslou hlavu a díval se do země. Konan si s menší nechutí prohlédla Takeza a pak se postavila čelem k Nagatovi.
,,Jen jsem chtěl vidět jak naše děti rostou“.
,,Víš že jsi takhle nejvíc zranitelný!“ okřikla Konan Nagata.
,,Pořád se ještě zlobíš že?“ Uvědomil si Nagato a pohled se mu změnil na starostliví.
,, Nechci o tom mluvit!“ okřikla znova svého manžěla naštvaná Konan.,, Nejen že si mě a Nie způsobil šílené bolesti, ale ke tomu si zabil vlastního syna!“
,,Ale matko…“ ozval se Takezo.
,, Ne Takezo! Už to vím. Tvůj syn bude kvůli tobě žít asi jen do 25 let. Doufám že máš radost!“
Na to Nagato neodpověděl ani Takezo se neozval. Konan chvíli sledovala Nagata a pak řekla.
,,Nio jdeme!“
,,Ano matko“ odpověděla Nia. Uklonila se Nagatovi a Takeza rychle objala. Pak začala utíkat za odcházející Konan.

V současnosti druhý den ráno

Takeza který usnul v křesle probudilo otevření dveří a rozhovor Kaemona s Hayatem. Hayate si vychvaloval svůj pokoj a zjišťoval jaký je ten Kaemonův.
Takezo se rychle probral a snažil se dělat že už je delší dobu vzhůru.
,,Aaa takže tady jsi“. řekla Nia která vešla do dveří hned po Mužích.
,,Panebože vždyť je 12 hodin a ty ještě spíš?“ Optal se nechápavě Hayate.
,,Jo trochu jsem ztratil pojem o čase“. Bránil se Takezo který si třel oči.
Potom si uvědomil co Hayate řekl.
,,Říkáš 12? Kruci!“ Zakřičel Takezo, přeskočil stůl a běžel rovnou ven.
,,Co mu je?“ Zeptal se Hayate z úsměvem.
,,Myslím že má rande“. odpověděla Nia a začala se taky smát.
,,Rande? Vždyť jsme tu sotva měsíc!“ řekl závistivě Hayate a posadil se.

Takezo doběhl ke květinářství. Trochu si oddechl a pak vstoupil. Květinářství bylo provoněné různými květinami. Za pultem stál příjemně vypadající postarší muž který se mile optal.
,,Dobrý den mladý muži. Co si přejete?“ nejspíš nepoznal že je to Takezo. Také nebylo divu. Měl totiž na sobě normální oblečení a vypnutá Rinnegan.
,,Em…“ váhal Takezo. ,,Bydlí tu dívka jménem Anna?“
,,Ano“. Odpověděl muž nejistě . ,,Co po ní chcete?“
,, Jsem Takezo. Annin kamarád. Řekla ať se sem dneska dostavím.“
,,Takezo-sama?“ Odpověděl muž zděšeně a klekne si.
,, Už zas?“ řekl Takezo nudně a pomohl muži vstát.
,,Neuklánějte se mi pořád“.
Muž vstal a pozval Takeza za pult.
,,Tady pojďte“.
Takezo vstupuje do místnosti která vypadá jako obývák.
,,Není to sice nic moc ale dá se tady žít“. Dodá muž a zavolá na Annu.
,,Anno! Máš tady návštěvu“.
,, Jistě Strýčku“. Ozvalo se z druhého patra.
Po chvíli se ze schodů objevila bílá sukně. Byla stejně krásná jako před tím… možná i krásnější. Takezo úžasem zmlkl.
,, Ahoj Takezo“. Odpověděla dívka mile a usmála se.
,, ehm… a…ahoj“ vytlačil ze sebe okouzlený Takezo.
,, No tak se posaďte“ pobídl Muž a odsunul pro Annu židli když viděl že Takezo není schopný mluvy.
,, Dáte si čaj? Nebo něco jiného?“
,, čaj prosím“. Odvětil Takezo
,, Jisté“ zazpíval Muž a zmizel v kuchyni.
,, Tak…“ dodal Takezo. ,,Jak se máš?“
,,Dobře“ pousmála se Anna a koukala se směrem kde vychází hlas.
,, ehm… Chtěla bych tě o něco požádat“. Řekla vlídně
,, Jistě“ odpověděl Takezo nečekaně.
,,Už víš že nevidím… a prostě… viděla jsem tě před dlouhou dobou a chtěla bych vědět jak si zestárl a tak. No a protože nevidím… chtěla bych si tě svým způsobem osahat“. Po dokončení věty hodila milí a neviny usměv.
,,Jistě…“ řekl Takezo váhavě a nervózně.
Anna začala šmátrat po vzduchu aby našla Takezovo tělo. Jakmile si to uvědomil že ho hledá chytl ji ruku a položil si ji na obličej. Chvíli ji tam držel a pak ji s menši nechtěností pustil.
,,Takže…“ dodala Anna a začala. Prvně začala jezdit po obličeji.
,,Souměrné oči jako před tím. Přes levé oko čerstvá jizva. Nos malí jako před tím a máš na něm 4 piersingi. Měl si ho už zlomený a zase srovnaný . Pusa je menší. Na pravém uchu máš Naušnici. Už ses konečně ostříhal. Neslušelo ti jak ti ty vlasy padali do očí“. Pak sjela rukou trochu níž.
,,Měl si silné krvácení tepny na krku. Zůstala ti tam jizva.“ Kolem rukou začala Anně vířit Chakra.
,, Před tím jsem byla Lékařský Ninja. Neboj“. odvětila Takezovi když ucítila zvýšený tep.
,,Měl si zlámané obě klíční kosti. Dokonce tu jednu jsi měl proseklou. Ruce máš úplně dorasované. Spirálovitě zlomená levá ruka a u té druhé si měl vykloubené rameno a dvakrát zlomenou v zápěstí.“
,,Docela si toho prožil“ dodala Anna a začala sjíždět k hrudníku. Zde se sekla s vyděšeným výrazem. Pravou ruku držela u srdce a levou na břichu.
,,Panebože ty…“
,,Ano… umírám“. Přerušil jí Takezo.
,, Zbývá ti už jen tak 6 let života!“ odvětila vyděšeně Anna a oddělala ruce z těla Takeza.
,, přesněji 5“ opravil ji Takezo se smutným výrazem.
,, Úplně ti selhává Chakrový systém a s ním i nervoví!“
,,Já to vím. Je to dědictví po mém klanu“.
,,Je to strašně vzácná nemoc je jen asi 6 případů v celém světě Shinobi!“
,,To vím taky…“ odpověděl Takezo s menším úsměvem.
,,Je mi to moc líto sestra mi o tom nic neřekla“. Odpověděla Anna zklamaně.
,,To je dobrý. Je to takový naše rodinný tajemství.“
,,Mě zase mrzí ty tvoje oči. Nia mi o všem řekla...“ snažil se Takezo uhnout s tématu.
,, Jo to je dobrý. Bez zraku se dá přežít. Sice je to nepříjemný. Nikdy neuvidím třeba Lilii. Nebo děti. Nebo tvoje oči.“ Při této poznámce Takezo vytřeštil oněž zmiňované orgány.
,, Ale zase můžu čichat jejich vůni, slyšet smích dětí, nebo cítit tvůj zvláštní pohled“.
,,… zase si potichu“ dodala Anna po půlminotové řečnické pauze.
,, promiň“ dodal Takezo a aktivoval si svůj Rinnegan. Chvíli se koukal na Annu a pak prohlásil.
,,Ta pečeť se nedá prolomit. Je na takové úrovni jako třeba prokletá pečeť Orochimara. Dali si hodně záležet aby si neviděla.“ dořekl a zavřel oči. Když je znovu otevřel Rinnegan zmizel a místo něho tam byli dvě děsivě modré oči.
,, Tvoje sestra se o to pokouší už několik let. Ale pořád bez výsledku“. Odpověděla sklesle Anna. V tom do místnosti vtrhl muž a podal sklenku Takezovi a nalil mu čaj. Pak položil Anně sklenku na stůl a nalil do ní taky čaj. Anna začala hledat po stole sklenku a tak ji strýc pomohl.
,,Strýčku?“ Otočila se Anna směrem ke strýci.
,,Ano Zlatíčko?“ Odpověděl mile strýc.
,,Mohl by si mi donést tu květinu?“ dotázala se Anna.
Strýc se jen zhluboka nadechl a spustil.
,,Výborný nápad. Ta se vám bude líbit pane Takezo.“ pak vstal a prošel kolem Anny které pošeptal do ucha.
,,Skvělí výběr drahoušku!“ Anna se nevině usmála a nic neřekla.
po chvíli mlčení Anna spustila.
,,Víš. Strýc tě zbožňuje. Tvoji sestru bral za vlastní a když nás pustili z vězení strašně se o nás staral. Netrpělivě vyčekával tvůj příchod každým dnem. Vždy mi vyprávěl o západu slunce a o tom že při jednou západu příjdeš a osvobodíš Deštnou.“
Muž donesl do místnosti květinu kterou už Takezo viděl v zahradě. Byla to ta růže které měla ovšem základ jiné květiny bez trnů.
,,Tak tohle je Nagato“ představil květinu a požil ji na stůl.
,, Pojmenovala ji tak tvoje matka“ dodala Anna když neslyšela odpověď Takeza.
,,Ještě když vy oba jste nebyli na světě a tento obchod pařil mému otci. Chodívala sem Konan nakupovat růže. Nejzvláštnější bylo že vždycky koupila jen rudou. Tak mého otce napadlo proč neudělat růži která vydrží dlouho. a tak vytvořil Nagata. Tento Nagato patří vám. A má přesně 19 let“.
Květina která byla na stole měla dva skoro zavřené květy.
,,Ten Nagato představuje tebe a tvojí sestru“. Dodal muž a ukázal prstem na Takeza. ,,A bude žít tak dlouho jako vy“.
Takezo jen z úžasem pozoroval květinu.
,,… už zase mlčíš Takezo“ dodala Anna která čekala na odpověď.
,,Je překrásná“ vytáhl ze sebe a koukal na květinu.
,, chci aby jste si ji vzal a dobře se o ní staral. Protože Nagato představuje váš život a bude žit tak dlouho jako vy“. Muž se usmíval a mluvil klidně.
,,Děkuji“ dodal Takezo a vzal si květinu. Pak se rozloučil s mužem a s Annou a odešel pomalím krokem domů.
,, A velký Takezo se zamiloval do mé neteře JOOOOOO“ vykřikoval doma muž a tančil.
,,Nezamiloval“. Odsekla Anna ,,jsme jen přátelé“. I přes to se koukala směrem kde vyzněl poslední Takezůk krok a usmívala se.
Pak zazněl povědomí krok zpátky. Anna vyšla z budovy a čekala. Po chvíli ucítila teplé rty na svých. Zděšením úplně ztuhla. Po chvíli se ozval Takezův klidný hlas.
,, Díky“. Po té se Takezo znovu rozešel směrem k správní budově a usmíval se. Anna naproti tomu stála na ulici a ani se nepohla.