Protiklady se přitahují...

Bylo teplé jarní ráno. Jen příjemný vánek občas zafoukal, aby si pohrát se stébly zelené trávy. Slunce, které svítilo do tváře mi okamžitě připomělo barvu jejích vlasů. Ta zlatá záře, která mě vždycky oslepila, když se objevila přímo přede mnou. Ten její úsměv, kterým dokázala tak dokonale odzbrojit. A její narážky, kterými dokázala pobavit, ale vždycky je člověk i přesto musel brát vážně. Byla můj přesný opak, ale společně jsme se vzájemně doplňovali.
Když teď nad tím přemýšlím ona je tou osobou, která často byla u zlomových bodů mého života. Mnohokrát jsem na ní myslel a sám sebe načapal, že přemýšlím, jestli si na mě někdy vzpomene. Dívky ale byly tolik problematické a myslím, že jsem jejich myšlení doposud zdaleka nepochopil tak, jak je chápal například můj otec.
S ní jsem si ale začal uvědomovat, že v její blízkosti je všechno jiné.
Myslím, že to byla ona, která mi dokázala dát trochu jiný pohled na život. S ní začaly nové sny a cíle. Usmál jsem se a založil si ruce za hlavu. Ani začínám bláznit, ale mám pocit, že jí právě vidím před sebou.

Kráčela jsem ulicí a rozhlížela jsem se kolem. Musím ho najít,honilo se mi hlavou. Jediná myšlenka, kterou jsem v tuto chvíli vnímala. Celou cestu mě doprovázel pohled těch tmavých očí, havraních vlasů a jeho typického, šibalského úsměvu. Člověk s povahou, kterou bych ještě před tím, než jsem ho poznala, pohrdala. Teď mi příjde jeho remcání a věčné zamýšlení se nad věcmi tolik roztomilé. Někdy lituju, že nejsem schopna takových myšlenek jako on. Vždycky jsem byla ztracená v jeho slovech, které když chtěl, byly tak moudrá. Nikdy jsem však nedala najevo, že by mě jeho úvahy zajímaly. Mám dojem, že on to stejně tušil. Při každém jeho pronikavém pohledu mi naskočila na rukou husí kůže, které jsem se při dalším pomyšlení na něj nemohla zbavit. Zastavila jsem se uprostřed ulice. Stál tam naproti mě a zase se usmíval. Tak jako vždycky. Viděla jsem jak si zastrkává ruce do kapes a mě to donutilo založit si ty své na prsou.

Pomalu jsem se dal do kroku. Skutečně mě nešálil znak. Opravdu byla teď a tady přede mnou a usmála se. Ulice byla prázdná, nebo jsem si to alespoň myslel, protože nic krom ní jsem nevnímal. Všechno kolem jako by se zamlžilo a v zorném poli zůstala jen ona s jakousi tajemnou září, která jí doprovázela.

Oba jsme se zastavili kousek od sebe. Ucítila jsem jeho vůni, kterou jsem nikdy nedokáza upřesnit. Zase ten pohled. Podíval se na mě těma očima a já to musela opětovat. Užívala jsem si pohledu na něj a mé omámené smysly mě donutily se znovu usmát.

Když se usmála i její oči se smály. Tolik mě to zahřálo u srdce. Tohle byla jediná věc, o které jsem mohl přemýšlet do nekonečna aniž by se mi to zdálo nudné. Musel jsem si stoupnout blíž. Nešlo to, jen tak tam stát a dívat se na ni. Potřeboval jsem se jí dotknout, aby se alespoň trochu uklidnil můj zběsilý tlukot srdce. Jen špičkou prstů jsem se jí dotknul na hřbetu ruky.

Jako by mnou projel elektrický šok. Jeho jemná kůže na prstech se dotkla mé ruky. V momentu, kdy se tohle stalo se mé rozhodnutí utvrdilo.

Obajala ho. On jí její gesto oplatil a pohladil jí po zlatých vlasech. Znovu se podívali do očí a bylo rozhodnuto, že chtějí zůstat navždy spolu.

Poznámky: 

Ok hádám, že jste poznali o koho se jedná. Tohle je můj první pokus o romantickou jednorázovku, jelikož spíš romantiku upřednostňuju v sériích.. Přiznávám moc mi to nešlo a nebyla jsem s výsledkem spokojená, ale psala jsem to půl hodiny tak jsem to sem dát musela

POZOR! Spoiler!

Prostě tenhle pár mám nejradši a podle mě je i hodně pravděpodobný Taky je to jediná slečna, kterou k němu pustím