I mrtví můžou dát sílu
„Nadechni se! Tak se sakra nadechni!“ Prosba, znějící spíš jako rozkaz vyšla z úst blonďatého chlapce. Klečel na louce vedle zkrvavené ženy. Růžovlasá dívka měla ruce položené na ženině břichu a pokoušela se zastavit krvácení.
„Naruto...“ Zašeptala žena.
„Nemluvte, sensei.“ řekla růžovláska.
„Jme... jmenuji tě Šestým Hokagem, Na... Naruto.“ Blonďák se na okamžik zarazil. Překvapený obličej ovšem vystřídala naštvaný. Blonďák položil svoje ruce na dívčiny a zelená lékařská Chakra konečně začala alespoň trochu stahovat rány.
„To... to jako vzdáváš? Já tě nenechám to vzdát! Ty bys nás tady klidně nechala?“ Mluvil naštvaně a vyčítavě. Žena se nadechovala k odpovědi, když ji dívka zastavila:
„Mlčte, Tsunade-sensei! Vysiluje vás to.“ Žena zavřela oči.
„Otevři ty oči, Tsunade-baachan!“
Říká se, že když umíráte, proběhne vám před očima celý život. Já zatím vidím jenom tmu... Hele to já máma! A vedle ní... To jsem přece já!
„Mami!“ Rozběhla jsem se k ní. Nevšímala si mě.
„Až budu velká, tak budu ta nejsilnější kunochi na světě! A všichni mě budou obdivovat!“ malá Tsunade se zatočila. Její matka se začala smát. Rozesmála jsem se. Malé děti jsou tak krásně naivní. Nevědí nic o světě, o nebezpečích, které se v něm skrývají. Ani o těch, které se skrývají v nich samých...
„To víš, že ano. A já budu ta nejpyšnější máma na světě. Pojď ke mě.“ Malá Tsunade objala maminku a usmála se. Zavřela jsem oči. Vybavila jsem si tu vůni, ten pocit bezpečí, tu lásku... Když jsem je zase otevřela, výjev přede mnou se změnil.
O něco větší Tsunade stála před stolem, na kterém leželi čelenky se znakem Konohy.
„Gratuluju, Tsunade. Nyní jsi skutečný shinobi.“ usmál se na ni dědeček a podal ji čelenku. Tsunade na nic nečekala a rozběhla se z místnosti ven. Běžela a smála se na celou Konohu. Skoro vyrazila dvěře, jak spěchala.
„Tati! Mám ji! Udělala jsem to!“ Vběhla do kuchyně a objala otce a dokonce i mladšío brášku.
„Teď konečně nastane nějaká sranda. Budeme chodit na mise a bojovat a bránit vesnici. Náš sensei určitě bude nějaký skvělí ninja, který nás toho hodně naučí! Mohli bychom mít dědečka... A taky by mě zajímalo, s kým budu v týmu... Doufám, že ne s tím otravným Jiraiyou! Ale třeba...“ Nadšené štěbetání bylo přerušeno rázným hlasem.
„Ticho, Tsu. Teď, když už jsi kunochi, měla by ses chovat dospěle a nevyvádět jak malé dítě! Představuješ si všechno strašně růžově. Být ninja je těžké. Mnoho věcí nesmíš a mnoho věcí zase musíš. A mise jsou těžké...“ Zacinkal zvonek a táta šel otavřít. Najednou jsem se rozklepala. Věděla jsem, co se táta dozví u dvěří. Pamatovala jsem si, jak šel zpátky do kuchyně a nalil do sebe flašku saké a rozplakal se. A pak nám to prostě řekl... Maminka je mrtvá. Zakryla jsem si oči. Nechtěla jsem to zažít znovu... Z nadšení do zoufalství je ošklivý pád... Celý další den jsem probrečela a Nawaki taky. Otec šel do herny. Ten den se domů už nevrátil. Rozklepala jsem se ještě víc a slzy mi tekly z očí. Oči jsem si odkryla, až když jsem slyšela jiný hlas.
„Ahoj Tsunade.“ řekl muž a usmál se na culíkatou dívku. Ta s uslzenýma očima přikývla.
„Orochimara a Jiraiyu, jistě znáš.“ usmál se opět muž a ukázal na dva chlapce. Orochimaru se jen ušklíbl, ale Jiraiya se před ní postavil a podal jí ruku.
„Ahoj. Nemusíš se omlouvat, milostný dopis mi můžeš dát později.″ řekl s naprosto vážnou tváří. Rozesmála jsem se. Smála jsem se jako už dlouho ne. Slzy smutku mi nahradily slzy smíchu.
„Byl jsem fakt tak strašný?″ ozval se za mnou pobavený hlas. Prudce jsem se otočila. Uviděla jsem Jiraiyu. Obejmula jsem ho a zase na mě dolehla ta tvrdá skutečnost, že je mrtvý. Slzy se opět změnily na ty smutné. Odtáhla jsem se a vrazila mu facku.
„Jak si to jako představuješ, nechat mě samotnou?! Klidně si umřeš a myslíš si, že to zvládnu, ale to se pleteš! Nezvládám to! Vůbec nic. Na světě už není nikdo, kdo by mě opravdu znal. Možná ještě tak Shizune... Připadám si strašně sama.″ Znovu jsem se mu schoulila do náruče.
„Ale ty přece nejsi sama.″ namítl.
„Já vím, ale to mi nezabraňuje, abych se tak cítila. Jsem přece Hokage. A to je snad jediné, na co jsem byla ve svém životě opravdu pyšná.″
„Byla? Tsunade ty nejsi mrtvá! Ty teď otevřeš oči a budeš žít! Nejsou připraveni přijít o Hokage.″
„Jsem unavená, Jiraiyo.″ povzdechla jsem si.
„To věřím, ale musíš myslet na další generaci. Někdo jim musí podat pomocnou ruku. Ještě potřebují ochraňovat. Běž, Tsunade. Naruto a Sakura čekají.″ usmál se na mě a já najednou přestala mít chuť to vzdát. Dostala jsem chuť bojovat až do konce. Proč? Možná kvůli němu. Možná taky proto, že život je boj a já se narodila, abych bojovala. Možná proto, že mě prostě baví bojovat...
„Otevři oči! No hurá!″ řekl úlevně Naruto.
„Tohle nám nedělejte, sensei. Měli jsme o vás strach.″ Sakura si otřela z čela pot.
„Měl pravdu. Potřebujete se ještě hodně učit. Nejdřív musíte dorazit nepřítele, pak se teprve můžete starat o raněné.″ zašeptala Tsunade.
„Co si to o nás myslíte? O Peina se postarali Kakashi-sensei, Gai a Sai. My měli za úkol jediné – postarat se o bezpečí naší Hokage.″
„Hokage? Neměla by spíš Hokage chránit svůj lid?″
„Hokage chrání lid a lid Hokageho.″
„Beru zpět. Mohla jsem klidně zemřít, vy by jste to zvládli...″
Hokage má chránit vesnici a vesnice chrání Hokageho. Každý ninja v Konoze může být Hokagem, protože nás všechny pojí jedno silné pouto. Jsme hrdí na svou vesnici a to ji drží nad vodou, bojujeme kvůli ní a umíráme za ni. Ona nám za to poskytuje domov... Děkuju, Konoho...
Mám jeden problém - není tu kategorie divné...
Jinak co dodat? Snad jen, že pokud jset se rozhodli napsat mi komentář, buďte prosím upřímní...
Aili, toto je tak krásna a skvele napísaná poviedka, že sa mi ťažko hľadajú slová... A po tých komentároch dole, ešte horšie
Jednoducho nádhera ^_^
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Mno... Když jsem zmerčila ty dlouhé komentáře, říkala jsem si, zda je nutné tady zanechat ještě svůj blábol. Protože dozajista nebude tak výmluvný jako pochvaly těch skvělých lidí pode mnou.
Ale nakonec mi to nedalo. Protože jsem si právě přečetla něco, co bylo krásné. Něco, co ve mně zanechalo dojem. A takové věci se nesmí přecházet mlčením.
Po všech pesimistických povídkách, které jsem si za poslední dobu přečetla a které taky, bohužel, tvořím, tahle zapůsobila osvěžujícím dojmem. Všechna marnost a beznaděj, která mě obklopovala se stáhla do koutka a já se můžu zase volně nadechnout.
Děkuju.
~ Hello Kitty´s dead! Mashimaro rules the world!!!
~ Nejnovější FF: Orochimarův absolutní životopis - 04.08. 2014
~ Manga tým, při své práci sem tam hodí rým, hrdě čelí slovům kritickým, náš silný manga tým!
~ Hay a ShAnko *-*
~ luksusss avatar made by Drek´than ^^
~ Kapitola 577: Rozhodující bitva začíná dnes kachna! *Google translate*
~ "Vieš čo je pád? Nie keď si vtáčik zlomí krídelko. Nie je to ani vtedy, keď si zlomí nožičku. Je to vtedy, keď vidí pred sebou les plný príležitosti a vletí do tvrdého kmeňa." Laterie
Well, co napsat? Tahle FF se mi hodně líbila a to, co jsem chtěla říct, už padlo v komentářích. Každopádně v týhle povídce bylo mnohem víc vět než pár, ze kterých jde člověk do kolen... A nejvíc se mi líbil ten začátek a konec. Ty vzpomínky... nebyly špatný, hlavně to s tím Jirayiou bylo hezký, ale ten konec!... n_n
_______________________
Motta: Nejdříve skoč, potom přemýšlej, co dělat. xD
Smrt je jen vykoupení do nového života...
Tím se řídím já!!
Smeťák s mými FeFes xDD
Můj blog xP
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
pěkně napsaný
Hm, takže co napsat, když si vezmu tady ty komenty, ve kterých se toho tolik řeklo.
Minnie psala, že sekce FF už není co bývala. Souhlasím - já už tak nějak nečekám tak nadšeně na večer, kdy se bude vydávat, už se ani tolik netěším na nové věci. Chybí mi mí oblíbení autoři, takže jsem byla ráda, že konečně vidím tak známé jméno.
Ayenka zase psala, Tá jednorázovka... To bol jeden veľký rozhovor. A ten koniec... Ten koniec, kde už boli len slová tvojich hrdinov, nie tvoje... souhlasím... ona vůbec umí dobře formulovat své myšlenky xD Byl to rozhovor, byly to vzpomínky, bylo tam hodně děje, který vlastně ani nebyl dějem... chápeš? (doufám že jo... moc pochopitelně to totiž nezní xD)
A Tall zase psal, že víc než prostředek se mu líbil začátek a konec. Mně se nejvíce líbil právě konec
NEvím co napsat. Když jsem si četla ty dlouhé komenty od Minnie a Ayashiki, tak mi došlo, že všechno už tu bylo řečeno. Ačkoliv, já jsem nemůžu říct, že by se mi prostředek líbil víc než konec. Mně se to zkrátka líbilo celý
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
Docela dobrý, hezky se to čte.
FF BY HAGIKU
YURI FAN Ano i já jsem Yurifanista
Máš niečo čoho sa chceš zbaviť, alebo naopak niečo hladáš, tak neváhaj a pridaj sa do fb skupiny Anime a Manga Burza!
http://www.facebook.com/groups/478036032208994/
Po dlouhé době zase jedna z umíracích jednorázovek která mě bavila číst. Píšeš moc hezké dialogy (vůbec tam a není zašeptala zoufale a podobně a přesto je krásně poznat jak to řekli) vůbec. Tsunadin život si viděla s trochu jiného úhlu pohledu, což se cení snad ještě více. Nesouhlasím z Minatou pro mě byl začátek a konec daleko lepší než prostředek.
No jediné co mě napadá je, že používáš až moc často spojku a. Občas je místo ní lepší zakončit větu a nebo jí vyměnit za jinou spojku.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Minnie!! Tichooo!
Ale bol perfektný. Perfektne perfektný. Najperfektnejší dialóg na svete! On tam žiadny príbeh vlastne ani nebol, že? Tá jednorázovka... To bol jeden veľký rozhovor. A ten koniec... Ten koniec, kde už boli len slová tvojich hrdinov, nie tvoje... Ten ma dostal. Nie na kolená, nie... Niekam ešte nižšie, oveľa nižšie. Ten rozhovor, všetky tie rozhovory, oni nepotrebovali príbeh. Pretože to čo vytvára príbeh sú v správnej chvíli správne vyslovené slová a ty si všetky tie postavy nechala tie slová vysloviť tak správne a v takej správnej chvíli, že to vôbec nepotrebovalo dej....
Ailen, nepočúvaj ju, fakt nie. Dialógu nebolo priveľa, dialógu bolo len... No, veľa
Ten dialóg bol ten dej a ja mám také poviedky rada. A pretože sa píšu ťažko, je ich strašne málo. A pretože sa píšu ťažko, tým väčšou hrdinkou pre mňa si. Pretože toto vyznelo ľahko. Ľahko a prirodzene. A o tom mal ten príbeh byť, nie?
Možná proto, že mě prostě baví bojovat... Jo, Ailenku to teda sakra moc baví. Moc jí baví bojovat se slovíčky - a strašné moc jí to jde
Ták, Ailie... Ok, půjdu naprosto narovinu xD Nejdřív... Zjistila jsem jednu věc o tobě. Jednu zvláštní věc... xD Pžedstavuješ a přčedstavuješ... Máš problém napsat slovo představuješ xDD
Už ji prostě nenavštěvuju každej den a tak a... prostě... Doufám, že se zase všichni vrátí 
(I když já nemám moc co říkat xD)... A tvoje povídky, hlavně jednorázovky, jsou něco, na co se člověk musí těšit 
Protože ví, co od toho má očekávat. Něco, co se bude hodně líbit... A tahle jednorázovka... Abych řekla pravdu, mám k ní jednu malouch výtku... Ale, splnila mý očekávání a to víc než dost 
)... A jinak, co si o tom doopravdy myslím (vážně, nekecám xD)... Narutovu zoufalost jsi obsáhla strašně pěkně v těch pár slovech a prostě s tím "Otevři oči!" jsi mě dostala do kolen 
A potom, co se mi neuvěřitelně líbilo bylo, že tam přišel Jíra a řekl jí to, co jí řekl... Víš, ty máš úžasný nápady... Ale nejenom je. Ty k těm nápadům přidáš strašně pěkný myšlenky, který jsou takovým... projasněním textu a prostě... Nutí člověka přemýšlet. A můj názor je, že je to jenom dobře 
) a zase se mi to líbilo... ty nesmíš přestat psát 
Prostě nesmíš! xD
Díky za sílu tvých slov 
Mě se tohle strašně moc líbilo... bylo to jedno z Ailenčiných nejlepších FFek a napsala sem sem to, jak se mi to líbilo... Ááááá...!! xD
Ok, teď normálně
Tvoje povídky tu moc chyběly... Ostatně, chybí tu povídky od mých oblíbených autorů, kteří se nějak stahují a prostě... Ta sekce FF už, podle mýho, není ono
Jenom něco, co bych chtěla říct, je, že ke konci už bylo moc dialogu... On tam sice seděl, ten dialog, ale prostě, nevím, bylo ho tam až moc, chtělo to trošku proložit dějem... (ale ten kurzívovej konec byl ale moc pěknej
Ailie, tohle si ode mě zaslouží 5 hvězdiček... I když ta pauza byla, je to pořád stejně kvalitní (stejně na pět hvězdiček
Btw. Tohle: Možná taky proto, že život je boj a já se narodila, abych bojovala. Možná proto, že mě prostě baví bojovat... Díky... Budu bojovat... Teď to ohledně něčeho moc potřebuju (rodina není tak skvělý místo k žití...) a... Prostě... Díky
Edit: Nenenenéé, mě se tahle povídka moc a moc líbila, Hagiku!
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco
Kategorie divné? No neblbni! Je to náhodou krásné
. Povídku na tohle téma vidím prvně a opravdu mě nadchla. Tak se nepodceňuj, píšeš skvěle a to se nemění 
.
• There'll always be people out there who will tell you that you can't. All you have to do is turn around and say: "Watch me!"
• Vždyť usmát se nebolí.
• Nejnovější myšlenka v text ... Voda není krev, Voda je voda
Máme byť úprimný? Tak ok...
Bolo o krásne. Veľmi sa mi to páčilo...tie spomienky Tsunade, to bolo fakt parádne. Zvlášť ma dostala veta: Z nadšení do zoufalství je ošklivý pád... Tú naozaj dobre poznám a úplne sa do toho viem vžiť.
Takže Ailen, tlieskam. Fakt krása.
Real Sasuke (ja som to hovorila vždy xD)