Akatsuki Genesis 6-7

Rány, které se nezahojí

,,Áh… moje hlava“ ozve se v jednom neznámém pokoji známí hlas. Je to Hayate který se probouzí po velkém flámu.
,,Bože takhle sem se naposledy střískal ve Zvučný“ stěžuje si na svůj stav a snaží se posadit na postel. Zjišťuje že je mu zima. Když se podívá na svoje tělo vidí že je úplně nahý a je kryt jenom dekou a to od pasu dolů. Hlasitě polkne a otočí se hlavou doprava. Zde leží dvě dívky které byli asi dobře obnaženy protože spí s úsměvem na tváři. Hayatemu spadl kámen ze srdce. Představa že se probudí vedle Nii je sice hezká ale dost sebevražedná. Pak ho na levé ruce o kterou se opíral něco zahřálo když se podíval ležela tam Nia. Hayate vytřeštil oči a doufal že je to jen sen. O pokoj vedle který byl už dobře známí zminula (obývák Niinýho domu) ležel Kaemon zaházen plechovkami a sklenkami od Saké. Pomalu otevřel jedno oko které bylo sytě zelené. Nechal ho chvilku si zvykat na světlo a pak otevřel i to druhé. V tom vylezl ze dveří Hayate a držel v ruce kimono na sobě měl jen triko a spodek od kimona. Kaemon se otočil na svého kolegu a ani se nedivil. Vstal a tím zapříčinil pád všech plechovek co byli na něm.
,,Hádám že vedle v tý místnosti leží Nia“ otázal se Kaemon z velkou jistotou.
Hayate se jen nevině zasmál.
,, tak to ti přeju“ řekl chladně Kaemon.
,, Hlavně ani slovo Takezovi jinak jsem mrtvej.“ Požádal svého přítele který se náramně bavil.
V tom do místnosti z venku vejde Takezo a chraptivým a vyřvaným hlasme řekne
,,Dobré ráno“ jde rovnou do pokoje kde spí dívky Hayatemu přebíhá před očima celí jeho život v tom se Takezo zastaví a dodá
,, Jestli se příště opiju a začnu zpívat Rockoví písničky flákněte mě!“
Hayate sleduje každý krok Takeza, Kaemon se jen pousmívá a Takezo nic netušícně vejde do dveří.
Jde kolem postele na kterou se jen letmo podívá a když vidí tři dívky odvrátí zrak ke skříní ze které si vytáhne nové triko. Pak výjde z pokoje a zavře za sebou. Pomalu začne odcházet z domu a poslední slovo u východu je jen
,,pěknej den lidi.“když se dveře zabouchnou Hayate se složí do křesla a děkuje bohu. Kaemon nechápavě zírá na dveře a pak si sedne do křesla na kterém seděl úplně zaházený plechovkami. Chvíli na sebe hledí a pak Kaemon zpustí
,, Ty seš snad ten největší Lucker pod sluncem.“
Hayate ještě unesený ze situace chvíli tupě zírá a pak odpoví.
,,To jo. Nechápu to jak si mohl nevšimnout?“
,,No možná už to věděl a smířil se s tím.“ Odpověděl Kaemon který střílel z boku.
,, Takezo? Ten to vědět tak je ze mě 10 malých.“
,, No být to moje sestra ta už seš kastrovanej.“
,,Hmm“ vzdychne si Hayate nad situací. ,,Vlastně proč se ho bojím je nejmladší z nás tří“.
,,A taky nejsilnější“. Dodal Kaemon.
V tom se z venku ozval chraptiví a sípaví hlas.
,,Hayate, Hayate ty kreténe“.
To náš volaný uznal jako že Takezovi konečně došlo co viděl ve vedlejším pokoji a tak odhodil kimono a dal se na útěk oknem.Takezo vlítl do domu jak utržený z řetězu. Krvavé oči pohled kterým by zabil koně a v ruce krátkou katanu.
,,Kde?“ Zeptal se jednorázově.
Škodolibí Kaemon ukázal na okno kterým před chvíli proběhl Hayate.
Takezo nic neřekl rozběhl se a proskočil taky.
Z pokoje vyšla Nia která se právě probudila z opice. Na sobě už měla kimono. Došla ke Kaemonovi a začala
,,Hej Kaemone že sem…“
Kaemon jen přikývl hlavou
,,A už to ví…“
Zase začal kývat hlavou ve znamení souhlasu.
,,Tak to sem to pěkně p****la“. Dořekla a sedla na gauč.
Kaemon jen se zavřeními oči zase kývl hlavou. Z okna vyskočil Hayate do domu a řekl
,,Neviděli jste mě tu!“ pak vyběhl dveřmi zase ven hned. Za ním byl hned Takezo který chraptil
,, Vykastruju Tě rozumíš!?“
Když si všiml že Nia sedí na gauči ukázal na ní prstem a zachraptil.
,,To si ještě vyřítíme!“Hned po této větě vyběhl Takezo ven za Hayatem.
Kaemon se jen celou dobu škodolibě smál a užíval si situaci.

Uběhlo už dopoledne a Nia s Kaemonem seděli v kanceláři ve správní budově. Nia uklízela ze stolu Suigetsuovi zbylé věci. Při úklidu narazila na fotku Týmu Táka který se po návratu Sasukeho domů rozpadl. Fotka byla dost rozmanitá. Sasuke se tam tvářil jak kdyby měl ho….o pod nosem. Karin se k němu nehorázně lísala. Jogu stál v rohu a měl na rameni ptáčka. A Suigetsu se opíral o Zambatou a popíjel své fruko. Nia se podívala na fotku a pak bez známky emocí ji hodila do krabice s ostatními věci. Kaemon si mezitím leštil své zbraně… a že jich bylo požehnaně! Byly tu dýky, Kunaie, shurikeny, několik druhů katan, meče, chirurgické jehle, Japonské bojové obušky prostě všechno! Po důkladném pročištění zbraně je dával do svitů. Do místnosti vešel Takezo. Měl zatáhli meč a vypadal melancholicky. Sedl si na Křeslo vedle Kaemona. Nia se odvážila se na něco zeptat.
,,Tak co? Ži…“ nestihla doříct větu a Takezo ji zarazil.
,,Nechci nic slyšet od nikoho rozumíte!?“ Jeho hlas byl lepší než ráno ale pořád chraptil. Do místnosti vešel i Hayate s velkým úsměvem na tváři. Kaemon se nevěřícně podíval a zeptal se
,,Ty ještě žiješ?“
Na tuto otázku mu Hayate radostně odpověděl
,, Jo. proboural se mnou jen tři baráky a jeden strom“.
Nia se při této myšlence zděsila
,,Ale nemáš ani škrábnutí“
,,To bude tím že je to skurvenej polodémon!“odvětil hnusně Takezo
,,Polodémon?“ zeptala se Nia ještě zmateněji.
,,To je na dýl“ odpověděl Hayate se smutným obličejem. Po tom se podíval na svoji zavázanou ruku.
Takezo který byl vyvedený ještě dost z míry řekl
,,jdu se projít“ odhodil plášť a zbraně a zmizel.
,,Hej kam šel?“ zeptal ne nechápavě Hayate. Nia ho jen umlčela pohledem.

Takezo bloudil uličkami a myslel na minulost. Všichni ho zdravili ale on neodpovídal. Šel jak duh městem které před dnem osvobodil. Nebylo nouze o to aby se někdo Takezovi neuklonil byl snad jediná koho tu všichni respektovali. S myšlenkou o útěku z civilizace zahnul doprava kde se úžili chodby na malé uličky mezi domy. Sledoval v oknech jak se rodiny probouzejí a mají úsměvy na tvářích. Chvilkovým blouděním se dostal na malí park který byl schovám pod vysokými domy. Park byl zarostlí krásnými květinami. Někdo se tu o něj dobře staral byl to takoví malí ráj. Takezo chodil po parčíku a koukal se kde se to všechno vzalo. Nejvíc ho zaujala kytka která vypadala jako růže až na to že její květy byli malé a květina vypadala spíš jako keř. Po chvíli si všimnul dívky která seděla na lavečce. Vázala nějaké květiny k sobě a krásně při tom zpívala. Takezo se k ní přiblížil ale dívka ne něho nereagovala. Čistě ze zvědavosti se Takezo přiblížil na vzdálenost 2 metrů. Dívka přestala zpívat a mile se usmála
,,Jak dlouho mě tu chceš takhle pozorovat?“ Zeptala se dívka
Takezo zčervenal a nevěděl co říct. Dívka se na něho ani nepodívala pohledem vlastně nedívala se ani na květiny které svazovala.
,, Ty nevidíš“ zamumlal Takezo potichu když sledoval dívku.
,, Ach ano nevidím. Jak se jmenuješ?“ Snažila se dívka couvnout ze svých problémů
,, é Takezo“ vydal ze sebe v euforii. Dívce bylo tak stejně jak Takezovi. By oblečená do bílých čistých šatů. Měla dlouhé vlasy volně rozpuštěné a v nich se pyšnila krásná Lilie. Obličej měla malí a kulatější. Smyslné rtíky a modré oči co by prolomili led.
,,Takezo?“ Zbystřila dívka oddělala ze sebe květiny a chystala si kleknout. Takezo ji jen tak tak chytl a řekl
,,Co blázníš? Ještě si ušpiníš šaty“. Jeho hlas zněl klidně a mile
,,Moc se omlouvám ale nevěděla jsme že někdo jako vy to bude! Omlouvám se Bože!“
,,Nejsem bůh. Tedy jsem ale zároveň nejsem“. Řekl zmateně Takezo a posadil dívku zpátky na lavečku. Sedle se vedle ní a zpustil.
,,Jsem toho názoru že lidé si bohy vytváří. Díky víře v boha se stává bůh silnější. Jsem bůh pro tuto vesnici protože lidé tu ve mně věří ale kolik lidí mě považuje za boha třeba u Konohy. Chápeš co tím chci říct? Jsem bůh jen tam kde mě za boha berou.
,,Aha…“ přebírala si to v hlavě Dívka. ,,Takže když tě budu považovat za boha budeš můj bůh?“
,,Ano“ odpověděl jednoznačně.
,,V tom případě jsi jen můj osvoboditel“. Řekla dívka s úsměvem.
,,Ale proč teda všem říkáš že si bůh?“ dodala zvědavě.
,,Dodávám tak našemu lidu naději že se o ně zajímá vyšší bytost. Že to co si tu všichni vytrpěli mělo vyšší cíl“.
,,Aha to je hezká myšlenka.“ Dodala dívka zamyšleně. Takezo se na ní chvíli díval a přemýšlel jestli to bylo správné říct..
,,Tady jsi!“ ozvalo se z jedné uličky ze které po chvíli vyšla Nia.
,,Sestro?“ řekl nechápavě Takezo ,,Jak si mě tu našla?“
,,Ahoj Nio“ odvětila dívka a postavila se. Nia k ní došla a objala ji.
,, Moc ráda tě zase vidím“ odpověděla Nia v obětí.
,, Jak se máš?“ zeptá se z úsměvem Dívka
,,Teď už líp“ zasmutní Nia při pohledu do dívčiných očí které nic neříkají jen volají po utrpení a bolesti.
,,Máš milého bratra“ snaží se dát řeč do provozu když slyší že se nic neděje.
,, Díky“ odpověděl povznešeně Takezo když slyší lichotku.
Nia se podívala na Takeza pohledem neser nebo dostaneš což uklidilo Takezo trochu stranou.
,, Je mi líto ale pořád se mi nepovedlo přijít na prolomení té pečetě“ řekla smutně Nia dívce ta poklesla hlavou a odpověděla.
,,To je dobré já už si zvykla a není to tak hrozné“.
Takezo která nerozuměl ani slovo jen poslouchal debatu a nehýbal se.
,,Tak mi zas půjdeme“ odvětila Nia a podívala se na Takeza. Ten přikývl hlavou a popošel k Nie.
,,Ještě se potkáme“ řekla dychtivě dívka a rozešla se ze svazkem květin na druhou stranu.
,,Počkej jak se jmenuješ?“ zeptal se na poslední chvíli Takezo. Dívka se otočila hlavou a odpověděla
,,Anna. Jmenuji se Anna. Víš co stav se zítra ke květinářství něco ti ukážu.“ Dodala dívka a šla dál.
,,Tak jo“. Odpověděl potichu unešený Takezo který se dlouho ještě potom díval na stín dívky mizící v uličce.
,,Výborně bráško“ řekla s úsměvem Nia a odtahovala Takeza za rukáv na druhou stranou.
,,Co? Proč?“ Nechápal Takezo.
,,No Anna nebývá tak milá ke všem chlapcům.“
,,Vždyť mě jen pozvala k nim dom na zítřek“ odpověděl Takezo kterému začalo docházet co se děje.
,,Doufám že to nedopadne jako vždycky.“ Dodal Takezo se zaraženým pohledem.
,, Jak vždycky?“ Obrnila se Nia,.
,,Vzpomínám si že si mě jednou dohodila jednu holku. To byli řečí jak je milá a usměvavá. Když jsem s ní došel do Suši baru. Páni rozbila hubu číšníkovi protože ji donesl místo sodovky sprite!“
,,Jo byla trochu nervák“
,,A co ta co její tatík byl nějaký ten velký magnát? Když jsem došli do restaurace začala mi nadávat do jaký díry sem jí to zatáhl. Prostě všechny rande co mi dohodíš skončej katastrofálně!“
,,Jenom sem se bála že si pořád nenacházíš holku tak jsem ti chtěla pomoc“.
,,Není divu že jsem si nenašel holku vždyť jsem trénoval od rána až do večera“.
,, Měl si to těžké já vím. Ale no ták přece není Anna tak špatná?“.
Zamyšlený Takezo jen řekne
,,je milá“. Zamyslí se a pak odvětí
,,Kde jsou všechny ty dívky co si mi dohodila? Kdybych měl ex-kluka který by tak stoupl ke hvězdám ihned bych se k němu hlásil.
Nia zmlkne a nic neříká pak jen ze smutným pohledem odpoví.
,,Jsou buď mrtvé, zdrogované nebo utekly z vesnice. Nebyl jsi tu a proto si nemohl vidět… tu hrůzu co se tu děla.

Před 2 roky…
(vyprávění je uvedené z přítomnosti ovšem zaobírá se o minulost proto bude psáno kurzívou)
,,Když vtrhli vojska do vesnice první koho zabili byli schopní nijové kteří vzdorovali. Pak i ninjové začátečníci. Geníni, Chunnini, bylo jedno co si byl za hodnost pokud jsi měl čelenku Dešťové byl si automaticky uznán za nebezpečného“.

,,Nio! už jsou skoro tady odpověděla jedna žena která se dívala s okna na hořící dešťovou.
,,Zůstaňte za mnou. Až řeknu vyrazíte zadním vchodem ven a pryč z Dešťové já vás zatím budu krýt“. Odpověděla Nia která měla na sobě zbroj běžně nosisé ninjové v Deštné. Byla také o poznání mladší. Černé vlasy do culíku a rozmazaný make-up od pláče.
,,Hlavně neudělejte žádnou blbost“dodala Nia a čekala na příchod. Dveře se otevřeli a v nich stáli 4 muži ve zbroji Listové.
,,Teď!“ Zařvala Nia a dívky se rozeběhly zadním vchodem Nia udělala pár pečetí a Ninje smetla velká vodní vlna.
,,Anno kašli na fotku a běž!“ zařvala naštvaně Nia která vidělaí Annu natahující se pro fotku své rodiny.
Anna se podívala (a jde vidět že má zrak), rychle strhla fotku a vydala se zadním východem. Nia si všimla že do dveří vstupují další Ninjové proto přitvrdila a použila ohnivou techniku. Když se technika rozplynula vyběhl z kouře muž a zvolal Hakke Rokujuyon Shou (64 úderů). Nia jen pocítila menší tlak na hrudi a pak spadne. Nad ni stál člověk který bezpochybně patřil do Hyuuga klanu. Se zadního východu vyběhl jiný Ninja a řekne
,, Pochytali jsem jich ještě pár ale ostatní utekli“.
,,Dobře“ odpoví člen Hyuuga klanu a dodal
,,Odveďte je do věznice zkusíme s nich něco vytáhnout“.
Po tomto slově Nia omdlívá.

,,Když jsem se probudila ležela jsem ve věznici. Bylo tam spoustu žen staré, mladé našlo se tam i pár těhotných. Pomalu nás odtahovali a vyslíchali. Vzpomínám si že jsem byla někde mezi prvními“.

,,Vstávej!“ Pobídl spící Niu neznámí muž. Nia ještě omráčená útokem se těžce probouzela.
,,Řekl jsem stávej!“ Zařve muž a kopne Niu do břicha ta se jen složí a skoro nedýchá. Kolem Nii se seběhne pár dívek které chtějí chránit svojí přítelkyni a v poslední době i vůdkyni.
,,Moc pěkný“ řekne muž s úsměvem a jednou ranou odhodí dívky a chytne Niu za vlasy. Táhne ji přes celou místnost a při tom nadává že jsou to k***y. Dotáhne Niu až k železné židli na které ji připoutá.pak odejde z místnosti. Otevřou s jiné železné dveře za kterými je slyšet hádka dvou lidí.
,,Já to odmítám dělat“ zpustí první hlas
,,Je to tvoje práce! Tak ji dělej!“ Odpoví rozzuřeně druhý hlas.
Pak se ozve otvírání dveří a silné zabouchnutí. Do místnosti vejde Morino Ibiki který si umívá ruce. Dojde k Nie a sedne si na židli vedle.
,, Takže ty jsi jeho dcera?“ zeptá se Ibiki zvědavě
Na tuto otázku Nia neodpoví.
,, Chci tě o něco požádat. Tuhle práci dělám opravdu nerad a na takových hezkých děvčatech jako ty už vůbec. Takže stačí když mi řekneš co všechno víš a já zařídím aby všechny ženy pustili.
Nia se ani netváří zamyšleně.
,,Je to lákavá nabýdka ne?“ dodá Ibiki a sleduje jak se Nia chová.
,,Nic nevím.“ Odvětí Nia po chvíli mlčení.
,, Opravdu? Nic? Jsem shovívaví tak ještě jednou co mi řekneš o své rodině?“
,,Nic“
,,Hmmm chtěl jsem být milí… Je mi líto.“
Ibiki Dojde ke skříni kterou když otevře je v ní spoustu nástrojů které mají způsobovat bolest. Ibiki si nasadí chirurgické rukavice a vytáhne něco podobného skalpelu. Silně si vzdechne a přijde k Nie. Zpoza dveří se line jen bolestivé sténání. Po 1 hodině vrátí Niu v roztrhaných šatech a pořezaným tělem zpátky do cely. Nia brečí bolestí. Seběhne se k ní hlouček děvčat a snaží se ji uklidnit.
Muž veme další ženu a teď starší. Táhne ji za ruku. Děvčata jen bolestivě přjímají fakt že odpor jim nijak nepomůže.

,,Trvalo to 3 měsíce. Některé ženy spáchali sebevraždu jiné podlehli ranám. Ty co zbyli ze zdravím rozumem už chtěli něco dělat protože k mučení přibyl i noví hit a to bylo znásilňování. Proto jsem začala vymýšlet plán jak utéct. Spousta žen mě kryla a pomáhala až do dnu D. Náš plán byl zmocnit se stráží a pak se probojovat ven. Na ničem lepším jsem se totiž nemohli shodnout. Tak jsme zahráli menší divadlo a skopali strážného já mu vzala klíče a otevřela všechny cely. Jenom to co se stalo po tom už jsme nečekali. Jedna z dívek nevydržela mučení a všechno řekla. A to byl náš konec když jsem vyrazila dveře k útěku už tam stály nachystaní ninjové.“

,,Nio? co budeme dělat?“ Zeptala se Anna která stála nejblíže Nie. Nia celá ztuhlá přemýšlí co teď.
,,Nemáme jinou možnost musíme bojovat“ hned jak dořekla toto slovo vyběhli ženy na Ninje. Ty jejich útok snadno porazili. Není divu bylo to totiž unavené v bojinezkušené dívky proti vytrénovaným Ninjům. Ty co přežili muži sbírali a dávali zpátky do cel zarazili se jen u Nie a Anny.
,, Počkejte tuhle mi dejte na pokoj řekl dychtivě Muž s Hyuuga klanu a ukázal na Niu. Ta se neměla ani sílu vzpírat prostě ji odtáhli pak se podíval muž na Annu a řekl
,, Ty oči. Jde v nich vidět zloba a vztek. Ušetřím tě toho! Zapečeťte ji zrak! Pokřikl na dva muže ty se jen chopili Anny a odvlekli ji.

,,O několik měsíců později zakázal Uzumaki v Dešťové útrpné právo. Pustili nás ale už jsem nebyli tak jako před tím. Většína dívek o to zažila buť začala ujíždět na drogách nebo pít Alkohol. To co jsme si zažili…“ Nia se celá rozklepe a jen tak tak pobírá dech.
,,Jen mi prosíme slib že už mě nikdy neopustíš!“ Zakřičí na Takeza který stojí vedle a celí příběh napjatě poslouchá. Takezo ji obejme a řekne
,,Už nikdy. To přísahám!“