manga_preview
Boruto TBV 07

Mám tě rád III. - Setkání

Celí udýchaní konečně stanuli před dveřmi, za kterými byla „ona důležitá osoba.“ Narutovy zrychlil tep. Nedokázal teď myslet na nic jiného než na něj. V hlavě se mu najednou promítly dávné vzpomínky. Vzpomínky utrpení. Vzpomínky působící bolest.
Ruku svíral na klice tak pevně, jako by se bál, že dveře každou chvílí zmizí a milovaná osoba za nimi se rozplyne jako kouř, který chytáte holýma rukama. Tak dlouho na tento okamžik čekal.
Ale není tohle jen sen? Sen, ze kterého se probudím a nezbyde mi nic než jen dlouhé trpké čekání na chvíli jako je tahle? Ne, není to sen! Nesmí být!Sasuke je tak blízko. Dokážu se mu postavit? Jsem pořád příliš slabý?
,,Naruto,“ vyhrkla Sakura, ,,otevři už….!“
,,Na co čekáš? Otevři sakra ty dveře!“ ječela už Sakura.
Konečně ho chce vidět. Ale proč? Proč ho stále miluje, když ji způsobil tolik bolestí, trapných chvil. To já bych ji chránil jako poklad. Se mnou by byla v bezpečí. Nikomu bych nedovolil jí ublížit. Ale já nejsem ON. Já nemám vyjímečné schopnosti, nejsem talentovaný. Jsem jen obyčejný hlupák bez rodiny.
,,Tak dobře pomůžu ti!“ zařvala Sakura a otočila klikou dřevěných dveří.
Na chodbu se rozlil proužek bledého světla. Hlasy vycházející z místnosti rázem utichly. Osoby ve vnitř, bylo jich tam 5, naslouchaly příchozím návštěvníkům. Jako první vkročila Sakura. Za ní pak Sai a s velkým zdráháním nakonec i Naruto. Vkročili do obrovské místnosti, mnohem větší než se zdála. Tahle byla na rozdíl od těch předešlých útulná, teplá a osvětlená. Prosvítalo tu slunce a hřejivé letní paprsky hřály společníky na tváři. Sál, jak by se tomu dalo říkat, měl velmi vysoký strop. Plno křišťálových lustrů zdobilo boční stěny. Uprostřed stálo staré shnilé kanape a na něm seděla vyšší osoba s dlouhými vlasy. Kolem ní pak postávaly čtyři další.
,,Kdo nás to vyrušuje?“ ozval se hrubý nelítostný hlas.
Muž stojící po pravici sedícího muže hbitě sáhl po rukojeti meče zastrčeného za velkou fialovou mašlí.
,,Vyřídím to!“ nasadil blažený výraz.
,,Ne, Sasuke-kun!“ odpověděl sedící muž.
,,Ještě ho budeme potřebovat!"
,,Sa-sasuke??“ vykoktal Naruto.
Také Sakura nemohla uvěřit svým očím. Ano, byl to Sasuke a stál přímo před nimi. Až teď se však otočil a zadíval se na ně tak chladným hlubokým pohledem….. ,,Pako! Jsi slabý! Musím zabít jistou osobu! Já jsem mstitel! Naruto, ty srabe!“ ….přehrávalo se Narutovy v hlavě. Byly to myšlenky, na které chtěl zapomenout, ale z nějakého důvodu nemohl. Nemohl zapomenout na nic, co prožil se Sasukem. Sasuke očividně zapomněl na vše. Určitě ani neví, kdo před ním teď stojí.
Za každou cenu ho přivedu zpátky!
Po levici sedícího muže stál Kabuto s jeho známým vítězným úsměvem. Kabuto, pravá ruka té hrozné nestvůry. Vedle něj pak stála jakási žena s dlouhými vlasy sepnutými sponou. Guren, tak se jmenovala, podle toho co slyšel Naruto. Pak tam byl ještě svalnatý mladý muž, oděný v modrém dlouhé hábitu a béžovou velkou mašlí kolem pasu.
A uprostřed? Ano, uprostřed byl on.
,,Orochimaru!“ zařval nenáviděně Naruto a rozběhl se k němu.

Poznámky: 

Příští díl: Rival? Naruto a Sasuke
...koutkem oka uviděl Sasukeho. Bezmyšlenkovitě se k němu rozběhl.
Chytil ho ze všech sil tak pevně, aby mu nevyklouzl.
Pak vyskočil spolu se Sasukem z okna.

Měla bys být velmi opatrná
na věci, které ti jsou blízké.
Víš, že čím víc se s něčím sblížíš,
tím těžší je to vidět.
Copak je to za štěstí,
které jsi právě prožila?
Nebo jsi tak šťastná,
že si ani nemůžeš vzpomenout?
To, že tu teď jsi,
to, že žiješ,
jsou samy o sobě
malé zázraky.
Měla bys být velmi opatrná
na věci, které ti jsou blízké.
Víš, že čím víc se s něčím sblížíš,
tím těžší je to vidět.
Víš, že čím víc se s něčím sblížíš,
tím těžší je to vidět.
Já to nikdy nebudu brát za jasnou věc.
V klidu můžeš říct "Nevzdávej se"
a "Jdi dál za svými sny".
Ale čím víc času strávíš chvástáním,
tím méně toho uděláš.
A já si přitisknu tu hrstku odvahy ke svému srdci
a díky ní přežiju další den.
Já to nikdy nebudu brát za jasnou věc.
Jdem!

4.545455
Průměr: 4.5 (11 hlasů)