Splněná přání 1. (Naruto)

Černý: Už ste si někdy přáli něco divného? Že ano? A ste si jistí, že se to nemůže jakkoliv zvrtnout?Náš otec má totiž hrozné prokletí, všechno se mu splní, ale většinou ne tak docela, jak si přál. Tohle vzniklo když sme se dívali na Popelku a na honu zabili lišku. (Bílá brečela)
Bílá: Doufám, že se vám to bude líbit a něco nového se přiučíte.

Jednou večer po parném dnu přijde Naruto domů, lehne si na postel a kouká do stropu.
„Co je to za život? Každý den jenom trénuju a trénuju. Chjo, dokonce ani ramen už není to co býval, Sakura mě už zase mlátí a to sem jí jen řekl, že ta nová minisukně jí nesluší.“ přemýšlí. Potom se přesune k oknu a kouká se do lesa. Vidí lišku jak chytila zajíce a pochutnává si na něm.
„Mno jo, být tak liška, to by bylo něco. Běhat a lovit, na to tréning nepotřebujou, sem tam zakousnou zajíce a maj po hladu.“ přemítá nahlas. V tom do pokoje přijde Kakashi.
„Co děláš?“ ptá se přívětivě.
„Uh-oh! Aha, to ste vy. Emm... slyšel ste mě?“ zeptá se nejistě.
„Mno, abych řekl pravdu jo.“ odpoví Sensei.
„Eheh... já vím, je to hloupé, ale lišky to maj dobrý, jako všechny divoký zvířata. Víte, oni si všichni myslí, že jedinej můj sen, je stát se hokage, ale já... sem si vždycky přál vandrovat,“ řekne trošku stydlivě a otočí se k oknu. Kakashi chvíli mlčí a pak řekne:
„Hezký sen, ale nikdy si nepřej být ničím jiným, než jsi. Pamatuj si to.“
„Já vím, ale je to těžký,“ řekne a otočí se, ale Kakashi už odešel.
„Hm. Ani se nerozloučil,“ řekne si naštvaně Naruto a dál kouká z okna.

V noci ho probudí šramot a tak rychle vstane se shurikeny v ruce a ostražitě naslouchá. Nic se neděje. Znovu si chce lehnout, ale najednou se rozletí dveře a v nich postava proti světlu, takže vidí jen matné obrysy! Naruto okamžitě vrhne hvězdice po domělém zloději, ale ze dveří se ozve bolestné: „Au!“ a vyjde drak! Na mou duši drak! Je to takovej ten čínskej, jako z Cesty do fantazie, kdo to viděl (a kdo ne, ať se na to urychleně podívá!). Mezi šupinama mu trčí shurikeny.
„To takhle vítáš každou návštěvu?! Nedivím se, že s tebou nikdo nechtěl nic mít!“ říká naštvaně. Chodí po dvou, má našedlou barvu a chodí trochu kolébavě, protože má krátké sokolí pařáty. Mezi psími dásněmi má cigaretu a frajersky se opírá o rám dveří.
„K-kdo si?“ vykoktá ze sebe Naruto bojácně.
„Mno, to teda Kiubymu moc nezávidím jeho hostitele,“ pořádně natáhne kouř ho mordy a zase ho vypustí ve formě pěkných ohnivých koleček, „ale máš pěkný háro. A odpověď na tvou otázku: Sem Polobůh Shormita (Šormita), plnitel snů,“ a podá mu pařát. Naruto mu podá ruku a jakmile jí Shormita chytí, začne s ní horoucně třást. Přitom si Naruto všimne velké síly vyzařující z drakova těla.
„Viděl si opičí pracku? Tak to všechno sem plnil já.“
„Já to neviděl, ani nečetl. Ale dívám se na VKVčka.“ přiznal Naruto.
„Pff! VKVčka, to je pro důchodce jako Sarutobi! Já sem mnohem lepší bavič! Umím salto dopředu i dozadu zároveň, ale proč tu sem: Máš nějaké své přání, že?“ řekne a ještě víc k Narutovi přiblíží čumák.
„Mno, vlastě jo, ale sou dvě,“ odpoví Naruto (pořád si myslí, že je to sen).
„Ne, ne, ne, ne, ne. Jenom jedno! Ven s tím!“ řekne drak a přehodí si cigaretu z jednoho koutku tlamy do druhého.
„Mno, ale když o tom tak přemýšlím, kdybych byl Hokage, už bych nemusel být liška,“ dělí se o své představy Naruto s Shormitem.
„To sice jo, ale kdybys byl liška, moh by si tady kdokoliv Hokagovat až do p*dele, ne? A vážně si myslíš, že když se staneš Hokage, všichni najednou řeknou: „Ó, ten Naruto!“ nebo „Ta minisukně je vážně tak hnusná! Proč sem jen neposlechla toho úžasného Naruta! Já husa hloupá!“. To ti připadá reálně?“ zeptá se Shormita a sedne si ptačím způsobem na okno.
„Já... já nevím. Tohle je na mě moc,“ posmutní Naruto.
„Mno tak se rozhodni a nebuť smutnej. Já, když mě bylo dvě stě byl stejnej jako ty, taky sem si furt nevěřil. A pak sem začal hulit a hulim dodnes,“ prohlíží si samolibě drápy. Naruto chvilku přemýšlí a potom se rozhodne:
„Liška! Chci být liška!“ řekne.
„A slůvko „Prosím“ ste se ve škole neučili?“ řekne ironicky.
„Oh, promiň. Tak tedy: Prosím, Shormito, udělej ze mě lišku.“ řekne.
„Dobře, ale potom za mnou nechoď, že je něco špatně, jo? A za další tvůj osud jako liška neručím.“
„Jasně!“ řekne Naruto. Drak se usměje a luskne prsty. Naruta oslepí náhlé ostré světlo a omdlí.

Probudí ho zpěv ptáků. Naruto vstane, ale jakmile se postaví na zadní, zase spadne.
„Co to do pr...“ nedořekne.
„Nemam ruce! Mam jen packy! Jak je to možný?!“ vykřikne.
„Máš snad kromě divnejch přání sklerózu?“ řekne ironicky známý hlas.
„Shormito! Já myslel, že to byl sen,“ řekl Naruto sedě v trávě.
„No vidíš, a on to nebyl sen,“ sletí z větve k němu. „Mno co na mě tak koukáš? Přál sis to, tak to máš!“ řekl Shormita trochu netrpělivě. Naruto chvíli kouká a potom si vejskne a rozběhne se na louku.
Celé léto se bavil zabíjením králíků, uháněním lišek a strašením dětí. Zkrátka skvělé. Ale přišel podzim a králíků už tolik nebylo, lišky už taky někam šly a Naruto už tolik nejančil. Najednou to nebyl jeho vysněný svět bez zábran v divočině jako lišák. A po podzimu přišla zima a králíci si šli lehnout. Potom nastala doba hladu, nekonečně dlouho se motal okolo vesnice a kradl slepice z kurníků. A jednoho dne ráno:

„Naruto? Naruto. Naruto! Vstaň!“
„Eh-uh? Shormito? Co je?“ mžourá ospale Naruto na svého dračího přítele.
„Být tebou začnu prchat a někam se schovám. Začala lovecká sezóna.“ potom se k ležícímu lišákovi sklonil blíž a skoro posměvačně dodal: „Na lišky.“
„Jashin! Rychle se musim schovat! Než mě chytí!“ vyskočí ze sněhu.
„Šmarja, Naruto. Si kost a kožich. Kdys naposled jedl?“ udivil se Shormito.
„Ahh... jídlo...“ zasnil se Naruto. Potom se ale rychle rozběhl pryč. Shormito za ním.
„Tak mi odpověz, kdy?“ mluví na běžícího Naruta za letu mezi stomy.
„Nevím, asi před měsícem.“ potom se zastaví a zaposlouchá se.
„Štěkot! Slyším je!“ řekl ustrašeně Naruto a dal se znova do běhu. Asi o sto metrů dál se hádají Shika s Ino:

„Letos tě předženu, nemáš šanci!“ říká Ino.
„Vsadim se o sto yenů, že budu mít víc úlovků než ty,“ odpoví jí trochu namyšleně Shika.
„Ahh... škoda že si to Naruto taky neužije s náma,“ posmutní Ino.
„Mno, to je škoda. Dodnes nemůžu přijít na to, jak mohl zmizet ze zamčenýho pokoje,“ přitaká.
„Podle mě je tu někde s námi a taky si to tak užívá,“ řekne Ino a poklepe si na srdce. Chvíli je smutné ticho, které prolomí až psí štěkot.
„Mají stopu! Rychle za nimi!“ vykřikne Ino a už běží za psi.

„Štěkot! Slyším je!“ řekl ustrašeně Naruto a dal se znova do běhu.
„Hmm... Nevim jak se z tohohle dostaneš, brácho,“ řekne dost lhostejně drak.
„Argh! Drž pec! Ty si mě do tohohle dostal!“ zavrčí Naruto naštvaně.
„Tak to prr! Ty sis to přál, tak to máš!“ na to rozhořčeně Shormito.

„Vidíš jí?“ řekne po chvíli běhu Ino.
„Jasně, tamhle!“ odpoví Shika.
„Připrav si kuši, já ti jí naženu,“ řekne Ino a „lišáka“ si nadběhne.

„To je přece Ino!“ řekne Naruto a zpomalí. Ale těsne vedle něj prosviští šíp a zabodne se do země.
„Jejej! Oni mě vážně chtěj zabít!“ vyjekne a zase zrychlí.

„Už ho skoro mám! Nadběhni mi ho víc!“ buzeruje Shikamaru Ino.
„Snažím se!“ naštvaně odsekne Ino.

„Sem unavený! Už to nezvládnu,“ kňučí Naru.

„Je unavený! Už to nezvládne!“ promne si ruce Ino.

„Já...“

„Dělej!“

„...vážně...“

„Bacha!“

„...umřu.“ řekl Naruto.

„Trefa! Naval prachy!“ vítězoslavě zamává pěstí Shikamaru.
„Seš slepej?! Ještě není mrtvá. Trefil si jí do nohy,“ odsekne Ino.

Naruto se z posledních sil snaží utéct, ale bolest, hlad a únava mu to už nedovolují.
„Naruto? Odpověz mi na jednu jedinou otázku: Chceš být liška?“ ptá se ležícího Naruta Shormito.
„... Já... Ne... roz... hodně... ne...“ řekne z posledních sil Naru.
„Konečně rozum!“ řekne Shormito s úsměvem.

„Panejo! To je nějaká divná liška.“ říká Ino po pohledu na stopy.
„To máš pravdu. Podívej tady je to jasně liška, tady se ta stopa zvětšuje a tady...“ pokračuje po stopách. „Naruto! To je Naruto!“
„Nedělej si ze mě prd... Naruto! Nahej Naruto!“ Vyjekne Ino.
„Ne, vážně? Já myslel že je to škopek strouhanýho tuřínu!“ řekne ironicky a naštvaně Shika.
„Tak to si asi vážně slepej! Tohle je Naruto! Přece ho poznam!“ řekne Ino. Shikamaru se plácne do čela.
„Já to myslel ironicky!“ křičí naštvaně Shiky.
„Cože!? Co to znamená ájronicky?“ zeptá se hloupě Ino.

„Oni... mě... vážně... zabijou... zabijou... mě...“ chrchlá Naru.

„Baka! Musíme mu pomoct!“ vykřikne Shika a vezme Naruta přez ramena.
„Jdu napřed pro pomoc! Zůstaň tady! Nikam nechoď!“ křičí už ve běhu Ino a ztrácí se za obzorem.

„Mno? Měl si štěstí, kdybych tu nebyl... tak nevim co by s tebou bylo,“ řekne drak sedící vedle Naruta. Samozřejme už oblečeneného.
„Nech... mě bejt!“ odsekne Naru.

Shika se na něj divně podívá.
„Ty nechceš pomoc?“

„Oni mě nevidí, víš. Ani se jich nemůžu dotknout. Dívej,“ řekne drak a projede tlapou Shikamarovi přes hlavu. Prochází jí jako duch. Shikamaru se na chvíli zastaví a potom se chytí za čelo.

„Divný... moc divný. Hele, Naru, jak ses sem dostal? Všichni si mysleli, že seš mrtvej.“
„To bych... ti rád vysvětlil, ale... nevěřil bys mi,“ řekne unaveně.
„Asi máš hlad. Mám tady jen to, co sem dneska ulovil. Nemáš sirky?“ zeptá se a vytáhne z brašny králíka. Narutovi přeskočí v hlavě liščí instinkt, vrhne se po něm a začne z něho trhat syrové maso.
„Teda tobě nějak chutná. Seš kost a kůže. Kdy si jedl naposled?“ zeptá se Shika.
„Nevim... asi před měsícem.“ řekne Naruto trhaje z králíka kůži.
„Shiká! Pomoc je na cestě!“ přiběhne Ino a za ní Tsuny. Potom Naruta odnesou do vesnice.

Ráno se probudí v nemocnici. Vstane, ale zase si lehne, protože ho hrozně bolí hlava.
„Copak, copak? Naru má dost?“ zeptá se posměvačne Shormito sedící vedle na židli.
„Uh... jdi do háje se svýma blbejma připomínkama,“ odsekne Naruto.
„Chápu že seš na mě naštvanej, ale aspoň ses něco naučil, ne?“
„Myslíš to, že syrový maso je lepší, než upravený nebo to, že Kakashi měl pravdu?“ zeptal se Naru.
„Hmm... obojí,“ odpoví po chvíli Shormita.
„Kam teď půjdeš?“ zeptá se Naru.
„Plnit další přihlouplá přání vás lidí. Tě péro, lišáku!“ řekne Shormita a začne se rozplývat.
„Tě péro, draku. Tě péro...

O pár set metrů dál Shormita sedící na komíně rezidence Hokage vytáhne bloček:
„Takže:
Blonďák- hotovo
Masák- jdeme na to!“