Všichni si zaslouží druhou šanci – Výuka Iwakiho, část 2.

Druhý den vstali brzy a Naruto s Kairem vyrazili na pole.
Sendai šla do nemocnice, ale pořád ji z hlavy nešel Itachi.
,Hlavně se do něho nesmím zamilovat,‘ myslela si v duchu.
Isabi šla nakoupit a samozřejmě poklábosit se svými přítelkyněmi, které byly dychtivé dozvědět se více o jejich dočasně spolubydlících.
Itachi si vzal na starost výuku Iwakiho.
Asi z podvědomí aniž by na to nějak myslel, tak se mu oči zbarvily do červena a Iwaki se lekl.
„Proč máš náhle červené oči?“
„Cože?“ řekl Itachi a zmizel v domě, aby se pohledem do zrcadla přesvědčil, že Iwaki mluvil pravdu. A skutečně při pohledu do zrcadla, kde zrcadlo nelže měl červené oči s třemi malými tečkami a chvostíkem. Pohlédl svýma očima na ruce a s překvapením zjistil, že vidí proudit chakru a jak se vracel, tak viděl i chlapcovu. Nebylo jí mnoho, ale přeci jen tam byla.
„Iwaki, jsi připraven na výuku?“ zjišťoval chlapcovu připravenost.
„Jsem, Itachi, tak honem nemáme na to celý den.“ Řekl nedočkavě Iwaki.
„Tak dobře,“ souhlasil Itachi a pustil se do výkladu:
„Nejdříve tě poučím o tom, co je to chakra. Chakra je duševní, ale i fyzická energie, která vychází z každé tvé buňky a její koncentrace a velmi obtížná a náročná a posiluje se tréninkem a zkušenostmi. Existuje pět typů chakry, ale o tom až později a chakru vyvoláváš…“ a Itachi se během celého výkladu a odpovídáním na otázky, které nebraly konce, divil, že toho tolik ví, ale aby si vzpomněl na svoje kolegy, kamarády, rodinu a možná i přítelkyni, to ne.

Pracoviště

I Naruto se činil a aby si tu práci zjednodušil, tak ani nevěděl proč to dělá, tak vyvolal své klony a s nimi to šlo jako po másle. Jeden okopával, druhý vytrhával plevel, třetí připravoval půdu na setí, pátý vyznačoval řádky…
To co dnes měli udělat, to také splnili a když se přiblížil čas oběda, tak Kairó se zeptal Naruta:
„Páni. Jak to vůbec děláte?“
„Pane Asahi, řekl jsem vám, abyste mi tykal a dělám to pomocí Kage Bunshin no Jutsu. Ani nevím odkud to umím, asi z mé minulosti.“
„Tak dobře, budu ti tykat a ty na oplátku také, ano? Vždyť nejsem zase tak starý, ne?“ bylo mu něco kolem pětatřiceti.
„Nejste a bude to obtížné ti tykat, ale pokusím se,“ slíbil Naruto.
„To se mi líbí.“ Pochvaloval si Kairó.
„Mě také,“ souhlasil Naruto.
„Tak pojďme se najíst a jsem zvědavý, co Itachi mého syna naučil.“
„No myslím si, že teď jde spíše o tu teoretickou část a když pochopí základy, tak teprve se může učit jutsu.“ Poučil Kaira a vůbec nevěděl, jak to ví.
„Vážně?“ divil se Kairó při cestě domů.
„Ano a je toho víc, co se musí tvůj syn naučit. A také se musí zjistit jestli vůbec může používat chakru na ninjí úrovni,“ další poučení.
„Aha,“ víc neřekl.

Dům Asahi

Isabi se divila proč jdou tak pozdě a Kairó jí odpověděl:
„Naruto mě ještě malinko poučil o chakře.“
„To je sice chvályhodné, ale ty nevíš, kdy se jí?“ peskovala ho Isabi.
Naruto si pomyslel:
,Vůbec není jako Hinata a připomíná mi Sakuru,‘ ani nevěděl, kde na ta jména přišel a proč právě jejich jména.

Po obědě Naruto už neměl, co dělat a tak si sedl na schodek a poslouchal jak Itachi vyučuje.
„Naruto, ty už nemáš, co na práci?“ zeptal se Itachi, když skončil vyučování.
„Ne, už nemám nic na práci a zjistil jsem, že umím báječnou techniku Kage Bunshin no Jutsu-ttebayo!“
„Fakt? A já zase zjistil, že když soustředím chakru, tak mé oči jsou červené.“ Pochlubil se Itachi a na ukázku mu to předvedl.
„Opravdu zajímavé, ale nevím, k čemu je ti dobré.“
„Taky nevím, ale vidím tok chakry a ty…“ nedořekl, protože ho zarazilo co viděl a náhle z ničeho nic mu přišlo slabo a nebýt Naruta, tak by upadl.
„Co já?“ chtěl vědět Naruto, ale místo toho Itachi řekl, aniž by tušil jaké následky, jeho přiznání bude mít, ale podle posouzení, že Naruto je jeho přítel, tak mu to pověděl:
„Naruto, teď jsem si vzpomněl na hovor mezi mnou a Sandaimem…“ byl přerušen Narutem:
„Staříkem?“
„Jo, staříkem Sandaimem a byl jsem také prostředníkem mezi mým klanem a vesnicí, protože můj klan plánoval vzpouru, tak mě Sandaime povolal k sobě a dal mi vybrat, mezi vyvražděním klanu nebo vzpoury. Byla to těžká volba, ale nakonec jsem vybral vesnici a pomocí Madary jsem vyvraždil klan. A jediného, kterého jsem nedokázal zabít byl můj bratr Sasuke…“ dál se nedostal, ale i tak to stačilo a Naruto pořád přemýšlel nad tím, co právě vyslechl.
„Itachi, proč jsi mi to řekl?“
„Ani nevím, ale cítil jsem potřebu, když jsem si na to vzpomněl to někomu říct, ale byl bych ti vděčný až se vrátíme tam kam máme necháš si to pro sebe?“
„Jistě, budu jako hrobka-ttebayo!“ slíbil Naruto a to myslel vážně.
„Díky.“
„Není zač.“

Pak do večera pomohli s běžnými domácími pracemi a zrovna když Itachi věšel prádlo, tak se vrátila Sendai z nemocnice a když viděla kluka co věší prádlo, tak se rozesmála.
Itachi se otočil a pohled na rozesmátou Sendai se mu skoro zastavilo, protože smích Sendai nejen slušel, ale byla tak krásná, že ji měl chuť políbit na její plné rty.
„Co je tady k smíchu?“ zajímal se Itachi, když se vzpamatoval.
„Nic, jen jsem neviděla žádného kluka, co by věšel prádlo.“ Pořád se toho smíchu nemohla zbavit. Nakonec i Itachi se nakazil jejím smíchem a Naruto se přiřítil se slovy:
„Co je tady k smíchu?“
„Ale nic, jenom Sen nikdy neviděla chlapa v akci, to je vše.“
„Tak chlapa v akci? To teda neviděla mě.“ A na důkaz svých slov se pustil do věšení zbylého prádla.
„Ale Itachimu to sluší víc.“ Přiznala upřímně Sendai.
„To je podpásovka, ale já tady nemusím být,“ a odešel.
„Tak Naruto, to byl jenom žert.“ Snažila se ho uchlácholit.
„Naruto se nezmění, ale neboj za chvíli ho to přejde.“ Ujistil ji Itachi.
„Takže už jsi si vzpomněl?“
„Ne na vše, ale na něco přece,“ potvrdil Itachi.
„To je dobře a teď mě omluv, jdu se převléknout,“ řekla Sen a vstoupila do domu.