Už věřím...

Sedím tiše zničená
Temnota mnou prostupuje
Má naděje je zlomená
Život před Smrtí ustupuje.

Zamyšleně hledím z okna a nevím jak dál. Myšlenky mi divoce víří hlavou. Jak má člověk psát o naději, když je všude taková divná atmosféra? Pomalu usrkávám čaje. Je tu zima. Zvedám deku a přitahuji si ji blíže k tělu.

Hledám sílu žít
Všechna světla zhasla
Hledám sílu snít
Díky tobě jsem jí našla.

Zahnal jsi můj strach a smutek
Daroval jsi mi naději
Nebýt tebe můj život by přede mnou utek
………

Jak má člověk slovy vyjádřit co cítí? Jak má vyjádřit vděčnost? Slovy to nejde a myšlenky mi číst neumíš. Pomohl jsi mi. Strašně moc. Možná to tak nevidíš, ale já ano.

Troška světla
Ruka co podrží
V tobě sem se spletla
Přátelství vydrží.

Podal jsi mi pomocnou ruku v době kdy jsem se ztrácela. Stál jsi za mnou když jsem to potřebovala. Děkuji Ti za vše. Za to světlo, které mě zahřálo. Za naději. Za život…

Už věřím
Že umím rovně stát
Už ti věřím
Že se nemusím bát.

Pomalu odkládám tužku. Protírám si oči. Ne, nejde to. Je toho tolik, co bych Ti chtěla říci. Tolik, za co bych Ti chtěla poděkovat, ale však Ty víš…

Poznámky: 

Já vím lidi je to trošku divný ale tohle jinak nešlo

POZOR! Spoiler!

Tohle je věnováno jednomu zlatýmu človíčkovi, který mě "vyhrabal ze dna". Moc Ti děkuju Ty víš...