Splněná přání 2. (Sakura, první polovina)

co by si Sakura přála nejvíce na světě?
A co kdyby se jí to splnilo?
Příběh o velké lásce, velkém šílenství, splňeném přání a několikanásobném vyvražďování kytek...
Spoelčná práce Papačky a Dandelion Princess.

Jednoho horkého letního dne takhle ležely Sakura a Ino „schované“ ve křoví s dalekohledem. Ne, nepozorovaly ptáky ani brouky nebo jinou havěť, šmírovaly Sasukeho, který sice jen svačil, ale stejnak z toho byly naprosto odvařený.
„Áááá! Je krásnej! Tak krásnej!“ ječela Ino.
„Puč mi taky ten dalekohled! Máš ho už dost dlouho!“ na ní Sakura.
„Ty jo! Je tak blízko! A blíž a blíž!“ vzdychla Sakura a točila zuřivě kolečkem.
„Ehm... holky, když ste na mojí zahradě a snažíte se schovat na záhonku jahod, tak příliš nenápadné nejste,“ poznamenal Sasuke stojící nad nimi.
„Ty vogiš! Ze zdola je ještě hezčí než normálně, co?“ poznamenala Sakura, stále s dalekohledem na očích.
„Tó jo!“ odpověděla protáhle Ino.
„Sakra! Vypadněte!“ naštval se Sasuke a holky rychle odskákaly domů.

„Chjo, Sasuke o mě vůbec nestojí,“ vzdychala Sakura a prohlížela si všechny jejich fotky.
„Kdyby o mě projevil aspoň trochu zájmu! Ale to se stává jen v pohádkách.“
„V tom případě to ber jako pohádku! Bude to mnohem lepší než se s dalekohledem schovávat za stonkem hrášku. Nemyslíš?“ řekl kdosi. Sakura se otočila ke dveřím a v nich stál drak.
„Ahoj! Sem Shormita, Plnitel snů. A tady někde zaznělo přání ke splnění. Nebo ne?“ proneslo podivné stvoření a elegantně se opřelo o rám dveří.
„Uh-oh? Eee... kdo seš? A co děláš v mym pokoji?“ vyhrkla Sakura.
„Agh! Nenávidím, když se to vám lidem musí opakovat! To ste hluchý?! Sem Polobůh splněných přání, Shormita,“ řekne drak a v prudké gestikulaci pohodí pařáty. Sakura jen nakrčila obočí na důkaz toho, že neví o čem to tu k sakru kecá.
„Ty si o mě neslyšela? Mno tak to je dobrý! Takže já jim splnim přání a oni se o mě ani nezmíní! Pff! Vy lidi ste vážně divná rasa,“ řekl Shormita naštvaně. Potom odkryl jednu šupinu a vytáhl zpod ní krabičku cigaret.
„Kouříš?“ zeptal se a gentlmensky nabídl Sakuře cigaretu se znakem Mlžné vesnice. Bylo jasné, že už toho hodně nacestoval.
„Ne, dík,“ odmítla trochu ustrašeně ona.
„Tak co, přání?“ zeptal se a zapálil si.
„Ehh... to mi musíš vysvětlit pravidla,“ řekla Sakura při vzpomínce na strašidelné historky od Ino.
„Když si budeš něco přát, můžu ti to splnit, ale když se potom něco zvrtne, nemůžu za to. Pokud budeš v bezprostředním ohrožení života smíš své přání odvolat,“ řekl a sedl si na postel.
„Dobře, ale co když žádné přání nemám?“
„Tak bych tu asi nebyl, ne?“ odpověděl Shormita s ironií v hlase. Sakura si ho podezřívavě prohlédla. Šedivě stříbřitý, dlouhý a po celé délce jeho těla na hřbetě hříva. Na konci ocasu měl chlupů nejvíc, ani šupiny nebyly vidět. Ty taky nevypadaly zrovna obyčejně, byly šedivě stříbrné a mezi nimi prachová pírka, na dotek heboučká jako kachňátka.
„Umíš lítat?“ zeptala se Sakura z náhlého popudu.
„Jasně! Všichni polobozi umí lítat. Teda až na Somonaka, tomu přistřihli křidílka.“
„Kdo to je?“ zeptala se, daleko klidnější, než před chvílí.
„Polobůh míru,“ odpověděl chladně Shormita.
„Aha... to leccos vysvětluje,“ pousmála se růžovovláska. „Tak dobrá, mám jedno přání. Přeji si, aby mě Sasuke miloval tak jako já jeho nebo ještě víc!“
Shormita se vítězoslaně usmál. Pak lusk „prsty“ a okolo pařátu se mu objevil jemný stříbrný záblesk.
„Přání splněno. A teď spi.“
A Sakura v tu chvíli usnula. Shormita jí máváním pařáty ve vzduchu přemístil do postele a téměř lidsky přez ní hodil přikrývku.
„Zajímalo by mě, jak to zvládneš,“ ušklíbl se ještě než se rozplynul.

Druhý den se Sakura probudila s neodbytným pocitem, že na něco zapoměla. Zamyšleně si pucovala zuby, zahloubaně se rýpala v müsli a ponořená do myšlenek si oblékala šaty naruby. Na cestě za Kakashim třikrát kopala do plechovek a zírajíc do země usylovně přemýšela, co byla ta důležitá věc, která se jí vypařila z paměti. Jediné, o co ve své mysli pořád zakopávala jako o neuklizené prádlo uprostřed pokoje byly cigarety se znakem Mlžné. Nechápala ale žádnou souvislost se včerejším večerem, který byl v její paměti temný jako Nejiho vlasy.
Když konečně dorazila na místo setkání byla tam dokonce později než Kakashi, což znamenalo opravdové zamyšlení. Nebylo divu, když i okolo Ichiraku Ramenu prošla nejmíň třikrát.
„Ahoj,“ pozdravila sklesle. Ani nevzhlédla, ale než s tím stačila něco udělat, strčil jí někdo do obličeje kytici třešňových květů. Vylekaně přepadla do zadu.
„Natrhal jsme ti květiny,“ strčil jí znovu snítku před oči... Sasuke! Sakuře rychle před očima proběhl celý scénář minulého večera. Vyděšeně se vyškrábala s jeho pomocí na nohy a vzala si od něj květiny. Pak se zářivě usmála, na což on reagoval veselým šklebem od ucha k uchu.
„To... To je od tebe tak hezký, Sasuke,“ rozplývala se a mrkla na něj. Sasuke ihned padl Narutovi do náruče. On a Kakashi na ně dva užasle zírali od chvíle, co uviděli Uchihu posakujícího pod rozkvetlou sakurou a sbírajícího ty nejvyšší a nejkrásnější květy. Ani Sakura, zachmuřeně se šourající ulicí v šatech naruby jim moc nepřidala.
Kakashi si prohrábl účes: „Eh, vy dva – co je to s váma? Sasuke nechováš se nějak divně, nezkoušel jsi žádné drogy?“ Sasuke prudce zavrtěl hlavou a obrátil se k senseiovi.
„Ne, má jediná droga je ona,“ ukázal na místo, kde Sakuře dojetím tryskaly slzy a Narutovi se pomalu kácel mini-deštníček z Koktejlu Ramen, který ho proti vědrám slz „chránil“. Sakura se Sasukemu vrhla kolem krku a začala vzlykat: „Tak tě miluji Sasuke!“
Oba dva se propletli v obětí a vášnivě se políbili. Kakashi popadl Naruta a odtáhl ho jinam se slovy že trénink nemá šanci je zaujmout.

Sakura seděla obkročmo na lavičce a zírala Sasukemu do očí. Ten na ní zamilovaně zíral, stejně jako ona na něj celé ty dlouhé roky. Sasuke si olízl rty a Sakura se k němu naklonila pro další polibek. Po něm se zase vrátili zpět a jen se dívali do tváře toho druhého, naprosto spokojeni s celým světem.
„Sasuke, tak dlouho jsme čekala na tuhle chvíli. Jsi tak krásný a-“ nestihla Sakura doříct, protože ji on přerušil nesouvislým proudem komplimentů.
„TY jsi tak báječná, že na TEBE ani všechny superlativy z reklamy na prací prášek nestačí, TY jsi nejkrásnější květinou na celé louce světa a kdyby někdo pochyboval, všechny ostatní květiny utrhám a udělám TI z nich kytici na svatbu! Celý můj život jsem čekal jen na TEBE, doteď jsem ani nežil! A máš dokonce naruby šaty, jsi tak originální! Sakuro jsi... Jsi v pořádku drahoušku?“ přerušil své výlevy, když spatřil jak Sakura zrudla. Přesvědčila se, že má opravdu rub na líci a potom odběhla do nejbližšího křoví, aby se mohla převléci. Sasuke vyskočil z lavičky a rychle uháněl za ní, po pár krocích ale zakopl a upadl na kolena.
„Ne, Sakuro! Já tě nechtěl urazit. Miluju tě! Prosím, nemyslel jsem to tak!“ řval Sasuke z plných plic, ale když mu zmizela z dohledu, jen si lehl na zem a sypal si na hlavu písek.

„Tak co? Spokojená?“ zeptal se Shormita, když si Sakura zrovna přetahoval přes hlavu tričko. Vylekaně po něj mrštila kamenem, ale jen jím prolétl a zamířil k Nejimu, který okolo keře zrovna procházel. Ten ho včas odrazil svou Vznešenou pěstí a postavil se do bojové pozice. Byakuganem skenoval okolí, ale uviděl jen polonahou dívku v křoví, což nebylo nic na co by byl zvědavý, která byla otočená k obrovskému množství neurčitelného druhu čakry, natěsnanému v podlouhlém mráčku. Chvíli vše sledoval, ale když se mrak rozplynul, raději se vydal pryč dřív než ven vyleze ona a uvidí jeho se zapnutým Byakuganem u keře, kde se převlékala. Celou cestu domů o tom přemýšlel, ale když to zrovna chtěl říct matce, vše se mu z hlavy vykouřilo. Zůstala jen vzpomínka na slabý pach cigaret.

Sakura se Shormitou mluvila jen několik málo vteřin. Jako první vyhrkla: „Nešlo by to trošku zeslabit?“ Ale drak se jen ušklíbl.
„Můžu to zrušit, ale i to jen v případě ohrožení života,“ řekl chladným hlasem, který nedával prostor pro otázky. Sakura zavrtěla hlavou.
„Ne, to nikdy. Jsem šťastná. Děkuji ti Shormito,“ řekla a tiše si natáhla poslední kus textilu.
„Dobrá. Tak já zas půjdu. A ty se moc nelekni,“ ušklíbnul se a zmizel v obláčku. Sakura se podivila: „Čeho bych se měla-“ nedořekla, protože ze stromu se k ní spustil Sasuke s kyticí pampelišek, bonboniérou ve tvaru srdce a naprosto idiotským úsměvem, který na jeho tváři popíral zákony fyziky i genetiky. Sakura se vyděsila k smrti a přepadla po zadu do ostružiní.
Uchiha začal křičet: „Né, lásko!“ a vytahovat jí ven. Potom jí všechny škrábance, každý zvlášť, pofoukal a políbil a jí hned bylo opravdu líp. Potom ji v náručí odnesl na lavičku, kde seděli předtím.
Položil jí na ní a nanovo spustil svoje unylé komplimenty. Sakura mu musela položit prst na pusu, aby ho umlčela. Musela přiznat, že jí to trošku uvádělo do rozpaků a dost jí to vadilo.
„Sasuke, to je od tebe moc milé,“ začala opatrně. Uchiha snaživě pokyvoval hlavou a bylo vidět, že se přemáhá, aby jí hned nezačal zase skládat poklony. „Co kdybychom si dneska začli na večeři - a do té doby se neviděli?“ navrhla ledabylým hlasem. Sasukemu se rozklepal spodní ret.
„Takže... ty už mě nemáš... ráda?“ rozvzlykal se na celé kolo. Sakura ho v rychclosti popadla za límec a přitáhla si ho k sobě. Prudce ho políbila a zašeptala mu: „Samozřejmě, že tě miluju. Ale pak se na sebe budemem těšit ještě o mnoho víc. Vyzvedni mě v šest.“
Sasuke jí políbil na čelo a odhopkal k sobě domů. Doslova odhopkal, jeho zamilované posakování děsilo lidi a dívky omdlévaly jako mouchy.
Sakura si uleveně vydechla a vydala se domů. Uff, to je docela fuška, být milována, pomysela si a v duchu Shormitovi znovu poděkovala za splněné přání. Ten seděl na stromě přímo nad ní a pokyvoval hlavou: „Jen aby, děvče, jen aby...“

Minutu před šestou Sakura stála připravená před dveřmi. Měla na sobě pracně vybrané černé šaty a její matka jí na hlavě vytvořila nádherný účes. Celá štastná čekala na Sasukeho. Když ručička na hodinách v kuchyni přeskočila k velké šestce a vytvořila tak s druhou jednu přímku, začala se ozývat hudba. Nejdříve jen údery, které považovala za své bušící srdce, ale poté s k nim přidala ijemn melodie flétny. Když se Sakura i její máma vyklonily z okna na prázdnou ulici, slyšely píseň už dost jasně. Zpoza rohu se vynořilo pět lidí ve společenském oblečení, kteří zuřivě vyhrávali na dvoje housle, flétnu, safoxon a dárek. Sakura jen otevřela překvapením pusu a oči se jí zaplnily slzami dojetí. Tohle byla její oblíbená skupina, Šmidli Boys, hrající její zamilovanou píseň a před nimy si to vyračoval Sasuke a vesele bubnoval obrovskou kyticí na růžovou ozdobně zabalenou krabici. Sakura vyběhla šťastně z domu, Sasuke, když jí spatřil, se k ní rozběhl, vyzdvihl jí do vzduchu a roztočil se s ní. Určitě tu scénu znáte – je snad v každém zamilovaném filmu. Její matka to spokojeně sledovala opřená o rám dveří, velice svojí dceři přála to štěstí, ale na tváři měla také stín pochybnosti. Takový obrovský ramabajz jen kvůli jediné schůzce? Vyděsilo ji to, ale věřila, že Sakura ví, co dělá.

Sasuke, Sakura i hudebníci se na konec konečně přesunuli do restaurace, kde Sakura dostala od Sasukeho dárek – svojí vlastní fotku v nadživotní velikosti a album jejích nejmilejších písniček, legálně stažených z internetu. Hned jak si objednali Sasuke nanovo spustil svůj proud rádoby milých slov a Sakura propadla šílené depresi. Celý večer se jen rýpala hůlkami v nádherné večeři a na půl ucha poslouchala jeho blábolení. Byl k nevydržení. Konečně zmlkl vstal od jídla, ale ona to ani nepostřehla. Klekl si k její židli a v symbolickém gestu k ní zdvihnul dlaň s malou krabičkou z klenotnictví. Teprve náhlý klid, jak všichni i ti najatí Šmidli Boys ztichli. Podívala se na něj a zbledla na barvu nezralého tuřínu.
„Staneš se mou přítelkyní, dokud nás smrt nerozdělí nebo se nevezmeme?“ zopakoval Sasuke otázku a netrpělivě si vyměnil nohu na které klečel. Sakura se nadechla k ne, ale nakonec pronesla odevzdané „Ano“. Její láska byla silnější než zdravý rozum, pomyslel si Shormita vznášející za oknem s další cigaretou v psí tlamě.
Tu noc strávili spolu, jak Shormita čekal. Nezaujatě je sledoval, protože lidské touhy ho nezajímaly.
Ráno se Sakura vzbudila velice šťastná. Včerejší noc ji přesvědčila, že přežije každý Sasukeho výlev emocí, protože ho prostě miluje. Shormitovi tedy v duchu znovu poděkovala a vydala se dolů, uvařit svému příteli snídani.

O pět měsíců později:
Sakura večer ležela ve své posteli a rozhodně se nechystala usínat. Za tu dobu jí Sasuke začal neuvěřitelně vadit, protože jeho zbožňování se ještě sťupňovalo. Zrovna teď stál na štaflích a zíral do jejího okna.
„Sasuke, neusnu, když na mě budeš zírat,“ řekla jako každý večer a přemýšlela, čím ho zabavit. „Nechtěl bys jít a něco dělat?“Sasuke zavrtěl rozhodně hlavou.
„Není nic, co bych dělal raději,“ řekl rozhodně a dál na ní zíral. Sakura se posadila.
„Ale já nejsem šťastná,“ pronesla dramaticky. Sasuke zavzlykal a spadl ze štaflí, ozvalo se jen křupání příček. Sakura si povzdychla a přešla k oknu. Sasuke ležel na zemi, vzlykal a sypal si na hlavu hlínu. Jeho přítelkyně na něj dolů zakřičela: „Neblázni, ublížíš si. Jestli si ublížíš, už tě nebudu moct milovat!“ Už si našla cestičky, kterými ho mohla přimět spolupracovat, ale bylo to jako převychovávat dementní dítě.
Sasuke vyskočil na nohy a začal hystericky křičet: „Co mám udělat, abys byla šťastná?“
Sakura se zamyslela potřebovala se ho zbavit, ale ne ho zranit.
„Tak běž a utrhni pro mě každou květinu, kterou uvidíš. A zítra v jednu se sejdeme v naší oblíbené restauraci,“ pronesla bez přemýšlení a odešla od okna. Sasuke zajásal, zamával pětsičkami a rychle odběhl pryč.
Když se ztratil z doslechu, Sakura si ulehčeně oddychla. Chtěla si znovu lehnout, ale když si položila hlavu, zjistila, že místo polštářem jí má podloženou Shormitovým oválným tělem.
„Ahooj,“ protáhl komicky drak a poťouchle se usmál. Sakura si všimla, že má naprotsto čistě bílé tesáky, ale žádné stoličky. Jeho hrdlo nebylo ničím zašpiněné, bylo spíš jako část stroje.
„Ahoj, Shormito. Myslím, že jsem v ohrožení života,“ řekla Sakura ospale a shodila ho z postele, aby si mohla lehnout pohodlněji. Drak se na ní zvědavě podíval.
„Jo,“ přitakala, „brzo se tady totiž oběsím na lustru.“ Shormita zamžoural na strop.
„Ale ty nemáš v pokoji lustr,“ poznamenal. Sakura přikývla a přetáhla si peřinu přes hlavu.
„Proč tu vlastně jsi? Už jsi u mě dlouho nebyl,“ řekla tlumeně pod přikrývkou. Shormita si znoovu zapálil a pořádně se nadechl kouře.
„Ne, to nebyl. Už je u tebe nuda. Přišel jsem ti jen připomenout, kdy můžeš přání zrušit, ale koukám, že si to moc dobře pamatuješ,“ podotkl ironicky. Potom pomocí nozder vyfoukl srdíčko.
„Láska je sv**ě, co?“ řekl a tlapou ho rozehnal. Sakura přykývla, ale neodpověděla, protože lska byla stále ještě silnější než vůle. Shormita se zachichotal jejimu bláznovství a sedl si vedle ní na postel. Strčíl konec ocasu pod deku a pohladil jí po tváři. Odkryla si hlavu.
„Nechápu, proč mi to říkáš,“ odpověděla naštvaně.
„Protože tě nechápu. Ten kluk je hroznej a ty taková pěkná mladá holka, ty bys mohla nápadníky odhánět koštětem,“ řekl Shormita povzbudivě. Byla to první lidská bytost, která mu připadala milá. „ale to bys je nesměla odhánět svých chováním.“ Sakura se zamračila.
„Co má tohle být, morální osvěta?“ Shormita se jen usmál.
„Morální asi těžko, já pravidla nemám rád. Fyzikální popírám a morální nesnáším.“
„To jo, jsi vážně divný tvor. Co vlatně jsi za druh? Máš psí tlamu, ptačí pařáty, koňskou hřívu,“ začala sakura jmenovat. „Jsi složený z mnoha zvířat, že?“ Shormita zavrtěl hlavou.
„Kdepak, zvířata jsou složena ze mě. Já tu byl první, takže autorská práva náleží mě,“ řekl a oba se krátce zasmáli.
„Ale máš lidské oči, to poznám,“ řekla Sakura a Shorimta se nevědomky užasle usmál. Tentokrát bez náznaku škodolibosti, což bylo dost možná poprvé za jeho existenci.Když se znovu otočil na Sakuru, ta už spala, tak se tiše vydal ven z pokoje a odletěl pryč.