Gatouova dcera - 1.kapitola

Tlustý a malý muž se procházel po trzích v Mlžné vesnici. Hledal staříka s černým pláštěm a s divnou konzervou v ruce. Trhy byly přecpané obchodníky a návštěvníky nebo kupci. Na každém rohu byl nějaký stánek, nebo jen stříška a deka. Prodávalo se všechno – suroviny, potraviny, oblečení, zbraně, léky, pomůcky, šperky a všemožná bižuterie, ba i dokonce zakázané přípravky. A to Gatou hledal, který měl za sebou tři nájemné vrahy.

Jak se tak procházel, hledajíc toho záhadného člověka, spatřil nádhernou ženu. Měla červenou sukni a modrou košili. Její modré oči kontrolovaly zboží a blonďaté vlasy ji zářily na hrudi. Na krásných nohách měla žluté kozačky. Vypadala docela extravagantně. Když spatřila, jak se na ni Gatou dívá, usmála se na něho a očima ho tahala ke stánku. Samozřejmě za ní vyrazil, krásnými blondýnkami nemohl odolat!
„Pane,“ uklonila se. „Budete si přát?“ Pípla jemným hláskem.
„Och, jistě,“ zasmál se Gatou a začal si prohlížet zboží. Byly to všemožné čaje, odvary a bylinky. „Vezmu si tento.“ Ukázal na čaj doporučovaný na bolestivý žaludek.
„Jistě,“ kývla žena, dala krabičku do pytlíku a přidala k tomu ještě popis bylinky. „Pět zlatých.“ Gatou kývnul, vytáhl váček a nasypal do mističky potřebnou sumu.
„Jak se jmenujete?“ Zeptal se a chytil ji za ruku.
Cukla sebou, ale odpověděla: „Buticha Atachi.“
„Atachi-sama, já jsem Gatou, lodní magnát. Chcete si vydělat sto padesát zlatých?“ Zeptal se a nepustil její ruku. Vypadalo to, že nemá na vybranou. Kývla. Rychle nasypala výdělek do zeleného váčku a i se zbožím ho uklidila do velkého kufru.
„Musím to ale odložit ještě domů,“ oznámila. Gatou nemohl odolat, prostě souhlasil. Se svými kumpány zašel ke skromnému domku, Atachi uklidila kufr a vylezla ven. Měla ohromný strach co s ní bude, protože Gatou vypadal, že by ji mohl klidně zabít, kdyby nesouhlasila.

Cesta trvala hodinu, než došli do Gatouovi druhé skrýše. Atachi se neodvážila nic namítat a tak šla potichu, za zády dva kumpány a odolná proti magnátovým vyzývavým pohledům. Proč s tím vůbec souhlasila? Hrozně se bála, že by ji mohl zabít. Gatouova skrýš byl velký domek uprostřed lesa, který byl chráněn křovisky. Vstoupila na ledovou podlahu a rozhlídla se. Nalevo byly zavřené dveře, před ní otevřené, takže viděla do luxusního pokoje.
„Ukaž ji pokoj a šaty,“ rozkázal šéf velkému kumpánovi a ten ji vedl malým schodištěm dolů. Bylo tam asi pět dveří. Kumpán začal odemykat levé. Atachi vstoupila do malého pokoje, který měl jen postel, rozsvícené světlo, větrák, malinké okýnko, stůl s židlí a skříň. Kumpán beze slova otevřel skříň a podal ji červené krátké šaty a sexy silonky.
„Tady to si obleč, máš dvě hodiny na přípravu.. záchod je v těhlech mini dveřích,“ ukázal na malinké dveře, „musím jít.“ Odešel a slyšela, jak ji zamkl. Povzdechla si a sedla si na postel. Už usoudila, že s ní bude zle a Gatou se s ní bude milovat. Hodinu a půl ležela a přemýšlela o svém životě. Půl hodinu strávila oblíkáním a mytí obličeje. Otevřeli se dveře a byl tam ten samý kumpán, co ji doprovázel.
„Pojď,“ rozkázal a uchopil ji. Dovedl ji až do té luxusní ložnice a tam byl Gatou, jen v kalhotách a tričku, držíc zapálený doutník.
„Chceš vodku?“ usmál se. Atachi zakroutila hlavou. „Líbí se mi, jak jseš tichá,“ konstatoval a odložil doutník. Přistoupil k ní a dal ji ruce na záda. Atachi sebou škubla. Nevšimnul si toho a surově ji políbil.
„Nee!“ mumlala blondýnka. Po chvilce ji už měl pod sebou na posteli a ...

Atachi odešla v noci. Byla oblečená už ve svých šatech. Ten mizera jí dal jen patnáct zlatých. Velké slzy se ji kutálely po tvářích a celé tělo ji bolelo, protože ji dával Gatou rány. Rodiče ji zemřeli a bydlela sama. Neměla komu se svěřit.