In mystical world 06 – Světelný meč

„Zadržte!“ zastavila je Illiam. „Je tu jedna podmínka, a to je, že ten meč musí přinést Naruto. Prostě ho musí získat sám. Teď teprve můžete jít.“
„Ale kam?“ nevěděla Sakura.
„Akamaru vás povede.“
Šestice se ztratila ve tmě a ubyla jen Hinata s Illiam.
„A my půjdeme také,“ usmála se Illiam a zavedla Hinatu do hlubin chrámu.

„Heh? Tady je ale tma. Vůbec nic nevidím,“ stěžoval si Naruto.
„Nemrlej a radši hejbni kostrou. Nechci tady v tom sklepení zůstat věčně!“ popohnal Naruta Kiba a nervózně se poohlížel po Sakuře.
Ta stála za nima a tvářila se vražedně.
„Jestli si nepospíšíte, zmlátím vás na jednu hromadu a půjdu tam sama,“ pohrozila Sakura.
To Kibu a Naruta dohnalo k mu, aby si pospíšili a došli na rozcestí chodeb.
„Kudy se dáme?“ zeptala se bezradně Yukia.
„Tak půjdeme tudy,“ ukázal Akamaru do levé chodby.
„Jsi si jistý?“ zeptal se ho nevěřícně Naruto.
„Jestli mi nevěříš, můžeš se vrátit zpátky,“ zavrčel ublíženě Akamaru.
Naruto se podíval za sebe do temné chodby.
„Ne díky, radši půjdu s váma.“
„Tak jdeme!“
Akamaru je zase vedl a nedíval se za sebe.
„Hele, tohle mi připadá jako stezka odvahy,“ pošeptal Naruto Kibovi do ucha.
„Jo, to mě taky. Ještě tu chybí strašidla a duchové.“
„S..strašidla? D..duchové?“ polekal se Naruto.
Kiba se ušklíbl. Čekal, že Narutova reakce bude taková. Ale na druhou stranu… Taky se mu nezamlouvalo, že by tu měli čekat duchové a strašidla, ale když tam s nimi byl Akamaru, tak se nebylo čeho bát.
„Teď se držte těsně za mnou, protože cesta je zase rozdělená a tady světlo není,“ varoval je Akamaru.
Všichni se po sobě podívali a šli dál.
„Hele Akamaru, nejsou tu nějaký pasti nebo tak něco?“ dotázala se Hanabi.
„Nevím.“
„Tak to je zlý,“ řekl si sám pro sebe Kiba.
Naruto, který šel jako poslední, vypadal zamyšleně, což se nestávalo. Šel přesně za Yukiou, když v tom Naruto šlápl na uvolněnou dlaždici.
„Co…?“
Otevřel se poklop v podlaze a Naruto sletěl dolů.
„Neslyšeli ste něco?“ zarazila přátele Hanabi.
„Ne, co bychom měli slyšet?“ podivil Kiba.
„Nevím, asi nic,“ pokrčila rameny Hanabi. „Asi se mi to jen zdálo.“

„Kde to sem?“ rozhlížel se Naruto kolem sebe, ale nebylo mu to nic platné.
Všude kolem něj byla tma.
„A kde sou ostatní?“
Nenašel ani své přátele.
„Ach jo. Takže… Buď sem se ztratil já nebo oni. Budu je muset najít!“ praštil Naruto pěstí do dlaně a šel rovně k nejbližším dveřím.
„Nevzpomínám si, že by tu byli nějaký dveře,“ zamrmlal si pro sebe a otevřel je.
„Je tu někdo?“ zařval Naruto, když vešel do kruhové osvětlené místnosti.
Vešel do středu místnosti a rozhlížel se kolem sebe. Na stěnách byly portréty nějakých dívek.
„Jé…,“ začal slintat Naruto a zrudnul. „Ty sou hezký!“
Chvíli civěl na jeden a ten samej obraz, jako zhypnotizovaný, ale po chvilce se probral. Zuřivě zatřepal hlavou a odvrátil pohled od obrazů.
„Přestaň. Seš jak Ero-sennin!“ napomenul se.
Začal se rozhlížet po dalších dveřích, ale další dveře nikde nebyly. Dveře, kterými přišel byly přivřené, protože Naruto nechtěl riskovat, že se nedostane ven.
Jak procházel celou místností, ozvala se rána.
„Co to bylo?!“ lekl se Naruto a očima pátral po zdroji zvuku.
Zrak mu spočinul na zavřených dveřích, které pomalu mizely ve zdi.
„Paráda. Takže jsem v tom sám,“ zaradoval se ironicky.
Teď měl o důvod víc, hledat cestu ven.
Prohmatával stěny, jestli není nějaký kámen ve zdi uvolněný, vyhazoval knihy z poliček a mlátil v místech, kde zmizely dveře.
„To nemá cenu,“ prolétl místností hlas.
„Co?“
„Říkám, že to nemá cenu. Žádné dveře tu nejsou a nikdy nebudou,“ ozval se zase hlas.
„Kdo jsi? A kde jsi?“
„Uvidíš mě jen, když zavřeš oči,“ poučil ho hlas.
Naruto zavřel oči a spatřil dívku podobnou Illiam.
„Kdo jsi?“ zeptal se znova, ale z jeho úst nevyšlo ani slovo.
„To co chceš říci, na to pomysli. Tady to uslyšíš, jako kdybys mluvil,“ usmála se dívka.
„Aha,“ pomyslel si Naruto.
Skutečně to fungovalo.
„Takže to, co si budu myslet a nebudu chtít, abys to věděla, bude to vyřčeno nahlas?“
„Ano. Tady nikdo nemůže mít tajemství.“
„Proč se nemůžu dostat ven?“ dotázal se v myšlenkách Naruto.
„Tak mi řekni, proč se ti ty dveře zavřely?“
„Nevím. Asi proto, že jsem jim nedůvěřoval,“ snažil se najít odpověď Naruto.
„Myslíš, že to je ten důvod?“
„Asi ano,“ pokrčil rameny Naruto.
„Tak v tom případě otevři oči a zkus najít řešení.“
Naruto oči znova otevřel a začal namáhat mozkové buňky.
Nakonec začal shazovat obrazy, protože jedině tam to neprohledal.
Teď zatím necháme Naruta pátrat po východu z místnosti a odíváme se za ostatními.

„Nevíte, kde je Naruto?“ zeptala se ostatních Hanabi.
„Vždyť by měl být za náma,“ podívala se Sakura dozadu. „Ale nikoho nevidím.“
„Myslíte, že se ztratil?“ vyhrkla vyděšeně Yukia.
„Nejspíš ano,“ povzdechl si Kiba. „Ten trotl je schopném se ztratit i ve svým bytě,“ ucedil Kiba a pokračoval dál.
„To ho tam jen tak necháme?“ strachovala se o něj Yukia.
„Neboj, nazpátek ho najdeme,“ utěšovala jí Sakura.
„Ale….“
Yukia chtěla něco namítnout, ale nakonec nic neřekla a pospíchala za Hanabi.
„Sakra! Slepá ulička!,“ zaklel Kiba, když narazil do zdi.
„Kudy teď?“ dívala se bezradně Sakura, když znova došli na další rozcestí.
„Nevím. Půjdeme tudy a uvidíme.“
Akamaru zahnul doleva a ostatní šli za ním.

Naruto zatím propátral i zdi a za obrazy, ale nenašel ani jediný uvolněný kámen.
„Sakra! To tady nemůžou být ani jedny dveře? Nebo aby tu byl aspoň ten meč,“ rozčiloval se Naruto.
Ozvalo se tichounké dvojí PLUP a před Narutem a za ním se objevily dvoje dveře.
Naruto se ani neohlédl a prošel dveřmi před sebou. Nechal je otevřené, aby do místnosti proudilo světlo. Uprostřed místnosti byl zaražen do kamenného podstavce Světelný meč.
Naruto k němu přešel a jako omámen se na něj podivně díval. Pak uchopil rukojeť a hodně rychle vytáhl meč z podstavce. Ostří meče bylo celé z čiré energie. Jakmile Naruto Uchopil rukojeť pevně do ruky, začaly po celé místnosti létat blesky.
„ÁÁ!“ zaječel Naruto, „Co je zas tohle?!“
Schoulil se na zemi a čekal, až nebezpečí zasáhnutí bleskem pomine.
„To byla doba,“ odfrkl si.
Chtěl jít zase zpátky, ale zarazil se v půli kroku.
„Co je to za pocit?“ zeptal se vyděšeně Naruto.
Měl divné nutkání, aby se znova otočil.
Nakonec se rozhodl, že se otočí. Neviděl nic.
„Tak co to bylo?“
To Naruto nevěděl, ale ucítil, že má na sobě opasek s pochvou na meč.
Naruto tedy zasunul meč do pochvy a tentokrát, už bez divných pocitů, došel zpět do osvětlené místnosti.
Dveře se za ním neslyšně zavřely a zmizely. Zbývaly už jen ty druhé dveře. Naruto se odhodlal a tentokrát se ocitl hned u svých kamarádů.
„Hele, Naruto je tady,!“ zpozorovala ho jako první Hanabi.
„Kdes byl?“ zeptal se zaraženě Kiba, že je Naruto našel.
„Sám nevím,“ pokrčil Naruto rameny.
„A máš Světelný meč!“ ukázala na opasek Yukia.
„No tak půjdeme zpátky. Stejně sme v tý zbrojnici našli jen normální meče a dýky,“ ukázal svůj meč Kiba a šel zpátky. Ostatní šli hned za ním a za chvilku se ocitli z chodby venku, kde je už čekaly na kněžku vyškolená Hinata a Illiam.
„Takže ste to zvládli?“ ujišťovala se Hinata.
„Jasně že jo,“ usmál se Naruto a podával Illiam Světelný meč.
„Můžeš si ho nechat. Díky tomu, že jsi se dostal tam, kde si byl, si jako jediný mohl získat Světelný meč. Mnoho odvážných se to pokoušelo, ale většinou všichni stanuli na mrtvém bodě.“
„Takže tím chceš říct, že se nikdo nedostal pryč z té místnosti?“ zděsil se Naruto.
„Přesně tak,“ usmála se Illiam. „A teď, když vím, že je Světelný meč v dobrých rukou, ukážu vám cestu ke Stromu setkání.“
Illiam vyšla ven z chrámu a ukázala na jih.
„Pokud se dáte touto cestou, budete ta asi tak za měsíc.“
„Za měsíc?“ opakovala zděšeně Yukia.
„Ano. Kdybyste šli normální cestou, byli byste tam za dva měsíce.“
„Tak my půjdeme!“ zajásal Naruto a všichni se vesele vydali na další cestu.