Katsumi I.

Nastává nový den a pátá hokage Tsunade sedí za stolem plným štosů papírů. Znuděně razítkuje další a další papíry, když se otevřou dveře a dovnitř vkráčí Shizune. V dlaních svírá další štos papírů. Tsunade si povzdechla.
“Shizune, nemůžeš mě nechat chvíli odpočinout?“ postěžovala si.
“Tsunade-sama, musíte tohle vše schválit a pak máte schůzku s radou.“ připomněla Shizune. Tsunade si povzdechla a dál se věnovala papírování.
“Proč musí být těch papírů tolik.“ povzdechla si sklíčeně. Ozvalo se zaklepání na dveře a poté dovnitř vešel Kakashi.
“Kakashi, co potřebuješ?“ zeptala se udiveně Tsunade. Kakashi se podrbal zezadu na krku a zavřel oko.
“Byl jsem s Narutem trénovat v lese. Našli jsme tam jednoho mladíka v bezvědomí. Odnesl jsem ho do nemocnice a nechal s ním Naruta, aby ho ohlídal. Lékaři říkali, že je vyčerpaný a potřebuje si odpočinout.“ odpověděl Kakashi. Tsunade si opřela lokty o stůl a sepjala dlaně.
“A proč mi to říkáš?“ zeptala se se zájmem.
“No, nenašel jsem u něj čelenku a nepřipadal mi známí. Myslím, že není z Listové.“ odpověděl Kakashi vážněji. Ruku spustil volně podél těla. Tsunade se zamračila.
“Jsi si jistý?“ zeptala se. Kakashi jen němě přikývl. Tsunade se zamyslela a pak vstala.
“Půjdu se na něj podívat.“ oznámila Shizune. Ta už otevírala pusu, aby něco namítla, ale stačil jediný pohled Tsunade, aby se stáhla. Vykročila z místnosti, za ní Kakashi a za ním Shizune držící v náručí Tontona.

Mladík pomalu otevřel oči a rozhlédl se kolem sebe. Čekal stromy, trávu, tváře lidí z jeho vesnice. Jen ne nemocniční pokoj a u okna stojícího divného kluka. Pomalu se posadil a zatřepal hlavou. Naruto se otočil a přikročil k posteli, o kterou se opřel a naklonil blíže k mladíkovi.
“Už jsi vzhůru? To je výborný. Já jsem Uzumaki Naruto a ty seš kdo?“ vyhrkl na mladíka, který sebou vyplašeně škubnul na lůžku. Nepatrně se na lůžku posunul dozadu, aby byl dál od Naruta.
“Hm. Ty neumíš mluvit?“ zeptal se Naruto nabručeným hlasem. Mladík se rozhlédl po pokoji, hledaje únikový východ. Zahlédl dveře, ale bohužel, ty se právě otevřeli. Dovnitř vkráčela Tsunade se svým konvojem, Kakashim a Shizune s Tontonem.
“Vida, přišla jsem včas. Takže už seš vzhůru.“ prohlásila Tsunade a přikročila blíže k posteli. Zkoumavýma očima mladíka přehlédla. Tmavé, rovné vlasy sahající k ramenům, opálená tvář a krásné, velké oči barvy čokolády. Přes tvář měl přilepený polštářek obvazu kryjící šrám, dále měl obvázaný krk a pravou ruku. Levou ruku měl schovanou pod dekou.
“Hm. Neznám tě. Ty nejsi z listový, že jo?“ prohlásila po chvilce Tsunade. Mladík na ni vyplašeně hleděl, stejně tak i na ostatní. Naruto se opíral v nohách postele a Shizune stála s Tontonem vedle dveří. Kakahi stál kousek za Tsunade, jednu ruku v kapse a druhou si před obličejem přidržoval knihu.
“Dobře, asi ne. No, vidím, že jsi unavený, tak si odpočiň. Až budeš odpočatý, nechám si tě zavolat k sobě. A doufám, že pak nebudeš zarytě mlčet, jako teď.“ ozvala se Tsunade a otočila se ke Kakashimu.
“Ty a Naruto tady zůstanete a ohlídáte ho. Nechci, aby se mi po vesnici proháněl neznámí člověk.“ prohlásila a s těmi slovy vyšla z pokoje. Shizune vyběhla za ní.
“Tsunade-sama, jste si jista, že je to dobré řešení?“ zeptala se, když Tsunade doběhla. Chvíli musela čekat na reakci.
“Doufám, že Kakashi neudělal chybu, když ho sem přivedl. Ale nemůžeme zraněnýho člověka vyhnat na hranice. Až se zotaví, budu doufat, že bude sdílnější.“
“A nechat s ním Naruta?“ zeptala se Shizune. Tsunade se usmála.
“Jestli má někdo šanci otevřít tomu mladíkovu pusu, tak je to Naruto.“ prohlásila sebevědomě.

Na tréningovém hřišti byl rozruch. Už na dálku byl slyšet šum mnoha navzájem se překrývajících hlasů. Hřiště bylo zahlcené chuuninama promíchanýma jouninama. Několik týmů zamíchaných mezi sebou. Jako jounini jsou zde Shikamaru, Kiba, Sakura, Hinata a Neji. Za Chuuniny jsou zde Chouji a Ino, Lee, TenTen, Shino. Jako člen Anbu, který se nedávno připojil do týmu Kakashi, je zde i Sai. Všichni jsou zapojeni do horečnaté debaty. A nikdo si nevšímá, že je někdo sleduje. Tedy, aspoň to tak vypadá. Vždy s chladnou hlavou, vždy otráven jakoukoliv situací, po očku sleduje Shikamaru nedalekou skupinku stromů, kde se skrývá tajný pozorovatel.
“Nemůžeš si snad myslet, že by Tsunade-sama nechala vykázat zraněného.“ ozvala se právě pohoršeně Sakura.
“Není odsud a neznáme ho. Může být ohrožením pro celou vesnici.“ oponovala hrdě Ino.
“Ale taky nám toho může dost říct, nemyslíš? Stačí zjistit, odkud je a kdo to je a dál už to půjde samo. Viď, Akamaru.“ protestoval Kiba. Na potvrzení jeho slov se ozvalo štěknutí.
“Stejně si myslím, že to není dobré řešení. Co myslíš, Shikamaru?“, opět protestovala Ino. Shikamaru si povzdechl.
“Proč mě zatahujete do tak otravné debaty. Je to přece jasný. Je to sice cizinec, ale pokud je zraněný, má u nás místo. Až se zotaví, Tsunade ho vyslechne, pokusí se zjistit, co je zač a co ví, pokud ho před tím nenajde v nějakých záznamech. pokud je v záznamech, vydají ho do jeho země, pokud ne, nechají ho jít.“ odpoví otráveně Shikamaru. Oči však nespouští ze skupiny stromů.
“A nemyslíte, že to není naše věc, když nám to Tsunade-sama neřekla?“ ozvala se Hinata. Všichni se k ní otočili. Hinata si začala opět hrát s prstama, zahleděla se na ně a zrudla.
“Jedná se o vesnici, měli by jsme to vědět.“ zaprotestoval Kiba.
“Ale Hinata má pravdu. Tsunade nejlíp pozná, co by měli slyšet i vaše uši. Až to uzná za vhodé, řekne vám to. Do té doby by jste se v tom neměli šťourat.“ ozval se cizí hlas. Všichni se otočili směrem, kterým se po celou dobu díval Shikamaru. Volným krokem k nim přicházel Jiraiya.
“Říkal jsem si, kdy mezi nás přijdete.“ řekl Shikamaru s rukama v kapsách. Jiraiya se ušklíbl.
“Poslouchal jsem, co se tady děje nového.“ odpověděl Jiraiya vcelku bez návaznosti.
“Ale teď půjdu navštívit Tsunade. Jak tak sleduju, máme tu někoho o kom nic nevíme. Navíc si s ní mmusím popovídat. Mějte se.“ usmál se Jiraiya a skočil na střechu domu. Odtamtud se vydal skoky dál. Shikamaru a ostatní ho sledovali, dokud jim nezmizel z dohledu.

S povzdechem vzala Tsunade do dlaní další papír. Sloupy listů pomalu mizeli, přesto jich bylo dost na to, aby to Tsunade ubíjelo. Opřela se loktem o stůl a o dlaň si opřela tvář. Ze stolu vytáhla lahev saké a odlila si do kalíšku. Lahev schovala zpět do zásuvky a obsah kalíšku do sebe nalila. Opět si povzdechla.
“Samá práce?“ ozval se Jiraiya od okna. Tsunade se otočila.
“Jiraiyo. Co tady děláš?“ odpověděla otázkou.
“Přišel jsem se na tebe podívat. A cestou jsem zaslechl, že tu máte návštěvu.“ odpověděl Jiraiya uvelebený na přivolané žábě. Tsunade se ušklíbla.
“To je pravda. Jeden mladík. Zatím nevíme, odkud pochází. Když ho Kakashi objevil, neměl žádnou čelenku. A v záznamech jsme ho taky neobjevili. Když jsem za ním byla na pokoji, neřekl jediný slovo. Jen se vystrašeně choulil na posteli a nevěděl, na koho si dávat pozor dřív.“
“Však vy si nějak poradíte. Nesu ti nějaké informace.“
“O Akatsuki?“ zeptala se prozíravě Tsunade.
“Samozřejmě.“ ušklíbl se Jiraiya. Tsunade se na něj se zájmem otočila.
“Itachi a Kisame se zdržují poblíž skryté zvučné. Podle mě se snaží zjistit informace o Orochimarovi. Další členové se nijak moc nepotulují, jen malé nájezdy na vesnice. Spíš, aby se neřeklo. Mají něco za lubem a snaží se to skrýt, ale moc jim to nejde. Jejich běžné aktivity to nenahradí.“ vychrlil ze sebe. Tsunade se zamračila.
“Vážně myslíš, že mají nějaké úmysly s Orochimarem?“ zeptala se zamyšleně Tsunade. Jiraiya přikývl.
“Podle mě je to očividné. Další aktivity provádí spíš pro zamaskování. Nevkládají do nich to, co dřív, drží se zpátky. Leda, že by při tom něco hledali, ale to mi nepřipadá pravděpodobný. Orochimaru byl jejich členem a zná spoustu tajných zakázaných technik. Mohl by se jim hodit. A pokud se k nim nebude chtít přidat, zničí ho. Navíc, je tam Sasuke. A moc dobře víme, jaký je vztah mezi Sasukem a Itachim. Ti dva si jdou pěkně po krku. Itachi si nenechá ujít chvíli, aby Sasukeho nepřezkoušel, jak na tom se silou a sharinganem je.“ řekl Jiraiya. Tsunade jen přikyvovala.
“A jak je na tom Naruto? Doufám, že za tu dobu pořádně zesílil.“ převedl řeč na jiné téma. Tsunade se ušklíbla.
“Jdi se za ním sám podívat. Najdeš ho v nemocnici. Nelekej se, nic mu není. Hlídá s Kakashim toho kluka.“ Tsunade se pobaveně ušklíbla, když zahlédla udivený výraz v Jiraiyově tváři, při slovech o nemocnici. Ještě více ji pobavila skrývaná úleva po posledních slovech.
“Vidím, že tu máš ještě dost práce. Bav se.“ ušklíbl se Jiraiya. S těmi slovy odvolal žábu, na které se celou dobu rozvaloval, seskočil na zem a vydal se k nemocnici.

Naruto otráveně seděl na židli. Podmračeně sledoval neznámého mladíka, který právě spal. Očima občas zaběhl ke Kakashimu, který seděl vedle postele s knížkou v ruce. Naruto se nudil. Celou dobu mohl trénovat a místo toho tady má sedět. Složil ruce na hrudi a podmračeně sledoval původce toho všeho.
“Proč tady musíme jen tak sedět. To sem nemůžou posadit někoho, kdo má čas nebo se nudí, jako Shikamaru? Měl bych trénovat.“ zabručel. Kakashi na okamžik vzhlédl.
“Naruto, pořád tak toužíš po tréninku a zlepšení?“ ozval se Jiraiya, opět uveleben na hlavě žáby přímo za oknem. Naruto se otočil.
“Zvrhlý poustevníku. Co ty tady děláš?“ zeptal se podmračeně.
“Mohl bys mi už přestat říkat Zvrhlý poustevník?“ zeptal se uraženě.
“No jo. Co tady děláš?“, trval si na svém Naruto.
“Přišel jsem se na tebe podívat. Ahoj Kakashi.“ pozdravil a sedl si na okno. Kakashi odložil knížku.
“Ahoj Jiraiyo. Tak co tě sem přivedlo?“ zeptal se. Jiriya se usmál.
“Čteš moji nejnovější knížku? Byl jsem Tsunade předat nějaké informace, na které jsem náhodou narazil. A náhodou jsem se dozvěděl tady o tom mladíkovi, tak jsem se přišel podívat, jaké kvítko jste zas objevili.“ odpověděl Jiraiya. Při slovech o Jiraiyově knize se Kakashi nervózně podrbal za krkem.
“Slyšel jsem, že jsi trénoval Naruta. Jak mu to šlo?“
“Výborně. Má talent, který umí využít. Ale často zapomíná, co jsem ho naučil. Například, jak využít klony. Zatímco si tu stěžuje, tak mohl trénovat.“ odpověděl Kakashi. Jiraiya se ušklíbl.
“Klony!“ vykřikl Naruto. Kakashi se otočil směrem k postely, neboť mladík na ni se bleskově a vyděšeně posadil.
“Naruto, měl bys být klidnější.“ ozval se Kakashi. Naruto se udiveně otočil od Jiraiyi. Zahlédl mladíka a na tváři mu vykvetl úsměv.
“Už je vzhůru. Tak já doběhnu pro Tsunade, třeba mě už pustí trénovat.“ vyhrkl Naruto a vyběhl z pokoje. Kakashi i Jiriya za ním udiveně hleděli.
“Nezměnil se.“ usmál se Jiraiya. Kakashi se otočil na mladíka, který vyplašeně hleděl z Kakashiho na Jiriyu a očividně nevěděl, koho se obávat víc. Zahlédl otevřené dveře. V očích se mu zajiskřilo, jak viděl únikovou cestu. Kakashi si však jeho pohledu všiml a byl připraven mu zastoupit cestu. Nebylo to však zapotřebí, neboť během chvilky se ve dveřích objevil znovu Naruto a hned za ním Shizune.
“Jiraiya-sama, zdravím vás. Tsunade-sama říkala, že vás zde asi najdu. Naruto teď bdue mít volno, můžete se mu věnovat.“ usmála se Shizune. Přešla k posteli a vlídně se usmála na mladíka
“Tsunade-sama tě očekává. Pojď, zavedu tě za ní.“ a couvla od postele, aby mladík mohl pohodlně vylézt. Ten se k tomu však očividně neměl. Kakashi se na něj podíval.
“Neměl bys nechávat Tsunade čekat. Nerada to vidí a bývá pak naštvaná. Radši jdi.“ řekl klidným hlasem. Po první větě se zahleděl zpět do knihy a spokojeně si četl. Mladík se po těchto slovech odhodlal a odhodil ze sebe deku. Přehodil nohy a postavil se.
“No, asi by se před tím měl oblíct.“ ušklíbl se Jiraiya.
“Počkáme venku.“ řekla Shizune a vyšla ze dveří. Naruto i Kakashi za ní. Jiraiya proskočil oknem, kde na něj čekal žabák. Únikové východy byli hlídané. Mladíkovi nezbývalo, než se obléct a jít za pátou hokage.

Tsunade konečně podepsala poslední list z úhledných komínů. Unaveně se opřela o opěradlo židle. Po chvilce ze zásuvky vytáhla lahev saké a odlila si do mističky. Lahev nechala stát na stole. Spokojeně se opřela s mističkou v ruce a usrkávala svůj oblíbený nápoj. Dlouho si ho však v klidu vychutnávat nemohla, neboť se ozvalo zaklepání a do místnosti vešel Shikamaru.
“Shikamaru. Co potřebuješ. Žádnou misi pro tebe nemám.“ ozvala se Tsunade. Shikamaru, s rukama v kapsách a svým typickým ležérním, znuděným výrazem si stoupl před její stůl.
“Slyšel jsem, že tu máme nějakýho cizího kluka. Navíc se tu objevil Jiraiya-sama a pochybuju, že by se za vámi stavoval s pozdravy. Rád bych věděl, co se tu děje.“ řekl Shikamaru. Tsunade se zamračila.
“Tady v té vesnici se vážně nic neutají.“ postěžovala si. S povzdechem však pokračovala: “Ano, Kakashi s Narutem narazili při cestě z tréninku na chlapce. Byl vyčerpaný a potlučený, tak ho vzali do nemocnice. Co se Jiraiyi týče, je to věc pouze mezi námi.“
“A ví se, co je ten chlapec zač?“ zeptal se poklidně Shikamaru.
“Ne, ještě jsem neměla čas ho vyslechnout. Naruto tu před chvílí byl, že se už probral. Čekám, až ho Shizune přivede. Počítám, že spolu s ní přijde i Kakashi, Naruto a Jiraiya. Nenechají si to ujít.“ odpověděla. Právě včas, neboť se ozvalo další zaklepání. Dveře se otevřeli a dovnitř vešel Naruto, za ním mladík, Shizune a Kakashi. Jiraiya vkráčel chvilku po nich. Shikamaru se otočil a prohlédl si mladíka. Tmavé, rovné vlasy sahající k ramenům, opálená tvář a krásné, velké oči barvy čokolády. Přes tvář měl přilepený polštářek obvazu kryjící šrám, dále měl obvázaný krk. Na sobě měl dlouhé černé kalhoty volného střihu a bílou košili s dlouhými rukávy. Košili měl v pasu převázánou tenkým černým provazem. Nervózně se rozhlížel kolem sebe. Ohlédl se po dveřích, Jiraiya je však zavřel a mladík schlípl. Okna byla zavřená a navíc pochopil, že nejsou zrovna nízko, dle výhledu.
“Vida. Tak můžeme začít. Posaď se a řekni mi, jak se jmenuješ.“ začala Tsunade. Mladík se váhavě posadil a rozhlédl se. Měl kolem sebe prostor, všichni stály kus od něj. Tsunade ho sledovala plameným pohledem a čekala odpověď. Mladík vzdal veškerou snahu.
“Katsumi.“ pronesl. Měl krásný, melodický hlas. Tsunade pokývala hlavou.
“Tak Katsumi. A z které vesnice jsi?“ zeptala se. Katsumi se zarazil. Jako kažý i on znal situace mezi vesnicemi. Tale otázka hrála proti němu. Zahleděl se na zem. Tsunade ještě chvilku čekala, pak začala nehty bubnovat o stůl. Katsumi podlehl.
“Ze skryté Zvučné.“ řekl s povzdechem. Naruto se zarazil a Kakashi, dosud pročítající v knize, vzhlédl k mladíkovi.
“Já to říkal, neměli jsme ho sem brát, je z nepřátelské vesnice.“ vykřikl Naruto a energicky poskakoval na místě.
“Naruto, zklapni a poslouchej.“ napomenul ho otráveně Shikamaru. Kakashi chytil Naruta zezadu za oblečení a stáhl ho k sobě. Tsunade se na něj podívala a pak se zahleděla na vyplašeného Katsumiho.
“Tak ze Zvučné. A co děláš tady?“ zeptala se klidně.
“Utekl jsem.“ odpověděl ohnivě. Pohlédl na Tsunade a v očích mu hořely plameny. Tsunade se zamračila a nalila si do mističky saké, které vypila. Podívala se na Katsumiho.
“A můžeš nám říct, proč jsi utekl?“ opět se klidně zeptala. Katsumi zkřížil ruce na hrudi.
“To nemůžu říct. Je to soukromí a nehodlám se tu s tím svěřovatl cizím lidem.“, odpověděl.
“Pokud to neřekneš, nemůžu tě tady nechat. Musíme zajistit bezpečnost vesnice a se Zvučnou moc bezpečí nepřichází. Tak mluv.“, řekla přísně Tsunade. Katsumi se na ni podíval.
“Nepatřím k vám, nemůžete mi přikazovat.“ ušklíbl se. Tsunade se na něj mrkla a opět si nalila saké.
“Dostala jsem zprávy, že se na hranicích pohybují ninjové ze zvučné. Pokud nám neřekneš vše, co potřebuju vědět, vydám tě jim.“ řekla tvrdě. Katsumi se na ni zahleděl. Vyskočil ze židle. Jiraiya, Kakashi i Shikamaru zpozorněli. Tsunade též.
“Nejsem povinen vám tu něco říkat!“ vykřikl panickým hlasem. Poté rozhodil rukama do stran. Ozval se úděsný pískot, při kterém si všichni, i Tsunade, zacpali uši. Okna praskla a vysypala se. Tsunade to však již nevydržela. Napřáhla ruku nad hlavu a plnou silou praštila do stolu. Ozvalo se praskání dřeva a drcení kamene. Třísky stolu se sesunuly o patro níž, stejně tak i sutiny. Katsumi zůstal vyplašeně stát. Tsunade se postavila a rozzuřeně pohlédla na Katsumiho. Pak shlédla na sutiny.
“Ale ne, přišla jsem o zásoby saké.“ povzdechla si. Pohlédla na Katsumiho.
“Dávám ti den. Zítra mi buď řekneš informace, které osvětlí tvou přítomnost, nebo půjdeš. Shizune, odveď ho zpátky do nemocnice.“ vyštěkla Tsunade.
“Ano, Tsunade-sama.“ řekla zaraženě Shizune. Přešla k mladíkovi, otočila ho a odvedla do nemocnice. Naruto zaraženě zůstal opřený o stěnu, Kakashi, Shikamaru a Jiraiya se po sobě podívali.
“Tsunade, nezajdeš do baru?“ zeptal se Jiraiya. Tsunade se na něj podívala.
“Zvu tě.“ dodal Jiraiya. Sám si dobře pamatoval, jaké následky nese u Tsunade tato nálada.
“Tak jo.“ řekla Tsunade a obešla díru v zemi. Společně pak všichni vyšli z domu. Kakashi a Naruto šli trénovat, Tsunade a Jiraiya šli do baru a Shikamaru si odešel za Asumou zahrát shougi a promluvit si s ním.

Ponaučení: Nikdy se nesnažte vyprovokovat Tsunade, pokud nevlastníte naducanou peněženku a nemáte kamarády v baru.